Prvních patnáct minut prošlo bez nehody. Les začal řídnout. Richard právě odhadoval, že by měl být za deset minut u kanálu ke schůzce s ponorkou, když ve vzdálenosti necelých sto metrů začal bez jakéhokoliv varování střílet kulomet. Jeden z průvodců-létavců spadl dolů. Druhý zmizel. Richard slyšel přicházet vojáky jeho směrem a skryl se v husté houštině.
„Určitě dva kroužky,“ řekl jeden z vojáků. „Možná dokonce tři. Tím budu mít jenom v tomto týdnu dvacet kroužků.“
„Do prdele, chlape, to nebyl žádný zápas. To by se nemělo počítat. Ten zatracený pták ani nevěděl, žes tam byl.“
„To je jeho problém, ne můj. Stejně musím spočítat jeho kroužky. Aha, tady je… Sakra, má jenom dva.“
Muži byli jenom asi patnáct metrů od Richarda. Ten stál úplně potichu, neodvažoval se ani hnout, více než pět minut. Vojáci stáli u mrtvoly létavce, kouřili a hovořili o válce.
Richarda začala bolet pravá noha. Přenesl trochu váhu, myslel si, že uvolní namáhanému svalu, bolest však zesílila. Nakonec se podíval dolů a ke své hrůze zjistil, že stvoření podobné hlodavci, které viděl na nástěnné malbě, snědlo, co mu zbylo z levé boty, a hryže mu nyní nohu. Richard se snažil zatřást nohou — silně, ale nehlučně. Nebyl úplně úspěšný. Ačkoliv hlodavec nohu pustil, vojáci uslyšeli šramot a vydali se směrem k němu.
Richard nemohl utíkat. I kdyby existovala úniková cesta, zátěž, kterou nesl, by z něj udělala snadnou kořist. V necelé minutě jeden z mužů zavolaclass="underline" „Tady, Bruce, myslím, že je něco v houští.“
Muž mířil svou zbraní na Richarda.
„Nestřílej,“ řekl Richard. „Já jsem člověk.“
Druhý voják se právě přidal ke svému druhovi. „Co tady, krucinál, sám děláš?“
„Procházím se tady.“ odvětil Richard.
„Zbláznil ses?“ ptal se první voják. „Vylez ven, ať si tě omrknem.“
Richard pomalu vyšel z podrostu. I v kalném světle musel se svými dlouhými vlasy, plnovousem a vydouvajícím se modrým pláštěm skýtat úžasný pohled.
„Sakra… Kdo k čertu jsi?… Kde je tvá jednotka?“
„Tohle není kruci voják.“ prohlásil druhý muž a zíral na Richarda. „To je nějakej blázen… Musel zdrhnout z ústavu v Avalonu a omylem se sem zatoulat… Kruci, pitomče, nevíš, že tady je to nebezpečný? Mohl bys přijít o život…“
„Podívej se na jeho kapsy.“ přerušil ho první voják. „Nese čtyři obrovské melouny…“
Náhle zaútočili z oblohy. Muselo to být dohromady alespoň tucet létavců zběsilých vztekem a křikem, když útočili. Dva vojáky srazili k zemi. Richard začal utíkat. Jeden z létavců přistál prvnímu vojáku na obličeji a začal mu ho svými spáry trhat. Ozvala se střelba, jak další vojáci z okolí, když uslyšeli lomoz, přispěchali hlídce na pomoc.
Richard nevěděl, jak najde ponorku. Utíkal dolů tak rychle, jak mu nohy a náklad dovolily. Střelba za ním sílila. Slyšel výkřiky bolesti vojáků a pištění umírajících létavců.
Našel příkop, ale po ponorce nebylo ani vidu. Na svahu za sebou slyšel Richard lidské hlasy. Když už skoro začínal panikařit, zaslechl z velkého křoví vpravo krátké zapištění. Nad hlavou mu přelétl vůdce létavců držící se nízko nad zemí a pokračoval na břeh příkopu doleva.
Během tří minut našli ponorku. Když se jejich pronásledovatelé dostali z lesa už se s nimi ponořila. Richard si uvnitř sňal batoh a dal ho do malé řídící kabiny za sebe. Podíval se na svého společníka a pokusil se o pár jednoduchých brebentských výrazů. Vůdce létavců odvětil velice pomalu a velmi zřetelně brebentěním, které bylo ekvivalentem lidského „Všichni ti velice děkujeme“.
