židli a vylil jsem akvárium, to jsem vypravoval tý polský doktorce
a ona si na mě lehla a optala se mě, kam si mě večír odvedete? a já
jsem citoval snář Anny Novákové, čížka v kleci ve snách viděti, tvé
prostopášné živobytí tě přivede ke špatným koncům, ale ta doktorka
se zvedla a povídá, vyberte si tam lepší snění, jo? a tak jsem jí
řekl, viděti ve spánku jubilejní výstavu znamená neukojitelný žár,
a ta doktorka řekla, na začátek by to stačilo, a dělala na mě
turecký voči, to je to, že chlapi myslejí na lumpárny hned, kdežto
já postupuju takticky, abych mohl být vítěz, jednou přišel k nám
Marion, ten kouzelník a hypnotizér, a dával si razítka na povolení
k produkci sám, jak přišel na ouřad, honem ouřadové prchali, aby je
nezhypnotizoval, ten čas jsem měl hrát divadlo, tu Balalajku,
oblečenej jak gardovej důstojník, na scéně byly samý dveře s
klíčovejma dirkama a zpíval jsem, Krásných žen jsem líbal dost, a
byl jsem ozářenej fialovým světlem, když jsem zpíval, Balalajko
zpívej, tu melodii ze všech nejsladší, tu, kterou na světě mám
nejradši, o tom že mám tě rád, a zvítězil jsem vysokým cé, to žádnej
hlaholák nemohl docílit, každej mrčel, jak když se kráva telí,
kdežto já ten tenor, jak Járinek Pospíšil, u nás jsem všecky ženský
omráčil, jak hypnotizér Marion, kdybyste chtěly, můžeme si zahrát,
jedna dívka bude hrát tu Velkocárevnu, musí ale mít falešný vnady,
vy byste to mohla hrát, protože všecky carevny nebyly krasavice, já
budu hrát popa a budu mít v prstech ten kalich, a nakonec se
sestřelí lustr, ale nejradši bych chtěl hrát Barona, jen jde vo to,
jak dostat hřebce na jeviště? to leda bysme mu omotali kopyta
hadrama, aby neotloukl schody, hlavně musíme dát pozor, aby se ten
hřebec nelekl hudby a nespadl do orchestru, toho prasečkáře by hrál
Ruda Turek, ten obrlajtnant, hrtan má jak švýcarský býk, v
Katolickým domě jsem s jednou krasavicí chtěl udělat špagát a měl
jsem z toho pruh, copak u mužskýho, tomu sluší všecko, ale taková
ženská, když má na sobě pruhpant a roztoužený mužský ho nahmatá, ten
studenej pás s niklovým pérem, to se hned rozviklají ideály
a tělesné choutky zacouvají nazpátek, Kristus Pán jednou, když ho
pozvali na svatbu a moc chlastali, tak jim víno proměnil ve vodu,
to byl ten zázrak v Káni Galilejský, ten čas jsem míval snění na ten
způsob, obírati se ve snách kostmi umrlce, veliké potěšení ti jde
vstříc, to je vůbec zajímavý, že mladý básníci myslejí na smrt a
staří pardálové na mladistvý holčiny, jeden střelec mi povídal, když
chodí pozorovat jeleny, jak takovej starej jelen, jak je nadšenej,
když si namlouvá laničku prvničku, takovej sen o záhonu tulipánů v
překladu znamená, do sličného děvčátka se zamiluješ, ona však tvou
lásku nezná, jeden básník, jménem Bondy, mi řekl, že lidi mají divný
představy o psaní básniček, myslejí si, že to je, jako když se jde
s kbelíkem pro vodu, nebo že básník jen zvedne obličej k nebesům a
odtud mu božská síla čůrá verše rovnou do hlavy, já mu povídám, to
jedině Kristus Pán, ten měl takovej monajz, že dodneska jsou i
profesoři z toho štajf, že nebyl jen synáček boží, ale šampión,
atlet, že dovedl vzít bejkovec a vypráskat z kostela prodavače
dobytka, a řekl jim, že nepřinesl pokoj, ale meč, jako šavli, lidi
tomu stejně nerozumějí, to je to, že ty chytrý umírají a ty pitomí
se zase narodějí, že jeden pucuje hajzly a druhej je doktorem, že
jedna ženská celej život by četla v posteli romány, a druhá zase
