Z pracovny zamířil na cvičiště, přestože se tam necítil příjemně. Potřeboval cvičit s mečem.
Egwain si dlouze povzdechla, opřela se a zavřela oči. Proč bylo při jednání s Gawynem tak těžké ovládat city? Nikdy si nepřipadala coby Aes Sedai tak mizerná, jako při rozhovorech s ním.
V jejím nitru vřelo tolik emocí, jako když se rozlijí a smíchají různá vína: vztek na jeho paličatost, planoucí touha po jeho objetí, zmatek z vlastní neschopnosti upřednostnit jedno z toho před druhým.
Gawyn se jí uměl dostat pod kůži a proniknout do srdce. Ta jeho vášeň byla strhující. Obávala se, že kdyby se s ním spojila, nakazilo by ji to. Fungovalo to takhle? Jaké to bylo, být spojená, cítit emoce toho druhého?
Chtěla to s ním mít, to spojení jako ostatní. A fry/o důležité, aby měla lidi, na které se mohla spolehnout, že se jí v soukromí postaví. Lidi, kteří ji znali jako Egwain, a nějako amyrlin.
Ale Gawyn byl ještě příliš neukázněný, příliš nedůvěřivý.
Pročetla si svůj dopis novému králi Tearu, v němž vysvětlovala, že Rand hrozí rozbitím zámků. Její plán, jak ho zastavit, bude záviset na tom, zda získá podporu od lidí, kterým věřil. Hlášení o Darlinu Sisnerovi, která měla, si odporovala. Některá říkala, že je jedním z Randových největších příznivců, zatímco jiná tvrdila, že je jedním z Randových největších odpůrců.
Prozatím odložila dopis stranou a pak si zapsala pár poznámek o tom, jak sněmovně předložit otázku strážců. Gawyn měl skvělé argumenty, ačkoli zacházel příliš daleko a předpokládal příliš mnoho. Obrátit se na ženy, které nemají strážce, s prosbou, aby si nějakého vybraly, vysvětlit všechny výhody a poukázat na to, jak by to mohlo zachránit životy a pomoct porazit Stín… to bude vhodné.
Z konvice na kraji stolu si nalila trochu mátového čaje. V poslední době se kupodivu tolik nekazil a tento šálek chutnal docela dobře. Neprozradila Gawynovi další důvod, proč ho požádala, aby v noci nehlídal u jejích dveří. Když věděla, že je tam venku, jen pár kroků od ní, měla problém usnout. Bála se, že uklouzne a půjde za ním.
Silvianin řemen její vůli nikdy nezlomil, ale Gawyn Trakand… měl nebezpečně blízko k tomu, aby to dokázal.
Graendal poslův příchod předvídala. Dokonce i zde, v nejtajnějším z jejích úkrytů, nebyl jeho příchod nečekaný. Vyvolení se před Velikým pánem nemohli schovat.
Tento úkryt nebyl palác, přepychové sídlo nebo starodávná pevnost. Byla to jeskyně na ostrově, který nikoho nezajímal, v oblasti Arythského oceánu, kam nikdy nikdo nepřiplouval. Pokud věděla, nikde poblíž neleželo nic hodného pozornosti.
Bydlení bylo prostě příšerné. O celé místo, které tvořily jen tři komnaty, se staralo šest jejích méně zajímavých mazlíčků. Vchod zakryla kamenem a jedinou cestu dovnitř a ven představoval průchod. Vodu brali z pramene, jidlo ze zásob, které tady nashromáždila už předtím, a vzduch dovnitř pronikal škvírami. Bylo to vlhké a ubohé místo.
Jinými slovy, byl to přesně ten typ místa, kde by ji nikdo nečekal. Všichni věděli, že Graendal nesnese nedostatek přepychu. To byla pravda. Ale to nej lepší na tom, když jste byli předvídatelní, bylo, že vám to umožňovalo činit nečekané.
Nic z toho naneštěstí naplatilo na Velikého pána. Graendal polehávala na lehátku ze žlutého a modrého hedvábí a sledovala, jak se před ní otevírá průchod. Posel byl muž s plochou tváří a tmavě opálenou kůží, oblečený v černé a červené. Nemusel nic říkat – jeho přítomnost byla zpráva. Jedna z jejích mazlíčků – nádherná černovlasá žena s velkýma hnědýma očima, která kdysi bývala tairenskou vznešenou paní – zírala na průchod. Vypadala vyděšeně. Graendal se cítila podobně.
Zavřela ve dřevě vázanou kopii Plamene ve sněhu, kterou držela, a vstala. Na sobě měla šaty z tenkého černého hedvábí, zdobené stužkami ze streithu. Prošla průchodem a dávala si záležet, aby působila sebevědomě.
