Perrin přikývl. „S tím by se dalo souhlasit.“
Balwer se s potěšeným výrazem zase uvelebil, ačkoli jinak dokázal své pocity pozoruhodně dobře ukrývat. Proč chtěl tak moc poslat někoho do Cairhienu?
„Přiznávám,“ řekl Grady, „že přesun všech těch lidí mi dělá starosti. Dokonce i když bude Neald v pořádku, bude vyčerpávající držet průchody otevřené tak dlouho, aby se všichni dostali skrz.“
„Perrine Aybaro,“ ozvala se Edarra. „Možná existuje způsob, jak tenhle problém vyřešit.“
„Jak?“
„Tyhle učednice nám o něčem říkaly. Říká se tomu kruh? Kdybychom se spojili dohromady, aša’man a některé z nás, pak bychom jim možná mohly dát dost síly, aby vytvořili větší průchody.“
Perrin se poškrábal na bradě. „Grady?“
„Nikdy předtím jsem se do kruhu nepřipojil, můj pane. Ale kdybychom vymysleli, jak na to… no, většími průchody by rychleji prošlo víc lidí. To by mohlo pomoct.“
„Tak dobře,“ řekl Perrin a obrátil se zpět k moudré. „Co mě bude stát, když se o to pokusíte?“
„Příliš dlouho jsi pracoval s Aes Sedai, Perrine Aybaro,” odfřkla si Edarra. „Všechno nemusí něco stát. Tohle pomůže nám všem. Už nějakou dobu to zvažuju.“
Perrin svraštil čelo. „Jak dlouho jsi věděla, že by to mohl fungovat?“
„Dost dlouho.“
„Ať shoříš, ženská, proč jsi s tim teda nepřišla ďřzv?“
„Většinou to vypadá, že tě tvoje postavení náčelníka moc nezajímá,“ řekla Edarra chladně. „Úctu si musíš zasloužit, ne ji požadovat, Perrine Aybaro.“
Morgasa nad tou drzou poznámkou zatajila dech. Mnohý urozený pán by se na někoho za takový tón obořil. Perrin ztuhl, ale pak přikývl, jako by takovou odpověď očekával.
„Když mě to napadlo poprvé, byli tvoji aša’manové nemocní,“ pokračovala Edarra. „Předtím by to nefungovalo. Tohle je vhodný čas, kdy s tou otázkou přijít. Proto jsem to udělala.“
Vjedné větě Aes Sedai urazí, pomyslela si Morgasa, a vzápětí mluví jako jedna z nich. Nicméně čas, který strávila v Maldenu jako zajatkyně, Morgase pomohl, aby začala aielským způsobům rozumět. Všichni tvrdili, že Aielovéjsou nepochopitelní, ale ona takovým řečem nevěřila. Aielové byli lidé jako každý jiný. Měli zvláštní tradice a zvyky, ale to měli i všichni ostatní. Královna musela dokázat pochopit všechny obyvatele své říše – a všechny obyvatele zemí možných nepřátel.
„Výborně,“ řekl Perrin. „Grady, moc se neunavuj, ale začni s nima spolupracovat. Uvidíme, jestli se vám podaří vytvořit kruh.“
„Ano, můj pane,“ přikývl Grady. „Možná by bylo dobrý do toho zapojit i Nealda. Když stojí, točí se mu hlava, ale nemůže se dočkat, až bude dělat něco se silou. Mohl by to být způsob, jak se zase dostat do cviku.“
„Dobře,“ řekl Perrin.
„Ještě jsme nedomluvili o zvědech, které pošleme do Cairhienu,“ řekla Seonid. „Ráda bych šla s nimi.“
Perrin se poškrábal ve vousech. „Asi ano. Vezmi si svoje strážce, dvě Děvy a Pěla Aydaera. Když to půjde, snažte se být nenápadní.“
„Půjde taky Camaille Nolaisen,“ řekla Faile. Samozřejmě do skupiny přidala jednu z Ca Faile.
Balwer si odkašlal. „Můj pane. Naléhavě potřebujeme papír a hroty per, nemluvě o dalších choulostivých věcech.“
„Tohle může určitě počkat.“ Perrin se zamračil.
