Jako poslední Mat načrtl středem trojúhelníku vlnitou čáru. Světlo bylo tak jasné, že sotva viděl. Část stěny před ním zmizela a odhalila zářící bílou chodbu, která jako by byla vyřezána z oceli.
„No, já…“ zašeptal Tom a vstal.
Aelfinnové zuřivě vřískali. Vrazili do místnosti, jednou zvednutou paží si chránili oči a v druhé svírali ohavné meče.
„Dostaň ji ven!“ zařval Mat a obrátil se ke tvorům. Zvedl ašandarei a tupým koncem praštil prvního Aelfinna do obličeje. „Běž!“
Tom popadl Moirain a vrhl pohledem po Matoví.
„Běž!“ zopakoval Mat a dalšímu Aelfinnovi roztříštil paži.
Tom skočil do průchodu a zmizel. Mat se usmál, kroužil se svým ašandarei mezi Aelfinny a tloukl je do nohou, paží, hlav. Byla jich spousta, ale zdáli se omámení světlem a horečně se snažili k němu dostat. Když složil několik prvních, ostatní začali klopýtat. Tvorové se změnili na zmítající se masu vinoucích se paží a nohou, syčící a prskající vzteky, a několik z těch vzadu se snažilo přeplazit hromadu a dostat se k němu.
Mat ustoupil a na pozdrav se dotkl krempy klobouku. „Vypadá to, že se ta hra dá nakonec přece jenom vyhrát,“ řekl. „Vyřiďte liškám, že mě klíč, který mi dali, velice potěšil. A taky můžete všichni shnít v zatracené jámě plné ohně a popela, vy nemyté hroudy na prasečích zadcích. Přeju vám skvělej zatracenej den.“
Chytil si klobouk a proskočil otvorem.
Všechno se změnilo v bílý záblesk.
KAPITOLA 56
Něco je špatně
Ozvalo se tiché zaklepání na kůl před Egwaininým stanem. „Dále,“ řekla, zatímco se probírala papíry na stole.
Dovnitř vklouzl Gawyn. Své vybrané oblečení vyměnil za hnědé kalhoty a o něco světlejší košili. Přes ramena měl přehozený strážcovský měňavý plášť, díky němuž splýval s okolím. Samotná Egwain na sobě měla honosné šaty v zelené a modré.
Když se usazoval vedle jejího stolu, plášť mu šustil. „Elainina armáda přichází. Poslala zprávu, že míří na návštěvu našeho ležení.“
„Výborně,“ řekla Egwain.
Gawyn přikývl, ale něco ho trápilo. To klubko emocí, vyvolávané poutem, bylo tak užitečné! Kdyby už dřív věděla, jak hluboce jí je oddaný, spojila by se s ním už před mnoha týdny.
„Co je?“ zeptala se Egwain a odložila papíry stranou.
„Aybara,“ řekl. „Nesouhlasil, že se s tebou sejde.“
„Elain říkala, že by mohl dělat potíže.“
„Myslím, že se přidá na al’Thorovu stranu,“ řekl Gawyn. „Poznáš to podle toho, jak postavil tábor, stranou od všech ostatních. Okamžitě vyslal posly k Aielům a Tairenům. Má dobrou armádu, Egwain. Obrovskou. A v ní bělokabátníky.“
„Tak to nevypadá, jako by se měl spojit s Randem,“ řekla Egwain.
„Taky to nevypadá, jako by se měl spojit s námi,“ odvětil Gawyn. „Egwain… Bělokabátníkům velí Galad.“
„Tvůj bratr!“
„Ano.“ Gawyn zavrtěl hlavou. „Tolik armád, tolik spojenců, všude vládne napětí. Aybara a jeho vojsko by mohli být jiskra, která nás všechny vystřelí jako ohňostroj.“
„Až se Elain utáboří, zlepší se to,“ řekla Elain.
„Egwain, co když al’Thor nedorazí? Co když tohle udělal, aby odpoutal pozornost od toho, co provádi?“
„Proč by to dělal?“ zeptala se Egwain. „Už dokázal, že když chce, nikdo ho nedokáže najít.“ Zavrtěla hlavou. „Gawyne, on ví, že by ty zámky neměl rozbíjet. Přinejmenším jedna jeho část. Možná proto mi to řekl – abych mohla sebrat síly odporu a vymluvit mu to.“
Gawyn přikývl. Už si nestěžoval ani se nehádal. Jeho proměna byla přímo zázračná. Byl stejně vášnivý jako předtím, ale méně neomalený. Od té noci, kdy bojoval s vrahy, začal dělat to, co po něm chtěla. Nějako sluha. Jako partner, kterému nade vše záleží na tom, aby byla její vůle splněna.
