„Našel jssem tě čtyřicet kilometrů od Nebesského pilíře. Od té chvíle jssme urazili zhruba dalších dvacet kilometrů.“
„Čtyřicet kilometrů! Ale u věže na mě někdo vystřelil.“
„Zdá sse, že na utopeného člověka plaveš velmi dobře.“
Dom se pomalu zvedl na nohy a oči neustále upíral na phnobův nůž.
„Nasbíráš dost pilacu?“
„Osmnáct kilo za posledních dvacet osm let,“ odpověděl phnob a upřel nepřítomný pohled na oblohu. Domovi proti jeho vůli hlavou rychle proběhlo několik výpočtů.
„Musíš být velmi zkušený.“
„Už jsem mnohokrát zemřel. V jiných čassových rovinách. Možná, že tenhle vessmír je mou jedinou šancí z milionu a tissíce mých osstatních já jssou mrtvy. Co je v tom případě zkušenosst?“
Nůž pokračoval v krátkých přeletech z ruky do ruky. Nad hlavami jim zářilo slunce podobné rozpálenému bronzovému gongu. Dom si uvědomil, že se mu točí hlava, a pocítil krátký záchvat nevolnosti, ale podařilo se mu udržet na nohou a čekal dál na svou příležitost.
Phnob zamrkal.
„Hledám znamení,“ řekl.
„Jaké znamení?“
„Abych věděl, to jisstě chápeš, jesstli tě mám zabít.“
Nad hlavami jim pomalu proletělo hejno modrých plameňáků. Dom zalapal po dechu a připravil se.
Nůž vyletěl rychleji, než stačil sledovat. Vysoko ve vzduchu se krátce zableskl. Od hejna se oddělil plameňák, jako by se rozhodl zamířit střemhlav k zemi, a s tupým zaduněním dopadl do sítí. Napětí ve vzduchu prasklo jako přetažená struna.
Pašerák, který si v tom okamžiku přestal Doma všímat, přikročil k mrtvému ptákovi. Zvedl ho ze země, vytáhl mu nůž z hrudi a začal ho klidně škubat. Po nějaké minutě na okamžik přestal, vrhl na Doma pronikavý pohled a zdůraznil ho hrotem nože.
„Dobrá rada. Už nikdy sse nezabývej myšlenkou hrdinssky zaútočit na někoho, kdo v ruce drží tssurijský nůž. Budíš dojem tvora, který má k proplýtvání sspousstu životů. Možná, že právě proto jssi ochoten je odhazovat tak ssnadno. Jenže bezsstarosstný posstoj k noži končívá v leže a velmi ssmutně.“
Dom se pomalu uvolnil, protože si uvědomil, že rozhodující okamžik je ten tam.
„Kromě toho,“ pokračoval pašerák, „cožpak vděčnosst už dness nic neznamená? Brzo sse najíme. Pak ssi promluvíme, nejsspíše.“
„Je toho hodně, co bych se chtěl dozvědět,“ připustil Dom. „Kdo to po mně…“
„Psst! Otázky, které nemohou být zodpovězeny. Proč je klásst? Bater nikdy neošidíš.“
„Bater?“
Phnob pozvedl hlavu.
„Nikdy jssi nesslyšel o matematice pravděpodobnossti? Ty, který sse zítra sstáváš prezidentem rady Protitoče a dědicem bohatsství nevýsslovného? Pak ssi nejdříve promluvíme a potom budeme jísst.“
Hle-Proč visela za závojem mlh, které se zvedaly z močálů. Ostrůvek pomalu a neohrabaně proplouval vlhce lepkavými závěsy a nechával v nich řidší tmavou stopu, která se pitoreskně kroutila nad náhle pochmurnými blaty.
Fff-Shs vyšel z pletené chýše na jednom konci ostrůvku a ukázal do mléčného šera.
„Radar říká, že tvůj aerolet je necelých ssto metrů odssud tímhle ssměrem. Tady tě tedy vyssadím.“
Téměř slavnostně si potřásli rukama. Dom se otočil a přešel ke břehu ostrůvku. Pak se ale zastavil a znovu se obrátil, protože phnob se rozběhl za ním. Držel v rukou malé, kryse podobné stvoření, které většinu času prospalo stočené kolem jeho krku.
