co zvedl hravě krávu a porazil Frištenskýho, ten fenrich mi povídá
na execíráku, abych s ním zacházel jako s nepřítelem, to jsme
cvičili parade rechts! a parade links! ten souboj na bodáky s
nepřítelem, a tak jsme se postavili a najednou já zničehonic hop ho!
a rovnou bodákem, na jehož konci byla bakule, tím bodákem fenrichovi
do brady, a ten udělal kotrmelec a už ho Bosňáci křísili a na mě
řvali poručíci, vždyť bys ho byl zabil! a já povídám, sám mi říkal,
abych s ním zacházel jak s nepřítelem, ale poručíci na mě, že jsem
měl nejdřív udělat parade rechts a parade links a potom teprve
einfacher štos! a já povídám, kdepák, s nepřítelem já budu dělat
parade rechts a parade links... to já einfacher štos hned! a byl
jsem vítěz, to jedna u nás se jmenovala Kača Rypová, obryně a
ohromná tanečnice a specialistka na pivo, každýmu vychlastala při
zábavě pivo, jeden tachonýr jí tam nalil rtuť, a když to vypila,
vzal ji do tance, no to byla hrůza, ale její dcera byla divně
založená, mívala s tím svým mužem poměr na podlaze a děti jejich se
na to dívaly, já jsem to viděl taky, protože mě k nim poslal
stavitel, tak jsem se díval oknem, mně se nejvíc ale líbilo nebe
mohamedánů, v každým patře krasavice, takže mohamedán se má na co
těšit, zatímco katolík aby se zbláznil, protože když se dostane do
svýho nebe, tak pořád jen jako by se koukal do slunce, ježíšmarjá,
řekl básník Bondy, když mu jedno dítě vypadlo z kočárku, jak jsme
vyjeli z hospody, Ježíši, jak to, že někdo kupuje kilo vepřovýho za
padesát halířů, kdežto já platím krajíček chleba za pět stováků?
vyjíždím ze Steinbruku, osobní vlak nejel, tak mě výpravčí strčil
do rychlíku a hned se mě ujala konduktérka, fešanda jak slečna
Sýkorová, a hned mě dala do první třídy, jinýho by hnala a dala mu
zastrkovadlem po nose, ale mně nabídla egyptku, a teď se sem hrne
nějakej bratránek, zarostlej jak plecháč a s fajfkou a ta
konduktérka, marš! vždyť, chlape, máte třetí třídu! a vyhnala ho,
povídám, ale já mám třetí třídu taky, ale ona mě drbala kolenem a
šeptala mi do ucha, jak dojedeme do Vídně, tak spolu půjdeme na
flámeček, to víte, ženský jsou dotěrný, přebornice na to bejvaly
Polky, jedna si mně sedla na postel v lazaretu a obrarzt na ni řval,
sviňa, prasica! křestním jménem byla Jadwiga, mužský měla radši než
jídlo, četníci, když jsem bavil hospodu, odkládali kvéry a pásy a
řekli mi, pane, vy máte kouzlo jak sňatkovej podvodník, já jsem jim
ale vytáhl bajonet a špičatil jsem si jím tužku pro kelnerku, jak
to dělal Chaplin, když jsem obešel všecky hospody, vracel jsem se,
ale nikdo mi v pivováře nic nesměl říct, to jsem jak sokol přeskočil
zídku a šel jsem nazpátek, jednou přišli handlíři a poroučeli víno
a likéry a jeden voják si stoupl na piliár a dělal živý obrazy,
pověsil si na přirození putýnku s vodou, no virtuos hadr, a baby
dodneška se vo to hádají, jeden mi poručil viržinko a mně potom bylo
špatně a svalil jsem se a policajti mě přivezli do pivováru jak
linoleum na káře, Konůpek, ten mašinistá co hrál na heligon, to je
takovej nástroj, co má mundštuk jak nočník a do toho se hrcá, tak
ten Konůpek říkal, že vážná hudba je namáhavá, že mívá od toho
heligonu hrtan jak bejk, a že jeho dědeček, jak jel z posvícení, kde
hrál na heligon, tak jak vyjel z lesa, tak vítr obrátil ten heligon
na řemeni a dědeček se uškrtil, to zlatník Bukovský chtěl vědět, co
dělá jeho dcera se svým snoubencem, když není doma? tak šel na oko
