„Al’Thor mě našel,“ řekla Graendal odměřeně. „Tohohle poslal, aby se mnou uzavřel ‚spojenectví’, ale neřekl mu, kdo jsem. Al’Thor nejspíš chce, abych si myslela, že na mě tenhle muž narazil náhodou.“
Aran’gar sešpulila ústa. „Takže uprchneš? Zase utečeš ze středu dění?“
„A to mi říkáš ty?“
„Já jsem byla obklopena nepřáteli. Jinou možnost než útěk jsem neměla.“ Znělo to jako nacvičená věta.
Taková slova představovala výzvu. Aran’gar by se ji mohla hodit. Možná… „Zná ta tvoje Aes Sedai nátlak?“
Aran’gar pokrčila rameny. „Dostalo sejí výcviku. Je přijatelně zdatná.“
„Přiveď ji.“
Aran’gar nadzvedla obočí, ale uctivě přikývla a zmizela, aby pochůzku vyřídila osobně – nejspíš aby získala čas k přemýšlení. Graendal poslala sluhu k jedné z klecí s holuby. Dorazil s ptákem ještě dřív, než se vrátila Aran’gar, a Graendal pečlivě spředla pravou sílu – přičemž ji opět naplnilo nadšení z toho, že ji drží – a vytvořila složité tkanivo ducha. Pamatuje si, jak se to dělá? Bylo to tak dávno…
Položila tkanivo na ptačí mysl. Její zrak praskl. Na okamžik před sebou viděla dva obrazy – svět, jak jej viděla ona, a nezřetelnou verzi toho, co viděl pták. Když se soustředila, mohla přenést pozornost z jednoho na druhý.
Mysl ji z toho bolela. Ptačí vidění bylo zcela jiné než lidské: měla mnohem větší zorné pole a barvy byly tak živé, až ji téměř oslepovaly, ale obraz byl rozmazaný a měla potíže s odhadem vzdálenosti.
Odsunula ptačí zrak dozadu do mysli. Holub bude nenápadný, ale použít jej bylo složitější než vránu nebo krysu, oblíbené oči samotného Temného. Tkanivo na nich fungovalo lépe než na jiných zvířatech. Nicméně většina havěti, která pracovala pro Temného, se musela hlásit zpět, aby se dozvěděl, co viděla. Nebyla si jistá, proč to tak je – spletitost zvláštních tkaniv pravé síly jí nikdy nedávala příliš velký smysl. Alespoň ne tolik jako Aginorovi.
Aran’gar se vrátila se svou Aes Sedai, která v poslední době vypadala čím dál bojácněji. Předvedla Graendal hluboké pukrle a pak dál zůstala v podřízené pozici. Graendal z Ramšalana opatrně sňala nátlak a zanechala ho omámeného a zmateného.
„Co si přeješ, abych udělala, Vznešená?“ zeptala se Delana, která zalétla pohledem k Aran’gar a pak se znovu podívala na Graendal.
„Nátlak,“ řekla Graendal. „Tak jemný a spletitý, jak to jen dokážeš.“
„A jak si přeješ, aby působil, veliká paní?“
„Nech ho, aby se dokázal chovat, jako by byl sám sebou,“ řekla Graendal. „Ale odstraň všechny vzpomínky na to, co se tady stalo. Nahraď je vzpomínkami na rozhovor s kupeckou rodinou a na zajištění spojenectví. Přidej mu pár dalších náhodných požadavků, jak tě napadne.“
Delana svraštila čelo, ale naučila se Vyvolené nezpochybňovat. Graendal si založila ruce a poklepávala prstem, zatímco sledovala Aes Sedai při práci. Byla stále nervóznější. Al’Thor věděl, kde je. Zaútočí? Ne, neubližuje ženám. Zrovna toto byl důležitý nedostatek. Znamenalo to, že Graendal má čas reagovat. Nebo ne?
Jak se mu podařilo vystopovat ji do tohoto paláce? Kryla se dokonale. Jediní nohsledi, které pustila z dohledu, byli pod tak silným nátlakem, že by je jeho odstranění zabilo. Bylo by možné, že ta Aes Sedai, kterou u sebe má – Nyneiva, žena s nadáním k léčení – dokázala Graendalino tkanivo podrýt a přečíst?
Graendal potřebovala čas a potřebovala zjistit, co al’Thor ví. Měla-li Nyneiva schopnosti potřebné k přečtení nátlaku, bylo to nebezpečné. Graendal jej potřebovala zavést na falešnou stopu, zdržet ho – proto požadovala, aby Delana vytvořila silný nátlak s náhodnými doplňky.
Přinést mu utrpení. To Graendal dokáže.
