„Říká, že to neví jistě,“ připomněla mu Nicole. „Existují,nekontrolovatelné‘ proměnné, které mohou vést k různým scénářům.“
„Ty mu vždycky tak věříš,“ čelil jí Richard. „Jsi nejdůvěřivější…“
Jejich rozhovor přerušil zvonek u dveří. Katie se šla podívat a za chvilku se vrátila s Orlem. „Doufám, že vás nevyrušuji při snídani,“ omlouval se ptačí muž. „ale dnes toho musíme hodně stihnout. Potřebuji, aby paní Wakefieldová šla se mnou.“
Nicole si dala poslední doušek kávy a tázavě na Orla pohlédla. „Sama?“ zeptala se. Uvědomovala si nejasné obavy. Během šestnáctiměsíčního pobytu v Uzlu nikdy neopustila byt s Orlem sama.
„Ano,“ přisvědčil Orel. „Půjdete se mnou sama. Vyskytl se speciální úkol, který můžete splnit jedině vy.“
„Dáte mi deset minut na přípravu?“
„Jistě,“ souhlasil Orel.
Zatímco Nicole odešla z pokoje, zasypal Richard Orla otázkami. „Dobrá,“ řekl v jedné chvíli, „chápu, že jste si v důsledku všech těch testů jisti, že můžeme bezpečně prospat období zrychlování i zpomalování. Ale co se bude dít během normálního letu? Budeme spát, nebo budeme vzhůru?“
„Většinou spát,“ odvětil Orel, „protože tak můžeme zpomalit proces stárnutí i zajistit vám zdraví. Ale v časovém rozvrhu je mnoho neurčitostí. Možná bude nutné několikrát vás během cesty probudit.“
„Proč jste nám to neřekl dřív?“
„Protože o tom nebylo ještě rozhodnuto. Scénář vaší mise je dost komplikovaný a základní plán byl definován teprve nedávno,“
„Nechci, aby bylo mé stárnutí,zpomaleno‘,“ prohlásila Katie. „Chci být dospělá žena, až se setkáme s dalšími lidmi ze Země.“
„Jak jsem řekl včera tvé matce a otci,“ odpověděl jí Orel, „je důležité, abychom měli možnost zpomalit stárnutí, když budete všichni spát. Nevíme přesně, kdy se do sluneční soustavy dostanete. Kdybyste například spali padesát let…“
„Cožeee?“ přerušil ho Richard, konsternován. „Kdo říkal něco o padesáti letech? Sem jsme se dostali za dvanáct až třináct. Proč bychom…“
„Budu starší než máma,“ prohlásila Katie s ustaraným výrazem na tváři.
Z vedlejší místnosti vešla Nicole. „Co jsem to zaslechla o padesáti letech? Proč to bude trvat tak dlouho? Poletíme nejdřív někam jinam?“
„Zjevně,“ řekl Richard. Byl velmi rozzloben. „Proč jste nám to vše neřekli, než jsme rozhodli o,rozmístění‘? Mohli jsme něco udělat jinak… Můj Bože, bude-li to trval padesát lei, bude Nicole a mně sto let.“
„Ne, nebude,“ odpověděl Orel bez emocí. „Odhadujeme, že vy a paní Wakefieldová zestárnete o rok za pět, nebo šest let, pokud budete,zavěšeni‘. U dětí bude poměr blízký jedna ku dvěma, alespoň dokud nepřestanou růst. Obáváme se zasahovat moc do růstových hormonů. A kromě toho, padesát let je horní mez, co by lidský inženýr nazval číslem tři sigma.“
„Teď jsem úplně zmatená.“ řekla Katie, přešla místnost a postavila se Orlu tváří v tvář. „Jak budu stará, až se setkám s lidskými bytostmi, které nepatří k mé rodině?“
„Tuto otázku nemohu zodpovědět přesně, protože se zde uplatní statistické nejistoty,“ odpovídal jejich mimozemský kolega. „Ale tvé tělo by mělo být na vývojové úrovni odpovídající dvaceti až dvaceti pěti rokům. To je alespoň nejpravděpodobnější odpověď.“ Orel pokynul Nicole. „Pro teď je to vše, co řeknu. Mám práci s tvou matkou. Měli bychom se vrátit před večeří.“
„Jako obvykle,“ bručel Richard, „jsme se nedozvěděli skoro nic. Někdy mě mrzí, že jsme tak spolupracovali.“
„Mohli jste dělat větší potíže,“ poznamenal Orel, když s Nicole odcházeli, „a ve skutečnosti naše předpovědi založené na údajích z pozorování počítaly s menší spoluprací, než se nám dostalo. Nakonec by však výsledek byl stejný. Tímto způsobem to bylo pro vás příjemnější.“
„Sbohem,“ řekla Nicole.
