Bude zapotřebí navrhnout bizony.
Život zdaleka nebude nudný.
Vynahradí jim celou tu námahu vědomosti, o které se s nimi budou počítače ochotny podělit?
Určitě.
Spali a jedli, zatímco se loď velkým obloukem propadala stále níž a níž pod obrovský stín plochy. Malé slunce hlubokou temnotu odvrácené strany ani v nejmenším nerozptylovalo.
Nakonec se začala křivka letu znovu snižovat a přiblížil se krajový vodopád na protilehlé straně. Marco vklouzl zpět do pilotního křesla a promluvil k malému palubnímu počítači.
„Všechno v pořádku,“ hlásil nakonec. „Blíží se hlavní zážeh. Je čas se rozloučit a vlézt si na lůžka. Tohle za nás řídí počítače.“
Stálo je to deset minut mírného nepohodlí, kdy naslouchali tlumenému řevu trysek. Kin slyšela, jak si Stříbřena na svém lehátku oddechla, když se motory konečně vypnuly.
„Tak, a už v tom lítáme,“ prohlásil kung. „Teď máme jen dvě možnosti — buď tu díru trefíme, nebo mineme. V životě mě nenapadlo, že budu mít strach, abych nenarazil na stěnu, kterou končí vesmír.“
Krajový vodopád, světélkující v záři úplňku, kolem nich proletěl ve vzdálenosti několika tisíc kilometrů. Dokonce i Marco vypadal nadšeně, když loď vyletěla nad okraj ploché Země a stoupala k nebeské kopuli.
Plochá Země vypadala jako šperk v černé a stříbrné, jako mince z ebenu a stříbra, plující pod nebem plným hvězd.Hvězdy se rychle přibližovaly. Měsíc se změnil v perlu a hvězdy se blížily čím dál tím víc.
Otvor, který Jago Žarlo vyřízl v nebeské klenbě, byl dost velký, aby jím prolétla jeho kruhová loď. Ta, na jejíž palubě byli teď, byla mnohem menší. Jenže se k otvoru přibližovala pod velmi plochým úhlem.
Počítače Marca ujistily, že otvor je dostatečný i při tomto úhlu přiblížení. Totéž řekly i Kin, ale tu navíc informovaly ještě o velikosti rezervy. To už se Kin Marcovi říci neodvážila. Při jisté chybě by míjeli okraj otvoru ve vzdálenosti necelého metru.
Přistihla se, jak upírá oči kupředu a prohledává oblohu. Její společníci dělali totéž. Nad hlavami jim ubíhaly hvězdy. Zatímco Kin pozorovala oblohu před sebou, změnil se rychlý běh hvězd v šílený závod.
Pak se něco zamíhalo. Zažili kratičký pocit, že se kolem lodi něco svírá, jedna z hvězd se zvětšila do obrovského rozměru, oslnila je a zmizela. Slabý otřes oznamoval, že si loď urazila jednu z vedlejších trysek o okraj nebes.
Pak se znovu objevily hvězdy, zdánlivě stejné, a loď se ponořila do hlubin vesmíru.
Kin slyšela, jak Marco hlasitě oddechuje. Stříbřena si příjemným barytonem pobrukovala jakousi melodii.
Kin upřela oči ke hvězdám a věděla, že jsou jen sedmdesát tisíc let staré, o málo starší než jejich příbuzné, visící na klenbě Nebeské kopule. Hvězdy, to byla jen světla na obloze, ale větší nebe vyžadovalo i větší hvězdy.
Kin myslela na druhé vydáni. Loď pokračovala v letu a mířila do kulis.
Přeložil Jan Kantůrek
Ilustrace na obálku Josh Kirby
Odpovědná redaktorka Jana Jasová
Grafická úprava Jana Šouflová
Technická redakce Hana Převrátilová
Vydalo Vydavatelství Magnet-Press, Vladislavova 26,
Praha 1, v roce 1997
Vydání první (v Magnet-Pressu první)
Přeloženo z anglického originálu STRATA, vydaného
nakladatelstvím Colin Smythe Ltd., v roce 1981
(Colin Smythe Ltd., 1981
Sazba Magnet-Press
Vytiskl Ueberreuter Print, spol. s r. o.,
Brněnská 1024, knižní výroba Pohořelice
ISBN 80-85847-78-7 Doporučená cena 98 Kč