americká dvojnulka, ta zase měla na pytlích ve znaku tři zkřížený
klasy a stál tam Kanaďan s kosou, arcivévoda princ Eugen, velitel
dajčmajstrů a majitel apoštolskýho řádu, největší hovado habsburský
rodiny, to měřilo dva metry dvacet a jeho pobočník, když mu nesl
plášť, tak ho coural po zemi, zatímco starej Gruléšek u nás
spravoval pytle a četl při tom zamilovaný románek, farář Zbořil za
se četl z kazatelny pastýřský list o čtení nemravných knih a
časopisů, a starej Grepl, ten co vozil do Olomouce i vorgaf, dával
si nohy do studený vody, aby nezaspal, protože neměl budíka, v zimě
chodil do lesa svážet dříví a kterej nosil na ramenou ty řetězy jak
satanáš a svý ženě často tloukl hlavou o trám, aby se polepšila,
takže vona se dlouho modlívála do noci, aby ji pámbů vyslyšel a
převrátil na něj fůru s dřívím, proto taky básník Bondy mi říkal,
že pravá poezie musí bejt zraňující, jako byste si zapomenuli
žiletku v kapesníku a při smrkání jste si pořezali nos, proto
pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z
postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat
držku, to bylo tím, že za Rakouska byl muž odpovědnej za duši svý
ženy přímo bohu, takže Tónek Opletalů, ten, jak zarazil Ferdoškovi
do hlavy nůž, jak se hádávali o tom, kdo přijde do nebe a kdo né,
tak ten zase říkal svý ženě, slibovala jsi mi poslušnost při oltáři,
a hned jí dal na důkaz pár facek jako závdavek na ty facky další,
můj mistr měl dobrou povahu, ale zase rád chlastal, když na to měl,
jeden zóďák gořaly dopoledne, jeden vodpoledne a jeden na noc, to
by se dneska lidi z toho zbláznili nebo dělali revoluce, kdyby měli
dělat do půlnoci jak za Rakouska, tak ten můj mistr hovoříval večer,
sakra, kurvo, co mi to zakazuješ? já ti taky nevyčítám, že báňáš
porculánku s dragounem! a hip po babě kopytem, to bylo taky, že za
Rakouska měli lidi dost času na voloviny, můj táta se potkal s
takovým tachonýrem, jak byl von, Trávníčkem, a hned si koupili u
Fidlerů litr režný, tenkrát se gořala lila do takovýho čtvrtáku,
kterej vypadal jako cylindr na lampu, a tak můj táta s Trávníčkem
seděli na hřbitovní zdi, a že byli sečetlí Havlíčkem a Světozorem,
tak byli z tý světový situace tak nešťastný, že ani nešli do práce
a vedli vlastizrádný řeči o sociální nespravedlnosti, a když byli
nalití, zpívali písničku Když jsem kráčel ku hájíčku lesní pěšinou,
a farář vyletěl z kostela, kapesník jak servít, a hned křičel,
sakra, Trávníčku, co to je za způsoby mě rušit při bohoslužbách? jdi
do lesa nebo tě dám zavřít, ale táta a Trávníček zpívali dál a už
letěl četník s fedrpušem, aby se jménem zákona rozešli, tak šli a
táta, aby to nebylo z něj tak cejtit, tak si koupil špalek za žgraň,
ale že byl namazanej, tak máma vzala provaz a napráskala mu, protože
kdo chce chlastat, tak musí mít rezervy, jináč se dere šílenství do
palice, Lojza Továrků, ten zase se zbláznil skrz dláždění na náměstí
a potom možná i z toho, jak jeho syn dělal s holkama na zkoušku
děcka, a tak ten Lojza Továrků tloukl hlavou do zdi a prozpěvoval
si, proboha, Jozef, proboha Jozef..., a když se šílenství dostalo
do tempa, tak zpíval, Všici čerti vysvobození, všici čerti
zažehnaný, a když to pozorovali lidi delší dobu, dali ho do ústavu,
ale jináč to byl hodnej člověk, sedal s Bechyněm na radnici a byl
náčelníkem Sokola, pouze to dláždění mu dalo zabrat, nebo možná i
jeho dceruška, která jednomu poskytla nejkrajnější důkaz lásky,
