„Vždycky poslouchám,“ řekla Graendal, usazená na vlastním lehátku, a odložila pohár. Na sobě měla zlaté přiléhavé šaty; průsvitné, ale u krku zapnuté. Tahle domanská móda byla vážně úžasná, dokonale dráždivá a zároveň odhalující.
„Nesnáším, když stojím tak mimo dění,“ pokračovala Aran’gar. „Tenhle věk je vzrušující. Primitivní lidé dokážou být tak zajímaví.“ Smyslná žena se slonovinovou kůží se prohnula v zádech a natáhla ruce ke stěně. „Přicházíme o všechno vzrušení.“
„Vzrušení se nejlíp pozoruje z dálky,“ řekla Graendal. „Myslela bych si, že ty to budeš chápat.“
Aran’gar zmlkla. Velikého pána nepotěšilo, že ztratila kontrolu nad Egwain al’Vere.
„Nu,“ řekla Aran’gar a vstala, „pokud na to máš takový názor, najdu si na večer zajímavější zábavu.“
Hlas měla chladný; možná že jejich spojenectví ztrácelo na pevnosti. V tom případě nastal čas na posilu. Graendal se otevřela a přijala vládu Velikého pána nad sebou, ucítila pronikavou extázi jeho moci, jeho vášně, samotné jeho podstaty. Tento běsnící proud ohně byl o tolik opojnější než jediná síla!
Hrozilo, že ji to přemůže a pohltí, a navzdory tomu, že byla naplněna pravou silou, dokázala jí usměrnit jen tenký pramínek. Dar pro ni od Moridina. Ne, od Velikého pána. Bude lepší nezačít si ty dva v duchu spojovat. Prozatím byl Nae’blis Moridin. Prozatím.
Graendal utkala stužku vzduchu. Práce s pravou silou byla podobná, avšak ne stejná, jako práce s jedinou silou. Tkanivo z pravé síly často fungovalo mírně odlišně nebo mělo nečekaný vedlejší účinek. A existovala určitá tkaniva, která šla vytvořit pouze pomocí pravé síly.
Podstata Velikého pána vyvíjela tlak na vzor, napínala jej a zanechávala v něm jizvy. Dokonce i něco, co Stvořitel stvořil jako věčné, mohlo být za pomocí energie Temného rozvolněno. Prozrazovalo to věčnou pravdu – něco, co se posvátnému blížilo natolik, nakolik byla Graendal ochotná přijmout. Cokoli dokázal Stvořitel postavit, mohl Temný zničit.
Vyslala stužku vzduchu místností k Aran’gar. Druhá Vyvolená vyšla na balkon; Graendal zakázala vytvářet průchody uvnitř, aby nepoškodily její mazlíčky nebo zařízení. Graendal zvedla stužku k Aran’gařině tváři a jemně ji pohladila.
Aran’gar ztuhla. Podezíravě se obrátila, ale trvalo jen okamžik, než vytřeštila oči. Necítila husí kůži na pažích, která prozrazovala, že Graendal usměrňuje. Pravou sílu nic neprozrazovalo, žádný náznak či znamení. Muži ani ženy nedokázali vidět nebo cítit tkaniva – ne, dokud se jim samotným nedostalo té výsady moci pravou sílu usměrňovat.
„Co?“ zeptala se žena. „Jak? Moridin je…“
„Nae’blis,“ dokončila Graendal. „Ano. Ale kdysi nebyla přízeň Velikého pána v této věci omezena na Nae’blise.“ Dál hladila Aran’gařinu tvář a žena se zarděla.
Aran’gar, stejně jako ostatní Vyvolení, dychtila po pravé síle a zároveň se jí bála – nebezpečná, příjemná, svůdná. Když Graendal svůj pramínek vzduchu stáhla, Aran’gar se vrátila zpět do pokoje a ke svému lehátku a pak poslala jednoho z Graendaliných mazlíčků, aby přivedl její ochočenou Aes Sedai. Na Aran’gařiných tvářích stále plál chtíč; nejspíš Dělánu použije, aby se rozptýlila. Vypadalo to, že Aran’gar pokládá za zábavné nutit prostou Aes Sedai k poddanosti.
Delana dorazila vzápětí; vždycky se držela poblíž. Šajnarka měla světlé vlasy, robustní postavu a silné končetiny. Graendal ohrnula rty. Taková nehezká věc. Ne jako samotná Aran’gar. Z té by byl dokonalý mazlíček. Možná bude mít Graendal jednoho dne příležitost ho z ní udělat.
