Moirain pohlédla na Mata. „A ty, Matrime Cauthone. Už nejsi obyčejný kluk ze statku. Bolí tě to oko hodně?“
Mat pokrčil rameny.
„Kdybych mohla, to zranění bych ti vyléčila,“ řekla Moirain. „Ale dokonce i kdybych byla tak silná jako dřív, nemohla bych ti nahradit oko.“ Podívala se dolů, pustila Tomovu ruku a zvedla paži. „Máte ten angrial?“
„Ano,“ přikývl Tom a vylovil z kapsy ten podivný náramek. Nasadil jí ho na paži.
„S tímhle,“ řekla Moirain, „budu alespoň dost silná, abych sňala bolest. Dali mi ho, abych mohla natáhnout víc síly a jejich krmení bylo šťavnatější. Vlastně jsem o něj požádala, jako o jedno z mých tří přání. Neuvědomila jsem si, že ho nakonec použijí proti mně.“
„Oni ti dali tvoje tři přání?“ zeptal se Mat a zamračil se.
„Prošla jsem ter angrialem,“ řekla. „Starodávná smlouva platila pro nás obě, i když vzhledem ke zničeným dveřím už se nešlo vrátit tak snadno. Podle… předchozích událostí jsem věděla, že bez ohledu na to, oč budu žádat nebo jak pečlivě požadavky zformuluji, neuniknu, pokud pro mě nepřijdete. Takjsem je využila, jak to jen šlo.“
„O co jsi žádala?“ zeptal se Mat. „Kromě angrialů!“
Usmála se. „To si prozatím nechám pro sebe. Máš mé díky, mladý Matrime. Za můj život.“
„Tak to myslím, že jsme vyrovnaní,” řekl. „Zachránilas mě před životem v Dvouříčí. Ať shořím, jestli si od té doby pořádně neužívám.“
„A tvoje zranění?“
„Tak moc nebolí.” Ve skutečnosti v něm tepala bolest. Opravdu, opravdu velká bolest. „Není nutný, abys na to plýtvala silama.“
„Vidím, že se jediné síly pořád bojíš.“
Naježil se. „Bojím?“
„Řekla bych, že máš k té ostražitosti dobrý důvod.“ Odvrátila pohled. „Ale nezapomínej, že ty nejméně příjemné události v našich životech jsou občas pro naše dobro.“
Ano, stále to byla Moirain. Rychlá v poučování a moralizování. Ale možná měla právo – po tom, čím si prošla – poučovat druhé o utrpení. Světlo! Ona věděla, čím bude muset projít, a stejně Lanfear do toho ter’angrialu zatáhla? Možná, že skutečný hrdina tady nebyl Mat, a možná ani Noal.
„Takže co teď?“ zeptal se Tom a usadil se zpátky na pařez. Teplo ohně bylo příjemné.
„Musím najít Randa,“ řekla Moirain. „Bude potřebovat moji pomoc. Věřím, že si během mé nepřítomnosti vedl dobře?“
„To nemám tušení,“ řekl Mat. „Je napůl šílenej a celý zatracený svět si jde vzájemně po krku.“ Zavířily barvy. Rand obědvá s Min. Mat obraz rozehnal.
Zvedla obočí.
„Ale,“ přiznal Mat, „podařilo se mu skoro všechny nasměrovat k Poslední bitvě. A Verin tvrdí, že se mu podařilo očistit poskvrnění saidínu.“
„Požehnané Světlo,“ zašeptala Moirain. „Jak?“
„Nevím.“
„To všechno mění,“ řekla a její úsměv se prohloubil. „Napravil, co kdysi pokazil. ‚Drak na nás přivolal bolest a Drak tu ránu vyléčil.’“
„Mat pořád říká, že bychom měli uspořádat nějakou slavnost, nebo tak něco,“ poznamenal Tom. „1 když možná chce jenom dobrou výmluvu, aby se mohl opít.“
„Řek bych, že to je jistý,” dodal Mat. „Každopádně má Rand napilno. Elain říká, že brzo chystá nějaké setkání s panovníky, kterým vládne.“
„Takže Elain je královna?“
„Ano. Její matku zabil Rahvin,“ řekl Mat.
„Tos mi říkal.“
„Já? Kdy?“
„To už je hodně dávno, Matrime,“ odpověděla s úsměvem.
„Aha. No, Rand s ním skoncoval. Takže to je dobré.“
„A ostatní Zaprodanci?“ zeptala se Moirain.
