Usmála se. Nebylo v tom příliš velké potěšení. Spíš trocha uspokojení. Moridin se zamračil a pak zaváhal a pohlédl stranou. Na nic. „Mám tě nechat odejít bez trestu, prozatím,“ řekl nakonec, ačkoli se nezdálo, že by ho to těšilo.
Bylo to spojení přímo s Velikým pánem? Pokud věděla, všichni Vyvolení v tomto věku si pro své rozkazy museli chodit za ním do Šajol Ghúlu. Nebo alespoň vydržet návštěvu té odporné stvůry Šaidara Harana. Nyní se zdálo, že Veliký pán mluví přímo s Nae’blisem. Zajímavé. A znepokojivé.
Znamenalo to, že konec je blízko. Na zaujetí příslušného postoje nebude zbývat moc času. Ona se stane Nae’blisem, a až skončí Poslední bitva, bude vládnout tomuto světu jako svému.
„Myslím,“ řekla Graendal, „že bych měla…“
„Budeš se od al’Thora držet dál,“ přerušil ji Moridin. „Nebudeš potrestána, ale nevidím ani důvod, proč tě chválit. Ano, al’Thorovi to možná ublížilo, ale stejně jsi svůj plán zpackala a připravila nás o užitečný nástroj.“
„Jistě,“ řekla Graendal hladce, „budu sloužit tak, jak to Velikého pána potěší. Stejně jsem nechtěla navrhnout, že budu postupovat proti al’Thorovi. Pokládá mě za mrtvou, a tak bude nej lepší ponechat ho prozatím v nevědomosti, zatímco budu pracovat jinde.“
„Jinde?“
Graendal potřebovala vítězství, přesvědčivé vítězství. Prošla si několik plánů, které vymyslela, a vybrala ten, který měl nejvyšší pravděpodobnost úspěchu. Nemohla vystoupit proti al’Thorovi? Dobře. Přinese Velikému pánovi něco, po čem dlouho touží.
„Perrin Aybara,“ řekla Graendal. Když musela své úmysly odhalit Moridinovi, cítila se odkrytá. Raději si své pletichy nechávala pro sebe. Nicméně pochybovala, že bude schopná z tohoto setkání odejít, aniž mu to řekne. „Přinesu ti jeho hlavu.“
Moridin se obrátil k ohni a ruce si založil za zády. Pozoroval plameny.
Šokované si uvědomila, že jí po čele stéká pot. Cože? Dokázala se horku a chladu vyhnout. Co se dělo? Zůstávala soustředěná… jen to prostě nefungovalo. Ne tady. Ne v jeho blízkosti.
To ji hluboce znepokojovalo.
„Je důležitý,“ řekla Graendal. „Proroctví…“
„Já proroctví znám,“ řekl Moridin tiše. Neobrátil se. „Jak bys to provedla?“
„Moji špehové našli jeho armádu,“ řekla Graendal. „Už jsem uvedla do pohybu nějaké plány, co se ho týkají, jen tak pro jistotu. Pořád mám ty zplozence Stínu, které jsem dostala, aby vyvolávali chaos, a připravila jsem past. Když al’Thor o Aybaru přijde, zlomí ho to, zničí.“
„Udělá to víc než to,“ řekl Moridin polohlasně. „Ale nikdy se ti to nepodaří. Jeho muži mají průchody. Unikne ti.“
„Já…“
„Unikne ti,“ zopakoval tiše Moridin.
Po tváři a pak na bradu jí stekl čůrek potu. Nedbale si ho utřela, ale na čele sejí stále perlil pot.
„Pojď,“ řekl Moridin, odvrátil se od krbu a vydal se k chodbě venku.
Graendal jej následovala, zvědavě, ale s obavami. Moridin ji zavedl k nedalekým dveřím, zasazeným ve stejné zdi z černých kamenů. Otevřel je.
Graendal vešla za ním. Úzká místnost byla lemovaná policemi. A na nich ležely tucty – možná stovky – předmětů síly. Vnitřní temnoto! pomyslela si. Kde jich tolik sebral?
Moridin došel na konec místnosti, kde se chvíli probíral předměty na polici. Ohromená Graendal vstoupila dovnitř. „Je to šokové kopí?“ zeptala se a ukázala na dlouhý tenký kus kovu. „Tři poutači hole? Rema’kar? Ty kusy..
„To není důležité,“ řekl a vybral jeden z předmětů.
„Kdybych se jenom mohla..