„Sbo-hem,“ odpověděl Benjy a mával matce, než se dveře zavřely.
Byl to dlouhý dokument. Nicole spočítala, že by jí trvalo deset, možná dvacet minut přečíst ho celý nahlas.
„Končíte už se svým studiem?“ zeptal se opět Orel. „Rádi bychom začali s natáčením co nejdříve.“
„Vysvětlete mi ještě jednou, co se stane s tímto videozáznamem, když ho udělám,“ žádala Nicole.
„Budeme ho vysílat k Zemi několik let předtím, než přiletíte do sluneční soustavy. To dá vašim společníkům, lidským bytostem, dost času na přípravu a vyslání odpovědi.“
„Jak zjistíte, že ho opravdu zachytili?“
„Žádáme o prostý zpětný signál potvrzující příjem.“
„A co když tento zpětný signál nikdy nepřijde?“
„Na to jsou plány pro nepředvídané události.“
Nicole měla vážné pochybnosti o čtení poselství. Zeptala se, zda by mohla dostat nějaký čas, aby dokument prodiskutovala s Richardem a Michaelem.
„Kvůli čemu si děláte starosti?“ dotazoval se Orel.
„Kvůli všemu,“ odpověděla. „Prostě se mi to nezdá správné. Mám pocit, že mne využíváte k prosazování svých cílů — a protože přesně nevím, jaké ty cíle jsou, obávám se, že jsem zrádcem lidského druhu.“
Orel přinesl Nicole sklenici vody a sedl si v mimozemském studiu vedle ní. „Podívejme se na to logicky,“ začal. „Řekli jsme vám velmi jasně, že naším hlavním úkolem je získat podrobné informace o druzích kosmoplavců v galaxii. Je to tak?“
Nicole přikývla.
„Vytvořili jsme také uvnitř Rámy habitat pro dva tisíce obyvatel Země a posíláme vás a vaši rodinu zpět shromáždit tyto lidi na cestu za účelem pozorování. Vše, co tímto videozáznamem děláte, je informace pro Zemi, že jsme na cestě a že dva tisíce příslušníků vašeho druhu společně s podpůrnými předměty vaší kultury by se s námi mělo setkat na orbitě Marsu. Co na tom může být špatného?“
„Text tohoto dokumentu je ohromně neurčitý,“ protestovala Nicole a ukazovala na elektronický zápisník, který jí Orel dal. „Nikde například neříká, jaký bude konečný osud všech těch lidí — jen to, že o ně,bude postaráno‘ a že během nějaké cesty,budou pozorováni‘. Není tam žádná zmínka, proč jsou lidské bytosti studovány, ani žádná zmínka o Uzlu a jeho řídící Inteligenci. Navíc, tón je jednoznačně výhružný. Říkám lidem na Zemi, kteří přijmou toto vysílání, že nepřijede-li toto předepsané množství lidí na setkání s Rámou na orbitu Marsu, pak se kosmická loď přiblíží k Zemi a,získá své vzorky méně organizovaným způsobem‘. To je jasně nepřátelské konstatování.“
„Chcete-li, můžete poznámky upravit, pokud nezměníte jejich smysl,“ odpověděl Orel. „Měl bych vám však říci, že máme s tímto typem sdělení značné zkušenosti. S druhy podobnými vašemu jsme byli vždy úspěšnější, když poselství nebylo příliš specifické.“
„Ale proč mne nenecháte vzít dokument do bytu? Mohla bych ho projednat s Richardem a Michaelem a mohli bychom ho společně upravit, abychom změkčili jeho tón.“
„Protože musíte ten záznam natočit dnes,“ odvětil Orel tvrdošíjně. „Jsme ochotni připustit některé úpravy obsahu a budeme s vámi pracovat tak dlouho, jak bude třeba. Záznam však musí být dokončen, než se vrátíte k rodině.“