„Byla sama?“ zeptal se Sleete skřípavým hlasem.
„Ano,“ řekl gardista a zavrtěl hlavou. „Měla poslechnout radu amyrlin.“
„Kdo to byl?“
„Kateri Nepue z bílého adžah. Byla sestrou už dvacet let.“
Gawyn, který se dál plazil po podlaze a zkoumal koberec, zabručel. Čtyři sestry ze čtyř různých adžah. Dvě podporovaly Egwain, jedna podporovala Elaidu a jedna byla neutrální a vrátila se teprve nedávno. Všechny byly zabity v různých patrech Věže a v různých denních dobách.
Rozhodně to vypadalo jako práce černých adžah. Nehledaly konkrétní cíle, jen ty, které se právě naskytly. Ale jemu to nepřipadalo správné. Proč se pomocí cestování v noci nepřesunout do obydlí sester a nezabít je ve spánku? Proč z míst, kde byly ženy zabity, nikdo necítil usměrňování?
Sleete pozorně zkoumal dveře a zámek. Když Egwain Gawynovi řekla, že pokud chce, může se podívat na místa vražd, zeptal se, jestli s sebou může vzít Sleeta. V případech, kdy Gawyn se strážcem předtím pracoval, se ukázalo, že Sleete je nejen pečlivý, ale i diskrétní.
Gawyn pokračoval v pátrání. Egwain byla z něčeho nervózní, tím si byl jist. Nebyla v otázce těch vražd zcela otevřená. V koberci, na dlaždicích ani na nábytku ve stěsnané místnosti nenašel žádné zářezy nebo škrábance.
Egwain tvrdila, že vrazi se dovnitř dostávají průchodem, ale on pro toto tvrzení nenašel jediný důkaz. Pravda, o průchodech toho ještě moc nevěděl a údajně bylo možné nechat je viset nad zemí, takže nic nepoškodily… Ale proč by se o to černé adžah staraly? Kromě toho byla místnost tak mrňavá, že mu připadalo, že by bylo velice těžké dostat se dovnitř, aniž by zanechaly nějaké stopy.
„Gawyne, pojď sem,“ řekl Sleete. Menší muž stále klečel u dveří.
Gawyn se k němu připojil. Sleete několikrát zasunul zástrčku. „Je možné, že ty dveře někdo otevřel násilím,“ řekl tiše. „Vidíš ten škrábanec tady na zástrčce? Tenhle typ zámku můžeš otevřít tak, že dovnitř zasuneš tenký šperhák, zatlačíš na zástrčku a pak se opřeš do kliky. Dá se to udělat velice tiše.“
„Proč by černé adžah potřebovaly páčit dveře?“ zeptal se Gawyn.
„Možná cestovaly do chodby a pak šly pěšky, dokud neuviděly pode dveřmi světlo,“ řekl Sleete.
„Tak proč neudělaly průchod na druhé straně?“
„Usměrňování by mohlo ženu uvnitř varovat,“ řekl Sleete.
„To je pravda,“ přiznal Gawyn. Podíval se na krvavou skvrnu. Stůl byl postavený tak, že ten, kdo u něj seděl, byl otočený zády ke dveřím. Z takového uspořádání Gawyna svědily lopatky. Kdo by postavil stůl takhle? Aes Sedai, která si myslela, že je v naprostém bezpečí, a chtěla sedět tak, aby ji nic zvenčí nerušilo. Zdálo se, že Aes Sedai mají navzdory vší své prohnanosti pozoruhodně nevyvinutý pud sebezáchovy.
Nebo možná prostě jen neuvažovaly jako vojáci. Takové věci řešili jejich strážci. „Měla strážce?“
„Ne,“ odpověděl Sleete. „Už jsem se s ní setkal. Žádného neměla.“ Zaváhal. „Žádná ze zavražděných sester strážce neměla.“
Gawyn se na Sleeta podíval a zvedl obočí.
„Dává to smysl,“ řekl Sleete. „Ať už je vrah kdokoli, nechtěl strážce upozornit.“
„Ale proč zabíjel nožem?“ zeptal se Gawyn. Všechny čtyři byly zabity takto. „Černé adžah nemusejí poslouchat tři přísahy. Mohly k zabití použít sílu. Je to mnohem přímější a jednodušší.“
„Ale také by riskovaly, že na sebe oběť nebo lidi kolem upozorní,“ poznamenal Sleete.
Další dobrý postřeh. Ale stejně, něco na těch vraždách nedávalo smysl.