do biografu, ale jináč si vlezl pod kanape a pak slyšel, jak jeho
dcera přišla s chlapem, viděl jeho holinky, a pak si sedli na kanape
a to se prohnulo a péra se položily zlatníku Bukovskému na břicho,
a potom viděl, jak padají dolů nějaký šaty a spodní prádlo a pak se
vymrskly holinky, ale dál už zlatník neviděl, protože se mu zapíchlo
péro z kanape do krku a on řval, ale nebylo ho slyšet, protože jeho
dcera i ten snoubenec křičeli taky, až pak odvalili kanape a
vyvlíkli to péro z krku zlatníka Bukovskýho, protože chtěl
poodhrnout roušku evropský renesance, básník Bondy když zase přijel
s kočárkem, ve kterém byly ty jeho dvě děti, svěřil se mi, že teďka
píše básničky jedině na záchodě, kde sedí a na kolenou má vál na
nudle a na něm sešitek, ale i teď ty děti chodějí a bouchají mu na
dveře, z toho by se svalil i Goethe, kterej byl zvyklej na ledacos,
tak jsem, slečno, seděl na hylzně od hasicího přístroje značky
Minimax, šest slečen se slunilo a poslouchaly, co jsem jim vykládal,
pan děkan stál na konvi a ruce měl přes plot a díval se na mě jak
na zjevení, ale já jsem byl pouze sečetlej Světozorem a Havlíčkem
a spiskem páně Batisty o pohlavní zdravovědě...
Slunce zapadalo a slečna Kamila stála na žebříku, jedla třešně a
usmívala se dolů na starce, který jí každý den přináší růže, které
natrhal v cizích zahradách, který jí slibuje, jak poletí spolu
aeroplánem do Vídně a Budapešti, aby jí ukázal všecka ta místa, kde
býval za Rakouska, jak pojedou spolu rychlíkem do Prostějova se
podívat na tu ohromnou černou hrobku dvorního dodavatele Weinlicha,
u kterého pracoval, jak si autem zajedou podívat se do Kokon kde jí
ukáže rodný domek slavného Římského, který se nebál ničeho na světě
a tak se vboural do království božího, dívala se a usmívala se na
starce, s kterým má jeho rodina trápení, že se nemeje, takže aby se
trošku opláchl, jakmile začne pršet, honem mu dávají baňku a
posílají ho na druhý konec města pro mlíko, který už nerozlišuje čas
a chodí spat oblečen, který i teď v tom horku nosí troje kalhoty a
ještě vespod tepláky, docela dole roztřepané, takže vypadá jako ti
rousnatí bublaví holubi, který nosí zablácené střevíce, do kterých
oblíká vždy jednu ponožku tak šikovně na druhou, že díry jsou
vykryty, o kterém jeho rodina říká, že býval hrozně nesmělý, dokonce
plachý, jeden čas samý břed, z kterého si ženské jen dělaly legraci,
který ale k ní je tak plný ušlechtilých citů a tak dvorný společník,
že tak jak stála na žebříku v zapadajícím slunci a za ní se leskla
řeka, po které ženská v červeném šátku vezla na pramici kupu sena,
že slečna si najednou přikývla té dobré myšlence, která ji z kraje
ohromila, a sestupovala dolů, jednu nohu kladla na příčku po druhé,
až v šortkách stála u šesti košů třešní, které za odpoledne
natrhali, kráčela k boudě, vzala kbelík, odsunula víko u studně a
na háku vytáhla plný kbelík čerstvé vody, pak zdvihla ruce, vytáhla
blůzičku potřísněnou šťávou třešní, uvolnila knoflík u šortek a
blůzička šla nahoru a kalhoty dolů, zavrtěla se a vystoupila ze šatů
a tak nahá šla a na mýtince obklopena štěpnicí se celá umývala, a
stařec, který celé odpoledne vykládal, teď seděl docela zasažen,
ohnuté koleno svíral v sepjatých dlaních a díval se mimo ni,
strnulý, zbystřelý a taktní, zatímco ona jej obdarovávala tak, jak
jen žena muže obdarovat mohla, za soumraku se umývala pro nadšené
oči...