Egwain si povzdechla. Tohle už slyšely, ale Nyneiva se tady vždycky začala hádat. Egwain si nebyla jistá, zda to není tím, že Nyneiva doopravdy nevěří, že je Rand Drakem Znovuzrozeným, bez ohledu na to, co říkala, bez ohledu na proroctví a Callandor a pád Kamene. Nyneiva byla právě o tolik starší, že na Randa dohlížela, když byl malý, stejně jako na Egwain. Byl z Emondovy Role, a Nyneiva stále viděla jako svou první povinnost chránit lidi z Emondovy Role.
„Tohle vám říkala Moirain?“ zeptala se Joiya s náznakem opovržení.
„Moirain od svého povýšení mezi hotové sestry strávila ve Věži jen málo času, a i jinde se se sestrami příliš nestýkala. Asi ví, jak chodí život na vesnici, možná i něco o mezinárodní politice, ale hovoří s jistotou o věcech, které zjistila jen díky studiu a hovoru s těmi, které zná. Samozřejmě může mít pravdu. Mazrim Taim se možná nedokáže prohlásit za Draka Znovuzrozeného. Ale jestli to za něj udělají ostatní, tak v čem bude rozdíl?“
Egwain si přála, aby se Moirain vrátila. Ta žena by nemluvila tak sebevědomě, kdyby tu byla Moirain. Joiya věděla až příliš dobře, že jsou s Nyneivou jen přijaté novicky. A v tom byl rozdíl.
„Tak dál,“ řekla Egwain skoro stejně drsně jako Nyneiva. „A pamatuj, jinými slovy.“
„Jistě,“ odtušila Joiya, jako by odpovídala na zdvořilou výzvu, ale oči se jí leskly jako střípky černého skla. „Následky jsou vám jasné. Randu al’Thorovi se bude dávat za vinu pustošení způsobené... Randem al’Thorem. Každý důkaz, že to není stejný muž, lidé opominou. Koneckonců, kdo ví, jaké triky Drak Znovuzrozený umí? Možná i být na dvou místech najednou. Dokonce i ten druh lidí, co se vždycky přidává k falešným Drakům, bude váhat, když bude stát tváří v tvář bezuzdnému vraždění, i něčemu horšímu. Ti, kdo se neodvrátí před takovými jatkami, budou hledat Randa al’Thora, který se bude zřejmě s nadšením koupat v krvi. Státy se spojí, jako to udělaly v aielské válce –“ omluvně se usmála na Aviendhu, což se však neslučovalo s jejíma nemilosrdnýma očima, „– ale bezpochyby mnohem rychleji. To nezvládne dokonce ani Drak Znovuzrozený, ne nadlouho. A tak bude rozdrcen dřív, než dojde k Poslední bitvě, právě těmi, které měl zachránit. Temný se pak osvobodí, nadejde den Tarmon Gai’donu a Stín pokryje zemi a přetvoří vzor navěky. To má Liandrin v plánu.“ V jejím hlase nebyl ani náznak uspokojení, ale ani hrůzy.
Byla to přijatelná historka, mnohem uvěřitelnější než příběh Amico o tom, jak vyslechla pár vět, ale Egwain věřila Amico a ne Joiye. Možná proto, že jí chtěla věřit. Nejasné hrozbě v Tanchiku bylo snazší čelit než tomuto skutečnému, dopodrobna vypracovanému plánu, jak proti Randovi každého poštvat. Ne, pomyslela si. Joiya lže. Jsem si tím jistá. Nemohly si však dovolit pominout některý z příběhů. Ale oběma naráz se také věnovat nemohly, ne pokud měly mít nějakou naději na úspěch.
V té chvíli se rozlétly dveře a dovnitř vkráčela Moirain s Elain za patami. Dědička se mračila do podlahy, ztracená v neveselých myšlenkách, ale Moirain... Aes Sedai pro jednou pozbývala své vyrovnanosti. Z tváře jí čišel nepříčetný vztek.
6
Možnosti
„Rand al’Thor,“ oznámila Moirain vzduchu tichým napjatým hlasem, „je tupohlavý, umíněný, naprosto příšerný... chlap!“
Elain rozzlobeně zvedla hlavu. Její chůva Lini říkávala, že byste spíš dokázali spříst hedvábí z prasečích štětin než udělat z muže něco jiného než muže. Ale to Randa nijak neomlouvalo.
„My je tak ve Dvouříčí vychováváme.“ Nyneiva náhle potlačovala úsměv a uspokojení. Zřídka se jí podařilo skrýt nelibost k Aes Sedai aspoň z poloviny tak dobře, jak si myslela. „Ženy z Dvouříčí s nima nikdy nemívaly problémy.“ Podle překvapeného pohledu, který po ní vrhla Egwain, bylo jasné, že je to lež dost velká, aby jí zajistila umytí pusy mýdlem.
Moirain svraštila obočí, jako by chtěla Nyneivě drsně odpovědět. Elain se zavrtěla, ale nepřišla na nic, čím by mohla hrozící hádku zahnat. Hlavu měla plnou Randa. Neměl žádné právo! Ale jaké právo měla ona?
