„Přesto,“ řekla Moirain, „tři zároveň, to nejde jen tak přejít. Dokázala některá ze sester předpovídat?“ Naděje byla malá – v posledních stoletích toto nadání, dokonce jenom částečné, mělo jen pár Aes Sedai – takže Moirain nepřekvapilo, když Anaiya zavrtěla hlavou. Nebyla překvapená, ale trochu se jí ulevilo.
Na křižovatku chodeb dorazily zároveň s urozenou paní Amalisou. Ta udělala dokonalé pukrle, hluboko se poklonila a světle zelenou suknici roztáhla do šířky. „Čest Tar Valonu,“ zamumlala. „Čest Aes Sedai.“
Sestra pána Fal Dary si žádala víc než jen sklonění hlavy. Moirain uchopila Amalisu za ruku a zvedla ji. „Poctěny jsme my, Amaliso. Povstaň, sestro.“
Amalisa se půvabně narovnala a zapýřila se. V Tar Valonu nikdy nebyla, a když ji jedna z Aes Sedai oslovila jako sestru, stouplo to do hlavy dokonce i někomu tak urozenému. Amalisa byla nevysoká, středního věku, tmavá kráska, a zruměnělá líčka její zralý půvab ještě podtrhovala. „To je pro mne až příliš velká pocta, Moirain Sedai.“
Moirain se usmála. „Jak je to dlouho, co se my dvě známe, Amaliso? Musím tě snad oslovovat urozená paní Amaliso, jako bychom spolu ještě nikdy neseděly u čaje?“
„Ovšemže ne.“ Amalisa se také usmála. Síla vyzařující z bratrových rysů byla i u ní zřejmá, a měkká linie tváří a brady tuto sílu o nic neumenšovala. Našli se tací, kdož tvrdili, že byť je Agelmar tvrdý a vyhlášený bojovník, jeho sestra je pro něj více než důstojným protivníkem. „Ale když je tu amyrlinin stolec... Když král Easar navštíví soukromě Fal Daru, říkám mu magami, strýčku, jako když jsem byla dítě a on mě nosil na ramenou, ale na veřejnosti je to něco jiného.“
Anaiya se usmála. „Občas je obřadnost na místě, ale muži s tím často nadělají víc, než je nutné. Prosím, říkej mi Anaiyo, a já ti, jestli smím, budu říkat Amaliso.“
Moirain zahlédla koutkem oka daleko v chodbě Egwain, která však vzápětí spěšně zmizela za rohem. Těsně za ní se mihla shrbená postava se skloněnou hlavou a náručí plnou ranců. Moirain si povolila pousmání, ale rychle to zakryla. Bude-li ta dívka stejně iniciativní v Tar Valonu, pomyslela si suše, jednoho dne určitě usedne na amyrlinin stolec. Pokud se tu svou iniciativu naučí ovládat. Pokud nějaký amyrlinin stolec zůstane.
Když obrátila pozornost zpátky k ostatním, mluvila právě Liandrin.
„...a já bych přivítala možnost dozvědět se více o tvé zemi.“ Usmívala se otevřeným, skoro dívčím úsměvem a hlas měla přátelský.
Když je Amalisa zvala, aby se připojily k ní a jejím dvorním dámám v její soukromé zahradě, a Liandrin laskavě přijala, Moirain se zatvářila neutrálně. Liandrin měla jen pár přítelkyň, a ani jednu mimo červené adžah. Rozhodně ne mimo Aes Sedai. To by se dřív spřátelila s mužem nebo dokonce s trollokem. Moirain si nebyla jistá, jestli Liandrin mezi muži a trolloky vůbec vidí nějaký rozdíl. Vlastně si nebyla jistá, jestli ho vidí aspoň jedna z červeného adžah.
Anaiya vysvětlovala, že právě teď musejí jít za amyrlin. „Ovšem,“ pravila Amalisa. „Světlo nechť ji ozařuje a Stvořitel ji ochraňuje. Takže později.“ Když odcházely, stála zpříma a jenom kývla hlavou.
Moirain si cestou prohlížela Liandrin, aniž se na ni přímo podívala. Aes Sedai s medovými vlasy zírala před sebe a zamyšleně špulila rtíky připomínající růžové poupě. Očividně na Moirain a Anaiyu zapomněla. Co má za lubem?
