knoflíkem, jinýho vodili ze světa šupem četníci a v šatech, jako
když ho kráva požvejká, ale já jsem přišel jak kinohvězda a přinesl
sto zlatek a zaplatil dluh a koupil krávu z Ponikve, kterou mi
zprostředkoval pantáta Tyátr, kterej ze starýho divadla udělal
hospodu a jeho panička pěstovala osumdesát koček, celej den jim lila
mlíko, v drogerii jsem viděl preparát značky Kaloderma, pak firma
Wolf a syn z Karlsruhe dodávala na Moravu to svoje želé a jemný
růžový pudr na pěstování pleti, na škatulce je zasněná ženská hlava
s rukou u spánku a omotaná lehkým závojem a s očima v dálce, tu
krávu z Ponikve nám každej záviděl, švejcaru, úplně bílou, exemplář,
kterej stál vosumdesát zlatejch, ale pak jsme ji prodali řezníkovi,
protože byla jalová, nejdál ale z naší rodiny to dotáhl strejda, na
vojně byl cuksfýra a uměl psát k pohledání, dostal zlatej kříž od
císaře, a nosil zlatý šňůry a piklhaubnu, chlap metr vosumdesát
vysokej, kterej za svobodna naházel hospodu do rybníka, jak Římskej,
kterej pocházel z Kokor, ale když se pak strejda voženil, byl
vážnej, vzal si dceru nadlesního a postavil si vilku na Valašsku a
pěstoval krocany a byl vrchní strážmistr, jedné krasavici jsem
koupil libový krém pro jemnou bílou pleť značky Steckenpferd, z
Radebeulu byla ta firma, potom Zdence od Havrdů jsem koupil
diskrétní a zaručený prostředek poctěný zlatou medailí, Sinulin,
ptala se mě, co bych za to chtěl? a já jsem řekl, že bych chtěl,
abysme šli na špacír, a ona byla stižena úžehem, a vona se zasmála
a povídá, pročpak? povídám, protože podle saniterácký příručky, když
je někdo stiženej úžehem, nejlepší je rozepnout blůzičku a omejvat
hruď vlažnou vodou, a ta Zdenka mi řekla, ty bejku, moc si
dovoluješ, tak ten svět je pořád krásnej, ne že by byl, ale jak já
ho vidím, tak jak ho viděl ve filmu Puškin, chudáka předčasně
trefili do hlavy a bylo po něm, z dírky od revolveru mu tekly
poslední básničky, už podle fotografie jsem soudil, že Puškin patřil
k evropský renesanci, měl pěkný baluseny, ty vousy, jak to nosil
nebožtík císař Franta a skladatel Strauss, to jdu podle vody a
Libuška jede na bicyklu a hned na mě útočí předním kolem, kdy jí
zase přinesu pušnu, jako kytku růží? a já jsem ji z ničeho nic
políbil, jak to dělával Hans Albers na parníku, a Libuška vykřikla,
kristepane! a já jsem se smál a povídám, ale já nejsem Kristus, jen
pán... a to ji rozesmálo a útočila na mě předním kolem a otevřela
mi tak cestu k dalšímu dobrodružství a já byl pánem situace, to v
drogerii jsem viděl řadu lahviček podporujících bujný vzrůst vlasů
značky Peru Tanin, na flaštičkách byly dvě dcerušky vynálezce s
vlasama až pod kotníky, ovšem Rakousko stálo ani ne tak na bujném
vzrůstu vlasů, jako na bujném poprsí, některý ho měly, že musely
nosit ruksak a v něm cihlu, aby neupadly dopředu, tak je to táhlo,
to bylo něco, ty ohromný vnady, od božího rána celý Rakousko na nic
jinýho nemyslelo než na poprsí, ženský si je vycpávaly a bylo to
neštěstí v rodině, když dcera neměla prsy jako půlku piva, teďka
zase to přichází do módy, zase jsou ženský jako za Rakouska po týhle
stránce, na spartakiádě jsem viděl obryně, naše dívky, jak se valily
v zástupech v televizi, v trenýrkách a tričkách, jak Marie Terezie
se nesly, mužský byli z tý podívaný, z toho defilé národa navečer
celý vyčerpaný, za noci jsem natrhal v cizí zahradě růže a přelezl
jsem plot a položil diskrétně ty růže Libušce na vokno, tak jako to