Moridin stál ve svém paláci z černého kamene. V místnosti nebyl žádný nábytek; pouze krb, v němž hořel oheň. Veliký pane! Oheň, v tak teplý den? Zachovala klid a nezačala se potit.
Obrátil se k ní a v očích mu plavaly černé vločky saa. „Víš, proč jsem tě povolal.“ Nebyla to otázka.
„Vím.“
„Aran’gar je mrtvá, přišli jsme o ni – a to poté, co Veliký pán jeji duši posledně přestěhoval. Jeden by si mohl myslet, že si z těchhle věcí děláš zvyk, Graendal.“
„Žiju, abych sloužila, Nae’blisi,“ řekla. Sebevědomí’! Musí vypadat sebevědomě.
Na nepatrný okamžik zaváhal. Dobře. „Jistě nenaznačuješ, že se z Aran’gar stal zrádce.“
„Cože?“ zeptala se Graendal. „Ne, jistěže ne.“
„Tak jak to, cos udělala, posloužilo?”
Graendal si na obličej nalepila výraz ustaraného zmatku. „Vždyťjsem poslouchala příkaz, který jsem dostala. Nejsem tady proto, aby se mi dostalo pochvaly?“
„To ani zdaleka,“ řekl Moridin suše. „Tvůj předstíraný zmatek na mě nezabere, ženo.“
„Není předstíraný,“ odpověděla Graendal, zatímco si připravovala lež. „Ačkoli jsem nečekala, že Veliký pán bude ztrátou jedné z Vyvolených potěšen, zisk za tu cenu očividně stál.“
„Jaký zisk?“ zavrčel Moridin. „Nechala ses překvapit a hloupě připravit o život jednu z Vyvolených! Ze všech lidí bychom se právě na tebe měli být schopní spolehnout, že o al’Thora neklopýtneš.“
Nevěděl, že Aran’gar spoutala a nechala zemřít; myslel si, že to byla chyba. Dobře. „Nechala překvapit?“ řekla dotčeně. „Nikdy jsem… Moridine, jak sis mohl myslet, že bych mu dovolila, aby mě omylem našel!“
„Tys to udělala záměrně?“
„Samozřejmě,“ prohlásila Graendal. „V podstatě jsem ho k Natrinově mohyle musela dovést za ruku. Luis Therin nebyl nikdy moc dobrý, když došlo na to, aby viděl skutečnosti, které měl přímo před nosem. Moridine, copak to nechápeš? Jak bude Luis Therin reagovat na to, co udělal? Zničil celou pevnost, vlastně miniaturní město, se stovkami obyvatel? Zabíjet nevinné, aby dosáhl svého cíle? Vyrovná se s tím tak snadno?“
Moridin zaváhal. Ne, o tomhle neuvažoval. V duchu se usmála. Moridinovi by al’Thorovy činy dávaly dokonale smysl. Byly nejlogičtějším, a tudíž nej rozumnějším způsobem, jak cíle dosáhnout.
Ale sám al’Thor… ten měl mysl plnou snů o cti a poctivosti. Pro něj nebude snadné se s tou událostí vyrovnat, a když o něm bude mluvit jako o Luisi Therinovi, Moridinovi to tím jen zdůrazní. Tyto činy al’Thora rozervou, zatnou mu spáry do duše a nechají jeho srdce otevřené a krvácející. Bude mít noční můry a vinu si ponese na ramenou jako jho vrchovatě naloženého vozu.
Matně si vzpomínala, jaké to bylo, udělat těch prvních pár kroků ke Stínu. Cítila někdy tu hloupou bolest? Naneštěstí ano. Všichni Vyvolení to tak neměli. Semirhage byla už od začátku zkažená až do morku kostí. Ostatní se však ke Stínu dobrali různými cestami. Včetně Išamaela.
V Moridinových očích viděla tyto tak vzdálené vzpomínky. Kdysi si nebyla jistá, co je ten muž zač, ale nyní už ano. Tvář měl jinou, ale duše byla stejná. Ano, přesně věděl, co al’Thor cítí.
„Rekls mi, ať mu přinesu bolest,“ řekla Graendal. „Řekls mi, ať mu způsobím trýzeň. Tohle byl nejlepší způsob. Aran’gar mi pomohla, ačkoli když jsem navrhla, ať uteče, neudělala to. Ona svým problémům vždycky čelila příliš agresivně. Ale jsem si jistá, že si Veliký pán dokáže najít jiné nástroje. Riskovali jsme, a zaplatili za to. Ale zisk… Kromě toho si Luis Therin myslí, že jsem mrtvá. To je velká výhoda.“