„A já jsem na něj byla hrubá, než odešel! Říkala jsem mu o těch žábách, a všechno, co ho napadlo, byly ponožky!“
Dorcas nemohl zcela pochopit, jak se do toho zamotaly žáby. Když seděl a rozmlouval s Jekubem, žáby nikdy na přetřes nepřišly.
„É?“ vypravil ze sebe nechápavě.
Grimma mu mezi vzlyky řekla o těch žábách.
„A já vím jistě, že vůbec nepochopil, co jsem měla na mysli,“ zamumlala. „A ty taky ne.“
„No, to nevím,“ přiznal Dorcas. „Ty chceš říct, že svět býval kdysi tak jednoduchý a najednou je plný úžasně zajímavých věcí, že se jich vůbec nedobereš konce, co budeš živa. Jako biologie. Nebo klimatologie. Chci říct, než jste přišli vy Venkovní, jenom jsem si s věcmi tak hrál a doopravdy jsem o světě nevěděl nic.“
Zadíval se na svoje nohy. „Pořád jsem velmi nevzdělaný, přinejmenším jsem nevzdělaný v opravdu důležitých věcech. Jako co je to slunce a proč prší. To je to, o čem mluvíš.“
Popotáhla a maličko, opravdu jen maličko se usmála, protože existuje ještě něco horšího než někdo, kdo vám nerozumí, a to je někdo, kdo vám dokonale porozumí dřív, než máte možnost hezky si zatrucovat, že vás nikdo nechápe.
„Jde o to, že on si pořád myslí, že jsem ta, kterou znával, když jsme všichni bydleli v té staré díře v mezi. Víš, ta, co pořád někoho obskakuje. Kuchtí. Obvazuje lidi, když se pora — pora — pora —“
„No tak, no ták,“ utěšoval ji Dorcas. Vždycky ztrácel jistotu, když se někdo takhle choval. Když začaly vyvádět stroje, jenom jste je promazali nebo jste do nich strčili nebo, když nic nezabíralo, praštili jste do nich kladivem. Nomové na takové zacházení nereagovali kladně.
„Co když se nikdy nevrátí?“ vzlykala a utírala si oči.
„To se ví, že se vrátí,“ ubezpečoval ji Dorcas. „Co by se mu koneckonců mohlo stát?“
„Něco ho mohlo sežrat nebo přejet nebo zašlápnout nebo ho odfoukl vítr nebo spadl do nějaké díry nebo se chytil do pastí,“ vypočítávala Grimma.
„É, to ano,“ souhlasil Dorcas. „Myslel jsem kromě toho všeho.“
„Ale já se dám dohromady,“ řekla Grimma a vysunula bradičku. „Až se doopravdy vrátí, nebude moct říct: ‚No, jak vidím, je tu všechno vzhůru nohama, co jsem byl pryč‘.“
„Tak to má být,“ oddechl si Dorcas. „To je odvaha. Jen se pořád něčím zaobírat, to já říkám pořád. Jak se jmenuje ta kniha?“
„To je Pokladnice mudrosloví,“ řekla Grimma.
„Je tam něco užitečného?“
„No,“ řekla Grimma chladně, „přijde na to.“
„A co znamená mudrosloví?“
„To nevím jistě. Něco z toho nedává smysl. Víš, že lidé věří, že svět stvořila nějaká veliká bytost?“
„Ale jdi.“
„Trvalo to týden.“
„To jí ale musel někdo pomáhat,“ řekl Dorcas. „Víš. S těžkými věcmi.“ Dorcas pomyslel na Jekuba. Za týden toho můžete udělat spoustu, s Jekubovou pomocí.
„Ne. Zjevně na to byla úplně sama.“
„Hmm.“ Dorcas to zvažoval. Některé části světa jsou rozhodně těžké a věci jako tráva vypadají docela jednoduše. Ale podle toho, co slyšel, každý rok všechno přijde zničit a musí se na jaře znovu začít a — „Já nevím,“ řekl. „Něčemu takovému mohou věřit jenom lidé. To je práce na pěkných pár měsíců, jestli to dovedu posoudit.“
Grimma obrátila stránku. „Masklin věřil — chci říct, Masklin věří — že lidé jsou mnohem bystřejší, než si myslíme.“ Zatvářila se zamyšleně. „Opravdu bych si přála, abychom je mohli řádně prostudovat. Vím jistě, že bychom se mohli dovědět —“
Již podruhé se nad lomem rozezněl poplašný zvonek.