dělá to, vo čem ty romány píšou, básník Bondy, chudák když v hospodě
převinoval ty svoje dvě děti v kočárku, čuchal si potom k prstům a
řekl, tady někde začíná hluboká filozofie, a za půl hodiny se jedno
dítě pokakalo v tom kočárku, tak Bondy je musel pucovat Českým
slovem a naříkal přitom, Ježíši, tohle by otřáslo i korejským katem,
na den Božího těla jsme slavně vtáhli do Přemyšlu, jedna slečna
ležela v příkopě, ukazovala na sebe a pokřikovala na vojáky, pojďte
oslavit vítězství našich zbraní! ale žádnej voják si na ní nezmlsl,
protože byla vošklivá jak turecká noc, a potom, tohle já nikdy
nepěstoval, já jsem vítězil jinák, v lazaretu mě ošetřovaly baronky,
za republiky zase hezký sokolky, sestřičky, jedna mně vyholovala
břicho a připravovala na operaci, protože primař mi den předtím
řekl, tak půjdete na páračku, a podepište revers, kdybyste nám
zůstal pod nožem, dodával mi tak odvahu, a už si nasazoval bílou
čepici jak cukrář a sestřičky mu natahovaly rukavice, jako nějakýmu
děcku, a už se chtěl dát do mě, když se otevřely dveře a zjevila se
tam baba s košíkem a ptala se, kde prej leží její muž, že mu
přinesla vepřovou se zelím? a už primař, obr a sama zlost, hmatl
babu a nakopl ju a dořval vrátnýho, jak se tam ta baba mohla dostat,
když on se má za chvíli plantat v mý krvi a štepovat mi pruh? co to
je za radost, když vyjdete ze špitálu a tak pěkně se rozhlížíte,
jako v tý písničce, Krásný vzhled je na ten boží svět, lalala,
Bernádek, ten kovář, ten vypil hravě čtvrtku piva, když mu pak kůň
nechtěl stát a vzpouzel se, Bernádek ho povalil a okoval ho vleže,
no a taky dostal zápal plic a podbřišnice se mu přilepila a byl hin,
já jedinej jsem obstál, krásná sestřička mi nosila bažanta a ptala
se mě, proč jsem se neženil, proč nechávám tak krásný tělíčko ležet
ladem? a já jsem už místo odpovědi lezl s postele a chtěl jsem ji
učit tanci, a už mě kurtovali, protože po takový operaci musíte
ležet jak lazar, jedna panička, obryně a přitom i krasavice, se
koupala a volala, pojďte si pro hubičku! a já jsem vlezl za ní do
Labe i v šatech a vody až po krk a hubičku jsem dostal a zase jsem
byl vítěz, i když jsem si musel na břehu sušit nejen šaty, ale i
vejplatu, kterou jsem dostal v desetikorunách, stál jsem na břehu
v podvlíkačkách, celý město bylo na nohou, ženský chvátaly k řece
a viděly mě tam, jak Montgomeryho, toho vítěze od Tobruku,
volnomyšlenkáři vytýkali církvi, že Kristus, když byl Bůh, proč
obcoval s padlou ženou? povídám, to se nedá nic dělat, krasavici se
neubráním ani já, natož Kristus Pán, tehdejšího času krasavec jak
Conar Tolnes, vždyť mu bylo třicet let, a vidíte, ta Maří Magdalena,
i když to byla zaměstnáním štětka z baru, přeci jen se dopracovala
ke svatosti a získala oblibu v nebesích a nezradila Krista a vlasama
mu utírala krev, a on chudinka visel na kříži, protože hlásal
sociální pokrok a že všichni lidi jsou si rovni, a jeho maminka se
hroutila v slzách a Maří Magdalena ho konejšila, a já se ptám, kde
jsou všecky ty krasavice tehdejšího času? umřely a nic po nich
nezvostalo, ale Mařenka Magdalena bude dojímat básnický srdíčka
porád, takovej úděl krasavce, kterej se vyučil tesařině, uměl řezat
trámy a prkna a najednou toho nechal a šel učit lidi, že účinná
láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu,
kdo zrovna potřebuje, hned pomoct, farář mi dal za to, že jsem
ovládl katechismus, obraz Ježíše, jak drží kalich, to tenkrát bylo