„Zítra, assi, budou velké osslavy a obřady?“
Dom si povzdechl. „Ano, obávám se, že ano.“
„A dary, assi? V tom sspočívají hlavní ceremonie?“
„Ano. Ale babička říká, že většina darů bude od těch, kteří si chtějí zajistit nějaké výhody. Ty ovšem budu vracet.“
„Já nechci žádné výhody a tenhle malý dárek mi jisstě nevrátíš,“ řekl phnob a natáhl k němu ruku, ve které se zmítal malý tvoreček. „Vezmi ssi ho. Víš, co to je?“
„Močálový Ig,“ přikývl Dom. „Je jedním z heraldických znamení na erbu naší planety, spolu s modrým plameňákem. Zoologové ale říkají, že jich už na celé planetě zbývá sotva tři sta. Takový dar přece nemůžu…“
„Tenhle mrňouss sse u mě drží posslední čtyři měssíce. On ss tebou půjde. Cítím, že by mě sstejně brzo opusstil.“
Ig se odrazil od phnobovy ruky, usadil se Domovi za krkem, vstrčil si ocásek do tlamky a začal tiše pochrupovat. Dom se usmál a pašerák odpověděl krátkou slizovitou grimasou.
„Říkal jssem mu moje štěsstí,“ řekl phnob. „Byla to jen taková moje sslabosst, assi.“ Obrátil se k jedinému protitočskému měsíci, který pomalu vycházel na jihu.
„Dnešní noc bude sskvělá pro lov,“ řekl a dvěma dlouhými kroky zmizel v houstnoucí mlze.
Dom otevřel ústa, aby něco odpověděl, ale nakonec je zavřel a zůstal chvilku mlčky stát.
Pak se otočil a vrhnul se do vlahého večerního moře.
Těžký trup bezpečnostního aeroletu se kýval na vlnách hned vedle Domova letadla. Když se vytáhl nahoru, objevila se na palubě postava.
Dom nejdřív zjistil, že zírá přímo do kovové síťky molekulárního termopalu, nad kterým se vznášela užaslá tvář mladého bezpečnostního důstojníka.
„U Chela! Omlouvám se, pane, neuvědomil jsem si…“
„Našel jste mě. Máte skutečně štěstí,“ odpověděl Dom chladně. „Teď se vracím domů.“
„Mám příkazy, eh, domů vás odvézt osobně,“ ošíval se důstojník. Dom mu nevěnoval nejmenší pozornost a přeskočil na palubu svého aeroletu. Důstojník polkl na prázdno, podíval se nejistě na termopal, na Doma, a pak se rozběhl do kontrolní kopule. Než se dostal k vysílačce, byl už Domův aerolet o sto metrů dál a lehce přeskakoval z vlny na vlnu, aby se vzápětí odpoutal od hladiny a vznesl se vzhůru.
Výtah z 2001 a ostatních: Historie kosmocestovatelů v anekdotách, napsal Charles Sub-Lunar (Fghs-Hrs Cal-ligna, Tera Novae):
„Je třeba zmínit se o Protitoči a o rodině Sabalosů, protože tato dvě jména znamenají prakticky jedno a totéž. Protitoč, mírná planeta, která se skládá především z vody a jen několika dalších látek, je jednou ze dvou planet CY Aquirii. Její podnebí je příjemné, i když vlhké, potravu představují nenápadité variace na téma ryba, lidé jsou inteligentní, odolní a díky vysokému obsahu ultrafialového záření, dopadajícího na povrch planety, černí a holohlaví.
Planeta byla osídlena v roce Pátrající opice (A.S. 675) skupinou pozemských humanoidů a o něco menším počtem phnobů. Snad z tohoto důvodu jsou tam panhumanoidní vztahy lepší, než na většině ostatních osídlených planet.
John Sabalos, zakladatel dynastie, si vybudoval sídlo na Pokroucené řece, s výhledem na Velký vrzající močál za mořem. Jeho jedinou dovedností bylo štěstí. V obrovských samohybných mušlích, které žijí ve velkých hloubkách, objevil metrové perly, vytvořené převážně z hrubého pilacu. Jak se ukázalo, pilac je jednou z mnoha v poslední době objevených drog, jejímž požíváním je možno získat imunitu proti smrti. Pilac však má oproti většině z ostatních šestadvaceti známých látek tu výhodu, že nemá žádné smrtelně nebezpečné vedlejší účinky. Pilac se stal základem rodinného bohatství. John I. rozšířil dům, vysázel višňový sad a když Protitoč přijal Zákon správní rady, stal se jejím prvním prezidentem. Zemřel ve věku 301 let.“
„Jeho syn John je považován za marnotratné budižkničemu. Jako příklad jeho neschopnosti se uvádí mimo jiné i tato historka: Koupil lodní náklad vzácného ovoce z planety Třetí oko. Většina z něj byla nahnilá už při přistání. Na části nákladu se objevil podivný zelený sliz. Naprosto nepravděpodobnou shodou okolností se zjistilo, že sliz právě v tomto stádiu má podivuhodné regenerační schopnosti. Během jednoho roku, v době, kdy bylo rozhodnuto díky obrovskému počtu zranění a úmrtí mezi rybáři zastavit těžbu pilacu, se stalo známkou mužnosti mít alespoň jednu končetinu zeleného odstínu, který tělním buňkám dodával právě zmíněný regenerační fujtajbl.