,Na sever deset a deset, na východ pět a pět, na jih dva a dva, na západ jeden a jeden a tam pak pod.’
,Co za to dáme?’
,Všechno, co máme.’
,Proč to dát máme?’
,Z důvěry samé.’
,Originál není datován, ale pravopis ukazuje na polovinu sedmnáctého století,’ poznamenal Musgrave. ,Přesto se ale obávám, že vám to při řešení téhle záhady moc nepomůže.’
,Přinejmenším nám to přináší další záhadu,’ řekl jsem, ,která je dokonce zajímavější než ta první. A může se stát, že rozluštění jedné nám dopomůže i k rozluštění druhé. Nesmíte se na mne zlobit, Musgrave, když vám řeknu, že toho vašeho komorníka pokládám za náramně chytrého člověka, který měl víc bystrozrakosti než deset generací jeho pánů.’
,Obávám se, že vám moc nerozumím,’ řekl Musgrave. ,Mně se zdá, že ten papír nemá žádnou praktickou cenu.’
,Mně zas připadá až příliš praktická a soudím, že Brunton na to měl týž názor. Té noci, kdy jste ho přistihl, neviděl nepochybně tu listinu poprvé.’
,To je docela dobře možné. Nesnažili jsme se ji nijak skrývat.’
,Řekl bych, že si při té poslední příležitosti už prostě jenom chtěl osvěžit paměť. Z vaší řeči jsem vyrozuměl, že měl nějakou mapu či nákres, který s rukopisem porovnával a který strčil do kapsy, když jste se tam objevil, že ano?’
,To je pravda. Co ho ale mohlo zajímat na našem starém rodinném obyčeji a co vlastně celá tahle motanice znamená?’
,Myslím, že pro nás nebude příliš obtížné to vysvětlit,’ řekl jsem. ,S vaším dovolením se vydáme prvním vlakem do Sussexu a podrobněji celou věc prozkoumáme na místě.’
Téhož dne odpoledne jsme už oba byli v Hurlstonu. Možná že jste viděl obrázky nebo četl popis té proslulé staré budovy, takže své vyprávění zkrátím a řeknu jen tolik, že je postavena do tvaru písmene L, přičemž delší rameno je moderní část, kdežto kratší představuje staré jádro budovy, k němuž bylo to druhé později přistavováno. Nad nízkým, těžkým překladem dveří uprostřed té staré části je do kamene vytesáno datum 1607, ale znalci se shodují na tom, že trámy a kamenné zdi jsou ve skutečnosti ještě mnohem starší. Mimořádně silné zdi a malá okénka této části budovy vedly v minulém století rodinu k tomu, že dala přistavit nové křídlo, a starého je dnes užíváno jen jako skladiště a sklepa, pokud je ho užíváno vůbec. Dům je obklopen nádherným parkem s rozkošným starým stromořadím a jezero, o němž se můj klient zmínil, je hned u příjezdové cesty, asi dvě stě kroků od budovy.
V té době jsem už byl přesvědčen, Watsone, o tom, že tam nejde o tři oddělené záhady, ale pouze o jedinou, a že jestli dokážu správně přečíst Musgraveský rituál, budu mít v ruce vodítko, které mě může přivést k pravdě jak o komorníku Bruntonovi, tak o služebné Howellsové. K tomu jsem pak také zaměřil veškerou svou energii. Proč se komorník snažil to staré zaříkadlo tak všemožně prozkoumat? Zřejmě proto, že v něm nalezl něco, co uniklo všem těm generacím venkovské šlechty, a že čekal, že mu to přinese nějaký osobní prospěch. Co to ale tedy bylo a jak to ovlivnilo jeho osud?
Když jsem rituál četl, bylo mi naprosto jasné, že ty míry se musí vztahovat k nějakému místu, o němž se zmiňuje i ostatní text dokumentu, a že kdyby se nám podařilo toto místo najít, byli bychom na nejlepší cestě k odhalení tajemství, které staří Musgraveové pokládali za nutné tak podivným způsobem zašifrovat. Pro začátek jsme měli dvě vodítka, z nichž bylo možno vyjít — dub a jilm. Pokud jde o dub, nebyl to žádný problém. Přímo před domem, po levé straně cesty stál hotový patriarcha mezi duby, jeden z nejkrásnějších stromů, jaké jsem kdy viděl.
,Stál tu už v době, kdy byl ten váš rituál sepsán?’ zeptal jsem se, když jsme kolem něho jeli.
