jsem někde nebyl za jinejma? tenkrát nebyla televize a tak lidi si
všecko museli dělat sami, i rádio, taky lidi bydleli napresovaní,
taková postel u chudejch ani nevychladla, hodně si brávali šlófy,
jeden byl vrátnej v hotelu, ten vlezl do teplý postele po tom,
kterej zase dělal ve dne, jednou mě králíkáři pozvali, abych
předvedl pěvecký umění, tak o zábavě jsem zpíval Na břehu jezera
klokotá slavíček, ale to zhuntoval Olánek, navedl hudbu, aby hrála
něco jinačího, a teď nastal ten boj, já abych je přeřval Na břehu
jezerem a muzikanti aby mě přetrumfli Radostným mládím... a
králíkáři nadávali a pak po mně házeli tombolou, i řízek po mně
hodili, ale já jsem zůstal vítězem, takhle přebírám brambory u
bráchy, kam jsem přijel na čtrnáct dní, a ředitel povídá, copak ten
sladovníček tam leží ladem? a hned mi dal lopatu a já jsem předváděl
vysokou třídu sladování, jak mě to naučili v benešovským pivováře
Oliverius a Šarlinger, až ředitel byl z toho paf! a potom abych šel
shazovat vagón, povídá ředitel, umíte to? a já skočil a vzal jsem
pajsr a bim ho! do páky a uhlí se valilo a sypalo k nohám ředitele
a ten řval v uhlí po kolena, člověče, co to děláte? a já už jsem
fofroval uhelkou a byl jsem za tři hodiny hotovej a krasavice účetní
mi povídá, to jste sebou hodil, povídám, slečno, to je pro mě
maličkost, protože já mám školu Římskýho, siláka z Kokor, kterej
překopl při pračce slečně protézu a čtyři četníci umřeli z toho ve
špitále, to je ten talent, hned skočit nepřítelovi po žrádle a
rozdrtit mu vohryzek, nebo hned dát klíčem ostravskou mezi voči,
potom ředitel povídá, jako odměnu půjdeme včelařit, a vzal si kuklu
a rukavice, takový včely když se rojejí, to je voštara, ty včely
udělají takový bakule na stromě a musejí se ostříhat, to zase nechce
ten, kterýmu patřejí ty stromy, tak vznikají sousedský sváry,
ředitel povídá, sladovníčku, pojďte, já vás naučím s panem Haňkou,
jak se přenášejí ouly, a tak jsme se zasvěcovali do včelaření, ale
pan Haňka klopejtl a zvrátili jsme oul a už jsme letěli, ale nebylo
to nic platný, jak nás včely zblejskly, voči nevoči, pan Haňka
klečel a prosil ty včely, že má ženu a děti, ale ty včely mu daly
žahadlo i do přirození, že ho měl jako konev, já jsem mohl až třetí
den do baru, Bobinka když mě uviděla, hned mi hrála na gramofon,
Hřbitove, hřbitove, vzala mě pak nahoru, protože myslela, že ještě
moc nevidím, a vysvlíkla se do naha a chodila se džbánem pro vodu
a řekla mi, že bysme mohli začít s tím tréninkem na svatbu, jak to
dělal Hardy, potom se ale ozval na chodbě křik, to byl incident,
kterej měl kovář, a že byl ožralej, tak mu podstrčili místo
krasavice takovou starou rašpli, ale ten kovář si posvítil baterkou,
a když to viděl, tak vyběhl v podvlíkačkách na chodbu, lámal
zábradlí jak preclíky a křičel, kdo mi poslal sem tu larvu! je
vošklivá jak akademická malířka! a já jsem se začal hned voblíkat
taky, byl jsem citlivej zrovna tak jako ten kovář, to bylo něco
jinýho, když jednoho kamnáře zaškolovali na piliáru do tajů lásky,
ale on stejně byl na mozek hin, protože se dvakrát zakachlíčkoval
do kamen tak, že ho museli krompáčem vykopat a kamna musel stavět
znovu, měšťanský dcerky mi dodneska dávají růže a divějí se, kde
jsem ty vybraný způsoby pochytil? zato Olánek to pěkně vyvedl!
