Ha! Je slabý! pomyslel si Mišrail a vrhl se vpřed. Ostatní jej průchodem následovali, ženy propojené s Nensenem, který se za Alviarin táhl jako štěně. Donalo prošel poslední a volal na ně, ať na něj počkají.
Vzápětí se zastavili.
Mišraila to zasáhlo jako proud ledové vody – jako když vběhne do vodopádu. Jediná síla zmizela. Opustila ho, prostě jen tak.
V panice klopýtl a snažil se pochopit, co se to stalo. Odštítili ho! Ne. Žádný štít necítil. Cítil… nic.
Okolní stromy se pohnuly a ze stínů vystoupily nějaké postavy. Pomalu se pohybující tvorové se svěšeným obočím a silnými prsty. Vypadali prastaře jako samotné stromy, měli vrásčitou kůži a bílé vlasy.
Byl v državě.
Mišrail se pokusil utéct, ale sevřely jej silné paže. Jeho i ostatní obklopili ogierští starší. Před nimi se v lese vynořil al’Thor – ale nebyl to on. Už ne. Byla to lest. Androl měl na sobě tvář Draka Znovuzrozeného.
Ostatní vřískali a bušili do ogierů pěstmi, ale Mišrail padl na kolena a zahleděl se do prázdnoty, kde bývala jediná síla.
Pevara došla k Androlovi, zatímco ogierové, ti, kteří byli příliš staří, než aby se zapojili do bitvy, sevřeli hrůzopány silnýma rukama a odvlekli je hlouběji do Državy Šolún. Lindsar, nejstarší z nich, opírající se o hůl velikosti mužského stehna, přistoupila k Androlovi.
„O zajatce se postaráme, mistře Androle,“ řekla Lindsar.
„Poprava?“ zeptala se Pevara.
„U nejstarších stromů, ne!“ Ogierka vypadala dotčeně. „Ne na tomto místě, ne, tady žádné zabíjení. Zadržíme je a nenecháme utéct.“
„Jsou to velmi nebezpeční lidé, dobrá ogierko,“ řekl Androl. „Nepodceňujte jejich prohnanost.“
Ogierka se zasmála a belhavě se vydala ke stále překrásným stromům v državě. „Lidé se domnívají, že protože jsme klidní, neumíme být sami prohnaní,“ řekla. „Jen ať zjistí, jak mazaná může mysl být, když prožila staletí. Nedělej si starosti, mistře Androle. Budeme obezřetní. Těm ubohým duším prospěje žít v míru državy. Možná že pár desítek let klidu změní jejich náhled na svět.“
Zmizela mezi stromy.
Androl pohlédl na Pevaru a cítil, jak jejich poutem pulzuje její uspokojení, přestože se tvářila klidně. „Dobrá práce,“ řekl. „Byl to skvělý plán.“
Spokojeně přikývla a společně z državy odešli skrz neviditelnou překážku zpátky k jediné síle. Přestože byl Androl tak unavený, že stěží dokázal myslet, nečinilo mu potíže uchopit saidín. Popadl ho jako hladovějící člověk kus chleba, přestože byl bez něj pouze pár minut.
Téměř litoval toho, co Donalovi a ostatním provedl. Dobře si tady odpočiň, kamaráde, pomyslel si, když se ohlížel přes rameno. Možná jednoho dne najdeme způsob, jak tě vysvobodit z vězení, do kterého zavřeli tvoji mysl.
„Takže?“ zeptal se Jonneth, který k nim přiběhl.
„Hotovo,“ řekl Androl.
Pevara přikývla a společně vyšli z lesa a s před nimi se objevila Mora a ruiny vně državy. Zastavila se, když před sebou spatřili okolí ruin, kde uprchlíci z Caemlynu shromažďovali zraněné a zbraně.
Nyní bylo plné trolloků.
Vraždících.
Aviendha si klekla vedle Rhuarkova těla.
Mrtvý. Zabila Rhuarka.
To už nebyl on, řekla si. Graendal ho zabila. Její tkanivo ho stejně tak dobře mohlo spálit. Tohle je jenom skořápka.
Byla to jen…
Byla to jen…
Byla to jen…
Sílu, Aviendho. Naplnilo ji Randovo odhodlání, zářící z pouta vzadu v její mysli. Zvedla hlavu a cítila, jak ji opouští únava a mizí vše, co odvádí její pozornost.
