Siuan se krátce, nevesele zasmála. „Nepochybně to, že budu mít milence. Ale na to také nemám čas. Na pomrkávání po mužích nemáš čas, když vybíráš vodu z člunu.“
„Možná,“ připustila Min. Mohlo to ale znamenat tohle, i když o tom dost pochybovala. „Já prostě nevím. Ale od chvíle, kdy jsem vstoupila do Věže, mám, matko, pořád vidění. Stane se něco zlého, něco hrozného.“
Začala vyprávět od Aes Sedai ve vstupním sále a vypověděla všechno, co viděla, stejně jako co to všechno znamená, pokud si tím byla jistá. Neprozradila jen to, co říkal Gawyn, aspoň většinu z toho. Nemělo by smysl říkat mu, aby nenahněval amyrlin, kdyby to pak udělala za něj. Zbytek vylíčila stejně syrově, jako to viděla. Když o tom mluvila, byl z jejího hlasu cítit strach, jak to znovu všechno prožívala. Než skončila, hlas se jí třásl.
Amyrlinin výraz se celou dobu nezměnil. „Takže tys mluvila s mladým Gawynem,“ řekla, když Min domluvila. „No, myslím, že jeho dokážu přesvědčit, aby držel jazyk za zuby. A jestli se na Sahru pamatuji správně, tak tomu děvčeti práce na venkově jedině prospěje. Při okopávání zeleninového záhonku žádné klepy šířit nebude.“
„Tomu nerozumím,“ řekla Min. „Proč má být Gawyn zticha? Nic jsem mu neřekla. A Sahra...? Matko, možná jsem to neřekla jasně. Aes Sedai a strážci zemřou. To znamená bitvu. A pokud nepošleš hodně Aes Sedai a strážců někam pryč – a taky sloužících, viděla jsem i mrtvé a zraněné sloužící – pokud to neuděláš, tak k té bitvě dojde tady! V Tar Valonu!“
„Viděla jsi to?“ chtěla vědět amyrlin. „Bitvu? Víš to díky svému... svému nadání, nebo jenom hádáš?“
„Co jiného by to mohlo být? Nejmíň čtyři Aes Sedai jako by už byly mrtvé. Matko, viděla jsem jen devět z vás, co jsem se vrátila, a z těch mají čtyři umřít! A strážci... Co jiného by to mohlo být?“
„Víc věcí, než by se mi líbilo,“ pravila Siuan ponuře. „Kdy? Za jak dlouho se ta... věc... odehraje?“
Min zavrtěla hlavou. „To nevím. Většina toho se stane v rozmezí nejvýše dvou dnů, ale to může být zítra nebo třeba za rok. Nebo za deset let.“
„Modleme se za těch deset. Jestli k tomu dojde zítra, tak není příliš velká naděje, že tomu zabráním.“
Min se poněkud zamračila. Jenom dvě Aes Sedai kromě Siuan Sanche věděly, co dokáže. Moirain a Verin Mathwin, která se snažila její nadání prostudovat. A ani jedna neměla o nic větší tušení, jak to funguje, než ona sama. Jen byly přesvědčeny, že to má co do činění s jedinou silou. Možná proto jenom Moirain dokázala pochopit, že když Min ví, co vidění znamená, tak se to zcela určitě stane.
„Možná to budou bělokabátníci, matko. Byli po celém Alindaeru, když jsem jela přes most.“ Nevěřila, že by děti Světla měly něco společného s tím, co má přijít, ale váhala vyslovit nahlas, co si myslela. Myslela, ne věděla, ale i to bylo dost špatné.
Amyrlin však zavrtěla hlavou dřív, než Min domluvila. „Ti by se o něco pokusili, kdyby mohli, o tom nepochybuji – útok na Věž by se jim velice zamlouval – ale Eamon Valda neudělá nic otevřeně bez rozkazů od pana velícího kapitána, a Pedron Niall nezaútočí, pokud si nebude myslet, že máme velké potíže. Ví, že jsme příliš silné, aby nás mohl oklamat. Po tisíc let se bělokabátníci chovali takhle. Jako piraně v rákosí, co čekají na kapku krve Aes Sedai ve vodě. Ale my jsme jim zatím žádnou slabost neukázaly, a ani neukážeme, pokud tomu dokážu zabránit.“
„Ale kdyby se Valda pokusil o něco na vlastní pěst –“
Siuan ji přerušila. „U Tar Valonu nemá víc než pět set mužů, děvče. Zbytek poslal před několika týdny pryč, aby vyvolávali potíže někde jinde. Zářící hradby zadržely Aiely. A taky Artuše Jestřábí křídlo. Valda Tar Valonu nikdy nedobyde, pokud se město nerozpadne na kusy zevnitř.“ Jak mluvila dál, ani se jí nezměnil hlas. „Ty moc chceš, abych uvěřila, že ty potíže způsobí bělokabátníci. Proč?“ V jejích očích nebyla ani stopa po něze.
