Chubain zamrkal. „Svého… strážce?“
„Ano. Kdysi se zdálo být jisté, že se se mnou spojí, ale teď… no, když ti pomůžu s tímhle vyšetřováním, možná to zmírní její hněv vůči mně.“
Zvedl ruku a stiskl Chubainovi rameno. „Nezapomenu na tvoji pomoc. Oslovuješ mě urozený pane, ale můj titul pro mě teď nic neznamená. To jediné, co chci, je stát se Egwaininým strážcem a chránit ji.“
Chubain svraštil čelo. Pak přikývl a zdálo se, že se uvolnil. „Slyšel jsem, o čem mluvíš. Hledáš stopy průchodů. Proč?“
„Nemyslím si, že tohle je práce černých adžah,“ řek! Gawyn. „Myslím, že by to mohl být šedý muž nebo nějaký jiný zabiják. Co třeba temný druh, který patří k palácovým sloužícím? Chci říct, podívej se, jak ty ženy umírají. Nožem.“
Chubain přikývl. „Taky se našly nějaké známky zápasu. Zmínily se o tom sestry, které prováděly vyšetřování. Knihy smetené ze stolu. Myslely si, že to udělala umírající žena, když se zmítala.“
„Zajímavé,“ řekl Gawyn. „Kdybych já byl černá sestra, použil bych jedinou sílu, bez ohledu na to, že by to ostatní mohly vycítit. Ženy ve Věži usměrňují neustále; nebylo by to podezřelé. Znehybnil bych ženu tkanivem, jedinou silou bych ji zabil a unikl dřív, než by to někomu začalo připadat divné. Žádný zápas.“
„Snad,“ souhlasil Chubain. „Ale zdá se, že amyrlin si je jistá, že je to práce černých sester.“
„Promluvím s ní a zjistím proč,“ řekl Gawyn. „Prozatím bys měl možná navrhnout těm, kdo provádějí vyšetřování, že by bylo moudré vyslechnout služebnictvo? Vysvětlit jim to?“
„Ano… myslím, že to bych mohl.“ Muž přikývl a už nevypadal tak ohroženě.
Ustoupili stranou a Chubain mávl na sloužící, aby šli dál a uklidili. Sleete vyšel ven a vypadal zamyšleně. Zvedl něco, co držel sevřené v prstech. „Černé hedvábí,“ řekl. „Nedá se zjistit, jestli pochází od útočníka.“
Chubain vlákna uchopil. „Zvláštní.“
„Nezdá se pravděpodobné, že by se černá sestra prozradila tím, že si oblékne černou,“ řekl Gawyn. „Ale obyčejnějšímu vrahovi by se mohly tmavé barvy hodit, aby se schoval.“
Chubain zabalil vlákna do kapesníku a zastrčil šije do kapsy. „Odnesu je Seaine Sedai.“ Vypadal, že to na něj udělalo dojem.
Gawyn kývl na Sleeta a společně odešli.
„Bílá věž je v poslední době plná vracejících se sester a nových strážců,“ řekl Sleete polohlasem. „Jak by se někdo – jakkoli potajmu – dostal v černém oblečení do horních pater, aniž by upoutal něčí pozornost?“
„Sedí muži se prý umějí vyhnout pozornosti,“ řekl Gawyn. „Myslím, že tohle je další důkaz. Chci říct, že mi připadá divné, že ty černé sestry nikdo ve skutečnosti neviděl. Jen toho hodně předpokládáme.“
Sleete přikývl, zatímco sledoval trojici novicek, které sem přišly zírat na gardisty. Všimly si, že je Sleete sleduje, něco si zaštěbetaly a odpelášily pryč.
„Egwain ví víc, než říká,“ prohlásil Gawyn. „Promluvím s ní.“
„Pokud tě přijme,“ řekl Sleete.
Gawyn podrážděně zabručel. Sešli po několika schodištích do patra, kde se nalézala pracovna amyrlin. Sleete zůstával s ním – jeho Aes Sedai, zelená jménem Hattori, jej zřídkakdy pověřovala nějakými úkoly. Stále měla vyhlédnutého Gawyna jako strážce; Egwain ho tak dráždila, že Gawyn napůl zvažoval, že dovolí, aby se s ním Hattori spojila.
Ne. Ve skutečnosti ne. Miloval Egwain, ačkoli ho rozčilovala. Nebylo snadné dojít k rozhodnutí, že se kvůli ní vzdá Andoru, o molodcich nemluvě. Přesto se s ním stále odmítala spojit.
Došel k její pracovně a přistoupil k Silvianě. Žena seděla u svého úhledně uklizeného stolu kronikářky v předpokoji před Egwaininou pracovnou. Prohlédla si Gawyna nečitelným pohledem Aes Sedai. Měl pocit, že ho nemá ráda.
