,Ne prosím! Ten den už totiž budete obchodním ředitelem Franco‑Midland Hardware Company s r.o., která má sto čtyřiatřicet filiálek ve městech a vesnicích po celé Francii, nemluvě ani o filiálkách v Bruselu a v San Remu. Jde o železářské zboží.’
To mi vyrazilo dech. ,Nikdy jsem o té společnosti neslyšel,’ řekl jsem.
,Na tom není nic divného. Celý podnik je veden bez velkého hluku, poněvadž veškerý kapitál byl upsán soukromě, a jde o podnik příliš dobrý na to, abychom do něj nechali nakukovat veřejnost. Zakladatelem je můj bratr Harry Pinner a hned po rozdělení podílů se stane předsedou správní rady. Ví, že se v těchhle kruzích vyznám, a tak mě požádal, abych mu vyhledal nějakého schopného člověka, který by nechtěl zrovna horentní plat — prostě mladého, průbojného muže, který je ochoten přiložit ruku k dílu. Pro začátek vám ale můžeme nabídnout jen žebráckých pět set liber -’
,Pět set liber ročně!’ zvolal jsem.
,To je jen pro začátek, ale budete mít jedno procento provize z každého obchodu, který vaši agenti uzavřou, a spolehněte na mé slovo, že to vám udělá víc než celý plat.’
,Jenže já o železářském zboží nic nevím.’
,Nesmysl, přítelíčku, hlavně že se vyznáte v počtech.’
Zatočila se mi hlava a měl jsem co dělat, abych nevyskočil ze židle. Pojednou mě ale zamrazilo a ozvaly se ve mně pochyby.
,Budu k vám upřímný,’ řekl jsem. ,Mawson mi sice nabízí jen dvě stě, ale u Mawsona mám jistotu. Víte, já toho doopravdy o té vaší společnosti vím tak málo, že -’
,Á — vy jste pane mazaný!’ zvolal v jakémsi návalu nadšení. ,Vy jste ten pravý člověk pro nás! Nedáte se jen tak hned přemluvit a máte docela pravdu. Tak podívejte — tady je stolibrová bankovka, a jestli myslíte, že se dohodneme, můžete si ji rovnou strčit do kapsy jako zálohu na budoucí plat.’
,To je od vás opravdu pěkné,’ řekl jsem. ,A kdy se mám ujmout svých nových povinností?’
,Zítra v jednu hodinu musíte být v Birminghamu,’ řekl. ,Tady v kapse mám dopis, který odevzdáte mému bratrovi. Najdete ho v Corporation Street číslo 126B, kde jsou prozatímní kanceláře společnosti. Vaše přijetí musí samozřejmě ještě potvrdit on, ale mezi námi — všechno bude v pořádku.’
,Opravdu nevím, jak bych vám vyjádřil svou vděčnost, pane Pinnere,’ řekl jsem.
,Není třeba, přítelíčku. Dostal jste jen to, co si plně zasluhujete. Musím s vámi jen ještě vyřídit nějaké maličkosti — pouhé formality. Tamhle vedle sebe máte kousek papíru. Laskavě mi na něj napište: »Souhlasím s tím, že budu pracovat jako obchodní ředitel u Franco‑Midland Hardware Company s r. o. za minimální roční plat 500 liber sterlingů.«
,Vyhověl jsem mu a on strčil papír do kapsy. Ještě jedna maličkost,’ řekl. ,Jak to hodláte zařídit s Mawsonovými?’
Ze vší té radosti jsem dočista zapomněl, že mám nastoupit u Mawsonových.
,Napíšu jim, že už na to místo nereflektuji,’ řekl jsem.
,To právě ne, to je přesně to, co nechci. Pohádal jsem se kvůli vám s Mawsonovým ředitelem. Šel jsem se ho na vás přeptat a on se do mne hrozně pustil — obvinil mě, že vám lichotím, abych vás přetáhl od jejich firmy, a z podobných věcí. Nakonec mi opravdu došla trpělivost. »Když chcete schopného člověka, musíte mu taky dobře zaplatit,« řekl jsem. »Spokojí se raději s nižším platem u nás než s vysokým od vás,« řekl. »Vsadím se s vámi o pět liber,« řekl jsem mu, ,že až dostane mou nabídku, nikdy už tu o něm víc neuslyšíte.« »Platí!« řekl mi. »Vytáhli jsme ho ze stoky, ten od nás jen tak snadno neodejde.« Přesně tak mi to řekl.’
,To je nějaký pěkný lotr!’ zvolal jsem. ,Vždyť já ho v životě ani neviděl! Proč bych na něho měl brát nějaké ohledy? Ani mě nenapadne, abych mu něco psal, když si to nepřejete.’
