Než jsem zase usnula, krátce jsem zvažovala nepraktičnost celé myšlenky. Musela by se nalezl bezchybná metoda umělého oplodnění (na niž bych musela dohlížet, i když by se týkala mne). Mohli bychom to v naší situaci udělat a zajistit jak pohlaví, tak zdraví embrya? I v nemocnicích na Zemi. se všemi jejich možnostmi, nejsou vždy úspěšní. Druhou možností bylo otěhotnět s Michaelem. Ačkoliv mi tato myšlenka nebyla nepříjemná, psychické důsledky se zdály tak obrovské, že jsem ji zcela zavrhla.
(O šest hodin později.) Muži mne dnes překvapili sváteční večeří. Z Michaela se stává pan kuchař. Jídlo chutnalo, jak bylo inzerováno, jako hovězí Wellington, ačkoliv to vypadalo spíš jako špenátový krém se smetanou. Richard a Michael také podávali tekutinu označenou jako víno. Hrozné to nebylo, tak jsem ji pila a ke svému překvapení zjistila, že obsahuje nějaký alkohol, a doopravdy jsem cítila, jak mi stoupá do hlavy.
Všichni jsme byli ke konci večeře vlastně trochu rozjařeni. Děvčata, obzvláště Simone, byla z našeho chování na rozpacích. Během dezertu, kokosové paštiky, mi Michael řekl, že jedenačtyřicet je „velice zvláštní číslo“. Potom mi vysvětlil, že je to největší prvočíslo, které je prvním členem dlouhé kvadratické posloupnosti dalších prvočísel. Když jsem se ho zeptala, co je to kvadratická posloupnost, zasmál se a řekl, že neví. Napsal však posloupnost z jedenačtyřiceti prvků, o níž mluviclass="underline" 41, 43, 47, 53, 61, 71, 83, 97, 113… končící číslem 1601. Ujistil mne, že všech jedenačtyřicet čísel v řadě jsou prvočísla. „Tudíž jedenačtyřicet,“ řekl s mrknutím, „musí být magické číslo.“
Zatímco jsem se smála, náš místní génius Richard se podíval na čísla a potom, po necelé minutě hraní si se svým počítačem, vysvětlil Michaelovi i mně, proč se řadě říká „kvadratická“. „Druhé diference jsou konstantní,“ řekl a ukázal nám na příkladu, co tím míní. „Celou posloupnost lze tudíž vytvořit jednoduchým kvadratickým výrazem. Vezměte f(N) = N2 — N + 41,“ pokračoval, „kde N je libovolné celé číslo od 0 do 40. Tato funkce vytvoří celou řadu.“
Zasmál se. „Ještě lepší je tohle. Uvažujte f(N) = N2 — 81N + 1681, kde N je celé číslo od l do 80. Tento kvadratický vzorec začíná na konci vaší číselné řady, f(1)= 1601, a prochází jí nejdříve sestupně. Při f(40) = f(41) = 41 se otáčí, potom opět vytváří váš celý číselný vektor, tentokrát vzestupně.“
Richard se usmíval. Michael a já jsme na něj jen zírali s posvátnou úctou.
13. března 2205
Katie měla dnes své druhé narozeniny a všichni byli v dobré náladě, obzvlášť Richard. Má své děvčátko rád, i když ona jím nehorázně manipuluje. K narozeninám ji vzal k příklopu doupěte oktopavouků a tam společně třásli mřížemi. Michael i já jsme vyjádřili svou nelibost, ale Richard se smál a mrkal na Katie.
Při večeři hrála Simone králkou skladbu na piano, kterou ji naučil Michael, a Richard podával k našemu vařenému lososu docela znamenité víno, nazval ho Rámanské Chardonnay. V Rámovi vypadá vařený losos jako míchaná vejce na Zemi.,což trochu mate, ale my setrváváme neustále na své konvenci označovat jídla podle jejich nutričního obsahu.