Bylo to nádherné. Také to bylo důležité, jelikož věžová sněmovna vypadala odhodlaná zvrátit svůj souhlas s tím, že Egwain povede jednání s Randem. Pohlédla na hromadu papírů, z nichž nemálo byly dopisy s „radami“ od přísedících.
Ale přišly za ní, místo aby ji obešly. To bylo dobře a ona je nemohla ignorovat. Musela je přimět, aby dál věřily, že spolupracovat s «z’ je to nej lepší řešení. Ale zároveň nemohla dovolit, aby si myslely, že ji trochou křiku přesvědčí.
Tak křehká rovnováha. „Tak se tedy pojďme setkat s tvojí sestrou.“
Gawyn svižně vstal. Tři prsteny, které měl na řetízku kolem krku, při pohybu cinkaly; bude se ho muset zeptat, kde je vzal. Pokud šlo o ně, byl nezvykle mlčenlivý. Podržel ji stanovou chlopeň a ona vyšla ven.
Venku se pozdně odpolední slunce schovávalo za šedými mraky. Bryneovi vojáci pilně pracovali na palisádě. Jeho armáda se v průběhu několika posledních týdnů rozrostla a tvořila hlavní část ležení na východní straně široké, lesem obklopené travnaté pláně, kdysi známé jako Merrilor. Trosky věžové pevnosti, která zde stávala, ležely rozeseté po severní straně pole, pokryté mechem a téměř zarostlé šlahouny.
Egwainin stan stál na pahorku a ona z něj viděla na tu spoustu armád, které zde tábořily. „Tamhleta je nová?“ zeptala se a ukázala k menšímu vojsku, které rozbilo ležení hned pod troskami.
„Ti přišli sami od sebe,“ vysvětlil Gawyn. „Převážně jsou to sedláci. Není to opravdová armáda; většina nemá meče. Vidle, obyčejné sekery, hole. Předpokládám, že je poslal al’Thor. Začali se sem trousit včera.“
„Zajímavé,“ řekla Egwain. Vypadali jako různorodá cháska se všemožnými stany a malým ponětim o tom, jak má vypadat vojenské ležení. Ale zdálo se, že je jich pět či deset tisíc. „Ať na ně nějací zvědové dávají pozor.“
Gawyn přikývl.
Egwain se obrátila a všimla si zástupu, který nedaleko procházel několika průchody a stavěl tábor. Vysoko nad nimi vlál andorský lev a vojáci pochodovali v uspořádaných řadách. Od nich se oddělil průvod v červené a bílé a pod královninou zástavou mířil k Egwaininu ležení.
V Gawynově doprovodu se Egwain vydala přes zažloutlou trávu, aby se setkala s Elain. Královna Andoru si tedy rozhodně dala načas. Do data, které určil Rand, zbýval jediný den. Nicméně přišla, stejně jako ostatní. S Darlinem přišli z Tearu Aielové a Egwain byla natolik přesvědčivá, že dorazila i velká armáda Illiánců, která tábořila na západní straně pláně.
Hlášení tvrdila, že Cairhieňané teď patří Elain; procházeli průchody společně s Andořany a velkým počtem mužů z Bandy Rudé ruky. Egwain poslala zprávu a ženu, nabízející cestování, také králi Roedranovi do Murandy, ale nebyla si jistá, zda dorazí. Nicméně i bez něj zde byl zastoupen značný počet národů světa, zvlášť když v Perrinově vojsku bylo možné vidět prapory Ghealdanu a Mayene. Bude se muset spojit s jejich panovnicemi a zjistit, jestli je dokáže přetáhnout na svoji stranu. Ale i kdyby ne, množství lidí, které shromáždila, bude jistě stačit, aby to Randa přesvědčilo ke změně plánů. Světlo dej, ať to stačí. Nechtěla myslet na to, co se stane, když ji přinutí jednat.
Kráčela po cestičce a oplácela pozdravy sestrám, které na ni kývaly, a přijatým, které dělaly pukrlata, salutujícím vojákům a uklánějícím se sloužícím. Rand bude…
„To není možné,“ řekl náhle Gawyn a ztuhl.