Okno proti ní zaplavily další bublinky. „Naše domovská planeta vznikla před pěti miliardami let,“ překládal Orel. „Naše binární hvězdy dosáhly stability o miliardu let později. Naše soustava má čtrnáct hlavních planet, na dvou z nich se vyvinul jistý způsob života. Naše oceánská planeta má tři druhy bytostí s inteligencí, ale my jediní jsme kosmoplavci. Svůj výzkum kosmu jsme začali před více než dvěma tisíci let.“
Nicole byla nyní ze svého mlčení v rozpacích. „Nazdar… nazdar,“ začala váhavě. „Je mi potěšením setkat se s vámi… Náš druh je mezi kosmoplavci pouze tři sta roků. Jsme jediným vysoce inteligentním organizmem na planetě pokryté ze dvou třetin vodou. Naše světlo a teplo přichází z osamocené stabilní žluté hvězdy. Náš vývoj začal ve vodě před třemi až čtyřmi miliardami let, ale nyní žijeme na souši…“
Nicole přestala. Druhý tvor s propletenými konci přitiskl zbytek svého těla k oknu, takže bylo možno vidět jasněji podrobnosti jeho tělesné struktury. Nicole pochopila. Stoupla si k oknu a pomalu se otočila. Pak zvedla ruce a hýbala prsty. Následovaly další bublinky.
„Máte alternativní projevy?“' přeložil po několika sekundách Orel.
„Nerozumím,“ odpověděla Nicole. Hostitel z Uzlu v druhé kouli sdělil její vzkaz jak pomocí pohybů těla, tak bublinek.
„My máme dva projevy,“ vysvětloval mimozemec. „Můj potomek bude mít přívěsky ne nepodobné vašim a bude sídlit především na dně oceánu, budovat naše domovy, továrny a kosmické lodi. Jeho potomci budou pak vypadat jako já.“
„Ne, ne,“ odpověděla Nicole. „Máme jen jeden projev. Naše děti vždy připomínají své rodiče.“
Rozhovor trval ještě dalších pět minut. Oba kosmoplavci mluvili hlavně o biologii. Na mimozemce obzvláště zapůsobil široký teplotní interval, v němž jsou lidé schopni úspěšně fungovat. Sdělil Nicole, že příslušníci jeho druhu by nepřežili, kdyby se teplota okolní kapaliny neudržovala v úzkém intervalu.
Nicole fascinovaně naslouchala tvorovu popisu vodní planety, jejíž povrch byl téměř zcela pokryt obrovskými koberci fotosyntetických organizmů. Úhoři s kápěmi, nebo cokoliv vlastně byli, žili v mělčinách těsně pod sty různých organizmů a používali fotosyntetizátory prakticky ke všemu — jako potravu, stavební materiál, dokonce jako pomůcku k reprodukci.
Nakonec Orel prohlásil, že je čas odjet. Nicole zamávala mimo-zemci, který byl stále přitisknut k oknu. Ten odpověděl konečným výbuchem bublinek a rozbalil své konce. O několik sekund později byla mezi koulemi už vzdálenost několik set metrů.
Uvnitř pohybující se koule byla opět tma. Orel mlčel. Nicole byla na výsost vzrušena. Mysl jí neustále bouřila, pořád formulovala dotazy pro mimozemské stvoření, s nímž se tak krátce setkala. Máte rodiny? Pokud ano, jak spolu nepodobní tvorové žijí? Můžete komunikovat se svými dětmi, které žijí na dně?
Do proudu myšlenek se vkradla otázka jiného typu a náhle pocítila zklamání. Byla jsem příliš klinická, příliš vědecká, uvažovala. Měla jsem se zeptat na Boha, život po smrti, dokonce na etiku.
„Bylo by v podstatě nemožné vést, jak byste to nazvala, filozofický rozhovor,“ řekl Orel o chvilku později, když Nicole vyjádřila nespokojenost s otázkami, které kladla. „Pro takovou výměnu neexistoval vůbec společný základ. Dokud každý z vás neznal několik základních faktů o druhém, neexistovaly žádné reference pro diskuzi o hodnotách nebo jiných významných problémech.“
Přesto jsem to měla zkusit, přemítala Nicole. Kdo ví? Ten podkovovitý mimozemec mohl znát nějaké odpovědi…
Nicole vytrhl z jejího rozjímání zvuk lidských hlasů. Když se tázavě podívala na Orla, koule se otočila a Nicole viděla, že se vznášejí jen několik metrů od jejich bytu.
