Věc s nimi rozmlouvala. Tu a tam vysunula jeden ze svých senzorů a užila ho k načrtnutí tvarů do prachu.
„Věc jim patrně říká ‚e-mává-křídly‘ “ řekl Angalo.
Věc prostě dlouho opakovala ženě její vlastní slova.
Nakonec už to Angalo nemohl vydržet.
„Co se děje, Věci?“ zeptal se. „Proč mluví jenom ta ženská?“
„Ona je vůdcem celé tlupy,“ pravila Věc.
„Ženská? To myslíš vážně?“
„Já myslím všechno vážně. To je automatické.“
„Hm.“
Angalo strčil do Masklina. „Jestli se tohle doví Grimma, tak jsme vážně v háji,“ řekl.
„Jmenuje se Velmi-malý-strom neboli Křoví,“ pokračovala Věc.
„A ty jí rozumíš?“ zeptal se Masklin.
„Pozvolna ano. Jejich řeč se velmi blíží původní nomštině.“
„Co tím myslíš, původní nomštině?“
„Jazyku, kterým mluvili vaši předkové.“
Masklin pokrčil rameny. Teď nemělo smysl pokoušet se tomu porozumět.
„Řekla jsi jí o nás?“ zeptal se.
„Ano. Říká —“
Drdůlek, který si pro sebe něco bručel, najednou vstal a velmi zostra a zeširoka se rozhovořil s mnoha gestikulacemi k zemi a k nebi.
Věc mrkala několika světýlky.
„Říká, že jste vstoupili na půdu patřící Tvůrci oblak. Říká, že to je velmi zlé. Říká, že Tvůrce oblak se bude velmi hněvat.“
Ozvalo se mnohohlasé mumlání na souhlas. Křoví k nim rázně promluvila. Masklin natáhl ruku, aby zabránil Gurderovi vstát.
„Co, é, Křoví zamýšlí?“ zeptal se.
„Myslím, že jí ta drdůlková osoba není moc sympatická. Jmenuje se Ten-který-ví-co-si-myslí-Tvůrce-oblak.“
„A kdo je Tvůrce oblak?“
„Vyslovit jeho pravé jméno přivolává neštěstí. Stvořil zemi a ještě dodělává nebe. Je —“
Drdůlek znovu promluvil. Znělo to zlostně.
Musíme získat tyhle lidi za přátele, pomyslel si Masklin. Nějak to musí jít.
„Tvůrce oblak je…“ Masklin usilovně přemýšlel, „… něco jako bří Arnoldové (zal. 1905)?“
„Ano,“ pravila Věc.
„Je skutečný?“
„Myslím, že ano. Jsi připraven riskovat?“
„Cože?“
„Myslím, že znám totožnost Tvůrce oblak. Myslím, že vím, kdy bude tvořit další kus oblohy.“
„Co? Kdy?“ zeptal se Masklin.
„Za tři hodiny a deset minut.“
Masklin se zarazil.
„Počkej chvilku,“ řekl pomalu. „To zní jako stejný čas, co —“
„Ano. Všichni tři, připravte se k útěku, prosím. Já teď napíšu jméno Tvůrce oblak.“
„Proč budeme muset utíkat?“
„Možná by se mohli velmi rozhněvat. Ale nemáme času nazbyt.“
Věc máchla senzorem. Nebyl zamýšlen jako psací náčiní a tvary, které načrtala, byly hranaté a těžko se četly.
Načmárala do prachu čtyři.
Účinek byl okamžitý.
Drdůlek se opět dal do křiku. Několik Floriďanů vyskočilo na nohy. Masklin popadl oba cestovatele.
„Ještě chvíli, a já toho dědka vážně bacím,“ prohlásil Gurder. „Jak může být někdo takhle zabedněný?“
Křoví mlčky seděla, zatímco kolem zuřila vřava. Potom promluvila velmi hlasitě, ale velmi klidně.