Nebo se možná honil za přízraky a snažil se najít něco, čím by mohl prospět. Jedna jeho část si myslela, že kdyby v téhle věci dokázal Egwain pomoct, možná by ji to obměkčilo. Třeba by mu odpustila, že ji během seančanského útoku zachránil z Věže.
Vzápětí vešel dovnitř Chubain. „Věřím, že jsi měl dost času, urozený pane,“ řekl škrobeně. „Sloužící přišli uklidit.“
Nesnesitelný chlap! pomyslel si Gawyn. Musí se ke mně chovat takhle pohrdavě? Měl bych…
Ne. Gawyn se přinutil ovládnout. Kdysi to nebývalo ani zdaleka tak těžké.
Proč se k němu Chubain choval tak nepřátelsky? Gawyn se přistihl, jak uvažuje, jak by se s takovým mužem vypořádala jeho matka. Gawyn o ní nepřemýšlel často, neboť to s sebou přinášelo myšlenky na al’Thora. Tomu vrahovi dovolili, aby z Bílé věže odešel. Egwain ho měla v hrsti a nechala hojit.
Pravda, al’Thor byl Drak Znovuzrozený. Ale ve svém srdci se Gawyn chtěl al’Thorovi postavit s mečem v ruce a prohnat mu ocel tělem, Drak nedrak.
Al’Thor by tě pomocíjediné síly rozerval na kusy, řekl si. Chováš se jako pitomec, Gawyne Trakande. Nenávist k al’Thorovi v něm však stále doutnala.
Přistoupil k nim jeden z Chubainových gardistů, promluvil a ukázal na dveře. Chubain vypadal otráveně, že vypáčený zámek nenašli oni. Věžová garda nebyla policejní sbor – sestry to nepotřebovaly, a stejně uměly takové vyšetřování provádět lépe. Gawyn však poznal, že Chubain si přeje vraždy zastavit. Chránit Věž a její obyvatele bylo součástí jeho povinností.
Takže jemu i Gawynovi šlo o totéž. Chubain se však choval, jako by šlo o nějakou jejich osobní soutěž. Ačkolijeho strana byla při rozkolu ve Věži v podstatě poražena Bryneovou stranou, napadlo Gawyna. A pokud on ví, jsem jedním z Bryneových oblíbenců.
Gawyn nebyl strážce, ale přesto se přátelil s amyrlin. Večeřel s Brynem. Jak to asi Chubainovi připadalo, zvlášť teď, když dostal Gawyn svolení zkoumat vraždy?
Světlo! pomyslel si Gawyn, když po něm Chubain vrhl nepřátelský pohled. On si myslí, že se snažím získat jeho pozici. Myslí si, že chci být vrchní kapitán věžové gardy!
Celá ta představa byla k smíchu. Gawyn mohl být první kníže mečů – měl být první kníže mečů – velitel andorských vojsk a ochránce královny. Byl syn Morgasy Trakandovny, jedné z nejvlivnějších a nejmocnějších vladařek, jaké kdy Andor měl. Vůbec po postavení toho muže netoužil.
Chubainovi to tak ale nepřipadalo. Pokořený zničujícím seančanským útokem musel mít pocit, že je jeho postavení v ohrožení.
„Kapitáne,“ řekl Gawyn, „můžu si s tebou promluvit mezi čtyřma očima?“
Chubain si Gawyna přeměřil podezíravým pohledem a pak kývl směrem k chodbě. Společně odešli. Nervózní sloužící čekali venku, připraveni uklidit krev.
Chubain si založil ruce a přeměřil si Gawyna. „O čem si přeješ mluvit, můj pane?“
Často zdůrazňoval postavení. Klid, řekl si Gawyn. Pořád se styděl za to, jak si vynutil vstup do Bryneova tábora. Uměl se chovat lépe. Život s molodci, zmatek a stud z událostí kolem rozkolu Věže, to vše ho změnilo. Po té cestě už dále kráčet nemohl.
„Kapitáne,“ řekl Gawyn, „oceňuju, že jsi mi dovolil prohlédnout si místnost.“
„Neměl jsem moc na vybranou.“
„To si uvědomuju. Ale stejně ti děkuju. Pro mě je důležité, aby amyrlin viděla, že pomáhám. Když najdu něco, co sestry přehlédly, mohlo by to pro mě hodně znamenat.“
„Ano?“ řekl Chubain a oči se mu zúžily. „To by asi mohlo.“
„Možná mě konečně přijme za svého strážce.“