V dálce na jihu a na západě se klusem blížily další tlupy, za nimiž se do vzduchu zvedal prach. Možná tihle Aielové patřili k nějakému jinému kmeni na cestě do Alcair Dalu, ale Rand si to nemyslel. Zatím se představily jenom dvě třetiny klanů, ale on odhadoval, že se za ním táhne dobře na patnáct tisíc Taardad Aielů. Vojsko na pochodu, a stále se rozrůstalo. Na setkání náčelníků přicházel skoro celý kmen, čímž byly porušeny téměř všechny zvyky.
Jeade’en náhle překročil hřeben a tam dole, v dlouhé široké kotlině, byl jarmark připravený pro setkání a na kopcích za kotlinou tábory kmenových a klanových náčelníků, kteří již dorazili.
Mezi dvěma třemi stovkami nízkých stanů bez bočních stěn, stojících daleko od sebe, byly obrovské stany ze stejné nahnědlé látky, které byly dost vysoké, aby se v nich dalo stát, se zbožím vyloženým ve stínu na pokrývkách. Hrnčířské zboží polévané glazurami jasných barev a ještě barevnější tkané koberce, šperky ze zlata a stříbra. Hlavně aielské výrobky, ale budou tu i předměty pocházející ze zemí za Pustinou, možná i včetně hedvábí a slonoviny z dálného východu. Nikdo však neobchodoval. Těch pár mužů a žen v dohledu sedělo v některém stanu, většinou o samotě.
Z pěti táborů, roztroušených na výšinách kolem jarmarku, čtyři vypadaly stejně prázdné, jen pár tuctů mužů či Děv přecházelo mezi stany vztyčenými pro dobře tisíc lidí. Pátý tábor se rozkládal na dvakrát větším prostoru než kterýkoliv z ostatních a byly v něm vidět stovky lidí a další byly určitě ve stanech.
Rhuark doklusal na kopce za Randem s deseti Aethan Dor, Rudými štíty, následován Heirnem s deseti Tain Shari, Pravé krve, a asi čtyřiceti dalšími klanovými náčelníky se svými čestnými doprovody, všichni s oštěpy a puklíři, luky a toulci. Byla to slušná síla, víc, než jich dobylo Tearský Kámen. Někteří z Aielů v táborech a mezi velkými stany se teď dívali směrem na kopec. Rand tušil, že se nedívají na zde přítomné Aiely. Dívali se na něj. Na muže na koni. Věc, kterou v Trojí zemi vídávali zřídka. Než s nimi skončí, ukáže jim toho víc.
Rhuark upřel zrak na největší tábor, kde se mezi stany hemžilo víc Aielů v cadin’sor, a všichni se dívali jeho směrem. „Shaidové, jestli se nemýlím,“ poznamenal tiše. „Couladin. Nejsi jediný, kdo porušuje zvyky, Rande al’Thore.“
„Možná je dobře, že jsem to udělal.“ Rand si stáhl šufu z hlavy a nacpal si ji do kapsy kabátce na angrial, vyřezávanou sošku muže s kulatým obličejem a mečem na kolenou. Slunce ho začalo pálit na obnažené hlavě, aby mu předvedlo, jakou ochranu mu látka poskytovala. „Kdybychom přišli podle zvyku...“ Shaidové klusali k horám nechávajíce za sebou na pohled prázdné stany. A způsobili menší rozruch v ostatních táborech a na jarmarku. Aielové přestali zírat na muže na koni a dívali se za Shaidy. „Mohl by sis vynutit cestu do Alcair Dalu proti přesile dva na jednoho nebo víc, Rhuarku?“
„Ne dokud se nesetmí,“ odvětil náčelník kmene pomalu, „dokonce ani proti shaidským okrádačům psů. Tohle je víc než porušení zvyku. Dokonce i Shaidové by měli mít víc cti!“
Ostatní Taardadové na vrcholku kopce začali rozzlobeně mumlat na souhlas. Až na Děvy. Ty se z jakéhosi důvodu shromáždily o kus dál kolem Aviendhy a vážně mezi sebou cosi probíraly. Rhuark tiše pronesl pár slov k jednomu ze svých Rudých štítů, zelenookému bojovníkovi, který vypadal, jako by jeho obličej používali k zarážení kůlů, a ten se obrátil a rychle se rozběhl dolů z kopce vstříc blížícím se Taardadům.
