Mezitím přestalo pršet, i když dno kaňonu, již zahaleného večerními stíny, bylo stále rozmáčené a rozdupané nohama Aielů. Bylo tu teď méně Aielů než předtím, asi tak o čtvrtinu. Ale nebojovali. Dívali se přímo na římsu, kde se ke kmenovým náčelníkům, kteří teď mluvili s Lanem, připojily Moirain, Egwain, Aviendha a moudré. Mat dřepěl o kousek dál, krempu klobouku měl staženou do čela a oštěp s černým ratištěm položený na rameni. Adelin a Děvy stály kolem něj. Když Rand vykročil ze dveří, spadla jim brada, a všichni zírali ještě víc, když za ním následoval Natael v potrhaném červeném kabátci a bílých krajkách. Mat s úsměvem vyskočil na nohy a Aviendha k němu pozvedla ruku. Aielové v kaňonu jem mlčky přihlíželi.
Než stačil někdo promluvit, Rand řekclass="underline" „Adelin, poslala bys někoho na jarmark, aby jim řekl, ať přestanou tlouct Isendru? Není tak velká zlodějka, jak si myslí.“ Žlutovlasá žena se zatvářila polekaně, ale okamžitě promluvila s jednou z Děv, která ihned odběhla.
„Jak jsi to věděl?“ vyjekla Egwain ve chvíli, kdy chtěla vědět Moirain: „Kde jsi vlastně byl? A jak?“ Rozšířenýma tmavýma očima přelétala z něj na Nataela a zase zpátky a její dokonalý klid Aes Sedai byl pryč. A moudré...? Sluncovlasá Melain vypadala připravená z něho vyrvat odpovědi třeba holýma rukama. Bair se zlostně mračila, jako by je hodlala dostat ven s pomocí tenkého proutku a pádné ruky. Amys si posunula šátek a prohrábla si prsty světlé vlasy, neschopna se rozhodnout, je-li ustaraná nebo se jí ulevilo.
Adelin mu podala jeho kabátec, stále vlhký. Rand ho ovinul kolem kamenných figurek. Moirain je taky zvažovala. Nevěděl, jestli ví, co to je, ale hodlal je schovat, jak nejlépe dokáže, a to před každým. Když nedokázal věřit sám sobě s mocí Callandoru, o kolik méně si věřil s tak velkým sa’angrialem! Aspoň do té doby, než se naučí víc o tom, jak ho ovládat, a sebe taky.
„Co se tady stalo?“ zeptal se, a Aes Sedai stiskla rty, když si jí nevšímal. Egwain se také netvářila právě potěšeně.
„Shaidové odešli za Sevannou a Couladinem,“ pravil Rhuark. „Všichni, kdo zůstali, tě uznávají jako Car’a’carna.“
„Shaidové nebyli jediní, kdo uprchl.“ Hanovi se kožená tvář trpce zkřivila. „Někteří z mých Tomanelle odešli také. A Goshienové, Shaaradové a Chareenové.“ Jheran a Erim kývali skoro stejně trpce jako Han.
„Nešli se Shaidy,“ zaduněl vysoký Bael, „ale odešli. Roznesou zprávu o tom, co se tu stalo, co jsi odhalil. To bylo špatné. Viděl jsem muže, jak odhazují oštěpy a prchají.“
Spoutá vás a zničí.
„Žádný Taardad neodešel,“ připojil se Rhuark, ne pyšně, jenom oznamoval danou skutečnost. „Jsme připraveni jít tam, kam nás povedeš.“
Kam je povede. Se Shaidy ještě neskončil, ani s Couladinem a Sevannou. Prohlédl si Aiely v kaňonu. Viděl otřesené výrazy, i když se rozhodli zůstat. Jak musí být těm, co utekli? A přesto byli Aielové pouze prostředkem, jak to skoncovat. To si musí pamatovat. Musím být ještě tvrdší, než jsou oni.
Jeade’en čekal vedle římsy spolu s Matovým valachem. Rand kývl na Nataela, aby se držel u něj, a vyšplhal do sedla s ranečkem zabaleným do kabátce pod paží. Zaprodanec, se zkřivenými rty, přistoupil k jeho levému třmeni. Adelin a zbývající Děvy seskákaly z římsy a obstoupily je, a kupodivu Aviendha slezla dolů a zaujala své obvyklé místo po jeho pravém boku. Mat se jediným pohybem vyhoupl do Okova sedla.
