„Zabiješ ho,“ řekl. „Nech toho!“
Baldwin se na něho užasle podíval.
„Táhni k čertu!“ vykřikl. „Co si to dovoluješ — ještě ses v lóži ani neohřál! Uhni!“ Zvedl hůl, ale McMurdo vyškubl ze zadní kapsy revolver.
„Ty uhni!“ vykřikl. „Udělám ti z hlavy cedník, jestli na mě sáhneš. Lóže se nedovolávej — copak velmistr nepřikázal, že toho člověka nemáme zabít? A co ty děláš? Chceš ho zabít!“
„Má pravdu,“ poznamenal jeden z mužů.
„Tak už si sakra pospěšte!“ volal zezdola Willaby. „Ve všech oknech se už svítí a za pět minut máte na krku celé město.“
V ulici se už opravdu rozléhalo volání a dole v hale se už shromáždila skupinka sazečů a typografů, kteří si dodávali kuráž k činu. Útočníci nechali redaktorovo bezvládné a nehybné tělo nahoře na schodišti, seběhli dolů a vyřítili se do ulice. Když se vrátili do Union Housu, někteří se vmísili mezi hosty ve výčepu a zašeptali přes pult McGintymu, že úkol byl beze zbytku splněn. Ostatní, a mezi těmi byl i McMurdo, se rozptýlili v postranních uličkách, odkud se menšími oklikami dostali domů.
Kapitola IV — Údolí strachu
Když se McMurdo druhý den ráno probudil, měl věru proč si vzpomenout na své přijetí do lóže. Po alkoholu ho bolela hlava a paže, na kterou mu vypálili znak, byla zanícená a opuchlá. Jelikož měl vlastní zdroj příjmů, chodíval do práce značně nepravidelně; mohl proto posnídat až pozdě a zůstat dopoledne doma, aby napsal dlouhý dopis příteli. Potom si přečetl Daily Herald. Ve zvláštním sloupci, zalomeném těsně před uzávěrkou, stálo: ,Násilí v redakci Heraldu! Redaktor vážně zraněn!’ Byla to krátká zpráva o události, o níž věděl mnohem víc než pisatel. Končila prohlášením:
„Případu se už ujala policie, ale stěží se lze nadít, se její úsilí bude korunováno větším úspěchem než v minulosti. Někteří pachatelé byli poznáni a je proto naděje, že budou usvědčeni. Není třeba ani dodávat, že původcem násilí byla hanebná společnost, která už tak dlouho terorizuje naši veřejnost a proti niž se Herald tak nekompromisně postavil. Četné přátele pana Stangera potěší zpráva, že — ačkoli byl krutě a brutálně zbit a utrpěl několik vážných poranění na hlavě — jeho životu nehrozí bezprostřední nebezpečí.“
Dole ještě stálo, že k ochraně redakce byla povolána hlídka báňské policie, ozbrojená winchestrovkami.
McMurdo odložil noviny a právě si zapaloval dýmku rukou, která se mu ještě třásla po všech těch výstřednostech minulého večera, když se ozvalo zaklepání na dveře a bytná mu předala dopis, který před okamžikem přinesl nějaký mladík. Byl bez podpisu a stálo v něm:
„Rád bych si s vámi pohovořil, ale nechtěl bych kvůli tomu chodit k vám do bytu. Najdete mě u vlajkové žerdi na kopci, který se jmenuje Miller Hill. Jestli tam přijdete hned teď, povím vám něco důležitého, co bych vám měl říct a co byste měl vědět.“
McMurdo přečetl dopis dvakrát a s krajním překvapením; neměl tušení, co znamená, a kdo jej mohl psát. Kdyby byl napsán ženskou rukou, mohl by se domnívat, že jde o počátek některého z těch dobrodružství, s nimiž měl v minulosti rozsáhlou zkušenost. Bylo to však písmo muže, a navíc zřejmě vzdělaného člověka. Po jistém váhání se rozhodl, že se celé věci podívá na kloub.
