za Rakouska moderní, to byly ty prověrky a kádrování, kdo to je Otec
a Syn a kdo Duch svatý? jeden farář se dostal až před soud, protože
sestry Ulmanovy nedovedly odpovědět, co to ta svatá Trojice vlastně
je? a farář je posadil holou zadnicí na rozpálený kamna, pak se ty
holky ani neprovdaly, nikdo s nima nechtěl nic mít, kor dyž
nevěděly, co to je svatá Trojice, von to nikdo stejně nevěděl, ale
musel dělat, že to ví, tak ty sestry pěstovaly slunečnice,
tehdejšího času bylo hrozně vražd a loupeží, na samotách na noc
zavírali okenice a připravovali sekyry a střelný zbraně, jeden
mlynář za tichý noci vidí ve světle měsíce, jak pilou kdosi nařezává
dveře, aby pak prostrčil ruku a otevřel si petlici, a mlynář jde
potichu se sekyrou, a když ta ruka se tam prostrčila, bimho! a usekl
tu ruku, pak četníci hledali, ale nikoho bez tý ruky nenašli, tak
farář nadával, protože tu ruku musel pochovat na hřbitově, musel
koupit malinkou rakvičku, panenkomarjá! voják stojí na stráži v
Olomouci a kouká, že něco hoří na hřbitově, tak tam seběhne, otevře
márnici a tam hrobník a kotel a z toho kotle čouhají lidský ruce a
nohy, a hoří sádlo, a už ho vedli četníci, že vykopával mrtvý a
vařil je prasatům, to potom prostějovští čepičáři zpívali písničku,
Tu jsou ty ručičky, ty nožičky tý paničky, nebo jsem s jednou
krasavicí zajel do tomašovských lesů, tam je hospůdka a naproti tý
hospůdce stojí v lese devět bílejch křížů, tam zase si jeden
tachonýr počkal na svatbu a ubil všecky svatebčany sekyrou, no
hrozný případy, proto já taky nemám děti, protože já nechci, aby
moje krev pokračovala dál, kde je ta záruka, že dítě by bylo po mně?
ženský mi nadávaly, no jo, ale kdo vám zatlačí voči! povídám, to
bejvalo za Rakouska, kdy lidi umírali doma, ale dneska jen začnete
trošku vadnout, už přijede sanitka a vodveze vás a umíráte za
plentou zase sám, příbuzný se dneska s vámi nemazlejí, kouzlo peněz
je to tam, nejlíp by bylo, kdyby lidi celýho světa se dohodli a dali
pokoj s děckama, jdete na vejlet a packáte jeden vo druhýho, aby se
zavedlo strhávání z platu, za jedno děcko padesát korun, za druhý
sto korun, za třetí tři sta korun, a za pět dětí strhnout z platu
polovičku a nařezat na náměstí, to ale určitej čas, až zase bysme
šli s krasavicema do lesa a mohli holdovat evropský renesanci, bez
obav, že moc lidí se na nás kouká, vždyť dneska líhají lidi na
rekreaci v lese tak vedle sebe, jak hroby na hřbitovech, jedna
panička mi svěřila psa, abych s ním šel na špacír, a já jsem radši
s tím psem šel ke slečnám do baru, potom toho psa ještě dva hosti
omylem počůrali, a potom když jsme se vrátili, tak ta panička
hladila toho psa a čuchala si k ruce a říkala, kde jste byli? ten
pes je cejtit jarem? psi jsou dobrý, ale na hlídání, jeden zlatník
měl buldoka, kterýho omylem zpráskal, a ten buldok si to pamatoval,
a jednou takhle se zlatník češe a ten pes skočil a zakousl se do
zlatnickýho tejla, a zlatník toho psa na krku, dovlekl se k psacímu
stolku, vytáhl revolver, ale jak střílel toho buldoka v zrcadle, tak
si to spletl a prostřelil si ucho, div nezastřelil sebe, až potom
toho psa skolil, hákem od plotny museli ty stisknutý zuby vypáčit,
jeden zase se díval do zrcadla a vystříhával si chloupky z nosu před
taneční zábavou, a prostřihl si nos, já ale všecko jsem stříhal,
jako když houslista hraje na housle, citem, ale kdybyste viděly
Přemyšláky, když šli k odvodu, vesnice dobře živená, samej pytlák,
ta krása, když je vedl starosta k odvodům, samý pentle a fábory a
pořezali všechny vesnice kolem dokola, zahnali Němce do pivováru a
starostovi na památku zarazili kudlu do tejla, to stačilo se jen
trošku špatně podívat a už vám zuby vyletěly zadkem, ale na parádu
to byl výkvět českýho národa, urostlí chlapi a sama zlost, měli
dvoje muziky a o posvícení, o hodech samý květinky a pentličky, celá
vesnice ověnčená a vyblejskaná, co chvíli si někdo nesl střeva v
kbelíku, to víte, za Rakouska hodně chlapů umřelo na pračky v
hospodě nebo cestou domů, nebo se voběsili, že měli moc dětí, ale
ti slavní Přemyšláci si mě vyčíhali, protože jsem chodil s holkou
od nich, ale já jsem se otočil a tasil revolver a prásk! a prásk!
