Rand vykročil vstříc Ba’alzamonovi. Váhavě povolal prázdnotu, natáhl se po pravém zdroji a nechal se naplnit jedinou silou. Jiný způsob neexistoval. Možná proti Temnému neměl naději, ale pokud nějakou měl, spočívala v jediné síle. Teď mu prosákla do údů a pronikala vším kolem něj, jeho šaty, jeho mečem. Měl pocit, že září jako slunce. Uchvátilo ho to. Chtělo se mu zvracet.
„Uhni mi z cesty,“ zachraptěl. „Nejsem tu kvůli tobě!“
„To děvče?“ Ba’alzamon se zasmál. Z úst mu vyšlehly plameny. Popáleniny už měl skoro zahojené, zůstalo jen pár růžových jizev, které se již také postupně ztrácely. Vypadal jako hezký muž ve středních letech. Až na ta ústa a oči. „Které, Luisi Therine? Tentokrát ti nikdo nepomůže. Budeš můj, nebo zemřeš. V každém případě jsi můj.“
„Lháři!“ štěkl Rand. Udeřil na Ba’alzamona, ale hůl z ohořelého dřeva čepel ve spršce jisker odrazila. „Otče lží!“
„Hlupáku! Copak ti ti hlupáci, které jsi povolal, neřekli, kdo jsi?“ Ohně v Ba’alzamonových očích zaplály smíchem.
I když se Rand vznášel v prázdnotě, zamrazilo ho. Copak by mi lhali? Nechci být Drakem Znovuzrozeným. Sevřel pevněji meč. Roztínání hedvábí, ale Ba’alzamon odrazil každý sek. Kolem létaly jiskry jako od kovářského kladiva. „Mám práci ve Falme, ne s tebou. S tebou nikdy,“ řekl Rand. Musím udržet jeho pozornost, dokud neosvobodí Egwain. Zvláštním způsobem viděl, jak bitva zuří mezi mlhou zahalenými dvorky a koňskými ohradami.
„Ty ubohý chudáku. Zadul jsi na Valerský roh. Teď jsi s ním spojen. Copak si myslíš, že teď tě ty mrchy z Bílé věže nechají ještě někdy na pokoji? Kolem krku ti dají tak silný řetěz, že ho nikdy nepřesekneš.“
Rand byl tak překvapen, že to ucítil až v prázdnotě. On neví všechno. Neví to! Byl si jist, že se mu to muselo objevit v očích. Aby to zakryl, vrhl se na Ba’alzamona. Kolibřík líbá medovou růži. Měsíc nad vodami. Vznášející se vlaštovka. Mezi mečem a holí přeskakovaly blesky. Mlhu zasypávaly jasné jiskry. A přesto Ba’alzamon ustupoval a oči mu žhnuly jako hranice.
Kouskem vědomí Rand sledoval, jak se Seanchané v zoufalém boji stahují ulicemi Falme. Damane trhaly zemi jedinou silou, ale Artuše Jestřábí křídlo to nezranilo, ani žádného z hrdinů rohu.
„To tu zůstaneš jako červ pod kamenem?“ prskl Ba’alzamon. Temnota za ním vřela a přelévala se. „Zatímco tu stojíme, zabíjíš sám sebe. Síla v tobě zuří. Spaluje tě. Zabíjí tě! Jen já jediný na celém světě tě můžu naučit, jak ji ovládat. Služ mi a žij. Služ mi, nebo zhyň!“
„Nikdy!“ Musím ho zadržet dost dlouho. Pospěš si, Jestřábí křídlo. Honem! Znovu se vrhl na Ba’alzamona. Vzlétající vlaštovka. Padající list.
Tentokrát však byl zatlačen zpět on. Nejasně viděl, jak si Seanchané probojovali cestu zpátky ke stájím. Zdvojnásobil své úsilí. Ledňáček chytá pstruha. Seanchané ustoupili před útokem, který vedli Artuš Jestřábí křídlo a Perrin, bojujíce bok po boku. Vázání snopů. Ba’alzamon jeho výpad odrazil v záplavě karmínových světlušek a Rand stačil jen tak tak odskočit, aby mu hůl nerozrazila hlavu. Švih mu rozvlnil vlasy. Seanchané zaútočili. Křesání jisker. Jiskry létaly jako krupobití. Ba’alzamon odskočil a Seanchané byli zatlačeni do dlážděné ulice.
Rand zatoužil zavýt. Náhle věděl, že tyto dvě bitvy jsou propojeny. Když postupoval on, hrdinové povolaní rohem zatlačovali Seanchany zpátky. Když couval, Seanchané se vzpamatovali.
