Mat radostně zavýskl. V duchu nyní viděl, jak se Seančané přesouvají. Polovina armády zamíří přímo na sever od Erinin a u Mory se spojí s Elaininým zpustošeným vojskem, aby společně rozdrtili trolloky, snažící se probít do Šajnaru. Druhá půlka zamíří kolem bažin na západ směrem k západní straně Výšin a pobije trolloky v koridoru zezadu.
Krupobití šípů nyní doprovázela zářící světla, objevující se ve vzduchu – damane, které vytvářely víc světla, aby armáda viděla – na takovou podívanou by byli hrdí i ohněstrůjci! A vskutku, země se otřásala, jak mohutná seančanská armáda pochodovala přes Merrilorské pole.
Na výšinách napravo od Mata zahřmělo – bylo to hlubší hřmění. Talmanes s Aludrou opravili draky a přímo z jeskyně stříleli skrz průchody do šarského vojska.
Téměř všechny kousky byly na svém místě. Ještě zbývala jedna věc, o níž se bude třeba postarat, než naposledy hodí kostkami.
Matova armáda postupovala vpřed.
Jur Grady se dotýkal dopisu od manželky, který mu Androl přinesl z Černé věže Ve tmě ho nemohl číst, ale dokud ho mohl držet, nezáleželo na tom. Stejně znal ta slova zpaměti.
Sledoval kaňon asi deset mil na severovýchod po řece Mora, kde ho Cauthor umístil. Bitevní pole na Merriloru leželo daleko mimo jeho dohled.
Nebojoval. Světlo, bylo to těžké, ale nebojoval. Hlídal kaňon a snažil se nemyslet ta ty chudáky, kteří zemřeli ve snaze udržet tady řeku. Bylo to dokonalé místo – Mora zde protékala kaňonem, ve kterém ji Stín mohl zastavit. A udělal to. Ano muži, které sem Mat poslal, se snažili s hrůzopány a Šařany bojovat. Jak bláhový úkol to byl! Grady měl na Cauthona vztek. Všichni tvrdili, že je dobrý generál. Pak šel a udělal tohle.
Nu, jestli je to génius, tak proč poslal pět set prostých lidí z horské vísky v Murandy, aby tuhle řeku udrželi? Ano, poslal s nimi také asi stovku vojáků z Bandy ale to ani náhodou nestačilo. Udrželi řeku pár hodin a pak zemřeli. V říčním kaňonu byly stovky a stovky trolloků a několik hrůzopánů!
Povraždili ty lidi do posledního! Světlo! V té skupině byly i děti. Vesničané a pár vojáků bojovali dobře a bránili kaňon mnohem déle, než by Grady byl považoval za možné, ale pak padli. A on dostal rozkaz jim nepomáhat.
Takže nyní Grady vyčkával ve tmě nahoře na srázu nad kaňonem, ukrytý mezi hromadou balvanů. Daleko od něj, možná sto kroků, se ve světle pochodní pohybovali trolloci – hrůzopáni pochodně potřebovali, aby viděli. Rovněž oni stáli nahoře na srázech, což jim umožňovalo hledět dolů na řeku – která se změnila v jezero. Tři hrůzopáni odlámali obrovské kusy stěn kaňonu a vytvořili kamennou překážku, která řeku zastavila.
Tím pádem Mora na Merriloru vyschla a trolloci ji mohli snadno překročit. Grady mohl tu přehradu kdykoli uvolnit – úder jedinou silou by ji otevřel a vypustil vodu z kaňonu. Zatím se toho neodvážil. Cauthon mu rozkázal neútočit, a navíc by nikdy nedokázal sám porazit tři silné hrůzopány. Zabili by ho a řeku znovu přehradili.
Pohladil manželčin dopis a pak se připravil. Cauthon mu nařídil otevřít za rozbřesku průchod do stejné vesnice. Když to udělá, prozradí se. Netušil, k čemu je ten rozkaz dobrý.
Nádrž pod ním se naplnila vodou, která zakryla mrtvá těla.
Řekl bych, že teď je stejně vhodná chvíle jako kdykoli jindy, pomyslel si Grady a zhluboka se nadechl. Úsvit by měl přijít už každou chvíli, přestože pokrývka mraků udržovala zemi ve tmě.
Poslechl rozkazy. Světlo ho spal, ale poslechl. Ale pokud Cauthon bitvu dole na řece přežije, Grady si s ním promluví. Vážně promluví. Lidé jako Cauthon, kteří se narodili jako prostí lidé, by si měli počínat lépe a jen tak nezahazovat něčí životy.
Znovu se zhluboka nadechl a pak začal vytvářet průchod. Otevřel ho do vesnice, z níž včera ti lidé přišli. Netušil, proč to má udělat; vesnice se vylidnila, když lidé vytvořili oddíl, který zde předtím bojoval. Pochyboval, že tam ještě někdo zůstal. Jak to Mat říkal? Zadní Úhor?
Průchodem prohřměli lidé, řvali, mávali sekáčky, vidlemi, rezavými meči. Společně s nimi přicházeli další vojáci z Bandy, jako ta stovka, která zde bojovala včera. Až na to…
Až na to, že ve světle ohňů hrůzopánů viděl, že tváře těch vojáků jsou tytéž jako těch, kteří zde předtím bojovali… bojovali a zemřeli.
Grady stál ve tmě a s otevřenou pusou sledoval, jak ti lidé útočí. Stejné selky, stejní kováři a podkováři, přesně titíž lidé. Viděl je umírat, a oni tu teď byli zpátky.