a takhle jsem po nich střílel a chlapi jak obři se váleli po zemi,
a já zase stál jako vítěz, jak Tom Mix s kouřícím revolverem, nebo
ta voštara s Anežkou Hrůzovou, naši lidi si vymysleli, že to udělal
Hilzner a ještě jeden pitomec se přihlásil, že viděl toho Hilznera
stát v lese Březině, ten korunní svědek jednou rukou držel bicykl
a druhou močil, tak Hilzner dostal kriminál a židi museli z Polné
a lidi na ně zpívali písničku, Nekupujte u židů, cukr, kafe, mouku,
zabili nám Anežku, modrookou holku... no a vidíte, na smrtelným loži
se přiznal bratr Anežky, že to udělal von, skrz peníze, který
tenkrát vládly světem, jednou jde četník patrulí a zastaví se v
hospodě a dá si řízky, a že mu chutnaly, dal si repete, ale
hostinská nejde, tak jde ji hledat, a vona ve sklepě a tam na háku
visí její dcera, nahatá, a ta hostinská z ní řezala ty řízky,
panenkomarjá! a četník jí dal řetízky a vedl ji k soudu, tohle dřív
si lidi rádi vypravovali, když sami si dělali rádio, nebo televizi,
já ale nejradši jsem chodil městem, anglický šaty a lopón, ten
klobouk se skyvama, bylo to miloučký, dívat se do výkladních skříní,
taková drogerie v Olomouci, plno toaletních mýdel vonících lesníma
fialkama, glycerinová mýdla značky Lila Blanc a Violeta de Nice,
extra jemná mýdla značky Rosa de Shiraz, jednou mě přepadl za
Maria-Schnee-Kaserne dragoun a zvolal, peníze, anebo život! jinej
by se svalil, ale já jsem vytáhl brovnink a povídám, je-li ti život
milej, koukej mazat, nebo se zastřelím, to když jsem přijel na
čtrnáct dní k bráchovi na návštěvu a zvostal jsem tam třicet let,
tak mi dali mexikánku, tu pušku, abych hlídal řemeny za pivovárem,
a šel četník v noci a já jsem strhnul pušku a střílel, od mostu se
ty kulky odrážely a hvízdaly, protože já se budu vyptávat, kdo tam?
rakouskej voják musí střílet první, aby byl vítěz, jinde v drogerii
byly vyrovnaný vodičky na pěstování vlasů, vodičky značky Cyrano,
kde na vinetě vystupovala z jezera vodní rusalka a u pasu měla růže
a za sebou několik bludiček, nebo hvězdiček, no nádhera, jako ta
hudba Mozartova, to jednou jely tři švadlenky od Picků na lodičce
a my jsme v trenýrkách spravovali pivovarskou studnu a jedna
krasotinka na mě volala a já hned se vrhl do vody a podplaval jsem
jejich lodičku, to byla ta rakouská dvornost, to i obyčejný lidi se
chovali, jako by ten jejich život pořád filmovali, nebo
fotografovali, na Slovácku jsem pomáhal při pekařině rozvážet
pečivo, tam vjela vožralá svatba do kostela a dávala zavdat svatejm
slivovice z flaší a farář vletěl do kostela jak stíhačka a řval a
pral a kopal do svatby a nadával, bando po Tatarech, tak se chodí
do chrámu Páně, marš! svatba bude, až přijdete víc střízliví, nebo
míň vožralí! to já jsem se potom odebral na Hradisko, kde jsem
sladovničil, a vrátil jsem se domů v plný slávě, štráfkovaný šaty
a moderní klobouk poslední pařížský fazóny, hůlečku s bílým