„Říká jim,“ informovala Věc, „že psát jméno Tvůrce oblak není nesprávné. Sám Tvůrce oblak je často píše. Jak proslulý musí Tvůrce oblak být, když jeho jméno znají i tito cizinci, říká.“
Jako by to většinu nomů upokojilo. Drdůlek si začal brumlat pro sebe.
Masklin se trochu uvolnil a podíval se na písmena v písku.
„N… A…8… A?“ četl.
„To je ‚S‘,“ pravila Věc. „Žádná osma.“
„Ale ty jsi s nimi mluvila jenom chvilku!“ zvolal Angalo. „Jak můžeš vědět tohle všechno?“
„Protože vím, jak nomové uvažují,“ pravila Věc. „Vy vždycky věříte tomu, co čtete, a všichni jste velmi literárně založení. Opravdu. Velmi literárně založení.“
6
HUSA: Druh ptáka, který létá pomaleji než např. CONCORD, a k jídlu nedostanete nic. Podle nomů, kteří je dobře znají, je husa vůbec ten nejhloupější pták, s výjimkou kachny. Husy tráví mnoho času létáním 2 místa na místo. Jako forma transponuje husa v mnoha ohledech neuspokojivá.
Na počátku, vyprávěla Křoví, nebylo nic než zem. NASA viděl prázdnotu nad zemí a rozhodl se zaplnit ji oblohou. Vybudoval si sídlo uprostřed světa a vysílal vzhůru věže plné mraků. Občas také mrakové věže převážely hvězdy, protože v noci poté, co se jedna z věží vznesla, nomové někdy pozorovali, že se po nebi pohybují nové hvězdy.
Půdu kolem mrakových věží měl NASA za zvláštní území. Bylo tam víc zvířat a méně lidí. Pro nomy to bylo náramně dobré místo. Někteří z nich věřili, že NASA to všechno tak uspořádal právě z toho důvodu.
Křoví se opřela.
„A ona tomu věří?“ zeptal se Masklin. Díval se přes mýtinku tam, kde se Gurder hádal s Drdůlkem. Nemohli si rozumět, ale přesto se hádali.
Věc překládala.
Křoví se rozesmála.
„Říká, že dny přicházejí a odcházejí, kdo má zapotřebí v něco věřit? Ona se dívá vlastníma očima, jak se věci dějí, a tohle je to, co ví, že se děje. Víra je úžasná věc pro ty, kteří ji potřebují, říká. Ale ona ví, že tohle místo patří NASA, protože jeho jméno je na nápisech.“
Angalo se zašklebil. Byl tak rozčilený, že mu bylo málem do pláče.
„Bydlí rovnou vedle místa, odkud odlétají tryskáče, a myslí si, že je to nějaký čarodějný hrad!“ rozčilil se.
„A není?“ řekl si Masklin sám pro sebe. „Nakonec, není to o nic divnější než si myslet, že Obchoďák je celý svět. Věci, jakým způsobem pozorují start letadel? Jsou hrozně daleko.“
„Nejsou tak daleko. Dvacet osm kilometrů není vůbec daleko, říká. Prý se tam mohou dostat za hodinku a něco.“
Křoví pokývala hlavou nad jejich údivem a pak beze slova vstala a odkráčela do podrostu. Pokynula nomům, aby ji následovali. Půl tuctu Floriďanů se táhlo za svou vůdkyní v útvaru V, na jehož hrotu kráčela ona.
Po několika metrech se zeleň znovu otevřela u malého rybníčku.
Nomové byli zvyklí na velké množství vody. U letiště byly nádrže. Dokonce byli zvyklí na kachny. Ale stvoření, která k nim radostně pádlovala, byla o moc větší než kachny. Kromě toho kachny, podobně jako mnoho jiných živočichů, rozeznávaly v nomech tvar, i když ne rozměry, lidí a držely se od nich v bezpečné vzdálenosti. Nehnaly se k nim, jako by pouhý pohled na lidi byl zlatým hřebem celého dne.
Některá z těchto stvoření skoro vzlétala samou touhou přiblížit se k nomům.
Masklin se automaticky ohlédl po nějaké zbrani. Křoví ho popadla za paži, zavrtěla hlavou a pronesla pár slov.