Anaiya si zřejmě ničeho neobvyklého nevšimla, ale ona vždycky přijímala lidi takové, jací byli i jací chtěli být. Moirain neustále znovu a znovu překvapovalo, že Anaiya si v Bílé věži vede tak dobře, ale ty Aes Sedai, které byly záludné, její otevřenost a poctivost, to, že vždy všechno přijímala, pokládaly za mazanost. Vždycky je dokonale vyvedlo z míry, když se ukázalo, že si skutečně myslela, co říkala, a že říká, co si myslí. Ona také měla schopnost vyhmátnout přímo jádro věci. A to, co zjistila, přijímala. Teď bezstarostně vykládala novinky.
„Zprávy z Andoru jsou jak dobré, tak špatné. Pouliční nepokoje v Caemlynu s nastávajícím jarem skončily, ale lidé pořád vedou řeči, hodně řečí. Z dlouhé zimy viní královnu a taky Tar Valon. Morgasa už na trůně nesedí tak pevně jako vloni, ale pořád na něm sedí, a bude na něm sedět tak dlouho, dokud bude Gareth Bryne hlavním kapitánem královniny gardy. A urozená paní Elain, dědička, a její bratr, urozený pán Gawyn, přibyli bezpečně do Tar Valonu k výuce. Bílá věž se trochu obávala, že tento zvyk bude porušen.“
„Ne dokud Morgasa dýchá,“ podotkla Moirain.
Liandrin sebou trhla, jako by se právě probudila. „Modlete se, aby dýchala dál. Dědičku a její doprovod až k řece Erinin sledovaly děti Světla. Skoro až k hradbám Tar Valonu. Další pořád táboří před Caemlynem a číhají na nějakou neplechu. A v Caemlynu jsou další, kteří jim donášejí.“
„Možná nastal čas, aby se Morgasa naučila být trochu opatrná,“ povzdechla si Anaiya. „Svět se s každým dnem stává nebezpečnějším místem, dokonce i pro královnu. Možná zvlášť pro královnu. Pamatuji se, když jako dívka přijela do Tar Valonu. Neměla schopnosti, aby se stala plnohodnotnou sestrou, a užírala se tím. Občas mám dojem, že kvůli tomu tlačí na svou dceru, ať už si ona přeje cokoliv.“
Moirain si opovržlivě odfrkla. „Elain se narodila s jiskrou nadání. Nezáleželo na tom, co si vybere. Morgasa by nedopustila, aby to děvče zemřelo kvůli nedostatku výcviku, i kdyby se před Caemlynem utábořili všichni bělokabátníci z Amadicie. Nařídila by Garethu Bryneovi a královnině gardě, aby skrze ně prosekali cestu do Tar Valonu, a Gareth Bryne by to udělal, i kdyby na to byl úplně sám.“ Ale přesto musí pořád držet rozsah dívčina nadání v tajnosti. Přijal by lid Andoru Elain na Lvím trůnu po Morgase, kdyby to věděl? Nejen jako královnu cvičenou v Tar Valonu podle zvyklostí, ale jako Aes Sedai? V celých zaznamenaných dějinách byla jen hrstka královen, které se právem mohly nazývat Aes Sedai, a těch pár, které to nechaly vejít ve všeobecnou známost, se všechny dožily toho, že svého rozhodnutí nakonec litovaly. Moirain pocítila závan smutku. Ale dělo se toho tolik, že nebylo možné pomáhat pouze jedné zemi a jednomu trůnu, dokonce ani dělat si o ně starosti. „Co dalšího, Anaiyo?“
„Musíš vědět, že v Illianu vyhlásili velké hledání Valerského rohu, poprvé za čtyři sta let. Illiánci tvrdí, že se blíží Poslední bitva,“ – Anaiya se trochu otřásla, ale pokračovala bez odmlky – „a Valerský roh musí být nalezen dřív, než vypukne konečná bitva proti Stínu. Muži ze všech zemí se již shromažďují, všichni dychtí stát se součástí pověstí, dychtí najít roh. Murandy a Altara jsou samozřejmě na nohou a myslí si, že je to všechno jenom zástěrka pro útok na jednoho z nich. Proto nejspíš Muranďané toho svého falešného Draka chytili tak rychle. Na každý pád se objeví dost nových příběhů, aby je bardové a kejklíři mohli připojit k cyklu. Světlo dej, aby to byly jenom nové příběhy.“
„Možná ne takové, jaké čekají,“ prohodila Moirain. Liandrin se na ni ostře zadívala a Moirain se tvářila dokonale bezvýrazně.