Vzal si plátek z nabízeného tácu. Chutnalo to jako oříškový citron.
„Dobře zachovalé, když to tak uvážíme,“ poznamenal chabě. „Kde jsi to vzal?“
Ukázalo se, že ovoce pochází z jednoho přístroje v blízké chodbě. Vypadal vcelku jednoduše. Byly na něm stovky obrázků různých druhů potravy. Když jste se dotkli obrázku, ozvalo se krátké zahučení a potom jídlo dopadlo na tácek v otvoru. Masklin vyzkoušel namátkou několik obrázků a dostal několik různých druhů ovoce, děsně zelenou zeleninu a kousek masa, který chutnal podobně jako uzený losos.
„To bych rád věděl, jak to dělá?“ zeptal se nahlas.
Hlas ze stěny za ním odpověděclass="underline" „Rozuměl bys, kdybych ti vyprávěla o rozkládání molekul a jejich znovusestavování z širokého okruhu přírodních látek?“
„Ne,“ řekl Masklin po pravdě.
„Pak to tedy všechno vyrábí Věda.“
„Aha. No, tak je tedy všechno v pořádku. To jsi ty, Věci, nebo ne?“
„Ano.“
Masklin žvýkal rybinu a loudal se zpátky do velitelské místnosti a nabídl trochu Angalovi. Velká obrazovka neukazovala nic než mraky.
„Na tomhle žádný lom neuvidíš,“ prohodil.
Angalo maličko přitáhl jednu z pák. Nakrátko se dostavil opět ten pocit přetížení.
Zírali na obrazovku.
„Uaú,“ ozval se Angalo.
„To vypadá povědomě,“ vykřikl Masklin. Šmátral po kapsách, až našel složenou, pomačkanou mapu, kterou s sebou nosili už z Obchoďáku.
Rozložil ji a pohlédl z ní na obrazovku.
Obrazovka ukazovala kotouč, tvořený převážně různými odstíny modři a chomáčky mračen.
„Napadá tě, co to je?“ zeptal se Angalo.
„Ne, ale vím, jak se některé ty díly jmenují,“ odpověděl Masklin. „Ten nahoře tlustý a dole hubený se jmenuje Jižní Amerika. Podívej, je to stejné jako na té mapě. Jenom by na sobě měla mít napsáno ‚Jižní Amerika‘.“
„Ale pořád nevidím ten lom,“ řekl Angalo.
Masklin si prohlížel obraz před nimi. Jižní Amerika. Grimma mluvila o Jižní Americe, nebo nemluvila? To je tam, kde žáby žijí v květech. Říkala, že jakmile poznáš věci, jako jsou žáby, žijící v květech, nejsi už tentýž člověk.
Začínal chápat, co měla na mysli.
„Na kamenolomu teď nezáleží,“ řekl. „Kamenolom může počkat.“
„Ve všeobecném zájmu bychom se tam měli dostat co možno nejdříve,“ ozvala se Věc.
Masklin o tom chvilku přemítal. Byla to pravda, to musel uznat. Tam doma se mohlo dít všechno možné. Musel se s Lodí rychle vrátit, v zájmu všech.
A vtom ho to napadlo: Dlouho už dělám všechno ve všeobecném zájmu. Jenom jedinkrát chci udělat něco pro sebe. Myslím, že s touto Lodí nemůžeme najít další nomy, ale já aspoň vím, kde se poohlédnout po žábách.
„Věci,“ řekl, „doprav nás do Jižní Ameriky. A neodmlouvej.“
12
ŽÁBY: Někteří lidé si myslí, že poznat žáby je důležité. Jsou malé a zelené nebo žluté a mají čtyři nohy. Kuňkají. Mladé žáby jsou pulci. Toto je, dle mého náhledu, vše, co je o žábách třeba vědět.
Vyhledejte modrou planetu…
Zaostřit
Zde je ta planeta. Většina je jí potopena ve vodě, ale přesto se jmenuje Země.
Vyhledejte pevninu…
Zaostřit
dešťových mračen, trhající se o velehory…
Zaostřit
Zaostřit
Zaostřit
bromeliovitých.