„Ne,“ řekla Faile pomalu. „Ne, manželi, myslím, že je to dobrý nápad. Měli bychom jednoho člověka poslat, aby sehnal zásoby. Balwere, šel bys a obstaral ty věci sám?“
„Pokud si to má paní přeje,“ řekl tajemník. „Toužím navštívit školu, kterou Drak v Cairhienu otevřel. Budou mít zásoby, které potřebujeme.“
„Tak asi můžeš jít,“ řekl Perrin. „Ale nikdo další. Světlo! Ještě někdo a klidně bychom mohli poslat skrz celou zatracenou armádu.“
Balwer přikývl a zatvářil se spokojeně. Tenhle chlapík teď očividně pro Perrina špehoval. Prozradí Aybarovi, co je Morgasa doopravdy zač? Nebo už to udělal? Perrin se nechoval, jako by to věděl.
Posbírala několik dalších šálků; lidé se začínali rozcházet. Samozřejmě, že se Balwer nabídl, že bude Aybarovi dělat špeha; měla za tím bezbarvým mužem zajít dřív, aby zjistila, jaká bude cena za jeho mlčení. Takové chyby mohly královnu stát trůn.
Ztuhla s rukou napůl nataženou k šálku. Ty už nejsi královna. Musíš tak přestat uvažovat!
Během prvních týdnů po své tiché abdikaci doufala, že najde způsob, jak se vrátit do Andoru, aby mohla pomoci Elain. Nicméně čím víc o tom přemýšlela, tím víc si uvědomovala, že musí zůstat mimo. Všichni v Andoru se museli domnívat, že je Morgasa mrtvá. Každá královna se musela vydat vlastní cestou, a kdyby se Morgasa vrátila, Elain by mohli považovat za její loutku. Kromě toho si Morgasa před odchodem udělala mnoho nepřátel. Proč prováděla takové věci? Její vzpomínky na onu dobu byly zamlžené, ale svým návratem by jen otevřela staré rány.
Pokračovala ve sbírání nádobí. Možná se měla zachovat ušlechtile a zabít se. Kdyby nepřátelé trůnu zjistili, kdo je, mohli by ji využít proti Elain, stejně jako to chtěli udělat bělokabátníci. Ale prozatím nepředstavovala hrozbu. Kromě toho si byla jistá, že Elain by neriskovala bezpečí Andoru, dokonce ani pro záchranu své matky.
Perrin se s přítomnými rozloučil a vydal několik základních pokynů pro večerní tábor. Morgasa poklekla a hadříkem otřela bláto z čajového šálku, který se převrátil. Niall jí řekl, že Gaebril je mrtvý a Caemlyn drží al’Thor. To by Elain popohnalo k návratu, ne? Byla královna? Podpořily ji urozené rody, nebo se kvůli tomu, co provedla Morgasa, postavily proti ní?
Výzvědný oddíl mohl přinést zprávy, po nichž Morgasa toužila. Bude se muset nějak dostat najednání, kde se budou jejich hlášení probírat, třeba tak, že se nabídne, že bude podávat čaj. Čim lepší při své práci jako Faileina služebná bude, tím blíž se dostane k důležitým událostem.
Když moudré vycházely ze stanu, Morgasa venku někoho zahlédla. Tallanvor, svědomitý jako vždy. Vysoký muž se širokými rameny měl u pasu zavěšený meč a v očích zřejmou starost.
Od Maldenu ji sledoval prakticky neustále, a i když si na to z principu stěžovala, nevadilo jí to. Po dvou měsících, kdy byli odděleni, chtěl využít každé příležitosti, kdy mohli být spolu. Když se zahleděla do těch jeho nádherných mladých očí, nedokázala uvažovat o sebevraždě, byť pro dobro Andoru. Cítila se kvůli tomu jako hlupačka. Nebylo už tak potíží, do nichž se nechala svým srdcem zatáhnout, dost?
Malden ji však změnil. Tallanvor jí strašně chyběl. A pak pro ni přišel, i když neměl svůj život takhle riskovat. Byl jí oddaný víc než samotnému Andoru. A z nějakého důvodu to bylo přesně to, co potřebovala. Vydala se k němu s šálky položenými na ohnuté ruce, v níž držela i talířky.
„Maighdin,“ ozval se Perrin, když vycházela ze stanu. Zaváhala a obrátila se k němu. Všichni kromě Perrina a jeho ženy už odešli.
„Vrať se, prosím,“ řekl Perrin. „A ty, Tallanvore, můžeš jít klidně dovnitř. Vidím, jak se tam schováváš. Světlo! Nikdo se na ni přece nevrhne a neukradne ji, když je ve stanu plném moudrých a Aes Sedai!“