Tentokrát patřila ruka na vypínači Nisodemovi.
7
II. I pravil Nisodemus, Jsi zrazen, Lide z Obchoďáku;
III. Falší zaveden jsi byl do tohoto Venku z Deště a Chladu a Sloty a Lidí a Rozhodnutí, a bude ještě hůř;
IV. Ježto v kraji zavládne Plískanice a Sníh a Hlad;
V. A přijdou drozdi;
VI. Ém.
VII. Avšak ti, kdo tě sem zavedli, kdeže jsou teď?
VIII. Pravili, Jdeme hledat Vnuka, 39, avšak soužení se valí ze všech stran a pomoc nepřichází. Vydán jsi do rukou Zimy.
IX. Nastal čas skoncovat s Venkem…
„Ano. Dobrá. To půjde asi těžko, že ano?“ řekl nejistě jeden nom. „Chci říct, že jsme Venku.“
„Ale já mám plán,“ řekl Nisodemus.
„Ách,“ vzdychli nomové jednohlasně. Tak plány tedy. Plány jsou to, co potřebují. Díky plánu víte, kde jste.
Grimma a Dorcas, téměř poslední příchozí, si razili cestu davem. Starý vynálezce se chtěl protlačit do přední řady, ale Grimma mu v tom zabránila.
„Podívej na ty nahoře,“ zašeptala.
Za Nisodemem stál početný hlouček nomů. V mnohých z nich poznali Papírníky, ale bylo tam i dost jiných z některých velkých familií. Nedívali se na Nisodema, když mluvil, ale na zástup pod nimi. Oči jim těkaly ze strany na stranu, jako by po něčem pátrali.
„Tahle podívaná se mi nelíbí,“ řekla tiše Grimma. „Velké familie nikdy moc dobře s Papírníky nevycházely, tak proč jsou teď tady?“
„Nízké pohnutky, u některých,“ špitl Dorcas.
Některé Papírníky hlavně rozčilovalo, že se prostí nomové učí číst. Říkali, že je díky tomu napadají věci, usoudil Dorcas, které nejsou těmi správnými idejemi. A některé velké familie nebyly moc nadšené z toho, že nomové mohou chodit, kam se jim zlíbí, aniž by žádali o dovolení.
Tam nahoře jsou všichni, pomyslel si. Ti nomové, co se jim od Jízdy moc nedařilo. Všichni pozbyli část své moci.
Nisodemus vysvětloval svůj plán.
Jak ho tak poslouchal, otevíral Dorcas zvolna pusu dokořán.
Svým způsobem byl ten plán skvělý. Byl jako stroj, jehož každý jednotlivý dílek je dokonale opracován, ale který potmě smontoval jednoruký nom. Byl přímo přecpaný dobrými nápady, s nimiž jste nemohli rozumně polemizovat, ale byly postavené na hlavu. Potíž byla v tom, že jste s nimi opravdu nemohli rozumně polemizovat, protože základní myšlenka byla ve své podstatě dobrá.
Nisodemus chtěl znovu postavit obchodní dům.
Nomové tam stáli v hrůzyplném obdivu, když jim Papírníci vysvětlovali, že ano. Opat Gurder měl pravdu: když odcházeli z Obchoďáku, odnesli si bří Arnoldové (zal. 1905) v myšlenkách. A pakliže mu dokáží, že jim na Obchoďáku opravdu záleží, znovu se zjeví a učiní přítrž všem těmto problémům a nomové obnoví svůj Obchoďák tady, v této zelené nepříjemné krajině.
To všechno dorazilo do Dorcasovy hlavičky. Už dávno si ověřil, že utrácíte-li čas posloucháním toho, co nomové skutečně říkají, nebudete mít nikdy čas rozpoznat, co zamýšlejí.
Ale to neznamená postavit celý Obchoďák, řečnil Nisodemus, a oči mu svítily jako dvě lesklé černé skleněnky. Mohou předělat kamenolom. Vrátit se k životu v řádných odděleních namísto těch starých. Vyvěsit nové nápisy. Vrátit se k Starým Dobrým Obyčejům. Aby se bří Arnoldové (zal. 1905) cítil jako doma. Vystavět si Obchoďák v duchu.