Nicole udivilo, jak stručně Benjy shrnul své úvahy. Zdálo se, že čeká. „Tak pojď s námi,“ řekla mu tiše. „Strýček Richard, Katie, Patrick, Ellie a já tě máme všichni moc rádi a chceme tě mít s sebou.“
Benjy se otočil a podíval se na matku. Po lících se mu koulely čerstvé slzy. „Půjdu s tebou, ma-mi,“ řekl a položil jí hlavu na rameno.
Už se rozhodl, pomyslela si Nicole a tiskla Benjyho k sobě. Je chytřejší, než si myslíme. Přišel sem jen proto, aby se přesvědčil, že ho chceme.
7
„…. a drahý Bože, dovol mi chovat v lásce tuto nádhernou mladou dívku, s níž se ožením. Dovol nám sdílet Tvůj dar lásky a nechej nás společně růst v našem poznání Tebe… Žádám o to ve jménu Tvého syna, kterého jsi seslal na Zem na znamení Tvé lásky, aby nás vykoupil z našich hříchů. Amen.“
Michael Ryan O'Toole, dvaasedmdesátiletý, rozepjal své ruce a otevřel oči. Seděl za stolem ve své ložnici. Podíval se na hodinky. Už jenom dvě hodiny, přemýšlel, než se ožením se Simone. Michael krátce pohlédl na obraz Ježíše a malou bystu Svatého Michaela ze Sieny stojící před ním na psacím stole. A potom později večer, po jídle, které je současně oslavou našeho sňatku a slavnostní večeří k narozeninám Nicole, budu držel toho anděla ve svých rukou. Nemohl se ubránil další myšlence. Drahý Bože, nedopusť, abych ji zklamal.
O'Toole sáhl do stolu a vytáhl z něj malou bibli. Byla to jediná skutečná kniha, kterou vlastnil. Celý zbytek jeho písemností byly datakostky, které zasouval do svého elektronického zápisníku. Jeho bible byla zcela výjimečnou upomínkou na život prožitý kdysi na velice vzdálené planetě.
Během dětství a dospívání ho tato bible provázela všude. Když Michael obracel malou černou knihu v rukou, zaplavily ho vzpomínky. V první z nich byl malý chlapec, šesti či sedmiletý. Do ložnice za ním přišel otec. Michael hrál na svém osobním počítači baseball a byl poněkud na rozpacích — cítil se vždy nesvůj, když ho jeho seriózní otec přistihl při hře.
„Michaeli,“ řekl mu otec, „chci ti dát dárek. Tvou osobní bibli. Je to opravdová kniha, kterou čteš obracením stránek. Napsali jsme na ni tvé jméno.“
Otcova ruka mu podala knihu a Michael ji přijal s tichým „děkuji“. Měla kožené desky a byla příjemná na dotek. „Uvnitř tohoto svazku,“ pokračoval otec, „je jedno z nejlepších učení, které lidské bytosti kdy poznali. Čti ho pečlivě. Čti ho často. A řiď se v životě jeho moudrostí.“
Té noci jsem si dal bibli pod polštář, vzpomněl si Michael. A zůstala tam. Po celé dětství. I během střední školy. Vzpomněl si na machinace, když baseballové mužstvo jeho školy vyhrálo městský přebor a odjíždělo do Springfieldu na celostátní turnaj. Michael si vzal bibli s sebou, ale nechtěl, aby ji jeho spolužáci viděli. Bible nebyla pro středoškolského sportovce „přesná“ a mladý Michael O'Toole ještě neměl dostatek sebeúcty, aby překonal strach z výsměchu sobě rovných. Tak si navrhl pro bibli speciální přihrádku po straně svého vaku na toaletní potřeby a uložil knihu v ochranném obalu do ní. V hotelovém pokoji ve Springfieldu počkal, až se šel jeho spolubydlící vykoupat. Potom vyndal bibli z úkrytu a dal si ji pod polštář.
Vzal jsem si ji dokonce i na svatební cestu. Kathleen pro ni měla pochopení. Jako vždy pro všechno. Po krátké vzpomínce na jasné slunce a bílý písek u jejich apartmá na Kajmanských ostrovech se vzápětí dostavil mocný pocit ztráty. Jak se ti vede, Kathleen? řekl Michael nahlas. Kam tě život zavál? Viděl ji ve vzpomínkách, jak se lopotí kolem jejich domu z hnědého kamene na Commonwealth Avenue v Bostonu. Náš vnuk Matt už musí být na střední škole, říkal si v duchu. Máme ještě další vnoučata? Kolik je jich dohromady?
