obřad, a vidíte, slečno, ten kostelník přestal po tom incidentu
chválit církev a stal se z něj nejlepší sociální demokrát, dřív lidi
byli hrozně nervózní, když se někomu zdálo v noci, že se na něj
sypou z mísy vokurky, znamenalo to horoucí milování, nebo když jste
viděli ve snách rašpli, značilo to, že zásnuby tvůj dům obcházejí,
můj brácha se učil pekařem u Bendy, Valacha, že neslyšel, optal se,
co? a dostal ji, až omdlel, a když se probral, řekl mu Benda, u nás
se říká: prosím? ale potom se dostal na šikmou dráhu, zdědil po
matce jmění a tak chlastal, až někde zmrzl, to samý neštěstí, jako
když dítěti dáte do ruky nůž, náš farář měl malér, že přistihl
jednoho kluka, jak hobloval u kostela v noci jednu holku, nejdřív
se lekl, že to je kaplan, ale i tak musel potom podat zprávu a
přišli k nám misionáři, protože se zhoršily mravy v kraji, přišli
čtyři fotbalisti, tak vypadali ty čtyři misionáři, měli kaftany
přepásaný provazem a nakonec tak napravovali mravy, že museli
zakročit četníci, protože sociální demokráti dávali pobuřující
otázky, ohledně vývoje člověka z vopice, pak se pohádali, z čeho je
slepice? no z vejcete! a z čeho je vejce? no ze slepice, tak na sebe
křičeli dvě hodiny volnomyšlenkáři s těma misionářema, až z
posledních sil řvali, a z čeho je to první vejce? a volnomyšlenkáři
řvali, z přírody, a misionáři zase, že to udělal Bůh, tak si
naplácali držky a zakročili četníci, protože baby pro ně běžely, že
tam neznabozi urážejí boží syny, a pak baby začaly házet po
volnomyšlenkářích kamením a trefily dva četníky, protože Bůh se
přeci nedá zavřít do škatulky, teď jsem si vzpomněl! pluh na vorání
ve snách vídati, znamená svatbu! a škrtati sirky zase zamilovanost!
to je podle spisku páně Batisty, dvacetiletá krasavice dává
mužskýmu, pokud není zrůda, rajskej pocit, tu elektriku, kdežto
dědkovi je taková platná jak mrtvýmu zimník, náš major seděl na
hřebcovi a přehlížel tu nejkrásnější armádu světa a kouká, chlap
mantl samá krev, hned ho vytáhl z tuku a dořval zupáka, že má
doprasené vojsko, to bylo divný, že za Rakouska baroni měli v
maštalích pro koně zrcadla, kdežto kočí a děvečky spávali na půdách,
deputátníci bydlili někde hůř než dobytek, ale zase lidi víc
zpívali, aby si zpěvem ulevili, kdežto dneska při práci se už ani
nezpívá, Římskej byl můj kamarád, ten pomlátil všecko, hned si půl
hospody posmrkalo perka, na execíráku velel poručík, Hab acht! a
Římskej se zavrtěl a poručík přiletěl a dal mu boxlíka do břicha,
a Římskýho chvíle nadešla a bafl poručíkovi tu šavli a zlomil ju
přes koleno a lískl poručíka a jednou ranou ho skolil k zemi, šarže
se rozutekly, ale vojáci měli radost, kníže Lichtenštejn měl sto
panství, ale aby nemusel platit daně a nemusel mít své vojsko, tak
je spojil na devětadevadesát, ovšem měl tu smůlu, že mu doktoři
uřízli přirození a dali tam stříbrnou trubičku, tak vidíte, slečno,
boháč, ale na tuhle věc charabél, proto všecko si musíte podle
spisku páně Batisty prohlídnout, abyste nekupovaly zajíce v pytli,
to potom je trápení, dyž to začne falírovat, to máte, jeden může
třeba skočit na kobylu a nic se mu nestane, kdežto jinej při
sebevětší opatrnosti chytí nemoc, jindy zase jedna skáče ze žebříku,
aby potratila, ale nic, jiná zase dává takovej pozor a vysmrká se
trošku silněji a potratí, to je potom těžký, ty námluvy, šikovná
holka dá inzerát, že se hledá ryzí charakter, a já se třeba
přihlásím, ale ta holka pro jistotu si mě dá prohlídnout a vyptává
se po sousedství, není ten pán kurníček? a ještě píše do
detektivního ústavu Karlík, aby získala podrobné informace, jejda
jednou byl malér na cvičení, místo hypermanganu nějakej tachonýr
nalil do lahvičky pitralon a jeden přišel od holek a omejval se v
domnění tím hypermanganem, ale našpláchal si ten pitralon, a pak se
vyřítil a tak běžel kasárnama a řval jak náruční kráva, to samý se
stalo naší babičce s mazáním, který ale doktor udělal jako pití,
bylo to hnědý a bylo to u zrcadla, ale naše doga měla bolavou nohu
a tak dostala taky hnědý mazání a obě flašky byly stejný a babička
si omylem nalila to pití pro dogu, blaženě se usmívala, protože to
její bylo z maliní, a potom když to polkla, tak jsme ji museli
zdvihat, a letět pro doktora a potom pro faráře, jedna krasavice mě
požádala diskrétně, abych jí odnesl moč k doktorovi, ale doktor mě
dořval, že to si vona musí přijít sama, mě lidi někdy měli hrozně
rádi, takže mi říkali, nechoďte ještě pryč, co byste tady dělal!