Trolloci od sebe nejspíš jednotlivé lidi nedokázali rozeznat, ale hrůzopáni to viděli – a pochopili, že se jedná o tytéž lidi. Tři hrůzopáni vypadali omráčeně. Jeden z nich zaječel, že je Temný pán opustil. Začal po lidech metat tkaniva.
Ti lidé se prostě hnali do útoku a nehleděli na nebezpečí, když mnoho z nich bylo roztrháno na kusy. Vrhli se na hrůzopány a bušili do nich rolnickým nářadím a kuchyňskými noži. Ve chvíli, kdy zaútočili trolloci, už bylo po hrůzopánech. Teď Grady mohl…
Setřásl ze sebe strnulost, sebral sílu a zničil přehradu, blokující kaňon.
A tím vypustil řeku.
KAPITOLA 41
Úsměv
„Cauthon má draky zpátky a zase bojujou,“ řekl Jonneth, který se snažil prohlédnout skrz kouř. „Poslouchejte!“
Nahoře na Výšinách se rozléhalo dunění. Pevara se usmála. Ona, Androl, Jonneth, Emarin a Kanler se připojili k Logainovi a dalším aša’manům, společně s několika Aes Sedai, které s nimi byly spojené. Stáli na okrají příkrého svahu naproti pahorku Dašar, půl míle od místa, kde ležela Demandredova bezhlavá mrtvola.
Výšinami se rozeznělo další kolo dračí palby, přestože ve tmě nemohli zahlédnout kouř. „Tohle draci nevydrží dlouho, ne pokud se Taimovi chlapi zamíchali mezi Šařany,“ řekla Pevara. „Drakonýři se proti usměrňovačům nemůžou bránit a kvůli tomu rámusu je snadné je najít.“
„Pochybuju, že má Cauthon jinou možnost, než je využít,“ řekl Androl. „Teď už se nemůže nechávat nic v záloze.“
„Aša’manové!“ Z kouře se vynořil Logain a s Gabrelle po boku prošel mezi nimi. „Nastal čas vyrazit.“
„Půjdeme bránit draky?“ zeptal se Androl. Kolem se tucty vyčerpaných aša’manů zvedaly na nohy a obracely k Logainovi.
„Ne,“ řekl Logain. „Přesuneme se na západ.“
„Na západ?“ Pevara si založila ruce. „To znamená pryč od bitvy!“
„To znamená na místo, kde vaše amyrlin bojovala s Taimem,“ odvětil Logain a odvrátil se od ní. „Země, stejně jako mnoho Šařanů, tam byli pohřbeni v křišťálu Chci, aby všichni aša’manové, vojáci i zasvěcení, kterým jsem nedal jiné rozkazy začali pátrat. Je tam…“
Země se zatřásla a zlověstně zarachotila a Pevara klopýtla. Androl ji chytil za paži, přestože skrz pouto cítila, že je vyčerpaný stejně jako ona. Moc sil jim už nezbývalo.
Když se chvění uklidnilo, Logain pokračoval. „Někde uvnitř té masy křišťálu je zlaté žezlo. Taim ho údajně držel, když ho Egwain aTVere porazila. Najdeme ho. Jestli ho někdo z vás uvidi, nesahejte na něj. Pošlete pro mě.“
Stejné rozkazy Logain zakřičel na další skupinu aša’manů. Androl sledoval, jak odchází, a Pevara cítila jeho nespokojenost.
„Jestli je to žezlo angrial nebo sa’angrial,“ řekl Emarin, „mohlo by se nám vážně hodně hodit.“
„Možná,“ odvětila Pevara. „Myslím, že chránit ty draky je důležitější než získat to žezlo. Přísahám, že na tom troubení rohu je něco zvláštního. Teď bychom měli útočit, ne pátrat po kořisti…“
„To můžou udělat ostatní aša’manové,“ řekl Androl. „My nemusíme.“
„Cože?“ zamračil se Kanler. „Neuposlechneš rozkaz?“
„Ne,“ řekl Androl. „Řekl, že se to týká těch, co nemají jiné rozkazy. My máme. Na začátku bitvy nám řekl, abychom hledali Taimovy poskoky a postarali se o ně.“
„Nejsem si jistý, že si ten rozkaz pamatuje, Androle,“ ozval se Emarin a promnul si bradu. „A nevím, jestli, i kdyby si ho pamatoval, by chtěl, abychom se jím teď řídili. Zdá se, že mu o to žezlo hodně jde.“
„Ale stejně nám ten rozkaz dal,“ prohlásil Androl.
„Androle,“ řekl Kanler a dřepl si. „Jsem tak utahanej, že i kdybych chtěl, sotva bych měl dost síly tě proklít. Žádný tady z mládenců nevypadá líp a tobě dá práci otevřít i malý průchod. Jak se můžeme postavit Mišrailovi a ostatním?“
Androl svraštil čelo, ale neměl co namítnout. Nicméně Pevaru něco napadlo. Možná způsob, jak něčeho dosáhnout, i když jsou vyčerpaní…
Androl ožil, rozevřel oči a pak se zazubil „Jsi génius, Pevaro.“
„Děkuju ti,“ řekla upjatě. „Kanlere, zvedni se. Vsadím se s vámi, oč chcete, pánové, že Taimovy muže najdeme, jak se snaží zničit draky. Budeme pro ně mít malé překvapení…“