,Dobrá. Berte to jako slib!’ řekl a vstal ze židle. Jsem opravdu rád, že jsem bratrovi našel tak schopného člověka, jako jste vy. Tady je vaše záloha, těch sto liber, a tady je ten dopis. Poznamenejte si adresu: Corporation Street 126B, a nezapomeňte, že se u něho máte hlásit zítra v jednu hodinu. Dobrou noc a přeji vám mnoho štěstí, protože si je zasloužíte.’
To je asi všechno, co se mezi námi odehrálo, a reprodukuji to tak věrně, jak mi to utkvělo v paměti. Umíte si jistě představit, pane doktore, jakou jsem měl radost, že mě potkalo tak nečekané štěstí. Půl noci jsem probděl a gratuloval si k němu a na druhý den jsem odjel do Birminghamu vlakem, který mi zaručoval, že tam budu dost brzo, abych se mohl na schůzku dostavit včas. Věci jsem si odnesl do jednoho hotelu v New Street a vydal jsem se na udanou adresu.
Přišel jsem tam o čtvrt hodiny dřív, ale myslel jsem si, že na tom snad nezáleží. Číslo 126B je průjezd mezi dvěma velkými obchody a vede k točitému kamennému schodišti, z něhož je vchod do mnoha pater, kde jsou místnosti pronajímané jako kanceláře různým firmám a podnikatelům. Dole v domě visela na zdi tabule se jmény nájemníků, ale žádná Franco‑Midland Hardware Company s r.o. na ní uvedena nebyla. Chvíli jsem tam stál a byla ve mně malá dušička; napadlo mě, jestli to všechno nebyl jen nějaký rafinovaný podvod; vtom ale ke mně přistoupil jakýsi muž a oslovil mě. Nápadně připomínal člověka, s kterým jsem mluvil večer předtím, měl stejnou postavu i hlas, ale byl hladce oholen a měl světlejší vlasy.
,Vy jste Hall Pycroft?’ zeptal se.
,Ano, to jsem já,’ řekl jsem.
,Ach tak! Čekám na vás, ale přišel jste trochu dřív, než jste měl. Dostal jsem dnes ráno od bratra dopis, v němž pěje neobyčejnou chválu na vaše schopnosti.’
,Právě jsem hledal kanceláře, když jste přišel.’
,Nemáme tu ještě tabulku, poněvadž jsme si tyhle prozatímní místnosti pronajali teprve minulý týden. Pojďte se mnou nahoru a tam si o tom všem pohovoříme.’
Šel jsem za ním po vysokém schodišti až do podkroví a tam, přímo pod střechou, bylo pár zaprášených, prázdných pokojů, bez koberců a bez záclon, do kterých mě uvedl. Představoval jsem si velikou kancelář s lesklými stoly a řadami úředníků, na jaké jsem byl zvyklý, a řeknu vám, že jsem dost zkoprněle zíral na malý stolek a dvě dřevené židle, které s účetní knihou a košem na papír tvořily celé příslušenství pokoje.
,Tím se nedejte odstrašit, pane Pycrofte,’ řekl můj nový známý, když viděl mou protáhlou tvář. ,Řím také nebyl postaven za den. Máme k dispozici spoustu peněz, ale pokud jde o kanceláře, nechceme zatím nikoho moc ohromovat. Posaďte se prosím a dejte mi ten dopis.’
Dal jsem mu jej a on si jej velice pozorně přečetl.
,Zdá se, že jste na mého bratra Arthura udělal náramný dojem,’ řekl, ,a vím dobře, jak přísně lidi posuzuje. My dva máme většinou dost rozdílné názory — ale tentokrát uposlechnu jeho rady. Jste přijat s definitivní platností.’
,Jaké budu mít povinnosti?’ zeptal jsem se.
,Později budete ředitelem pařížského velkoobchodního skladu, odkud se bude anglické železné nádobí rozvážet našim zástupcům do sto čtyřiatřiceti filiálek ve Francii. Koupě se uskuteční do týdne. Zatím zůstanete v Birminghamu a budete mi tu pomáhat.’
,Jak?’
Místo odpovědi vytáhl ze zásuvky velkou červenou knihu. ,Tohle je pařížský adresář,’ řekl, ,a za jmény jsou uvedena i povolání. Byl bych rád, kdybyste si jej vzal a vypsal z něho všechny obchodníky se železářským zbožím i s adresami. Prokážete mi tím cennou službu.’
,Jistě tam ale budou speciální seznamy — podle obchodů a zaměstnání, ne?’