gratulovali jsme mu na náměstí k padesátinám a voptali se ho, tak
co zdravíčko, slouží, slouží? a Olánek vytáhl přirození, a že měl
deset piv, tak čůral až na reklamu Náchodských tkalcoven, až na tu
čárku nad á, a skrz ten oblouk šel pan notář a zdravil nás, to zase
dělali soutěž na Terase, kdo nejdál dočůrá? a Olánek se cejtil
vítězem, ale seděl tam takovej strejc, jak žebrák z Mariazell, a
povídá, jestli se může taky zúčastnit? a Olánek připustil s tou
podmínkou, že bude sázka o litrovou flašku francouzskýho koňáku, tak
dvě flašky stály na stole a po půlnoci vyšli před taras, a ten
strejc šel první a rozepnul se a to bylo haló! tam přes ulici je
domeček a ten strejc přečůral celej ten domek, bylo slyšet, jak to
pleská na druhý straně do Labíčka... a už Olánek odcházel a ten
strejc si odnášel ty dvě flašky koňáku, Vít, co hrával u námořnictva
na bubínek, řekl houslistovi Novákovi, zahrajeme mu Violetu! a už
celý město stoupalo na židle a já jsem potom dal k lepšímu sultánovu
svatbu, a Olánek, aby si napravil reputaci, tak dělal živý obrazy
a stál na stole a čůral po hostech, jedna panička mi potom řekla,
dobře vám tak, že s ním kamarádíte, ještě budete mít vopletačky se
soudem, v Národním domě zpíval Járinek Pospíšilů a hned se ptal
sálu, kdo tady umí zpívat? a ženský řvaly, ať tam jdu soutěžit já!
tak mi slavnej tenorista pomohl na pódium a řekl mi, sedněte si! a
já povídám, to nejde, a Járinek za velkého oživení v sále povídá,
a proč ne? povídám, protože mám lístek k stání! a baby šílely a
jásaly, že jsem získal náskok v konverzaci, a už klavír hrál tu moji
a já jsem zpíval Těžké je loučení, no to potom bylo haló, baby mohly
zbořit Národní dům, a o Járinkově zpěvu tvrdily, že je sice
rozvedenej, ale hlas má pořád jako slavíček, takže takový lidi, jako
je Jára Pospíšil, se ani nemají posílat do války, aby národ nebyl
ochuzenej, kdyby tam padl, a já jsem to uznal, protože za Rakouska
jsem nosil hejtmanovi Tonserovi šavli, dokonce jsem měl to štěstí,
že jsem viděl v autě vedle sebe von Manteufla a her von Rosenecka,
ty dva generály se zlatejma piklhaubnama, který vypadaly jako
nočníky, nahoře takový špičky, jak bejvaly věžičky na kredencích,
dokonce jsem byl při tom, jak Aufenberg a Dankl udělali první útok,
dva maršálkové s cvikrama, taky se mi poštěstilo, že jsem držel uzdu
Konrádu von Hetzendorfovi, jako jeho kobyle, starýmu chlapovi, ale
rovnýmu jako slečinka, jeho syn padl u Gorodenky v těch močálech,
ale měli sedět na prdeli a co měli co dělat jinde, ne? Konrád
Hetzendorf patřil do císařský rodiny, že byl arcivévoda, tak měl na
krku vovečku, jenomže císař ji měl hlavou nahoru, ale Konrád von
Hetzendorf hlavou dolů, to kolikrát se mně zdálo o vopicích a to
znamená podle snáře Anny Novákové velikou nemoc nebo milostné
štěstí, jindy zase jsem viděl v noci do hrudi zaražený nůž a to
znamená opětovanou lásku, při mši se náš farář takhle otáčí, a kde
je kostelník? proč mu neposluhuje a kazí bohoslužby, když nadešel
čas? ale kostelník si odskočil do hospody na gořalu, místo aby
nasypal ty tři lžičenky kadidla, aby farář mohl kadit po kostele,
to kadidlo je pryskyřice až odněkud z Afriky, myrha a aloe, a
kostelník se vrátil trošku nalíznutej fefrminckou, farář pokračoval
v bohoslužbách a povídá, kde jste byl? a vyndal kalich ze
svatostánku, a kostelník povídá, byl jsem se vyčůrat, a farář
postavil kalich a bim ho a kop ho! a křičel, to nevíte, kostelníčku,
že při službách božích jste můj pobočník? to se radši jde na
fefrmincku? a kopal ho a člaňkama mu dával štosy do nosu, pak vzal
kalich a sloužil mši zase dál a baby se divily, co to je za novej