Sharli si zakryla ústa rukou a otočila se. Ramena se jí třásla.
Domova hůl narazila se slyšitelným zvukem na Tarliho nechráněné nohy. Pak se Domovi podařilo vyskočit a zasáhnout překvapeného hocha znovu. Hůl zasvištěla v dlouhém oblouku a její konec dopadl na Tarliho paži.
Tarli se zapotácel dozadu a jak se zoufale pokoušel udržet rovnováhu, rozhodil bezmocně ruce. Dom ho zasáhl ještě jednou, tentokrát přímo do hrudi.
Tarli zmizel.
Dom doběhl právě včas, aby viděl, jak chlapcova bledá tvář mizí pod hladinou jezírka, do nějž se řítil vodopád. Rychle ze sebe shodil většinu výstroje a vrhl se do vody. Na hladinu dopadl přesně uprostřed velkého chomáče leknínů.
Kus pod sebou viděl temný stín, který se pomalu propadal do hlubiny. Dom k němu doplaval, zachytil ho a prudkým vykopnutím vyrazil vzhůru. V okamžiku, kdy vypluli nad hladinu, našla si o něco silnější přitažlivost planety kožené Tarliho brnění a oba mladíci se znovu potopili.
Dom se i s Tarlim znovu pracně probojoval na hladinu a pokoušel se najít přezky brnění. Pak se do vln ponořila obrovská ruka a Tarliho zachytila.
Ve chvíli, kdy droskyně uchopila bezvládné tělo, odstrčila Doma, který padl zpět do vody, hodila si omráčeného Tarliho přes rameno a rozběhla se mezi stromy k paláci.
Dom se pomalu a s provinilým výrazem zachytil kamenného břehu na protější straně jezírka. Vykašlával vodu a čekal, až mu ve spáncích přestane bušit krev.
Zaslechl zasvištění čepele, odrazil se pozpátku nazpět do vody, kde narazil na svazek kabelů silných jako prst, a vynořil se uprostřed leknínového porostu. Sharli na něj upírala zuřivý pohled a hrotem šammeče uťala další dlouhý kus kamene v místě, kde měl ještě před chvilkou prsty.
„On si jenom hrál,“ zasyčela na něj v perfektním žangliku. „Je to druhý nejlepší šamuri v galaxii a jen si hrál. Ale tys musel vyhrát!“
„Já si ale nehraju,“ dodala. Meč jí zasvištěl nad hlavou a aniž příliš zpomalil, uťal silnou měděnou větev, která se čepeli náhodou postavila do cesty.
Dom se potopil a vynořil se na protější straně jezírka a snažil se rychle vylézt ven, zatímco dívka jezírko obíhala, aby se na něj mohla vrhnout znovu. Kožené brnění, které předtím odhodil, stále ještě leželo na zemi. Horečnatě ho ohmatal. Nemohlo ho ochránit před šammečem, který dokázal přeseknout kámen. Vycpávky měly za úkol jen ztlumit sílu úderu — to znamená, že musí existovat nějaké statické pole, které tu strašlivě ostrou čepel dokáže proměnit na…
Úder ani nepostřehl. Necítil nic, stačil jen zahlédnout slabý zelený záblesk. Hrudní plát, který držel v rukou, se prostě a jednoduše rozpadl na dva kusy. Neutěšilo ho, ani když viděl, jak se zbytkové částečky pole ztrácejí v zemi.
„Rozsekám tě,“ prohlásila Sharli. „Kousek po kousku. A začnu tím, co nejvíc přečnívá!“
Linka, kterou mu hrot meče narýsoval na předloktí byla slabá jen proto, že dostatečně rychle zareagoval.
„Tvrdil jsi, že den tvé smrti ještě nenastal,“ procedila mezi zuby. „Já bych si tím na tvém místě tak jistá nebyla!“
Dom zamrkal a zavřel oči. Čepel ho zasáhla přímo do krku. Otevřel oči a když si s přihlouplým výrazem začal krk ohmatávat, cítil na sobě její pohrdavý pohled.
„Jen počkej, až s ním zkusíš pohnout! Udeřila jsem tě na plocho, hlupáku!“ prohlásila, přistoupila k němu, postavila se na špičky a uštědřila mu hlasitý políček. „Ty nafoukaný, neotesaný, divošský kluku!“
Zapotácel se, nohama chvilku bojoval o záchytný bod na okraji jezírka a nakonec spadl do vody po třetí. Vynořil se, zatřásl hlavou a zalapal po dechu. Sharli, třesoucí se vztekem, na něj namířila hrot meče.