Cesta trvala něco přes hodinu. Richard a létavec toho moc nenamluvili. Během počáteční fáze plavby Richard pečlivě pozoroval vůdce létavců, jak ovládá ponorku. Dělal si poznámky do počítače a během druhé poloviny cesty se dokonce na chvilku sám ujal řízení. Když nebyl příliš zaměstnán, kladl si v mysli otázky o všem, co v druhém habitatu zažil. Především chtěl vědět, proč je to on, kdo je v ponorce s melouny a odřezkem přisedliny, a ne jeden z myrmikotů. Něco mi muselo ujít, přemítal.
Brzy potom se ponorka vynořila a Richard se ocitl ve známém prostředí. Tyčily se nad ním mrakodrapy New Yorku. „Haleluja,“ řekl hlasitě a nesl plný batoh na ostrov.
Vůdce létavců zakotvil ponorku poblíž pobřeží a připravoval se rychle odletět. Otočil se v kruhu, lehce se Richardovi uklonil a potom odletěl na sever. Jak Richard pozoroval stvoření podobné ptáku odlétat, uvědomil si, že stojí přesně na stejném místě, kde on a Nicole před mnoha a mnoha roky, v Rámovi II, čekali na tři létavce, kteří je potom přenesli přes Válcové moře na svobodu.
7
Během první sekundy, kdy Richard stál na povrchu v New Yorku, shromáždily miniaturní rámanské senzory umístěné v obrovské válcové kosmické lodi stovky trilionů bitů údajů. Tyto údaje byly v reálném čase přeneseny do lokálních středisek, pořád ještě mikroskopické velikosti, kde byly uloženy, aby byly v určeném čase předány centrálnímu telekomunikačnímu procesoru uloženému pod Jižním poloválcem.
Každou sekundu každé hodiny každého dne získávaly rámanské senzory tyto stovky trilionů bitů údajů. V telekomunikačním procesoru jsou tylo údaje označeny, prosety, analyzovány, komprimovány a uloženy v záznamových zařízeních, jejichž jednotlivé komponenty jsou menší než atom. Po uložení mají k těmto údajům přístup tucty oddělených procesorů, každý se zabývající odlišnou funkcí, které společně řídí kosmickou loď Ráma. Tisíce algoritmů rozložených mezi procesory pak data zpracovávají, extrahují z nich informace o trendech a syntetické informace jako přípravu pro pravidelně plánované třesky, které předávají stav mise Inteligenci Uzlu.
Tyto třesky údajů obsahují směs surových, komprimovaných a syntetizovaných údajů v závislosti na přesných formátech vybraných různými procesory. Nejdůležitější částí každého třesku je slovní zpráva, v níž sjednocená, ale rozptýlená Inteligence Rámy podává svůj předběžný souhrn o průběhu mise. Zbytek třesku jsou v podstatě podpůrné informace, obrazy, měření nebo výstupy senzorů, které buď obsahují dodatečné údaje, nebo přímo podporují závěry obsažené v souhrnu.
Jazyk použitý ke slovnímu souhrnu má matematickou strukturu, je přesně definovaný a vysoce kódovaný. Je rovněž bohatý na poznámky, každá ekvivalentní vazba nebo věta obsahuje jako část své přenosové struktury odvolávky na skutečné údaje podpírající tvrzení, které provází. Zprávu nelze v nejpravdivějším smyslu přeložit do žádného jazyka tak primitivního, jako jsou ty používané lidmi. Nicméně, nyní následuje hrubá aproximace souhrnné zprávy, kterou dostala Inteligence Uzlu z Rámy brzy po Richardově příjezdu do New Yorku.
Zpráva číslo 298
Čas přenosu: 156 307 872 491,5116
Čas od poplachu prvního stupně: 29,2873
Odkazy: Uzel 23-419
Kosmická loď — 947
Kosmoplavci — 47 249 (A & B)
32 806
2 666
Během posledního intervalu lidé (číslo kosmoplavců 32 806) pokračují ve vedení úspěšné války proti symbiotickému páru létavci-přisedliny (číslo 47 249 — A & B). Lidé nyní kontrolují téměř celou vnitřní část habitatu létavci-přisedliny, včetně horní části hnědého válce, kde původně žili létavci. Létavci bojovali odvážně, ale marně proti lidské invazi. Byli bez milosti zabíjeni a už jich zbývá méně než sto.