„Teď ty,“ řekla Aran’gar, jakmile Delana skončila. „Něco spletitého. Chci, aby al’Thor a jeho Aes Sedai zjistili, že se té mysli dotkl muž.“ To je zmate ještě víc.
Aran’gar pokrčila rameny, ale udělala, oč byla požádána, a položila na mysl nešťastného Ramšalana složitý a silný nátlak. Muž byl docela hezký. Předpokládal al’Thor, že ho bude chtít jako mazlíčka? Pamatoval si vůbec dost z Luise Therina, aby o ní tohle věděl? Její zprávy o tom, kolik si ze svého starého života pamatuje, se rozcházely, ale zdálo se, že si vzpomíná stále víc. To jí dělalo starosti. Luis Therin by ji snad do tohoto paláce dokázal vysledovat. Nečekala, že al’Thor dokáže totéž.
Aran’gar skončila.
„Teď,“ řekla Graendal Ramšalanovi a sňala vlastní tkanivo vzduchu, „se vrať a řekni Drakovi Znovuzrozenému, jak jsi zde uspěl.“
Ramšalan zamrkal a potřásl hlavou. „Já… ano, má paní. Ano, věřím, že vztahy, které jsme si dnes vytvořili, budou pro nás oba velice přínosné.“ Usmál se. Slabošský hlupák. „Možná bychom mohli povečeřet a připít si na náš úspěch, urozená paní Basene? Cesta sem byla únavná a…“
„Běž,“ řekla Graendal chladně.
„Tak dobře. Až budu králem, dostane se ti odměny!“
Její stráže ho odvedly a on si se spokojeným úsměvem začal hvízdat. Graendal se posadila a zavřela oči; několik jejích vojáků přistoupilo blíž, aby ji chránili, a jejich boty tiše dopadaly na vysoký koberec.
Podívala se holubíma očima a přizpůsobila se podivnému způsobu vidění. Na její rozkaz sloužící ptáka zvedl a přenesl k oknu v chodbě vedle místnosti. Pták poskakoval po okenní římse. Graendal ho lehce pobídla, aby vyrazil; neměla tolik zkušeností, aby jej dokázala zcela ovládnout. Létání bylo složitější, než vypadalo.
Holub vylétl z okna. Slunce klesalo za hory a jeho zářje lemovala divokou rudou a oranžovou, zatímco jezero pod nimi se zahalilo do hluboké modročerné barvy. Výhled byl vzrušující, ale zároveň sejí z něj dělalo špatně. Holub vystoupal vzhůru a přistál na jedné z věží.
Ramšalan konečně vyšel z brány pod ní. Graendal holuba pobídla a ten slétl ze střechy a vrhl se k zemi. Zdivo paláce se rozostřilo a Graendal při sestupu, z něhož sejí zvedal žaludek, zaťala zuby. Holub přestal klesat a s pleskáním křídel Ramšalana následoval. Zdálo se, že si muž pro sebe něco bručí, ačkoli holubovýma ušima, pro ni nezvyklými, dokázala zachytit pouze základní zvuky.
Nějakou dobu jej sledovala šeřícím se lesem. Sova by byla lepší, ale žádnou nedržela v zajetí. Pokárala se za to. Holub přelétal z větve na větev. Lesní podrost tvořila zmatená spleť rostlin a spadaného jehličí. Rozhodně sejí to nelíbilo.
Před sebou spatřila světlo. Bylo slabé, ale holubí oči snadno dokázaly rozeznat světlo a stín, pohyb a nehybnost. Pobídla holuba, aby nechal Ramšalana být a vypravil se to prozkoumat.
Světlo – teplá záře – vycházelo z průchodu uprostřed mýtiny. Před průchodem stály postavy. Jednou z nich byl al’Thor.
Graendal na okamžik pocítila paniku. Byl tady. Shlížel z hřebene, na ni. Při temnotě! Dosud nevěděla jistě, zda je tady osobně nebo jestli Ramšalan odejde průchodem, aby předal zprávu. Co to al’Thor hraje za hru? Přistála s holubem na větvi. Aran’gar si stěžovala a vyptávala se Graendal, co vidí. Zahlédla holuba a věděla, k čemu se Graendal chystá.
Graendal se soustředila víc. Drak Znovuzrozený, muž, který kdysi býval Luisem Therinem Telamonem. Věděl, kde je. Kdysi ji hluboce nenáviděl; kolik si toho pamatuje? Vzpomínal si, jak zavraždila Yanet?
Al’Thorovy ochočené Aielanky předvedly Ramšalana vpřed a Nyneiva ho prohlédla. Ano, zdálo se, že tahle Nyneiva dokáže přečíst nátlak. Přinejmenším věděla, co hledat. Bude muset zemřít; al’Thor se na ni spoléhal; její smrt mu způsobí bolest. A po ní smrt al’Thorovy tmavovlasé milenky.