,Ten už tu podle všeho stál za vpádu Normanů,’ odpověděl mi. ,Obvod kmene má třiadvacet stop.’
Tím jsem si zabezpečil první pevný bod.
,Máte tu nějaké staré jilmy?’ zeptal jsem se.
Jeden hodně starý stával tamhle, ale před deseti lety ho rozštípl blesk, a tak jsme vykopali i pařez.’
,Pamatujete se přesně, kde stál?’
,Samozřejmě.’
,Žádné jiné jilmy tu nemáte?’
,Staré ne, ale máme tu spoustu buků.’
,Rád bych se podíval, kde ten jilm stál.’
Přijeli jsme v loveckém kočárku na místo a můj klient mě ještě dřív, než jsme vešli do domu, zavedl k prohlubni v trávníku, kde jilm stával. Bylo to skoro na půli cesty mezi domem a dubem. Zdálo se, že mé pátrání postupuje docela dobře.
,Dneska už se asi nedá zjistit, jak vysoký ten jilm byl, co?’ zeptal jsem se.
,To vám mohu hned říct. Byl vysoký čtyřiašedesát stop.’
,Jak to, že to víte?’ zeptal jsem se překvapeně.
,Když mě můj starý učitel zasvěcoval do trigonometrie, vždycky mi dával za úkol změřit všechny možné výškové body. Už jako kluk jsem si vypočítal výšku všech stromů, a budov na celém panství.’
To byla zcela nečekaná šťastná okolnost. Získával jsem potřebné údaje mnohem rychleji, než jsem vůbec mohl doufat.
,Povězte mi,’ zeptal jsem se, ,vyptával se vás na to někdy i váš komorník?’
Reginald Musgrave se na mě ohromeně podíval. ,Teď mi to připomínáte,’ odpověděl. ,Brunton se mne na výšku toho stromu ptal před několika měsíci a tvrdil, že kvůli tomu měl nějakou menší rozepři se štolbou.’
To byla vítaná zpráva, Watsone, neboť mi dosvědčovala, že jsem na správné cestě. Podíval jsem se na slunce. Stálo nízko na nebi, a odhadl jsem, že ani ne za hodinu utkví přímo nad horními větvemi starého dubu. Jedna podmínka uvedená v rituálu pak bude splněna. A stínem jilmu je zřejmě míněná nejzazší hranice stínu, jinak by byl za ukazatel zvolen kmen. Musel jsem proto zjistit, kam až by dopadl stín jilmu ve chvíli, kdy slunce bude těsně nad dubem.“
„To bylo jistě těžké, Holmesi, když tam ten jilm už nestál.“
„No — věděl jsem tolik, že když to dokázal zjistit Brunton, dokážu to já také. Kromě toho to tak těžké nebylo. Šel jsem s Musgravem do jeho pracovny a uřízl jsem si tenhleten kolík, k němu jsem přivázal tenhle dlouhý provaz a po každém yardu jsem na něm udělal uzel. Potom jsem si vzal dvojdílný rybářský prut, který měřil rovných šest stop, a vrátil jsem se se svým klientem na místo, kde stával jilm. Slunce se právě dotklo vrcholku dubu. Zapíchl jsem prut do země, vyznačil jsem si směr stínu a změřil jsem ho. Byl dlouhý devět stop.
Teď už ovšem byl výpočet snadný. Jestliže prut vysoký šest stop vrhá stín šest stop dlouhý, pak strom vysoký čtyřiašedesát stop musel vrhat stín dlouhý šestadevadesát stop, a směr se přirozeně musel v obou případech shodovat. Odměřil jsem vzdálenost, která mě přivedla až skoro ke zdi domu, a zabodl jsem do toho místa kolík. Umíte si jistě představit, jak jsem zajásal, Watsone, když jsem asi dva palce od kolíku uviděl v půdě trychtýřovitou prohlubeň. Bylo mi jasné, že je to značka, kterou si při svém měření udělal Brunton, a že jdu stále v jeho stopách.
Od tohoto výchozího bodu jsem vykročil, když jsem si nejdřív podle kapesního kompasu určil světové strany. Dvakrát deset kroků mě vedlo podél zdi domu a tam jsem si opět místo označil kolíkem. Potom jsem pečlivě udělal pět kroků k východu a dva k jihu. Přivedlo mě to přímo na práh starých dveří. Dva kroky k západu nyní znamenaly, že musím udělat dva kroky do chodby, vykládané kamennými dlaždicemi, a to bylo místo, které rituál označoval.