„Protože tomu chci věřit já sama,“ zamumlala Min. Olízla si rty a pronesla slova, která nechtěla vyslovit nahlas. „Ten stříbrný obojek, který jsem viděla na jedné Aes Sedai. Matko, vypadal... Vypadal právě jako ty obojky, co... co Seanchani používali k... k ovládání žen, které dokážou usměrňovat.“ Hlas jí vypověděl, když Siuan znechuceně zkřivila rty.
„Odporné věci,“ zavrčela amyrlin. „Ještě dobře, že většina lidí nevěří ani čtvrtině toho, co se o Seanchanech doslechnou. Ale mnohem spíš to budou ti bělokabátníci. Jestli se Seanchani někde zase vylodí, kdekoliv, dozvím se to do několika dní po holubech, a od moře k Tar Valonu je daleko. Jestli se znovu objeví, budu mít spoustu varování. Ne, bojím se, že to, cos viděla, je něco mnohem horšího než Seanchani. Bojím se, že to mohly být jedině černé adžah. O nich nás ví jen hrstka, a já nechci ani pomyslet, co by se stalo, kdyby se ta zpráva rozšířila, ale největším a bezprostředním nebezpečím pro Věž jsou ony.“
Min si uvědomila, že si tiskne suknice tak pevně, až ji z toho bolí ruce. V ústech měla sucho jako na poušti. Bílá věž vždycky chladně popírala existenci skrytého adžah, oddaného Temnému. Nejjistější způsob, jak si pohněvat Aes Sedai, byl jen se o tom zmínit. Z toho, že sama amyrlin tak klidně uznávala černé adžah jako skutečnost, se Min změnila páteř v kus ledu.
A amyrlin, jako by neřekla nic neobvyklého, pokračovala dál. „Ale tys nepřišla z takové dálky, jen aby ses na nás mohla podívat. Jaké jsou zprávy od Moirain? Vím, že všude od Arad Domanu po Tarabon vládne zmatek, a to je slabý výraz.“ Opravdu to byl slabý výraz. Lidé podporující Draka Znovuzrozeného bojovali s těmi, kteří stáli proti němu, a obě země zachvátila občanská válka, když navíc ještě bojovaly proti sobě o nadvládu nad Almothskou plání. Siuanin tón to všechno shrnul jako nedůležitou maličkost. „Ale o Randu al’Thorovi jsem neslyšela už celé měsíce. A on je ohniskem toho všeho. Kde je? Co ho nechá Moirain dělat? Posaď se, děvče. Posaď se.“ Ukázala na židli před stolem.
Min šla k židli a cestou se jí podlamovaly nohy. Na židli se málem svalila. Černé adžah! Ó Světlo! Aes Sedai měly stát za Světlem. I když jim tak zcela nevěřila, tak tomu vždycky bylo. Aes Sedai, a všecka moc Aes Sedai, stála za Světlem a proti Stínu. Jenže teď už to nebyla pravda. Skoro se neslyšela, když říkala: „Je na cestě do Tearu.“
„Do Tearu! Takže je to Callandor. Moirain chce, aby si v Tearském Kameni vyzvedl Meč, jehož se nelze dotknout. Přísahám, že ji za to pověsím na slunce usušit! Bude si přát, aby byla zase novicka! Na to ještě nemůže být připravený!“
„To nebyla...“ Min se odmlčela, aby si mohla odkašlat. „To nebyla Moirainina práce. Rand odešel uprostřed noci sám od sebe. Ostatní se vydali za ním a Moirain mě poslala, abych ti to řekla. Teď už by mohli být v Tearu. Co já vím, tak už by mohl mít i ten Callandor.“
„Světlo ho spal!“ štěkla Siuan. „Teď už by mohl být mrtvý! Přála bych si, aby se nikdy nedoslechl ani slovo z Dračích proroctví. Jestli se mi podaří mu zabránit, aby se z nich dozvěděl víc, tak to udělám.“
„Ale copak on nemusí proroctví naplnit? Tomu nerozumím.“
Amyrlin se unaveně opřela o stůl. „Jako by jim vůbec někdo pořádně rozuměl! Proroctví nejsou to, co z něj učiní Draka Znovuzrozeného. Na to stačí, aby si to přiznal, a to musel, jestli jde pro Callandor. Proroctví jsou tu proto, aby ohlásila světu, kým je, aby ho připravila na to, co přijde, a svět taky. Jestli ho Moirain dokáže aspoň trochu zvládnout, povede ho k těm proroctvím, o nichž jsme si jisty – až bude připraven jim čelit! – a co se týče zbytku, tak musíme věřit, že to, co dělá, bude stačit. Doufejme. Co já vím, tak už možná naplnil proroctví, které nikdo z nás nechápe. Světlo dej, ať to stačí.“