Noví příchozí stáli podél cesty k hradní bráně, kde byl spuštěn padací most a vytažena mohutná padací mříž. Další lidé čekali venku po stranách silnice, která se vinula z kopce dolů k lesu. Když tudy kočár projížděl, lidé jásali a zasypávali ho květinami. Halt, který se vždy zabýval utajovanými činnostmi a nenápadně a nepozorovaně se pohyboval po celé zemi, zjistil, že být středem pozornosti je nezvyklá a nepříjemná zkušenost. Bez uklidňujícího úkrytu maskovací pláštěnky si připadal podivně zranitelný a krčil se na sedadle ve snaze ztratit se v měkkých poduškách. Naproti tomu lady Paulina seděla vzpřímeně a rukou vznešeně kynula jásajícímu davu. Ale protože drtivá většina těch, kdo přijdou okukovat svatbu, chce za každou cenu vidět hlavně nevěstu, Haltovy zdrženlivosti si skoro nikdo nevšiml.
„Kam asi jedou?“ uvažovala nahlas kovářova žena, když kočár s rachotem ujížděl z kopce dolů.
Vedle ní stála jedna hospodyně — patřila k lidem, kteří vždy znají odpověď na každou takovou otázku — a odpověděla s namyšlenou jistotou.
„Slyšela jsem, že hluboko v lese je pro ně vybudované hnízdečko lásky. S postelí s nebesy ze samého kvítí a drahých látek a tam stráví svatební noc.“ Popustila uzdu vlastní představivosti ještě víc a vševědoucně dodala: „A to není všechno. Na stromech zpívají cvičení ptáci a na paloučku se pasou bílé laně, aby paní potěšily.“
Skutečnost byla mnohem přízemnější. Kočár zastavil hned na kraji lesa, u malé chaty, kde Halt a Paulina počkali, až se dav rozejde. Pak nastoupili do jiného, skromněji ozdobeného kočáru taženého dvěma obyčejnými hnědáky a vrátili se do hradu, kde jim Arald vyhradil několik komnat k trvalému bydlení.
A tak byli nyní všichni v jeho pracovně a probírali pozoruhodné a nečekané události, které k bráně Redmontu přivedly Svengala.
„Erak je u většiny Skandijců oblíbený,“ odpověděl Will na královu otázku. „V Hallasholmu je ale jistá malá skupina, která by si přála, aby Erak své postavení ztratil. Je malá, ale projevuje se dost nahlas a vytrvale.“
„Má to souvislost s naší vzájemnou smlouvou?“ zeptal se Crowley. Když Halt dovedl Skandijce k vítězství nad temudžajskou armádou, která přepadla Skandii, využil situace a předjednal smlouvu, podle níž oberjarl nebude podporovat velké nájezdy na Araluen. Pro Eraka však slova „nebude podporovat“ znamenala totéž, co „zakáže“.
„Není zrovna oblíbená, to je jisté,“ řekl Will. „A skupina Erakových odpůrců ji využívá jako nástroj, kterým rozeštvává ostatní. Ale je tu ještě něco hlubšího.“
„Jestli proti Erakovi stojí nějaká skupina,“ řekla lady Paulina, „tak se dá předpokládat, že musí mít i nějakého duchovního vůdce. Kdo to je? Víme to?“
„Víme,“ sdělil všem přítomným Will. I když Svengalovy novinky slyšeli s Horácem oba, rozhodli se, že ostatní s nimi seznámí Will. K hraničářskému výcviku patřilo i umění sbírat zprávy a co nejlépe je dávat do souvislostí. „Jmenuje se Toskjak a je to důvěrný přítel Slagora.“
Jakmile to jméno vyslovil, pohlédl Kasandře do očí a spatřil záblesk pochopení. V době, kdy byli oba u Skandijců, Slagor se snažil dosáhnout toho, aby byla Kasandra popravena. Později princezna odhalila, že Slagor se spikl s Temudžaji a chtěl zradit skandijskou armádu.
Alyss si všimla výměny pohledů mezi Willem a plavovlasou princeznou. Rty se jí malinko sevřely, ale protože byla školená diplomatka, ovládla svůj výraz dřív, než si toho někdo všiml.