„Nemáš daleko ke ztrátě přízně, Graendal,“ řekl a obrátil se k ní. V ruce držel dlouhý kovový bodec, stříbřitý a zakončený velkou, zlatě vykládanou hlavicí z kovu. „Tyhle jsem našel jenom dva. Druhý teď dělá něco užitečného. Ty můžeš použít tenhle.“
„Snový bodec?“ zeptala se a vytřeštila oči. Jak moc nějaký chtěla! „Ty jsi našel dva?’”
Poklepal na konec bodce a ten mu zmizel z ruky. „Budeš vědět, kde ho najít?“
„Ano,“ řekla s narůstající lačností. Tohle byl předmět obrovské síly. Dal se využít tolika způsoby.
Moridin popošel vpřed a zachytil její pohled. „Graendal,“ řekl tiše a nebezpečně. „K tomuto znám klíč. Nepoužiješ ho proti mně nebo jiným Vyvoleným. Pokud ano, Veliký pán se to dozví. Nechci dál podporovat ten tvůj očividný zvyk, ne dokud nebude Aybara mrtvý.“
„Já… samozřejmě.“ Náhleji byla zima. Jak tady mohla cítit zimu, á přitom se stále potit?
„Aybara umí chodit světem snů,“ řekl Moridin. „Půjčím ti další nástroj, muže se dvěma dušemi. Ale ten je můj, stejně jako bodec. Stejně jako ty. Rozumíš?“
Přikývla. Nemohla si pomoci. V místnosti jako by se setmělo. Jeho hlas… zněl, jen náznakem, jako hlas Velikého pána.
„Dovol ale, ať ti řeknu toto,“ pokračoval Moridin, natáhl pravou ruku a uchopil ji za bradu. „Pokud uspěješ, Veliký pán bude potěšen. Velice potěšen. To, čeho ti bylo dáno střídmě, na tebe bude v slávě navršeno.“
Olízla si suché rty. Moridin, stojící před ní, náhle získal vzdálený výraz.
„Moridine?“ zeptala se váhavě.
Nevšímal šijí, pustil její bradu a přešel na konec místnosti. Ze stolu zvedl silný svazek zabalený ve světle hnědé kůži. Nalistoval jednu stránku a okamžik si ji pročítal. Pak ji mávnutím pozval k sobě.
Obezřetně to učinila. Když si přečetla, co na stránce stojí, ohromilo ji to.
Vnitřní temnoto! „Co je to za knihu?“ podařilo sejí nakonec vypravit. „Odkud jsou tahle proroctví?“
„Znám je už dlouho,“ řekl Moridin tiše a stále přitom hleděl do knihy. „Ale není moc dalších, kteří je znají, dokonce ani Vyvolení ne. Muži a ženy, kteří je pronesli, byli odděleni a drženi o samotě. Světlo se o těch slovech nikdy nesmí dozvědět. My jejich proroctví známe, ale oni se nikdy nedozvědí o všech našich.“
„Ale tohle…“ řekla, když si pasáž znovu přečetla. „Tohle říká, že Aybara zemře!“
„Každé proroctví se dá vyložit mnoha způsoby,“ řekl Moridin. „Ale ano. Tato věštba slibuje, že Aybara zemře naší rukou. Přineseš mi hlavu tohohle vlka, Graendal. A až to uděláš, dostaneš cokoli, oč požádáš.“ Prudce knihu zavřel. „Ale pamatuj na má slova. Selži, a ztratíš to, co jsi získala. A mnohem víc.“
Mávnutím ruky jí otevřel bránu; její chabá schopnost dotýkat se pravé síly – která jí nebyla odňata – jí umožnila vidět, jak se zkroucené tkanivo zabodlo do vzduchu a rozervalo díru ve vzoru. V ní se chvěl vzduch. Věděla, že povede zpátky do tajné jeskyně.
Beze slova prošla skrz. Nevěřila si, že dokáže promluvit, aniž by sejí třásl hlas.
KAPITOLA 6
Sporné úmysly
Morgasa Trakandovna, bývalá královna Andoru, servírovala čaj. Ve velkém stanu, který Perrin odvezl z Maldenu, přecházela od jednoho člověka k druhému. Stěny stanu bylo možné vyhrnout nahoru a neměl podlahu.
Přestože byl stan velký, bylo v něm stěží dost místa pro všechny, kdo se chtěli setkání zúčastnit. Samozřejmě zde byli Perrin a Faile, usazení na zemi. Vedle nich seděli zlatooký Elyas a Tam al’Thor, prostý sedlák se širokými rameny a klidným chováním. Byl tento muž opravdu otec Draka Znovuzrozeného? Morgasa samozřejmě Runda al’Thora jednou viděla a ten chlapec sám nevypadal o moc víc než sedlák.