nebo mě všude zvali na posvícení, jen přijděte, ať si máme do čeho
praštit! to mi říkali v legraci, já držel jednu krasavici za ruku
a dívali jsme se spolu z mostu do vlnek a na braunový nebe a já jsem
jí vykládal o tom, jak v našem městečku je dvaatřicet hospod a ve
dvaceti vosmi jsou slečny, jak celý město šílí po divadle, že je
celkem pět divadel, nejlepší kousky ale hráli v Katolickým domě, kde
byl kočovský spolek Přemysl, největší úspěch měla mexická hra El
Tygro, hlavní úlohu hrál tenkrát čeledín Kopecký, kterej ale před
premiérou, když nakládal posekanej jetel, tak se ztrhl, natahovali
ho na žebřík, museli ho těsně před představením našlapat, bylo to
potom krásný, ale jen ten čeledín při vyznávání lásky poklekl, tak
už nemoh vstát, ale zato zpíval El Tygra s ohromným citem a navíc
se mu rozepl poklopec, no něco z čeho baby šílely celej tejden, v
Národním domě, tam zase hráli klempíři a zámečníci nejradši hry ze
šlechtických kruhů, Vějíř Lady Wantochové, nebo Winterové, toho
lorda hrál jeden malíř písma, ale zase jak poklekl, tak se mu
vytáhly kalhoty od fraku a byly vidět ty podlíkačky na šňůrky, když
se pak děkoval, tak ho zase vzala opona tím olůvkem do hlavy, že
zůstal ležet, a baby šílely, myslely, že to patří do hry, v Hálku
zase když hráli Perly panny Serafinky, tak po přestávce se režisér
díval dírkou v oponě, jestli už jsou lidi na místech, a zvedl ruku,
ale oponář, že byl kojenej zpěněným mlíkem, tak vytáhl oponu i s
režisérem a ten režisér pak z tý vejšky spadl do hudby a lidi si
libovali, to má pěknej začátek, jindy zase hráli Radúze a Mahulenu,
a ten kousek začíná ve tmě, a ten oponář zničehonic vytáhl tu oponu
a Radúz myslel, že je opona ještě dole, tak se ptal, Mahuleno, kde
jsi? a Mahulena z větví odpověděla, v prdeli, a lidi zase se
radovali, že to bude něco pikantního, ze života, ale ten oponář,
když viděl, co natropil, vzal za provaz a ten se přetrhl a opona
sletěla a přiskřípla Radúzovi hlavu a ten oponář rozsvítil v sále
a vystrčil hlavu z opony a křičel, von se přetrh provaz, no ohromný
úspěch měla tahle Mahulena, největší ale úspěch měl Sen noci
svatojánský, jak to hráli v Katolickým domě, hráli jen členové
Přemysla, tak všichni se nechali voholit, ta, co hrála tu vílu, tak
dostala ischias, protože se to hrálo v zimě, ty rusálky když
poskakovaly, počítaly si a svítily si baterkama, ale pak ten, co
hrál s tou oslí hlavou, spadl do propadliště a křičel, jó, jód! a
lidi tleskali na otevřený scéně, jeden fenrich, chlap jak Bauer, ten