„Starý?“
„Dost starý na to, aby mu moc nechutnala potrava připravená strojem. Tyhle věcičky ho musely stát celé jmění.“
„Prosím, vysvětli mi slovo ‚starý‘,“ naléhala Stříbřena. Kin mixce vyprávěla o sondách Terminus. Když skončila, všimla si, že na ni obryně upírá zvláštní pohled.
„Vy, lidé, musíte být posedlí vesmírem,“ řekla mixka nakonec.
Otočily se, když do místnosti vešel Marco, který se třásl zlostí.
„Co je to za loď?“ zvolal. „Má takovou výzbroj, že by se s ní dala zničit slušně velká planeta.“
„A spoustu malých ručních zbraní jistě taky,“ zabručela Kin. Marco na ni chvilku upíral oči, zatímco Kin cítila, jak se jí myšlenky rozbíhají jako splašené.
„Přesně. Jak jste to uhodla?“
„Já to neuhodla. To, co jsem viděla, mi stačilo. Stříbřeno, byl tady nějaký vzkaz od Žarla, když jsi sem přišla?“
„Kung na člunu mi řekl, že mám čekat. Proč?“
Kin se s naléhavostí v hlase obrátila ke kungovi. „Marco, někde tady musí být skafandry. Jestliže se k nim dostaneme, mohli bychom v nich opustit loď?“
„Tady dole? Loď by implodovala. Musel bych s ní vzlétnout a to —“
„Tohle je jehlová pistole Klip ráže 0003. Kdybyste se na mě vrhli všichni najednou, je dost pravděpodobné, že bych vás všechny nedostal, ale koho bych asi zastřelil prvního?“
Ve dveřích stál Žarlo a v jedné ruce nedbale svíral pistoli. Kin si představila, co dokáže proud jehel z klipu, a rozhodla se zůstat velmi klidně a tiše stát. Podívala se na Stříbřenu.
Mixka se nedívala na Žarla, ale upírala oči na Marca.
Ten se přikrčil do podivného postoje. Nohy měl pokrčené, ruce odtažené od těla jako starodávní pistolníci, a z úst se mu dral tichý sykot.
„Řekněte té obludě, že pokud zaútočí, budu střílet,“ pronesl Žarlo. „Řekněte mu to!“
„Víte, že vám rozumí,“ pokrčila Kin chladně rameny. Slyšela, jak Stříbřena mumlá mixsky: „Během minuty dojde ke strašlivému boji, Kin. Ten, kdo vyhrožuje kungovi, nezůstane naživu.“
„Marco je oficiálně člověk,“ odpověděla jí Kin v unimluvu.
„Ano, to mě zmátlo,“ řekl Žarlo. „Měl jsem si to lépe ověřit. Řekl jsem tomu pitomému agenturnímu počítači na Pravé Zemi, aby mi vybral tři osoby, které by vyhovovaly mým požadavkům, a on mi dal tři jména. Ta mizerná věc se ovšem už neunavovala tím, aby mi prozradila, že dva z těch tří jsou bemáci[3].“
Jen Stříbřena, studentka historie, porozuměla tomuhle hanlivému názvu. Nepřátelsky zavrčela.
„Jistě se ten počítač zmínil o planetě původu,“ upozornila ho Kin.
„Ta přerostlá žába se stejně narodila na Zemi a ten medvěd na lodi obíhající Mix,“ řekl Žarlo. „Copak už dneska druhy nikoho nezajímají? Úředně člověk! No maucta! Nehýbejte se.“
„Přemýšlela jsem o tom, kde jste byl,“ řekla Kin. „Měla jsem hledat pruh rozmazaného vzduchu — vy vykradači hrobů.“
Křivě se ušklíbl. „To slovo je dost, eh… ošklivé, ale konec konců pravdivé. Společnost z nich vykradla vrstvové agregáty a Trolej monomolekulární techniku.“
„To není pravda. Společnost ty vynálezy využívá k všeobecnému prospěchu.“
„Prima, jenže výtěžek tohohle výletu bude sloužit jen mému soukromému prospěchu. Myslím si, že mi všichni pořád ještě něco dluží. Znal jsem jak LeVina, tak ty ostatní. Prodělal jsem s nimi výcvik. Vyberu si svou odměnu hned. Vyhrál jsem jackpot.“
Z oblouku chodby za ním vyskákalo něco malého a černého. Kin si už všimla, že Marco, odhodlaně lidský, se pokusil s havranem spřátelit. Nadcházela doba krmení.
