Nevěděla jsem, co dělat. Má původní, samozřejmě zcela iracionální myšlenka byla, že se Michaelovi nelíbím. Cílila jsem se hrozně, jako by mne někdo udeřil do tváře. Všechny mé potlačené pocity méněcennosti vypluly na povrch a byla jsem nad očekávání rozzlobená. Naštěstí jsem nic neřekla (nikdo z nás po celou tu dobu nepromluvil) a Michael nemohl ve tmě vidět mou tvář. Ale mluva mého těla musela signalizovat mé rozčarování.
„Je mi to líto,“ řekl tiše.
„To je v pořádku,“ odpověděla jsem. Snažila jsem se být nonšalantní.
Opřela jsem se o loket a druhou rukou mu hladila čelo. Rozšířila jsem svou lehkou masáž, nechala své prsty běžet lehce po jeho tváři, krku a ramenou. Michael byl zcela pasivní. Ležel bez hnutí na zádech, oči měl téměř pořád zavřené. I když se mu hlazení líbilo, tím jsem si jista, nic neřekl, nevydal ani zvuk potěšení. Touto dobou jsem už byla neobyčejně roztoužená. Chtěla jsem. aby Michael laskal mne, aby mi řekl, že se mu líbím.
Konečně jsem se přetočila částí těla přes jeho. Nechala jsem mu svá ňadra jemně padnout na hruď, zatímco jsem si pravou rukou hrála s chlupy na jeho prsou. Naklonila jsem se, abych ho políbila na rty, měla jsem v úmyslu povzbudit ho levou rukou dole, ale on se rychle odtáhl a posadil se.
„Nemohu to udělat,“ řekl a vrtěl hlavou.
„Proč ne?“ zeptala jsem se tiše, mé tělo spočívalo nyní v nepohodlné poloze vedle něho.
„Je to nesprávné,“ odvětil velmi rozvážně.
V dalších několika minutách jsem se párkrát snažila zapříst rozhovor, ale Michael nechtěl mluvit. Nakonec, protože nic jiného se nedalo udělat, jsem se potmě tiše oblékla. Michael taktak dokázal říci ubohé „dobrou noc“, když jsem odcházela.
Nevrátila jsem se ihned do svého pokoje. Když jsem byla v chodbě, uvědomila jsem si, že ještě nejsem připravena setkat se s Richardem. Opřela jsem se o stěnu a zápasila s mocnými emocemi, které se mne zmocnily. Proč jsem předpokládala, že všechno bude prosté? A co teď řeknu Richardovi?
Když jsem vešla do našeho pokoje, podle zvuku Richardova dechu jsem poznala, že ještě nespí. Kdybych měla více odvahy, mohla jsem mu hned tehdy říci, co se stalo s Michaelem. Ale bylo snadnější to v té chvíli ignorovat. To byl závažný omyl.
Další dva dny byly napjaté. Nikdo se nezmínil o tom, co Richard jednou označil jako „událost oplodnění“. Muži se snažili jednat, jako by vše bylo normální. Druhý den po večeři jsem přesvědčila Richarda, aby se mnou šel na procházku, zatímco Michael ukládal děvčata k spánku.
Když jsme stáli na útesech u Válcového moře, Richard mi vysvětloval chemii svého nového procesu kvašení vína. V jedné chvilce jsem ho přerušila a vzala za raku. „Richarde,“ řekla jsem a hledala v jeho očích lásku a dodání odvahy, „je to velmi obtížné…“ odmlčela jsem se.
„Co je, Nikki?“ zeptal se s nuceným úsměvem.
„No.“ odvětila jsem. „jde o Michaela. Víš,“ vyhrkla jsem. „nic se skutečně nestalo… On nemohl…“
Richard na mne dlouze upřeně hleděl. „Chceš říct, že je impotentní?“ zeptal se.
Nejdříve jsem přikývla a pak jsem ho úplně zmátla tím. že jsem zavrtěla hlavou. „Asi ne doopravdy,“ vykoktala jsem, „ale v noci se mnou byl. Myslím, že byl příliš napjatý, nebo cítil vinu, nebo možná je to příliš dlouho…“ Zarazila jsem se, uvědomila jsem si, že moc mluvím.
Richard zíral přes moře, že se to zdálo věčnost. „Chceš to ještě zkusit?“ zeptal se nakonec úplně bezvýrazným hlasem. Neotočil se, aby se na mne podíval.
„Já… já nevím.“ odpověděla jsem. Stiskla jsem mu ruku. Chtěla jsem říci ještě něco jiného, zeptat se, zda by se s tím dokázal vypořádat, kdybych to zkusila ještě jednou, Richard však náhle odcházel. „Dej mi vědět, až se rozhodneš,“ řekl stroze.