V ložnici, kterou sdíleli Michael a Simone, se rozsvítilo. „Je to Benjy?“ slyšela Nicole, jak se její dcera šeptem ptá svého manžela.
„Myslím, že ano,“ odpověděl Michael.
Nicole tiše pozorovala, jak Simone vstala z postele, oblékla si župan a vyšla do chodby. Když rozsvítila v obývacím pokoji, našla svého mladšího retardovaného bratra stočeného do klubíčka na pohovce.
„Co tady děláš, Benjy?“ zeptala se ho Simone laskavě. „Měl bys být v posteli — už je moc, moc pozdě.“ Pohladila ho po čele.
„Nemohl jsem spát,“ odpověděl Benjy s úsilím. „Bál jsem se o mámu.“
„Brzy bude doma.“ řekla Simone konejšivě. „Brzy bude doma.“
Nicole ucítila knedlík v krku a do očí jí vklouzlo trošku slzí. Podívala se na Orla, potom na osvětlený byt před sebou a konečně na vozidla připomínající svatojánské mušky nad sebou. Zhluboka se nadechla. „V pořádku,“ pravila, „jsem připravena udělat tu nahrávku.“
„Žárlím,“ řekl Richard, „doopravdy žárlím. Za rozhovor s tím stvořením bych byl ochoten dát obě ruce.“
„Bylo to úžasné.“ pravila Nicole. „Ještě teď mám potíže uvěřit, že se to skutečně stalo… Také je úžasné, že Orel nějak věděl, jak na to všechno budu reagovat.“
„Jen to odhadoval. Nemohl opravdu předpokládat, že vyřeší svůj problém s tebou tak snadno. Dokonce jsi ho ani nepřinutila, aby ti odpověděl na otázku, proč potřebují reproduktivní pár…“
„Ale ano, přinutila,'''' odvětila Nicole poněkud defenzivně. „Vysvětlil mi, že lidská embryologie je tak úžasný proces, že ani oni nemohou znát přesnou roli, kterou hraje lidská matka, když nikdy neviděli zárodek zrát a vyvíjet se.“
„Promiň, miláčku,“ řekl Richard rychle. „Nechtěl jsem naznačit, že jsi měla doopravdy na vybranou…“
„Měla jsem pocit, že se alespoň snažili vyvrátit mé námitky.“ Nicole si vzdychla. „Možná si to jenom namlouvám. Ostatně nakonec jsem tu nahrávku udělala, přesně tak, jak si naplánovali.“
Richard ji objal. „Jak jsem řekl, neměla jsi opravdu na vybranou, miláčku. Nebuď na sebe příliš tvrdá.“
Nicole Richarda políbila a posadila se v posteli. „Ale co když shromažďují ty údaje proto, aby mohli připravit účinné přepadení, nebo něco podobného?“
„Tohle všechno jsme už mnohokrát probrali,“ odvětil Richard. „Mají takovou technologickou převahu, že by mohli převzít vládu nad Zemí v průběhu několika minut, kdyby to bylo jejich cílem. Orel sám zdůraznil, že kdyby chtěli provést invazi a zmocnit se vlády, dokázali by to daleko jednodušeji.“
„Tak kdo je teď tím důvěřivým?“ ptala se Nicole a dokázala se usmát.
„Ne důvěřivým, jen realistickým. Jsem si jistý, že blaho lidského rodu není v řadě priorit Inteligence Uzlu významným faktorem. Ale myslím, že by sis měla přestat dělat starosti, že jsi se svou nahrávkou stala jejich společníkem ve zločinu. Orel má pravdu. S největší pravděpodobností jsi obyvatelům Země usnadnila proces získávání.“
Několik minut mlčeli. Nakonec se Nicole zeptala: „Miláčku, co myslíš, proč nesměřujeme přímo k Zemi?“
„Odhadoval bych, že se musíme nejdříve někde zastavit. Asi proto, abychom vyzvedli jiný druh pro stejnou fázi projektu, v níž jsme my.
„A ti budou žít v tom druhém modulu uvnitř Rámy?“