„Slagor?“ divil se král. „Ale ten je přece mrtvý. Když válka skončila, nechal ho Erak popravit jako zrádce.“
„Snažila jsem se ho přesvědčit, aby to nedělal,“ řekla Kasandra. „Myslela jsem, že to není dobrý nápad, a asi jsem měla pocit, že… jsem za to zodpovědná.“
Král potřásl hlavou. „Ne, má milá. Je to nepříjemné, ale nezbytné. Slagor zradil svou zemi v době války. Takoví lidé nesmějí vyváznout bez trestu. Dostal, co si zasloužil, a ty si za to nedávej žádnou vinu.“
„Princezna má ale v něčem pravdu,“ promluvil Halt. A když na něj ostatní pohlédli, pokračoval s vysvětlením. „Poprava často udělá ze zločince mučedníka. Jakmile je po něm, lidé až příliš často zapomenou na zločiny, které spáchal, a začnou si ho přikrašlovat. Udělají z něj oběť a jeho hlavu si dá na prapor každý, kdo brousí sekyru. Žádnou slovní hříčku tím nemyslím,“ dodal, když si uvědomil, že Slagorovi setli hlavu.
Will souhlasně přikyvoval. „Přesně takhle to podle Svengala vidí Erak. Toskjakovi, vůdci buřičského tábora, nezáleží na Slagorovi ani za mák. Jenom ho využívá pro svůj vlastní cíl. A tím je získat postavení oberjarla.“
Král zvolna pokýval hlavou. Dávalo to smysl. „A proto Erak nechce, aby se Svengal vrátil do Skandie se zprávou, že Erak padl do zajetí — a že výkupné za něj bude stát Skandijce osmdesát tisíc rílů. Rychlejší a levnější by prostě bylo zvolit nového oberjarla.“
Sir Rodney zatím jenom poslouchal, do hovoru se ještě nezapojil. Teď zamyšleně svraštil čelo a vyslovil otázku.
„I když vezmeme v úvahu, že existují lidé, kteří chtějí Eraka odstranit, pořád ještě to nedokazuje, že mají prsty v jeho zajetí,“ soudil. „Konec konců, Aridům jednoduše mohlo přát štěstí.“
Will přikývl. „Mohlo by to tak být, sire Rodney. Ale je tu ještě něco. Skandijská flotila se před každým obdobím nájezdů shromáždí a losem si rozdělí cílové oblasti. Takže ostatní kapitáni — a jedním z nich je i Toskjak — věděli, na jaké pobřeží provede nájezd Erakova loď.“
„Nicméně,“ zapojil se Crowley, „Rodney má správný názor. Třeba měli Aridové prostě štěstí, když chytili Eraka do léčky. Mohli se doslechnout, že se v jejich oblasti vyskytuje vlčí loď, a nastražit past — zařídit, aby koupil falešný časový plán. Nemáme žádný pořádný důkaz, že Toskjak je v tom namočený.“
„Až na jednu věc,“ poznamenal Horác. Měl dojem, že na Willa se hrnou námitky ze všech stran a že možná potřebuje trochu pomoct. „Oni nečekali jen tak nějakou loď. Věděli, že připlouvá právě Erak, a věděli, že je oberjarl. To jim mohl říct jen nějaký Skandijec.“
Rodney i Crowley zamyšleně přikyvovali, uznali, že je to správná úvaha. Kasandra nedočkavě sledovala otce. Zdálo se jí, že debata se ubírá nesprávným směrem.
„Ty peníze Erakovi půjčíme, že ano, otče?“ Král na ni pohlédl. Nebyl tak docela proti, ale ještě se úplně nerozhodl. Osmdesát tisíc byla spousta peněz. Nezchudl by, to uznával. Ale nebyla to částka, kterou by člověk jen tak zahodil.
„Jsem si jistý, že Erak za ty peníze stojí, Vaše Veličenstvo,“ řekl Halt. Právě se rozhodl, že pokud by se stalo nepravděpodobné a Duncan by nesouhlasil s půjčkou, vydá se na cestu a vyrve Eraka aridským domorodcům z drápů.
„Ano, ano,“ potvrdil Duncan a stále se rozmýšlel. „A skutečná částka bude určitě nižší. Aridové by se cítili uraženi, kdybychom něco neusmlouvali.“
„Dlužím Erakovi za svůj život, otče,“ tiše, ale pevně řekla Kasandra. Použití slova „otče“ krále upozornilo, že jeho dcera si začíná myslet, že se zdráhá Erakovi pomoct. Než stačil něco říct, pokračovala.
„Nejen když mně a Willovi pomohl utéct z Hallasholmu. Ale i potom, když Slagor odhalil, kdo opravdu jsem, a pokoušel se prosadit, aby mě zabili. Erak byl odhodlaný mě z toho dostat.“
Duncan zvedl ruku, aby dceru upokojil. Vnímal, jak zvyšuje hlas, a nepřál si žádnou vzrušenou debatu v přítomnosti tolika dalších osob.