Týden nebo dva jsem si byla jista, že celý nápad zavrhnu. Pomalu, velmi pomalu se do naší rodinky vracelo zdání dobré nálady. V noci, kdy mi končila perioda, jsme se s Richardem poprvé po roce dvakrát milovali. Zdál se obzvlášť potěšen a byl velmi hovorný, když jsme se po druhém styku k sobě tulili.
„Musím říct, že mne to nějakou dobu doopravdy trápilo,“ řekl. „Myšlenka, že máš sexuální styk s Michaelem, byť i z domněle logických důvodů, mě doháněla k šílenství. Vím, že to rozumově nedává smysl, ale hrozně jsem se bál, že by se ti to mohlo líbit — rozumíš? — a že by to nějak ovlivnilo náš vzájemný vztah.“
Richard zjevně předpokládal, že už se nebudu snažit otěhotnět s Michaelem. Té noci jsem se s ním nedohadovala, protože jsem byla také momentálně spokojená. Avšak o několik nocí později, když jsem začala ve svých lékařských knihách číst o impotenci, jsem si uvědomila, že jsem pořád rozhodnuta provést svůj plán.
Během týdne, než u mne opět došlo k ovulaci, byl Richard zaměstnán přípravou svého vína (a možná jeho ochutnáváním trošku víc, než bylo nutné — několikrát byl před večeří trochu opilý) a tvorbou malých robotů podle postav Samuela Becketta. Má pozornost se soustředila na impotenci. Na fakultě v podstatě tento předmět ignorovali. A protože má vlastní sexuální zkušenost byla poměrně omezená, dosud nikdy jsem se s ní nesetkala. Překvapilo mne. když jsem zjistila, že impotence je ohromně rozšířený neduh, primárně psychologický, ale velice často rovněž se zjitřující fyzickou složkou, a že existuje hodně dobře definovaných metod jejího léčení, které se zaměřují na snížení „úzkosti z výkonu“ u muže.
Richard mne viděl jednou ráno, jak si připravuji moč k testu ovulace. Neřekl nic, ale z jeho tváře bylo zřejmé, že je dotčen a zklamán. Chtěla jsem mu dodat odvahy, v místnosti však byly děti a bála jsem se, že by mohlo dojil ke scéně.
Michaelovi jsem neřekla, že uděláme druhý pokus. Myslela jsem si, že jeho úzkost bude menší, když nebude mít čas na to myslet. Můj plán téměř vyšel. Když jsme uložili děti do postele, šla jsem k Michaelovi do jeho pokoje a vysvětlila mu, co se děje, zatímco jsme se svlékali. Došlo u něj k počátku erekce a přes jeho mírné protesty jsem rychle přispěla k její podpoře. Jsem si jista, že bychom byli úspěšní, kdyby Katie nezačala křičet: „Mami, mami,“ právě když jsme byli připraveni ke styku.
Nechala jsem samozřejmě Michaela a běžela chodbou k dětskému pokoji. Richard tam už byl. Držel Katie v náručí. Simone seděla na své rohoži a protírala si oči. Všichni tři zírali na mé nahé tělo ve dveřích. „Měla jsem hrozný sen.“ řekla Katie držící se Richarda jako klíště. „Jedl mne oktopavouk.“
Vešla jsem do pokoje. „Cítíš se už lépe?“ zeptala jsem se a chtěla vzít Katie. Richard ji držel dál a ona se nesnažila jít ke mně. Po trapném okamžiku jsem šla k Simone a položila jí ruku na rameno.
„Kde máš pyžamo, mami?“ zeptala se má čtyřletá. Většinou Richard i já spíme v rámanské verzi pyžama. Děvčata jsou docela zvyklá na mé nahé tělo — sprchujeme se všechny tři společně téměř každý den — ale v noci, když přijdu do dětského pokoje, mám zpravidla vždy pyžamo.
Chtěla jsem Simone vtipně odpovědět, když jsem si povšimla, že Richard na mne také zírá. V očích měl rozhodně nepřátelství. „Můžu se o všechno tady postarat.“ řekl drsně. „Proč neskončíš, co jsi dělala?“
Vrátila jsem se k Michaelovi, abych se pokusila ještě jednou dosáhnout pohlavního styku a početí. Bylo to špatné rozhodnutí. Dvě minuly jsem se marně pokoušela Michaela vzrušit, potom mi odstrčil ruku. „Je to marné.“ řekl. „Je mi skoro třiašedesát a neměl jsem pohlavní styk pět let. Nikdy nemasturbuji a uvědoměle se snažím na sex nemyslet. Má erekce předtím byla jen šťastná náhoda.“ Odmlčel se skoro na minutu. „Lituji. Nicole,“ dodal potom, „ale nepůjde to.“