Miller Hill je špatně udržovaný veřejný park uprostřed města. V létě si tam lidé rádi chodívají odpočinout, ale v zimě je v parku dost pusto. Z kopce je výhled nejen na celé pochmurné a roztažené město, ale i dál, na stáčející se údolí s roztroušenými doly a továrnami, černajícími se ve sněhu po obou jeho úbočích, a na zalesněné a zasněžené horské hřebeny, které je lemují. McMurdo kráčel vzhůru po stezce plné záhybů a vroubené zimostrázem, až došel k opuštěné restauraci, která v létě bývá střediskem veškerých zábav. Před ní stála holá vlajková žerď a pod ní nějaký muž s kloboukem staženým do čela a vyhrnutým límcem svrchníku. Sotva se otočil, McMurdo spatřil, že je to bratr Morris, člen lóže, který proti sobě včera v noci tak popudil velmistra. Šel k němu a oba si vyměnili smluvený pozdrav lóže.
„Rád bych si s vámi pohovořil, pane McMurdo,“ řekl stařec s jistou váhavostí, která prozrazovala, že se pohybuje po choulostivé půdě. „Jste moc hodný, že jste přišel.“
„Proč jste dopis nepodepsal?“
„Člověk musí být opatrný, pane McMurdo. V takovýchhle dobách nikdy neví, co se může obrátit proti němu. Dokonce ani komu může důvěřovat a komu ne.“
„K bratrům z lóže snad lze mít důvěru, ne?“
„Ach ne. Ne vždycky,“ zvolal Morris vehementně. „Zdá se, že cokoli řekneme, ba i to, co si jen myslíme, donese se zpátky McGintymu.“
„Podívejte,“ řekl McMurdo ostře, „teprve včera v noci, jak dobře víte, jsem přísahal našemu velmistrovi věrnost. Chcete ode mne, abych přísahu porušil?“
„Jestli je tohle váš názor,“ řekl Morris smutně, „pak musím jedině litovat, že jsem vás obtěžoval a požádal o schůzku. To už je všechno moc špatné, když si dva svobodní občané spolu nemohou otevřeně pohovořit.“
McMurdo, který svého společníka pozoroval velice ostražitě, slevil poněkud ze své upjatosti.
„Mluvil jsem samozřejmě jen za sebe,“ řekl. „Víte dobře, že jsem tu teprve krátce a všechno je mi tu cizí. Nesluší se, abych vám něco široce dlouze vykládal, pane Morrisi, a jestliže pokládáte za správné mi něco sdělit, jsem tu, abych to vyslechl.“
„A donesl to šéfovi McGintymu,“ řekl Morris trpce.
„V tom mi tedy opravdu křivdíte,“ zvolal McMurdo. „Samozřejmě, že jsem loajální vůči lóži, to vám říkám otevřeně, ale musel bych být špatný chlap, kdybych komukoli opakoval to, co mi chcete důvěrně sdělit. Nechám si to pro sebe, ale varuji vás předem: nečekejte ode mne ani pomoc, ani sympatie.“
„Dávno už si nedělám iluze, že bych se jednoho či druhého dočkal,“ řekl Morris. „Tím, co vám povím, svěřuji sice svůj život do vašich rukou, ale kdybyste byl sebešpatnější — a včera v noci se mi zdálo, že se co nevidět vyrovnáte těm nejhorším — přece jen jste tu nový a nemůžete mít svědomí tak okoralé jako oni. Proto jsem si řekl, že bych si s vámi měl promluvit.“
„Dobrá, co máte na srdci?“
„Má kletba na vaši hlavu, jestli mě udáte!“
„Už jsem vám řekl, že to neudělám.“
„Rád bych se vás zeptal, zda vám tenkrát — když jste vstupoval do řádu svobodných zednářů v Chicagu a skládal slib dobročinností a věrnosti — přišlo někdy na mysl, že vás to může zavést ke zločinu?“
„Pokud tomu říkáte zločin,“ odpověděl McMurdo.
„Jestli tomu říkám zločin!“ zvolal Morris a hlas se mu chvěl rozhořčením. „Jestli tomu chcete říkat jinak, znamená to, že jste toho dosud málo viděl. Byl to zločin včera v noci, když člověka tak starého, že by to mohl být váš otec, zbili tak, že mu po bílých vlasech tekla krev? Byl to zločin — nebo vy tomu snad říkáte jinak?“