kterej nezůstal bez následků, a tak se potom práskla z revolveru,
co visel u nich na zdi, tak vidíte, slečno, pořád jsou lidi stejně
neuvědomělí a náchylný na tragédie, pořád když někdo mluví pravdu,
vypadá, jako by lhal, to správný se pozná vždycky pozdě, až pak,
jedna krasavice, která měla Petingeum, vzala si jednoho pracháče,
protože si přečetla Majitele hutí, ale chodil za ní zámečnickej syn
a ten její muž se vrátil a nachytal je ve vaně a toho zámečnickýho
syna tak pořezal, že ten z toho ohluchl, proto Batista ve svém
spisku o pohlavní zdravovědě nařizuje muži, aby se neoddával
přílišné vášni, nanejvejš třikrát za odpoledne, katolíci čtyřikrát
za vodpoledne, aby neměli potom tak hříšný myšlenky, to že by potom
mohli přijít ke špatným zkušenostem, to jde na krev a na to jsou
náchylní sultáni, kteří se potom ztrhají, to někdy ani papeži, ani
králi na tohle neměli štěstí, to potom je pozdě, říše je vyvrácená
skrz fešnou krasavici, protože poučení je vždycky pozdní, maminka
mi to říkala, maminka mě varovala, to víte, na ženský se musí s
citem, a tedy se musí lhát, copak ta svatba, ta legrace, to haló,
to se odbude vždycky, ale na celej život? jeden řezník mi řekl, že
manželství, to je, jako byste celej život nesli kravskou kůži po
tenkým ledě, máte případy, že žena řekne manželovi, táto, tobě by
pasovala pěkná rána motykou, a von jí domlouvá, maminko, ty ventro
jedna, chlastáš a tak já ti roztrhnu kušnu hákem, no slečno, to se
viklají ideály, to ani Goethe nedokázal, natož Mozartek, je to sice
krásný, když se dva vidějí, už se chytají za ruce a potom, za co se
chytit dá, tohle rozrušuje hlavně oblečený národy, to nahatý národy
nejsou jednak tak prostopášný a tím pádem je u nich míň kapesních
krádeží, to potom farář může plácat držkou, Karel Čtvrtý vystřídal
čtyři krasavice, a kdyby neumřel na zápal plic, jistě by měl chuť
i na tu pátou, takovej to byl špecialista na ženský, to se musí
vědět, co je pravá vášeň a co zase jen pouhá libůstka, jak to
popisuje spisek páně Batisty, že jedna ženská měla dvaadvacet dětí
a druhá zase, i kdyby na ni padl pivovarskej komín, tak nic, takovej
mužskej musí mít jaksepatří pohlavní úd, to máte, slečno, i ve
snáři, veliký oud ve snách vídati znamená důstojenství, jako ten
Šoupal u nás, oba dva pili a tahali se za vlasy po schodech, ale
když vyšli na ulici, honorace, doma ale on na ni pořád, dejchni na
mě, je z tebe cétit gořala! a ona klečela a říkala, ale já jsem měla
jenom rumovou pralinku, a on jí dával facky, dneska se lidem líp
vede, ale po týhle stránce je to voštara dál, jednou se voběsí von,
podruhý vona, za nádražím bydlil Kaura a ten v noci kradl a ve dne
ševcoval a jeho žena byla Němka, ale že neuměla krást vůbec, tak tou
hambou se oběsil na hambalku, nebo ten Chytil! ona ta jeho žena
chodila po domech a prodávala košile a přitom kradla, ale přivedli
ji četníci a jemu nezbylo, než aby se hambou voběsil taky, ten fešák
Korec, úředník nemocenský pojišťovny, měl syna na studiích v
Olomouci a doktor Karafiát přijde jako kontrola a povídá, pane
Korec, lidi si stěžujou, že nedostávají nemocenský, copak to je za
pořádek? a ten Korec to vyvalil, že ty peníze bral a posílal synkovi
na študie; a doktor řekl, že mu do toho nic není, i když to chápe,
tak ten Korec vzal kosu a jako obětní beránek starýho Rakouska vypil
litr rumu a za stodolou si podřezal hrtán, dneska zase máte
vobráceně, děti študujou zadarmo a tátové div si nepodřezávají