Rand se ohlédl na lidi na římse. Všichni se na něj dívali a čekali. „Cesta zpátky bude dost dlouhá.“ Bael odvrátil hlavu. „Dlouhá a krvavá.“ Výrazy Aielů se nijak nezměnily. Egwain k němu natáhla ruku a v očích měla bolest, ale on si jí nevšímal. „Až dorazí zbytek kmenových náčelníků, začne.“
„Začala už dávno,“ poznamenal Rhuark tiše. „Otázkou je, kam povede a jak skončí.“
Na to Rand neměl odpověď. Obrátil grošáka a pomalu odjížděl přes kaňon, obklopen svou podivnou družinou. Aielové se před ním rozestupovali, dívali se a čekali. Rychle se ochlazovalo, jak se blížila noc.
A když byla vylita krev na zemi, kde nic nemohlo růst, vyrostly tam Děti Draka, Lid Draka, ozbrojený k tanci se smrtí. A on je povolal z pustých zemí a oni otřásli světem v boji.
Slovníček
Od Rozbití světa byly použity tři systémy zaznamenávání dat. První zaznamenává roky Po Rozbití světa (PR). Jelikož však panoval v letech Rozbití a několika následujících téměř dokonalý zmatek, a protože tento kalendář byl přijat téměř sto let po Rozbití, byl jeho začátek stanoven uměle. Po skončení trollockých válek bylo mnoho záznamů ztraceno. Bylo jich tolik, že vznikl spor o přesné datování podle starého systému. Proto byl zaveden nový kalendář, který se datuje od konce válek a oslavuje domnělé osvobození světa od hrozby trolloků. Tento druhý kalendář zaznamenával každý rok jako Svobodný rok (SR). Po rozsáhlém ničení, zabíjení a rozvratu, způsobeném stoletou válkou, vznikl třetí kalendář. Tento kalendář, zaznamenávající léta Nové éry (NE), se používá v současné době.
a’dam: Seanchanský nástroj, jež lze použít k ovládání ženy, která může usměrňovat, sestávající z obojku a náramku spojených vodítkem, vše ze stříbřitého kovu. Na ženu, která usměrňovat nemůže, nemá žádný vliv. Viz též damane; Seanchané; sul’dam.
adžah: Společenství Aes Sedai, k nimž patří všechny Aes Sedai kromě amyrlin. Rozlišují se podle barev: modré adžah, červené adžah, bílé adžah, zelené adžah, hnědé adžah, žluté adžah a šedé adžah. Všechny Aes Sedai, kromě amyrlin, jsou členky jednoho z adžah. Každé se při užívání jediné síly řídí vlastní filozofií a má s Aes Sedai vlastní cíle. Např. červené adžah zaměřují veškerou energii na hledání a krocení mužů, kteří se pokoušejí ovládnout sílu. Hnědé adžah, na druhou stranu, upustilo od vměšování se do světských záležitostí a cele se oddalo získávání vědomostí, zatímco bílé adžah se většinou vystříhá světa i světských vědomostí a oddává se otázkám filozofie a pravdy. Zelené adžah (během trollockých válek nazývané bojové adžah) je připraveno se v Tarmon Gai’donu utkat s každým novým hrůzopánem. Kolují pověsti (jež ovšem Aes Sedai ostře popírají a nikdy to nikdo bezpečně neřekl před nimi) o černých adžah, oddaných službě Temnému.
Aes Sedai: Vládkyně jediné síly. Od Časů šílenství jediní Aes Sedai, kteří přežili, byly ženy. Lidé jim nedůvěřují a bojí se jich, dokonce je nenávidí, kladou jim totiž za vinu Rozbití světa, a většinou se o nich tvrdí, že se pletou do státních záležitostí. Zároveň se jen málo vládců obejde bez poradkyň Aes Sedai, dokonce i v zemích, kde takové spojení musí být udržováno v tajnosti. Po několika letech usměrňování jediné síly získává Aes Sedai bezvěký vzhled, takže i Aes Sedai, která by mohla být babičkou, nevykazuje známky stárnutí, snad až na pár šedivých vlasů. Viz také adžah; amyrlinin stolec; Čas šílenství.
Aielové: Lid z Aielské pustiny. Zuřivý a tvrdý. Než zabijí, zakrývají si obličej, z čehož vzniklo rčení „chovat se jako černě zahalený Aiel“ k popisu člověka, který se chová násilnicky. Smrtelně nebezpeční válečníci se zbraní i holýma rukama, nikdy by se nedotkli meče. Do bitvy je provázejí dudáci taneční hudbou a Aielové bitvu nazývají „tanec“ nebo „tanec oštěpů". Viz též Aielská pustina; Aielská válečná společenstva.