Jeho listy, ačkoli to možná byly okvětní plátky, se stěží vůbec zatřepetaly, když k němu dorazily tři velmi maličké a velmi zlaté žabičky a s úžasem hleděly na čerstvou, čistou vodu. Dvě z nich pohlédly na svého vůdce v očekávání, že řekne něco vhodného pro tuto historickou příležitost.
Bude to: „. -. -. kuňkkuňk. -. -.“
A pak sklouznou po lístku do vody.
Třebaže žáby dokáží postřehnout rozdíl mezi dnem a nocí, o čase jako takovém mají jen mlhavou představu. Vědí, že některé věci se dějí po jiných věcech. Opravdu inteligentní žáby by mohly dumat nad tím, existuje-li něco, co brání tomu, aby se všechno odehrávalo najednou, ale to je asi tak všechno, co dokáží pochopit.
Takže kolik času uběhlo, než uprostřed dne nastala podivná noc, se dalo z žabí perspektivy těžko říct…
Široký černý stín se sunul nad vrcholky stromů a náhle se zastavil. Po chvilce se ozvaly hlasy. Žáby je slyšely, ačkoli nevěděly, co znamenají nebo dokonce, co jsou. Nezněly jako ty hlasy, na které jsou žáby zvyklé.
To, co slyšely, se odehrálo takto: „Tak kolik je tady hor? Vždyť je to k smíchu! Kdo má tolika hor zapotřebí? Tomu říkám neschopnost. Jedna by stačila. Jestli uvidím další horu, pominu se. Kolik dalších ještě musíme prozkoumat?“
„Mně se líbí.“
„A některé ty stromy mají nevhodnou výšku.“
„Ty se mi taky líbí, Gurdere.“
„A Angalovu šoférování nevěřím.“
„Já myslím, že se lepší, Gurdere.“
„No, já jenom doufám, že sem nepřiletí další letadla, to je všechno.“
Gurder a Masklin se houpali v primitivním košíčku z kousků kovu a drátu. Visel ze čtvercového průlezu pod Lodí. Na Lodi byly ještě ohromné prostory, které dosud neprozkoumali. Všude byly podivné přístroje. Věc řekla, že Lodi se užívalo k průzkumům.
Masklin ničemu z toho úplně nedůvěřoval. Patrně tam byla zařízení, která by snadno dokázala spustit a vytáhnout ten košík, ale Masklin raději upevnil smyčku drátu kolem sloupu v Lodi a s pomocí Pindi uvnitř se spouštěl dolů a nahoru pouhými nomskými silami.
Košík zlehka dosedl na větev stromu.
Potíž byla v tom, že lidé je nenechali na pokoji. Sotva si našli slibně vyhlížející horu, letadla a helikoptéry bzučely jako komáři kolem orla. Bylo to k zbláznění.
Masklin si prohlížel větev. Gurder měl pravdu. Tahle hora by měla být tou poslední.
Květy tady rozhodně byly.
Lezl po větvi, až dospěl k nejbližšímu květu. Byl třikrát tak vysoký než on. Našel si oporu pro nohy a vyšplhal vzhůru.
Uvnitř se lesklo jezírko. Šest žlutých oček vzhlíželo k Masklinovi.
Masklin na ně ztrnule zíral.
Tak to nakonec byla pravda…
Přemýšlel, jestli by se nenašlo něco, co by jim řekl, a čemu by mohly porozumět.
Větev to byla celkem dlouhá a dosti silná. Ale v Lodi bylo nářadí a jiné věci. Mohli by spustit další dráty, aby větev přidržovaly, a vyzdvihnout ji navijákem, až ji odřízne. Chvíli to bude trvat, ale to nevadí. Je to důležité.
Věc říkala, že rostliny se dají pěstovat pod osvětlením stejné barvy jako sluneční světlo, v hrncích s takovou řídkou polévkou, která umožňuje rostlinám růst. To by mohl být nejsnazší způsob, jak udržet větev při životě. Ta nejsnazší věc na… světě. Kdyby všechno provedli opatrně a jemně, žáby by to ani nepoznaly.
Kdyby svět byl vana, podobal by se pohyb Lodi po něm pohybu mýdla, které vystřeluje sem a tam a nikdy není tam, kde člověk čeká, že bude. Mohli jste určit, kde zrovna byla, podle letadel a vrtulníků, které chvatně odlétaly pryč.