Bolest u srdce sílila, když si představoval svou rodinu — Kathleen, dceru Colleen, syna Stephena a všechna vnoučata — shromážděné na Vánoce kolem dlouhého stolu bez něj. V jeho vzpomínce venku na ulici slabě sněžilo. Myslím, že Stephen se nyní za rodinu pomodlí, dumal. Byl vždy nejzbožnější z dětí.
O'Toole zavrtěl hlavou, vrátil se k přítomnosti a otevřel bibli na první straně. V jejím záhlaví bylo krasopisně napsáno „Milníky“. Zápisů bylo jen několik, celkem osm, představovaly kroniku jeho života.
13/7/67 Sňatek — Kathleen Murphy. Boston, Massachusetts
30/1/69 Syn — Thomas Murphy O'Toole, Boston
13/4/70 Dcera — Colleen Gavin O'Toole. Boston
27/12/71 Syn — Stephen Molloy O'Toole, Boston
14/2/92 Zemřel — Thomas Murphy O'Toole, Pasadena, Kalifornie
Zde, u smrti prvorozeného syna, se Michaelovy oči zastavily a v mžiku se zalily slzami. Vzpomněl si živě na ten hrozný den svatého Valentina před mnoha roky. Vzal Kathleen na večeři do půvabné restaurace s mořskými specialitami v bostonském přístavu. Čekali jen na moučník, když zaslechli zprávy. „Lituji, že vám nesu pozdě zákusek,“ omlouval se mladý číšník. „Díval jsem se v baru na zprávy. V jižní Kalifornii právě došlo k ničivému zemětřesení.“
Okamžitě dostali strach. Tommy, jejich pýcha a radost, získal po absolvování střední školy v Holly Cross stipendium ke studiu fyziky na vysoké škole Cal Tech. Manželé zanechali jídla a běželi do baru. Tam zjistili, že k zemětřesení došlo v 5.45 odpoledne pacifického času. Obrovský tektonický zlom nazvaný San Andreas se poblíž Cajon Pass rozestoupil a lidi, auta a budovy v okruhu sto mil od epicentra to smetlo jako figurky na šachovnici.
Michael a Kathleen poslouchali zprávy celou noc, střídavě si zoufali a zase doufali, když se dozvídali o celkovém rozsahu nejhoršího neštěstí ve státě ve dvacátém druhém století. Zemětřesení dosáhlo hrozných 8,2 stupňů Richterovy stupnice. Dvacet milionů lidí zůstalo bez vody, elektřiny, dopravy a bez spojení. Patnáct metrů hluboké trhliny pohltily celá nákupní střediska. Téměř všechny silnice se staly neprůjezdnými. Poškození bylo horší a rozsáhlejší, než kdyby metropolitní oblast Los Angeles zasáhlo několik jaderných bomb.
Brzy ráno, ještě před rozedněním, oznámil Federální výbor pro stav nouze telefonní číslo, na němž se podávaly informace. Udali do telefonního záznamníku všechny údaje, které znali — adresu a telefonní číslo Tommyho bytu, jméno a adresu Mexické restaurace, kde pracoval, aby si vydělal na kapesné, a adresu s číslem telefonu jeho přítelkyně.
Čekali jsme celý den a dlouho do noci, vzpomněl si Michael. Potom zavolala Cherryl. Nějak se jí podařilo dojít ke svým rodičům v Poway.
„Restaurace se zřítila, pane O'Toole,“ dostala ze sebe Cherryl za neustálého vzlykání. „Pak začala hořet. Mluvila jsem s jedním z číšníků, který přežil, protože když došlo k zemětřesení, byl venku na dvoře. Tommy obsluhoval hned u kuchyně…“
Michael O'Toole se zhluboka nadechl. To je špatné, řekl si a bojoval, aby vytlačil z mysli bolestné vzpomínky na smrt svého syna. To je špatné, opakoval si. Teď je čas radosti, ne lítosti. Kvůli Simone teď nesmím myslet na Tommyho.
Zavřel bibli a utřel si oči. Vstal od stolu a šel do koupelny. Nejdříve se pomalu a s rozmyslem oholil, potom si dal horkou sprchu.