„Tys tohle čekal?“ zeptal se Rhuark Randa, jakmile Rudý štít odešel. „Proto jsi povolal celý kmen?“
„Ne přesně kvůli tomu, Rhuarku.“ Shaidové začali vytvářet řady před úzkým horským sedlem. Zahalovali si tváře. „Ale Couladin neměl žádný jiný důvod k tomu, aby odešel už v noci, než že někam spěchal, a kde by byl raději než tady, aby mi mohl působit potíže? Ostatní už jsou v Alcair Dalu? Proč?“
„Příležitost, kdy se náčelníci sejdou, si nikdo nenechá ujít, Rande alThore. Povedou se hovory ohledně rozepří kvůli hranicím, pastevním právům a spoustě jiných věcí. Vodě. Když se sejdou dva Aielové z různých kmenů, baví se o vodě. Tři ze tří kmenů a baví se o vodě a pastvě.“
„A čtyři?“ zeptal se Rand. Pět kmenů tu již bylo, s Taardady to dělalo šest.
Taardadové se rozestoupili, aby mohly projít moudré s loktušemi na hlavách. Moirain, Lan a Egwain přijížděli za nimi. Egwain a Aes Sedai měly ty kusy bílé látky kolem hlavy, vlhká napodobenina pokrývek hlavy aielských žen. Mat také přijel, sám, s oštěpem s černým ratištěm přes sedlo. Klobouk se širokou krempou mu stínil obličej, když si prohlížel, co leželo před nimi.
Strážce si pro sebe kývl, když uviděl Shaidy. „To by mohlo být ošklivé,“ prohodil tiše. Jeho černý hřebec koulel očima na Randova grošáka. Jen to, a Lan už se soustředil na řady Aielů před sedlem, přesto však poplácal Mandarba po krku. „Ale teď ještě ne, myslím.“
„Ještě ne,“ souhlasil Rhuark.
„Kdybys mi jen... dovolil jít dovnitř s tebou.“ Až na to docela krátké zaváhání byl Moirainin hlas stejně vyrovnaný jako vždy. Na bezvěkém obličeji měla chladně klidný výraz, ale tmavé oči upírala na Randa, jako by ho samotný její pohled dokázal přimět couvnout.
Amysiny dlouhé světlé vlasy, které jí visely zpod šátku, zavířily, jak moudrá důrazně zavrtěla hlavou. „To není jeho rozhodnutí, Aes Sedai. Tohle je záležitost náčelníků, záležitost mužů. Kdybychom tě teď nechaly jít do Alcair Dalu, až by se příště sešly moudré nebo správkyně střechy, někteří klanoví náčelníci by do toho chtěli strkat nos. Myslí si, že se pleteme do jejich věcí a často se snaží plést do našich.“ Rychle se na Rhuarka usmála, aby mu naznačila, že jeho tím nemyslela. Bezvýrazný obličej jejího manžela Randovi prozradil, že si myslí pravý opak.
Melain si tiskla loktuši pod bradou a upřeně se dívala na Randa. Jestli už nesouhlasila s Moirain, aspoň nedůvěřovala tomu, co udělá. Rand od chvíle, kdy opustili Chladné skály, skoro nespal. Jestli mu nahlížely do snů, viděly tam jenom noční můry.
„Buď opatrný, Rande al’Thore,“ řekla Bair, jako by mu četla myšlenky. „Unavený muž dělá chyby. Dneska si žádné chyby dovolit nemůžeš.“ Stáhla si šátek na hubená ramena a do slabého hlasu se jí vloudil téměř rozhněvaný tón. „My si nemůžeme dovolit, abys ty dělal chyby. Aielové si to nemůžou dovolit.“
Příjezd dalších jezdců na kopec přitáhl znovu pozornost k nim. Mezi stany tvořilo několik set Aielů, mužů v cadin’sorech a dlouhovlasých žen v sukních, halenách a šátcích, pozorný dav. Jejich pozornost se přesunula, když se napravo za svým mulím spřežením objevil Kadereho zcela zaprášený bílý vůz, s těžkým formanem v krémovém plášti na kozlíku spolu s Isendrou v bílém hedvábí a s ladícím slunečníkem. Keillein vůz následoval, s Nataelem u opratí vedle ní, a pak se objevily plachtami překryté vozy a nakonec tři velké vozy s vodou, jako obrovské sudy na kolech se spřeženími mnoha mul. Jak vozy rachotily kolem za skřípění nenamazaných os, všichni se dívali na Randa, Kadere a Isendra, Natael ve svém kejklířském záplatovaném plášti, Keille s mohutným trupem obaleným ve sněhobílé látce s bílým krajkovým šátkem na slonovinových hřebenech. Rand poplácal Jeade’ena po klenutém krku. Muži a ženy se začali hrnout na jarmark, vstříc blížícím se vozům. Shaidové čekali. Už brzy.