Aran’gar a Delana se na lehátku začaly mazlit. Aran’gar byla nenasytná, čehož Graendal mnohokrát využila; vábení pravé síly byl jen poslední případ. Graendal si samozřejmě také ráda dopřála potěšení, ale ujistila se, že se lidé domnívají, že si dopřává mnohem víc než ve skutečnosti. Když jste věděli, co od vás lidé očekávají, mohli jste tato očekávání využít. Bylo to…
Graendal ztuhla, když jí v uších zazněl poplach, rachotivý zvuk vzájemně do sebe narážejících vln. Aran’gar si dál užívala; nemohla zvuk slyšet. Tkanivo bylo velice přesné, umístěné tam, kde ho její služebníci mohli spustit a varovat ji.
Graendal se zvedla a klidně se vydala podél stěny, aniž dávala najevo naléhavost. U dveří poslala pár svých mazlíčků, aby pomohli odvést pozornost Aran’gar. Bude nej lepší, když zjistí, co se děje, než ji do toho zatáhne.
Graendal prošla chodbou se zlatými lustry a zdobenou zrcadly. Byla v polovině schodiště, když se k ní přihnal Garumand, kapitán její palácové stráže. Byl to Saldejec, vzdálený bratranec královny, a na štíhlé hezké tváři nosil hustý knír. Nátlak z něj samozřejmě učinil naprosto věrného muže.
„Vznešená paní,“ lapal po dechu. „Zajali muže, který mířil k paláci. Moji muži v něm poznali méně významného urozeného pána z Bandar Ebanu, příslušníka rodu Ramšalanů.“
Graendal se zamračila a pak na Garumanda mávla, aby ji následoval, zatímco se ubírala do jedné ze svých audienčních komnat – malé místnosti bez oken, vymalované krvavě rudou barvou. Spředla tkanivo proti odposlechu a pak Garumanda poslala, aby vetřelce přivedl.
Brzy se vrátil s několika strážemi a Domancem, oblečeným v jasné zeleni a modři a se znamínkem krásy v podobě zvonečku na tváři. Úhlednou krátkou bradku měl svázanou drobnými zvonečky, které zvonily, když jej stráže postrčily vpřed. Zamračil se na ně, oprášil si rukávy a uhladil si zmačkanou košili. „Rozumím správně, že jsem byl předveden před…“
S dusivým zvukem se odmlčel, když ho Graendal opředla tkanivem vzduchu a zavrtala se do jeho mysli. Zakoktal se a oči se mu rozostřily.
„Jsem Piqor Ramšalan,“ řekl monotónním hlasem. „Poslal mě Drak Znovuzrozený, abych sjednal spojenectví s obchodnickou rodinou, která sídlí v této pevnosti. Protože jsem bystřejší a chytřejší než al’Thor, potřebuje, abych mu sjednával spojenectví. Těch, kdo žijí v tomto paláci, se obzvlášť bojí, což považuji za směšné, neboť palác je odlehlý a nedůležitý.
Drak Znovuzrozený je očividně slabý muž. Věřím, že když získám jeho důvěru, mohu být zvolen příštím králem Arad Domanu. Přeji si, abyste spojenectví uzavřela se mnou, nikoli s ním, a až budu králem, slibuji vám přízeň. Udě-“
Graendal mávla rukou a muž zmlkl uprostřed slova. Založila si ruce a chloupky na chvějícím těle se jí ježily.
Drak Znovuzrozený ji našel.
Poslal jí něco na rozptýlení pozornosti.
Myslel si, že s ní dokáže manipulovat.
Okamžitě utkala průchod do jednoho ze svých nejbezpečnějších úkrytů. Z místa, kde nyní bylo ráno, a ne brzký večer, proudil dovnitř chladný vzduch. Nejlepší je být opatrná. Nejlepší je uprchnout. A přece…
Zaváhala. Musí poznat bolest… musí poznat pocit zmaru… musí poznat trýzeň. Přines mu je. Budeš odměněna.
Aran’gar opustila své místo mezi Aes Sedai, když hloupě dovolila, aby ostatní vycítili, že usměrňuje saidín. Stále nesla trest za své selhání. Když teď Graendal odejde – zahodí šanci al’Thorovi ublížit – bude potrestána podobně?
„Co se děje?“ zeptal se venku Aran’gařin hlas. „Nechte mě projít, vy pitomci. Graendal? Co to děláš?“
Graendal tiše zasykla, pak zavřela průchod a uklidnila se. Pokynula, aby Aran’gar pustili do místnosti. Pružná žena přistoupila ke dveřím a upřela na Ramšalana hodnotící pohled. Graendal jí neměla posílat mazlíčky; nejspíš to v ní vyvolalo podezření.