„Oni tě nezachrání,“ řekl Ba’alzamon. „Ty, které by tě mohly zachránit, byly přepraveny přes Arythský oceán. Jestli je ještě někdy uvidíš, budou mít obojky jako otroci a zničí tě na pokyn svých nových pánů.“
Egwain. Nemůžu dopustit, aby jí to udělali.
Ba’alzamonův hlas pronikl jeho zamyšlením. „Ty se můžeš zachránit jen jediným způsobem, Rande al’Thore. Luisi Therine Rodovrahu. Já jsem tvoje jediná záchrana. Služ mi, a já ti dám celý svět. Odporuj, a já tě zničím, jako tolikrát předtím. Ale tentokrát zničím i tvou duši, zničím tě úplně a navždy.“
Opět jsem zvítězil, Luisi Therine. Ta myšlenka nepocházela z prázdnoty, a přesto mu dalo práci si jí nevšímat, nemyslet na všechny ty životy, kdy to slyšel. Zvedl meč a Ba’alzamon si připravil hůl.
Rand si poprvé uvědomil, že Ba’alzamon se chová, jako by ho čepel s volavkou mohla zranit. Ocel nemůže ublížit Temnému. Ale Ba’alzamon meč nespouštěl z očí. Rand byl jedno s mečem. Cítil každičkou jeho část, maličké kousíčky tisíckrát menší, než byl schopen spatřit pouhým okem. A cítil jedinou sílu, jíž byl plný. Proudila také do meče, proplétala se složitými vzory, které byly ukuty Aes Sedai během trollockých válek.
A pak zaslechl jiný hlas. Lanův hlas. Přijde čas, kdy budeš něco chtít víc než vlastní život. Ingtarův hlas. Každý muž má právo rozhodnout se, kdy Schovat meč. Obraz se přetvořil v Egwain s obojkem, žijící jako damane. Vlákna mého života jsou v nebezpečí, Egwain. Jestli se Jestřábí křídlo dostane do Falme, mohl by tě zachránit. Než si to uvědomil, zaujal počáteční pozici Volavky brodící se sítinou, postavil se na jednu nohu a vysoko zvedl meč, otevřený, bez ochrany. Smrt je lehčí než peříčko, povinnost těžší než hora.
Ba’alzamon na něj zíral. „Proč se křeníš jako pitomec, hlupáku? Copak nevíš, že tě úplně zničím?“
Rand cítil klid, větší než byl klid prázdnoty. „Nikdy ti nebudu sloužit, Otče lží. V tisíci životech jsem ti nikdy nesloužil. To vím. Jsem si tím jistý. Tak pojď. Je čas zemřít.“
Ba’alzamonovi se rozšířily oči. Na okamžik to byly hranice, až z nich Randa zalil pot. Černota za Ba’alzamonem se zvedla zavířila kolem něj a jeho výraz ztvrdl. „Tak zdechni, červe!“ A udeřil holí jako oštěpem.
Rand vykřikl, když mu hůl projela bokem a pálila jako rozžhavený pohrabáč. Prázdnota se zachvěla, ale on ji z posledních sil udržel a vrazil čepel s volavkou Ba’alzamonovi do srdce. Ba’alzamon zaječel a temnota za ním zaječela. Svět vybuchl v ohni.
48
První nároky
Min klopýtala po kočičích hlavách a prodírala se davem lidí, kteří tu stáli s bledými obličeji a vytřeštěnýma očima, tedy těch, kteří právě hystericky nevřískali. Pár lidí utíkalo, zřejmě však neměli ponětí, kam vlastně běží, ale většina se pohybovala jako špatně vedené loutky. Víc se báli utéci, než zůstat. Min si prohlížela obličeje v naději, že najde Egwain nebo Nyneivu, ale viděla jen Falmany. A cosi ji přitahovalo, jako by k tomu byla přivázaná na provázku.
Jednou se ohlédla. V přístavu hořely seanchanské lodi a ona v ústí přístavu zahlédla další plameny. Mnoho hranatých plavidel se již zmenšovalo proti zapadajícímu slunci plujíce k západu, jak nejrychleji damane dokázaly vytvářet vítr, a jedna malá loď se hnala z přístavu a nakláněla se, aby lépe zachytila vítr, který ji poháněl podél pobřeží. Sprška. Nedávala Bayle Domonovi za vinu, že už nečekal, ne po tom, co viděla. Spíš ji udivilo, že zůstal tak dlouho.