Cítím se povzneseně šťastna, i když musím připustit, že jsem trochu nervózní ze své nastávající diskuze s Richardem. Je nyní velmi skleslý, hlavně proto, že pilně pracuje ne na jednom, ale na dvou velkých úkolech. Dělá nejen tekutou směs, jejíž chuť a obsah alkoholu soupeří s nejlepšími víny na planetě Země, ale vytváří také novou řadu dvaceticentimetrových robotů založenou na osobách z her laureáta Nobelovy ceny ve dvacátém století Samuela Becketta. Michael i já jsme Richarda pobízeli už několik let, aby znovu oživil svou shakespearovskou skupinu, vzpomínka na ztracené přátele ho však vždy zastavila. Ale nový spisovatel — to je jiná věc. Už dokončil tři postavy z jednoaktovky Konec hry. Dnes se děti radostně smály, když staroušek Nagg a vyskočil ze své malé popelnice a vykřikovaclass="underline" „Mou kaši! Chci svou kaši!“
Sdělím určitě Richardovi svůj nápad mít s Michaelem syna. Jsem si jista, že ocení logiku a promyšlenost návrhu, ačkoliv mohu těžko očekávat, že tím bude nadšen. Samozřejmě jsem se o nápadu ještě vůbec nezmínila Michaelovi. Ten však ví, že mám za lubem něco vážného, protože jsem ho požádala, aby dnes odpoledne pohlídal děvčata, zatímco Richard a já vyjdeme nahoru udělat si piknik a promluvit si.
Má nervozita kolem této otázky je pravděpodobně neodůvodněná. Je nepochybně založená na definici správného chování, kterou prostě v naší nynější situaci nelze uplatňovat. Richard se v těchto dnech cítí dobře. V poslední době oslňuje ostrým důvtipem. Může mne během naší diskuze počastovat několika ostrými poznámkami, ale vsadím se. že nakonec bude mé myšlence nakloněn.
8
7. května 2205
To bylo jaro naší nespokojenosti. Ó Pane, jací jsme my smrtelníci hlupáci. Richarde, Richarde, prosím, vrať se!
Kde začít? A jak začít? Odvážím se kousnout do kyselého jablka? V minutě se objeví vize a hned další, která… ve vedlejším pokoji přecházejí Michael a Simone, povídají si o Michelangelovi.
Otec mi vždy říkal, že všichni děláme chyby. Proč musela ta má být tak obrovská? Myšlenka se zdála rozumná. Můj levý mozek mi říkal, že je to logické. Ale hluboce uvnitř lidské bytosti rozum vždy nepřeváží. Emoce nejsou racionální. Žárlivost není výstupem programu počítače.
Existovala přehršel varování. To první odpoledne, když jsme seděli u Válcového moře a měli „piknik“, jsem viděla Richardovi v očích, že je zde problém. Ach — och, nech toho, Nicole, řekla jsem si.
Ale později se zdál rozumný. „Ovšem,“ řekl Richard toho odpoledne, „co navrhuješ, je geneticky zcela správné. Půjdu s tebou říct to Michaelovi. Uděláme to co nejrychleji, doufejme, že jedno setkání bude stačit.“
Cítila jsem se tehdy povzneseně. Vůbec mne nenapadlo, že by se Michael mohl vzpěčovat. „Byl by to hřích,“ řekl toho večera, když děvčata spala, několik sekund nato, kdy porozuměl našemu návrhu.
Richard přešel do útoku, argumentoval, že celý pojem hříchu je anachronizmem i na Zemi a že Michael je jen zpozdilý. „Ty doopravdy chceš, abych to udělal?“ zeptal se Michael přímo Richarda na konci rozhovoru.
„Ne,“ odpověděl Richard po krátkém váhání, „ale je to jasně v nejlepším zájmu našich dětí.“ Měla jsem věnovat větší pozornost tomu „Ne“.
Nikdy mne nenapadlo, že by můj plán nemusel vyjít. Sledovala jsem pečlivě svůj ovulační cyklus. Když označená noc konečně nastala, informovala jsem Richarda a on se vytratil z doupěte na jednu ze svých dlouhých procházek v Rámovi. Michael byl nervózní a bojoval se svým pocitem viny, ale ani ve svém nejhorším scénáři konce světa jsem si nepředstavila, že by mohl být neschopen mít se mnou pohlavní styk.
Když jsme si svlékli šaty (ve tmě, aby se Michael necítil nesvůj) a leželi vedle sebe na rohožích. zjistila jsem. že jeho tělo je strnulé a napjaté. Políbila jsem ho na čelo a na tváře. Pak jsem se ho snažila uvolnit hlazením ramen a krku. Po asi třiceti minutách dotýkání (ale ničem, co by se dalo považovat za sexuální předehru), jsem se k němu sugestivně přivinula. Bylo zjevné, že máme problém. Jeho penis byl pořád úplně ochablý.