„Nevím,“ řekl Mat.
„Mat měl moc práce, než aby to sledoval,“ dodal Tom. „Trávil čas svatbou s císařovnou Seančanu.“
Moirain překvapeně zamrkala. „Udělal jsi co?“
„Byl to omyl,“ řekl Mat nepřesvědčivě a svěsil ramena.
„Omylem ses oženil se seančanskou císařovnou?“
„Mají divný svatební zvyky,“ řekl Mat a stáhl si klobouk. „Divní lidi.“ Nuceně se zasmál.
„ Ta’veren, “ řekla Moirain.
Tak nějak věděl, že to řekne. Světlo. Ale bylo dobré mít ji zpátky. Mata překvapilo, jak moc to tak cítí. Kdo by si to byl pomyslel? On a náklonnost k Aes Sedai?
„Nu,“ řekla, „vidím, že si musím poslechnout hodně příběhů. Ale teď je nutné najít Randa.“
Taky věděl, že se pokusí ujmout velení. „Najdeš ho, Moirain, ale já mám v Caemlynu nějakou práci. Nechci se s tebou hádat a tak, ale tak to prostě je. Měla bys tam jít taky. Elain ti pravděpodobně víc než kdo jiný bude schopná s Randem pomoct.“
Zatracené barvy. Jako by mít jedno oko nebylo už tak dost zlé, ještě se mu před ním zjevovaly tyhle zatracené obrazy pokaždé, když na Randa…
Světlo spal ty obrazy!
Moirain při pohledu na to, jak třepe hlavou a rudne, zvedla obočí. Nejspíš vypadal, jako by měl záchvat.
„Uvidíme, Matrime,“ řekla a pak pohlédla na Torna, který stál s balíčky čaje v ruce. Mat si napůl myslel, že se pokusí uvařit vodu ve vlastních dlaních, jenom aby měl pro Moirain trochu teplého čaje. Tom na ni hleděl a ona opět natáhla ruku.
„Nejdražší Tome,“ řekla. „Chtěla bych tě za manžela, pokud mě ty budeš chtít za manželku.“
„ Cože? “ řekl Mat a vstal. Zvedl si ruku k čelu a málem si srazil klobouk. „Cos to řekla?“
„Ticho, Mate,“ řekl Tom. Moiraininu nabízenou ruku nepřijal. „Víš, že jsem nikdy neměl ženy, co dokážou usměrňovat jedinou sílu, moc v lásce, Moirain. Víš, že to mě v minulosti brzdilo.“
„Teď už moc síly nemám, nejdražší Tome. Bez tohoto angrialu bych nebyla dost silná ani na to, aby mě v Bílé věži povýšili na přijatou. Pokud si to přeješ, zahodím ho.“ Natáhla druhou ruku, takže stěží zůstávala zakrytá. Stáhla si angrial.
„To si nemyslím, Moirain,“ řekl Tom, klekl si a uchopil ji za ruce. „Ne, já tě o nic neoloupím.“
„Ale s ním budu velice silná, silnější než předtím, než mě zajali.“
„Tak budiž,“ řekl. Nasadil jí náramek zpátky na zápěstí. „Ožením se s tebou hned tady, jestli si to přeješ.“
Široce se usmála.
Mat tam jen ohromeně stál. „A kdo vás zatraceně oddá?“ vyhrkl. „Je nad slunce jasnější, že to nebudu já, to vám teda povídám.“
Oba se na něj podívali, Tom nevýrazně, Moirain s náznakem úsměvu. „Chápu, proč tě ta seančanská žena musela mít, Mate,“ poznamenala. „Jsi vážně romantik.“
„Já jenom…“ Sundal si klobouk, neobratně ho držel a těkal pohledem z jednoho na druhého. „Já jenom – ať shořím! Jak jsem Zo/z/e mohl přehlídnout? Strávil jsem s várna dvěma většinu času, co jste byli spolu! Kdy jste se začali mít rádi?“
„Nedíval ses dvakrát pozorně,“ řekl Tom. Obrátil se zpátky k Moirain. „Předpokládám, že mě budeš chtít i za strážce.“
Usmála se. „Mého předchozího gaidina si doufám už přivlastnila jiná.“
„Já tu práci vezmu,“ řekl Tom, „i když budeš muset vysvětlit Elain, proč je její dvorní bard něčí strážce.“ Zaváhal. „Myslíš, že můžou jeden z těch plášťů, co mění barvy, udělat se záplatama?“