„Budu potřebovat pomoc,“ oznámil jim Žarlo.
„Máte bezedný sáček,“ řekla Kin. „To mi připadá jako jackpot.“
„Houby. S tím, co vezeme s sebou, můžeme na místě, kam máme namířeno, založit svou vlastní Společnost.“ Sáhl do postranní kapsy a vytáhl z ní navigační cívku. „Je to všechno tady.“
„Dala bych pvednoft tomu, kdybychom mohli dál mluvit bev té piftole,“ řekla Stříbřena s námahou unimluvem. „Je to od váf velmi nelafkavé.“
Havran vyskočil Žarlovi na rameno a zakrákoral mu do ucha — proud Klipo jehel se s drnčením zaryl do stropu — Marco se pohnul tak rychle, že jeho přesun z místa, kde stál, do místa, kde stál Žarlo, se dal odvodit pouze z toho, že kung najednou seděl obkročmo na ležící postavě. V jedné ruce svíral pistolí a tři ostatní měl pozvednuty, aby Žarlovi roztříštil hlavu — pak ale zamrkal a rozhlédl se kolem sebe, jakoby se probouzel ze sna.
Podíval se na Žarla a naklonil se kupředu.
„Je mrtvý,“ řekl s bezmocným výrazem. „Vždyť jsem ho ani neuhodil.“
Kin poklekla vedle ležícího těla.
„Byl mrtev dřív, než jste se k němu dostal.“
Viděla, jak Žarlova tvář při havraním skřeku zbělela. Ve chvíli, kdy k němu Marco dorazil, Žarlo už padal.
Byl tak krátce mrtev, že stálo za to vsunout jeho tělo do vstupního otvoru lodního sarka, na jehož čele se okamžitě rozsvítila řada rudých světel. Kin prostudovala údaje na dolním panelu. Popraskané buněčné stěny, potrhané vnitřní orgány, poškození mozku. Až se dostanou zpět do lidského světa, bude to pro Žarla představovat přinejmenším šest měsíců v regeneračním tanku.“Infarkt?“ nadhodila Stříbřena.
„A jak rozsáhlý,“ přikývla Kin. „Měl štěstí.“
Zavládlo ticho a když se Kin otočila, zjistila, že na ni mixka užasle zírá.
„Infarkt, to je celkem jednoduchá záležitost,“ vysvětlovala. „To umíme spravit. Snadná věc. Kdyby se do něj byl Marco opravdu dal, tak by z něj jistě nezůstalo tolik, aby to stálo za to vložit do regeneračního tanku. Vždyť Marcovi vyhrožoval.“
Stříbřena pomalu přikývla. „Kungové jsou paranoidní. Jenže on se chvílemi taky chová jako člověk.“
„Jen si všimni, jak vchází do místnosti. Ta jeho chůze — to je pohotovostní postoj, je připraven k boji. Kung nezná význam slova strach.“
„To je hezké,“ zašklebila se přátelsky mixka. „Napůl člověk a napůl kung. No, já tedy znám význam slova strach a musím říct, že v téhle chvíli jsem pěkně vyděšená.“
„Ano, je mi jasné —“
(několik vteřin závrati a nekonečného zoufalství)
První věc, kterou Kin uviděla, když se jí vrátil zrak, bylo okno kabiny a pohled ven. Zdálo se, že je loď obklopena mlhou plnou ledovců.
Jakoby mimochodem zaregistrovala poplašné signály, které náhle umlkly.
Všimla si matných hvězd a uvědomila si, že se vznáší, protože přitažlivost se tiše vytratila. Stříbřena v těžkém bezvědomí plula u toho, čemu se za normálních okolností říkalo strop.
Tak. Pomalu a logicky. Loď byla na hladině jezera. Teď se vznášela ve vesmíru. Kolem ní se pohupoval zmrzlý vzduch a pěkný kus jezera, takže tam na Kungu teď musí zuřit strašlivé bouře, protože do prostoru Jinudy bylo spolu s lodí vtaženo několik krychlových hektarů vzduchu a vody…
Kinin přirozený génius se v beztížném stavu cítil poněkud nesvůj. Postupně doplavala a dostrkala se do řídícího střediska, kde se nad hlavním ovládacím panelem hrbil Marco podobný obrovskému pavouku, a zakřičela mu do ucha.
Chytil ji, stáhl ze vzduchu a obrátil ji obličejem k velké obrazovce vsazené do vzdálenější stěny.
3