„Jestli je mrtvý, kluku, jestli je mrtvý…“ sebrala se země kovový kámen a neohrabaně se pokusila Doma zasáhnout do hlavy. Když se znovu vynořil nad hladinu, viděl už jen malou postavičku na mechanickém koni mizet mezi stromy.
Dom počkal, dokud z něj neokapala většina vody, pak se natáhl na umělý štěrk, pomalu osychal a pozoroval při tom mravence. Vyrojili se zdánlivě odevšad a teď se radili nad odseknutou větví. Se zájmem pozoroval, jak se větev najednou hladce rozpadla na dva menší kusy, a už ho ani příliš nepřekvapilo, že při tom zahlédl ostré modré záblesky elektronické pily. Menší kus větve odtáhla skupina mravenců k nedalekému stromu, v jehož kmeni se náhle otevřela nákladová branka.
Dom zvedl gravitační sandály a šammeč a vydal se nazpět ke koni. Ten na něj vrhl soucitný pohled, ale neřekl nic. Zamyšleně se vydali nazpět k paláci.
Vysoko na pahýlu větve se zatím jako zázrakem objevil malý jeřáb a zvedání větve začalo. Záchranný opravárenský tým se dal do práce. Ještě výše, kde silikonové listy pily slunce a zvonily ve slabém vánku, pozoroval lhostejně mravenčí pracovníky jiný hmyz. Místo očí měl kamery a nebyl vyroben na Laothu.
Toho podivného brouka zase na oplátku pozoroval pavouk a myslel na elektrické výboje.
11
„Jsme stará rasa. Užili jsme si všeho, co nám vesmír může nabídnout — já sám jsem viděl temný jícen ve středu vesmíru a jasné, i když mrtvé hvězdy daleko za ním — a proto jsme jako rasa odsouzeni k zániku. Vy, jako každý pseudohumanoid, hledáte zkušenosti; já, spolu s rasou zvanou podové, studuji vznik vodíku v meziplanetárních hlubinách. My tříbíme a vydáváme své creapiijství, protože nás dusí. Kam vede naše cesta odsud?“
„Dále.“
Dom se opřel do dveří.
Tarli ležel na břiše a četl. Zvedl hlavu a usmál se. „Pojď dál!“
Dom s rozpačitým výrazem vešel dovnitř a odložil gravitační sandály na lůžko.
„Jsou tvoje,“ řekl. Tarli si je zamyšleně prohlížel.
„Ano,“ řekl dost pochybovačně a vypnul kostku.
„Mně pomáhala přitažlivost a taky jsem nebojoval podle pravidel a, no…“ vypravil ze sebe Dom stísněně.
„Jsi celý promočený,“ řekl Tarli. Zatleskal rukama. Z jednoho rohu místnosti se vyřinul proud vlahého vzduchu, za ním se objevila mladá droskyně. Tarli jí vydal příkazy, které se týkaly oblečení a ručníku, a ona zmizela jen proto, aby se vzápětí vrátila se vším potřebným.
„Máte tam u vás nějaká, hm, přísná pravidla o ukazování nahého těla?“ zeptal se Tarli. „Jestli ano, tak támhle je umývárna.“
Dom odmítavě zabručel a stáhl si promočenou košili přes hlavu.
„Já jenom, že my jich tady máme požehnaně. Dobrá, Chaquaduco.“ Zatleskal znovu rukama a uklánějící se postava zmizela.
„To je skvělé! Přenos polí? To by babička v domě nikdy nedovolila. Tvrdí, že je to nestydaté plýtvání energií.“
Tarli zvedl ruku. „Indukční odpor se zesiluje těsně pod pokožkou. U nás je to tradice. Dělá to skvělý dojem na hosty. Chytej!“
Dom zachytil pás z dračí kůže a sepnul jím volné hedvábné roucho, zdobené složitým žlutošedým vzorem. Laothan otevřel bohatě zdobenou skříň a z ní vytáhl malou verzi šammeče.
„Počkej!“
„To je jenom koto. Čistě obřadní. Prosím, vezmi si ho. Když už kvůli ničemu jinému, tak alespoň proto, že když si ho nevezmeš, je to smrtelná urážka. Musel bych s tebou bojovat znovu a to ostrým mečem a bez ochranného oděvu. A ještě předtím bych tě to musel dokonale naučit.“ Pak vrhl koutkem oka pohled na Domův krk. „No, ale jak jsem slyšel, dostal jsi taky svou lekci?“