Graendal bojovala s Amys, Talaan, Alivií a Kadsuane – a vyhrávala. Tkaniva létala sem a tam a osvětlovala prašný vzduch, ale ta od Kadsuane a ostatních byla stále méně sytá. Byla spíš obranná. Zatímco Aviendha přihlížela, kolem Amys se snesla bouře blesků a srazila ji na zem. Vedle Graendal se Sašalle Anderly zatřásla a pak se zhroutila na bok; záře jediné síly už ji neobklopovala. Graendal ji vyčerpala, když natáhla příliš velké množství síly.
Aviendha vstala. Graendal byla mocná a prohnaná. Byla výjimečně dobrá v tom, jak přesekávat tkaniva ve vzduchu ve chvíli, kdy je její protivnice teprve vytvářely.
Aviendha upažila a spředla oheň, vzduch a ducha. V ruce se jí objevil zářivý planoucí oštěp světla. Připravila si dalších pět tkaniv ducha a pak se vyřítila vpřed.
Její kroky doprovázelo hučení třesoucí se země. Z oblohy se snesl křišťálově jasný blesk a pak ztuhl na místě. Lidé i netvoři vyli, když temní psi dorazili k posledním řadám lidí, bránících stezku vzhůru k Randovi.
Graendal uviděla Aviendhu a začala spřádat odřivous. Aviendha proudem ducha srazila tkanivo ze vzduchu. Graendal zaklela a začala znovu. Aviendha udeřila a tkanivo přesekla.
Kadsuane a Talaan seslaly ohnivé střely. Jeden z aielských otroků se vrhl před Graendal a zemřel s dlouhým výkřikem, když ho obklopily plameny.
Aviendha běžela rychle, v ruce svírala světelný oštěp a rozmazaná země se jí míhala pod nohama. Vzpomněla si na svůj první závod, jednu ze zkoušek, aby se mohla připojit k Děvám. Toho dne cítila v zádech vítr, který ji popoháněl.
Tentokrát žádný vítr necítila. Místo toho slyšela křik válečníků. Bojující Aielové jako by ji poháněli vpřed. Samotný zvuk ji nesl ke Graendal.
Zaprodankyně vytvořila tkanivo rychleji, než ho Aviendha stačila zastavit, mocné tkanivo země namířené Aviendze pod nohy.
Takže skočila.
Země vybuchla a kameny vylétly vzhůru, zatímco ji výbuch odmrštil vpřed do vzduchu. Kameny jí do krve odřely nohy a zanechávaly za sebou ve vzduchu kolem ní krvavou stopu. Výbuch jí rozerval chodidla, polámal kosti, spálil maso.
V rozvlněné sukni roztrhané na cáry oběma rukama sevřela v bouři kamení oštěp z ohně a světla. Graendal na ni pohlédla s vytřeštěnýma očima a pootevřela rty. Chystala se cestovat pomocí pravé síly. Aviendha to věděla. Zatím se tomu žena vyhýbala jen proto, že tento způsob cestování nejspíš vyžadoval, aby se svých společníků dotýkala, chtěla-li je vzít s sebou, a ona zde nemínila žádné nechat.
Aviendha v tom kratičkém okamžiku, kdy se vznášela ve vzduchu, pohlédla Duši Stínu do očí a spatřila v nich nefalšovaný děs.
Vzduch se začal ohýbat.
Aviendžin oštěp se hrotem zabořil Graendal do boku.
Vzápětí obě zmizely.
KAPITOLA 43
Skleněné pole
Logain stál s rukama založenýma za zády uprostřed skleněného pole. Po celých Výšinách zuřila bitva. Zdálo se, že Šařané pod náporem Cauthonových vojsk ustupují a Logainovi zvědové právě ohlásili, že Stín je po celém Merrilorském poli vystaven tvrdému útoku.
„Myslím, že tě nejspíš nebudou potřebovat,“ řekla mu Gabrelle, když se jeho zvědové vzdálili. „Takže jsi měl pravdu.“
Skrz pouto ucítila nespokojenost, a dokonce zklamání. „Musím se postarat o budoucnost Černé věže,“ řekl Logain.
„Ty se nestaráš o její budoucnost,“ řekla klidně a téměř hrozivě. „Ty se staráš o to, aby sis zajistil, že v těchhle zemích získáš moc, Logaine. Přede mnou své pocity schovat nemůžeš.“