dělají Mexikáni a Španělé, banda, která nic jinýho nedělá, než jezdí
na koni a zpívá slečnám na kytáry, a druhej den na mě volala Libuška
skrz záclony, abych k ní přišel na návštěvu, to byla ta diplomacie
od mne, tak jsem potom byl svědkem, jak si vyzouvala střevíčky a
vysvlíkala punčošky, pak jak si lehla na otoman a ptala se,
jestlipak už po mně lezou mravenci? a házela sebou na kanapi a
voněla k těm růžím a vyplazovala na mě voči, pak sedla a párala
blůzičku, a když se řízla žiletkou, povídala, honem mi to zavažte,
než dostanu votravu krve, pak když jsem utahoval fáč, řekla, že vy
mě nemáte tak rád jak slečny z báru? těšil jsem ji hned rytířsky,
slečno, vy máte jinačí půvaby, jste šlank a máte pěkný nožky, a vona
vokřála a nesli jsme pak spolu prádlo na mandl a baby šílely
žárlivostí, no jo, nám by nepomohl, a já jsem Libušku poučoval
snářem Anny Novákové, válení prádla na mandlu že znamená, dopátráš
se tichých tajemství, a Libuška mi řekla, jaký dělá přípravy, aby
oslavila svoje jednadvacátý narozeniny, a dodala, že podle mých vočí
by se se mnou stejně bála jít k půlnoci na ostrov, tak jsem jí to
řekl, to vás Libuško všecko přejde, jste moc divoká, vy budete tak
dlouho dělat, až si vás vezme nějakej vdovec, to musejí být sakra
fígle, jeden jak četník aby byl, jedna panička mi radila, moc
nemluvte, ale za stmívání si nás odveďte do lesejčka, Vlasta od
Havrdů, ta, která uměla hrát na piáno a německy a postavila suchou
vrbu na piliáru a ty sukýnky jí takhle spadly, jako když ohrnete
makový květ, ta mi zase říkala, ty kluku, ty mě jedině dráždíš tím,
že vo mě moc nestojíš, Navrátilka, jak jsme spolu dělali excentrický
tance v Katolickým domě, ta mi šeptala do ucha, koukejte, jak celej
sál se po nás dívá, a já jsem chtěl přidat vložku, jak ji dělá
Fuksa-Košťálová, a zaletěli jsme pod stůl excentrickou silou,
Jarmilka se mnou chtěla dělat ve Slávii to, co viděla ve Velkým
Ziegfeldovi, ale nevydržela ten výpad do figury tanga a přeletěla
mi přes hlavu a zabořila si brejle do obočí, dodneska se může
pochlubit pěknou jizvou, nejradši jsem ale míval řečenou Vlastu od
Havrdů, byla do mě šíleně zamilovaná, tu jsem nosil lokálem na
ramenou a ona se mi smíchem počůrala a celá hospoda šílela tou
slavností, pak se někde zabila v autě s vojákama, ale Havrda mi
povídal tuhle, že to není pravda, naopak že je živá, až moc, že je
ale ošetřovatelkou, ta byla tak temperamentní, že byla náchylná na
klášter, já jsem si tehdejšího času koupil přimič nosu, na nos se
to dávalo, jako ženský ty natáčky, ten přimič se utahoval šroubkama,
podle toho, jakej jste chtěli nos, já jsem chtěl, jako měl Rudolf
Valentino, starej Švec, ten kterej držel gotýska u Havrdů, na
sklonku svýho věku šel kolem kostela a povídá, ještě jsem tam nebyl,
copak tam pořád dělají? a uviděl jednou tu slávu a zůstal tam jako
kostelník a litoval, škoda že jsem tohle nepoznal dřív, Vlasta
tenkrát vhodila prsten pod nohy sličnýho mlynáře, já jsem jí nikdy
nic nekoupil, jen sem tam jsem přinesl růži, a to ženský poráží,
hned všeho nechala a sedla si ke mně, ale já jsem dělal, že čtu
noviny, a Vlasta povídá, co tady sedíš jak hořká houba? a já jsem
ji přitiskl na piliár a číšník jí šel na pomoc a já jsem ho kopl,
že letěl jak kopací balón, a já jsem se sklonil jak vítěz a políbil
jsem ji a celá hospoda šílela, v drogeriích byl přístroj na parní
lázeň na obličej značky Pramen mládí, poctěno zlatou státní medailí,
v elegantním provedení, na víku krabice byla krásná hlavinka