Místo toho se ozvala Egwain. „A co provedl, Moirain?“ Aes Sedai stočila zrak na Egwain a pohled měla tak tvrdý, že mladá žena o krok ustoupila, prudce otevřela vějíř a začala si nervózně ovívat obličej. Ale Moirain se již obrátila k Joiye a Amico. Jedna ji ostražitě pozorovala a druhá byla svázaná, a tudíž vnímala jen protější stěnu.
Elain sebou mírně trhla, když si uvědomila, že Joiya není spoutaná. Spěšně zkontrolovala štít, který jí bránil dosáhnout na pravý zdroj. Doufala, že si toho, jak nadskočila, nikdo jiný nevšiml. Joya ji vyděsila skoro k smrti, ale Egwain a Nyneiva se nebály o nic víc než Moirain. Občas bylo těžké být tak chrabrá, jak se čekalo od dědičky Andoru. Elain si často přála, aby to zvládala alespoň tak, jako ty dvě.
„Stráže,“ reptala Moirain. „Viděla jsem je na chodbě a nic mě nenapadlo.“ Uhladila si šaty a s očividnou námahou se sebrala. Elain usoudila, že ještě nikdy neviděla Moirain tak vyvedenou z míry, jako dneska večer. Ale Aes Sedai k tomu měla dobrý důvod. O nic větší než já. Nebo ano? Přistihla se, jak se vyhýbá pohledu Egwain do očí.
Kdyby byly takhle rozčilené Egwain, Nyneiva či Elain, Joiya by byla jistě něco řekla, něco nenápadného a dvojsmyslného, vypočítaného tak, aby je to ještě trochu víc namíchlo. Přinejmenším kdyby tu byly samy. Ale Moirain jen mlčky nejistě sledovala pohledem.
Moirain přešla podél stolu a opět byla klidná. Joiya byla nejméně o hlavu vyšší, ale i kdyby byla také oděna v hedvábí, stejně by nebylo pochyb, kdo v místnosti ovládá situaci. Joiya sice neucouvla, ale na okamžik pevněji stiskla sukni, než se ovládla.
„Zařídila jsem,“ řekla Moirain tiše, „že vás za čtyři dny vezmou lodí proti proudu do Tar Valonu a do Věže. Tam na vás nebudou tak jemné, jako jsme byly my. Jestli jsi zatím neříkala pravdu, tak ji řekni dřív, než dorazíte do Jižního přístavu, jinak zcela jistě skončíš na Zrádcovském nádvoří. Už s tebou nepromluvím, leda bys mi vzkázala, že chceš prozradit něco nového. A nechci od tebe slyšet slovo – ani jediné slovíčko – pokud to nebude něco nového. Věř mi, ušetří ti to v Tar Valonu bolest. Aviendho, požádej, prosím, kapitána, aby sem poslal dva muže, ano?“ Elain zamrkala, když se Aielanka rozvinula do celé své výšky a zmizela ve dveřích. Aviendha byla občas tak nehybná, až se zdálo, že v místnosti vůbec není.
Joiya pohybovala rty, jako by chtěla promluvit, ale když k ní Moirain vzhlédla, temná družka nakonec odvrátila zrak. Oči se jí leskly jako krkavci, číhala v nich černá vražda, ale jazyk držela za zuby.
Elain si všimla, jak Moirain náhle obklopila bílozlatá záře, záře ženy objímající saidar. Tu mohla vidět jedině jiná žena, vycvičená v usměrňování. Prameny držící Amico se rozpletly rychleji, než by to byla dokázala Elain. Byla totiž silnější než Moirain, tedy přinejmenším k tomu měla předpoklady. Ženy, které je ve Věži učily, jejím možnostem – a možnostem Egwain a Nyneivy – málem nemohly uvěřit. Nyneiva z nich byla nejsilnější – když dokázala usměrňovat. Ale Moirain měla zkušenosti. Co ony se teprve učily, Moirain zvládla i se zavřenýma očima. Přesto existovaly některé věci, které Elain – a druhé dvě mladé ženy – dokázaly a které Aes Sedai nezvládala. Bylo to malé zadostiučinění tváří v tvář tomu, jak snadno Moirain Joiyu zastrašila.
Volná a zase schopná slyšet, Amico se obrátila a poprvé si uvědomila Moiraininu přítomnost. Vyjekla a předvedla pukrle tak hluboké, jako by byla právě nastoupivší novicka. Joiya se zlostně mračila na dveře a vyhýbala se očím všech přítomných. Nyneiva, se zkříženými pažemi a klouby na ruce bílými, jak si pevně tiskla cop, věnovala Moirain pohled skoro stejně vražedný, jaký vrhala na Joiyu. Egwain si uhlazovala suknici a mračila se na Joiyu. Elain také svraštila obočí a přála si, aby dokázala být odvážná jako Egwain, a necítila se přitom, jako by přítelkyni zrazovala. Do toho přišel kapitán se dvěma dalšími obránci v černé a zlaté. Aviendha s nimi nebyla. Zřejmě využila příležitosti, jak uniknout Aes Sedai.