„Amyrlin píše důležitý dopis,“ řekla Silviana. „Můžeš počkat.“
Gawyn otevřel pusu.
„Žádala, aby ji nikdo nerušil,“ řekla Silviana. „Můžeš počkat.“
Gawyn vzdychl, ale přikývl. Mezitím Sleete zachytil jeho pohled a naznačil, že odchází. Proč Gawyna vůbec doprovázel? Byl to zvláštní muž. Gawyn se s ním mávnutím ruky rozloučil a Sleete zmizel v chodbě.
Předpokoj byla velkolepá místnost s tmavě rudým kobercem a kamennými stěnami zdobenými dřevem. Ze zkušenosti věděl, že žádné z křesel není pohodlné, ale bylo zde okno. Gawyn k němu zamířil, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, položil ruce na parapet a zahleděl se přes pozemky Bílé věže. Takto vysoko byl vzduch svěžejší a čistší.
Pod sebou viděl nové cvičiště pro strážce. Staré rozkopali, když si Elaida začala stavět palác. Nikdo si nebyl jistý, co s tou stavbou hodlá Egwain udělat.
Na cvičišti vládl čilý ruch, postavy zápasily, běhaly, šermovaly. S přílivem uprchlíků, vojáků a žoldnéřů se objevovali mnozí, kteří si mysleli, že by z nich mohli být strážci. Egwain otevřela pozemky všem, kdo chtěli cvičit a zkusit se předvést, neboť měla v úmyslu zatlačit na to, aby v průběhu příštích několika týdnů byly pozvednuty všechny ženy, které jsou připravené.
Gawyn strávil několik dní výcvikem, ale duchové mužů, které zabil, jako by dole byli skutečnější. Cvičiště bylo součástí jeho předchozího života, než se všechno pokazilo. Ostatní molodci se k tomu životu snadno – a šťastně – vrátili. Jisao, Rajar, Durrent a většina jeho dalších důstojníků už byla vybrána za strážce. Nebude trvat dlouho a z jeho jednotky nic nezůstane. Až na samotného Gawyna.
Vnitřní dveře klaply, následované tlumenými hlasy. Gawyn se obrátil a spatřil Egwain, oblečenou v zelené a žluté, jak míří promluvit si se Silvianou. Kronikářka k němu zalétla pohledem a on měl dojem, že na její tváři zahlédl náznak zamračení.
Egwain si ho všimla. Její tvář zůstala aessedaiovsky klidná – tak rychle jí to začalo jít! – a on si připadal nemotorně.
„Dnes ráno došlo k dalšímu úmrtí,“ řekl tiše a zamířil k ní.
„Vlastně to bylo včera v noci.“
„Musím s tebou mluvit,“ vyhrkl Gawyn.
Egwain si vyměnila pohled se Silvianou. „Tak dobře,“ řekla Egwain a odplula zpátky do pracovny.
Gawyn ji následoval, aniž se na kronikářku podíval. Amyrlinina pracovna byla jednou z nej nádhernějších místností ve Věži. Stěny byly obložené světlým dřevem, vyřezávaným do podoby fantastických, úžasně propracovaných výjevů. Mramorový krb, podlaha z tmavě rudého kamene otesaného do kosočtverců. Na Egwainině velkém vyřezávaném stole stály dvě lampy. Měly podobu žen, vztahujících ruce vzhůru, kterým mezi dlaněmi hořel plamen.
Najedná ze stěn byly knihovny s policemi plnými knih, seřazených-jak se zdálo – spíše podle barev a velikostí než podle témat. Knihovny byly zdobené a přinesli je sem, aby ozdobily amyrlininu pracovnu, než si Egwain výzdobu vybere sama.
„Co máš tak zásadního?“ zeptala se Egwain a posadila se za stůl.
„Vraždy,“ řekl Gawyn.
„Co s nimi?“
Gawyn zavřel dveře. „Ať shořím, Egwain. Musíš mi předvádět amyrlin pokaždé, když spolu mluvíme? Nemůžu čas od času vidět Egwairf!“
„Ukazuju ti amyrlin,“ řekla Egwain, „protože ty ji odmítáš přijmout. Až to uděláš, možná se můžeme pohnout dál.“
„Světlo! Naučila ses mluvit jako jedna z nich.“
„To proto, že jsem jedna z nich,“ řekla. „Tvůj výběr slov tě prozrazuje. Amyrlin nemůžou sloužit ti, kdo odmítají uznat její autoritu.“
„Já tě uznávám,“ řekl Gawyn. „Uznávám, Egwain. Ale není důležité mít lidi, kteří tě znají jako tebe, a nějako titul?“