Jeden večer během třetího týdne po zakotvení lodi Santa Maria u Rámy byla Eponine jako obvykle doma sama (denní program Kimberly už byl pravidelný — skoro nikdy nebyla v bytě. Když nebyla v práci v nemocnici, pak byla venku s Tošio Nakamurou a jeho kumpány), když zazvonil její videofon. Na obrazovce se objevila tvář Malcolma Peabodyho. „Eponine,“ řekl plaše, „chci tě požádat o laskavost.“
„O co jde, Malcolme?“
„Před pěti minutami mně zavolal doktor Turner z nemocnice. Řekl, že v údajích, které zjistil jeden z těch robotů minulý týden, jsou jisté,nepravidelnosti‘. Chce, abych přišel na podrobnější vyšetření.“
Eponine trpělivě několik sekund čekala, nakonec řekla: „Nerozumím ti, jakou laskavost máš na mysli?“
Malcolm se zhluboka nadechl. „Musí to být vážné, Eponine. Chce mě vidět teď… Půjdeš se mnou?“
„Teď?“ zeptala se Eponine a mrkla na hodinky. „Je už skoro jedenáct v noci.“ Bleskem si vzpomněla, jak si Kimberly Hendersonová stěžovala, že doktor Turner je „workoholik, stejně jako ty černé ošetřovatelky-robotky“. Eponine si také vybavila úžasnou modř jeho očí.
„Dobrá,“ řekla Malcolmovi. „Setkáme se za deset minut na stanici.“
Eponine nechodila v noci často ven. Od svého nástupu do školy strávila většinu večerů nad plány svých lekcí. Jednou v sobotu večer šla s Kimberly, Tošio Nakamurou a několika dalšími lidmi do nově otevřené japonské restaurace. Jídlo však bylo divné, společnost většinou orientálská a několik mužů, když se moc napili, se ji pokoušelo sbalit. Kimberly ji peskovala, že je „vybíravá a nepřístupná“, ale Eponine odmítla další pozvání své spolubydlící na vycházky s touto společností.
Eponine přišla na stanici dříve než Malcolm. Když na něj čekala, podivovala se, jak se přítomností lidí čtvrt úplně změnila. Podívejme se, přemýšlela, Pinta přijeta před třemi měsíci. Nina o pět týdnů později. Už jsou všude obchody, jak kolem stanice, tak v samotném sídlišti. Stopy lidské existence. Zůstaneme-li zde rok nebo dva, bude tahle kolonie k nerozeznání od Země.
Malcolm byl během krátké jízdy vlakem hodně nervózní a mnohomluvný. „Vím, že je to mé srdce, Eponine. Ostře mne píchá, tady, od doby, kdy Walter zemřel. Z počátku jsem si myslel, že je to všechno jenom sugesce.“
„Nedělej si starosti.“ utěšovala Eponine svého přítele. „Vsadím se, že to není nic doopravdy vážného.“
Eponine měla potíže, aby udržela oči otevřené. Bylo po třetí hodině ráno. Malcolm spal na lavici vedle ní. Co ten doktor dělá? přemýšlela. Říkal, že to nebude dlouho trvat.
Brzy po jejich příjezdu prohlédl doktor Turner Malcolma počítačovým stetoskopem a potom ho odvedl do oddělené části nemocnice. Říkal, že potřebuje „obsažnější testy“. Malcolm se vrátil do čekárny za hodinu. Eponine viděla doktora jen krátce, když na začátku vyšetřování přijal Malcolma ve své kanceláři.
„Jste přítelkyní pana Peabodyho?“ řekl hlas. Eponine si musela zdřímnout. Když zaostřila svůj zrak, zíraly na ni krásné modré oči ze vzdálenosti jednoho metru. Doktor vypadal unaveně a smutně.
„Ano,“ přisvědčila Eponine šeptem, aby nevyrušila muže, který spal na jejím rameni.
„Velmi brzy zemře.“ řekl doktor Turner. „Možná během dvou týdnů.“
Eponine cítila, jak se jí nahrnula krev do hlavy. Slyším správně? Přemýšlela. Říkal, že Malcolm během dvou týdnů zemře? Eponine nebyla mocna slova.
„Bude potřebovat podporu.“ říkal doktor. Na chvilku se odmlčel a hleděl na ni. Snažil se vzpomenout si, kde ji viděl předtím. „Budete schopna mu pomoci?“ zeptal se.
„Já… doufám, že ano,“ odpověděla.
Malcolm se začal vrtět. „Musíme ho vzbudit,“ řekl doktor.
V jeho očích se nedala zjistit žádná emoce. Vyslovil svou diagnózu, ne, své tvrzení, bez náznaku citu. Kim má pravdu, myslela si Eponine. Je stejný automat jako ty robotky Tiasso.
Na doktorův návrh doprovodila Eponine Malcolma chodbou do místnosti plné lékařských přístrojů. „Někdo inteligentní,“ řekl doktor Turner Malcolmovi. „vybral zařízení, které sem přivezli ze Země. I když máme málo personálu, máme prvotřídní diagnostické přístroje.“
Všichni tři šli k průhledné krychli o straně asi jeden metr. „Tento úžasný přístroj,“ vysvětloval doktor Turner, „se jmenuje zobrazovač orgánu. Dokáže rekonstruovat do detailů věrně téměř všechny hlavní orgány lidského těla. Co teď vidíme, když se podíváme dovnitř, je počítačové grafické zobrazení vašeho srdce, pane Peabody, právě tak, jak se objevilo před třiceti minutami, když jsem do vašich cév injekcí dodal indikátor.“
Doktor Turner ukázal na sousední místnost, kde Malcolm podstoupil testy. „Zatímco jste seděl na tomto stole,“ pokračoval, „byl jste miliónkrát za sekundu zkoumán tímto přístrojem s velkou čočkou. Z umístění indikátoru a těch milionů miliard okamžitých odečtu byl sestrojen nesmírně přesný trojrozměrný obraz vašeho srdce. Ten vidíte uvnitř krychle.“
Doktor Turner se na chvilku zastavil, rychle se podíval jinam a potom upřel oči na Malcolma. „Nesnažím se udělat to pro vás horším, pane Peabody,“ řekl tiše, „ale chtěl jsem vám vysvětlit, jak mohu vědět, co je s vámi v nepořádku. Abyste rozuměl, že nedošlo k žádnému omylu.“
Malcolm měl v očích šílený strach. Doktor ho vzal za ruku a vedl ho na vybrané místo vedle krychle. „Podívejte se tam, na zadní stranu srdce, nahoře. Vidíte ty divné tkaničky a rýhy v tkáních? To jsou vaše srdeční svaly, a v nich došlo k nenapravitelnému rozpadu.“
Malcolm civěl do krychle po dobu, která se zdála nekonečná, a potom svěsil hlavu. „Umřu, doktore?“ zeptal se pokorně.
Doktor Turner ho vzal za druhou ruku. „Ano, zemřete, Malcolme. Na Zemi bychom možná mohli čekat na srdce, které by se dalo transplantovat, zde to však nepřipadá v úvahu, protože nemáme ani správné vybavení, ani patřičného dárce… Kdybyste si přál, mohl bych vás otevřít a na vaše srdce se podívat. Je však nanejvýš nepravděpodobné, že bych viděl něco, co by mohlo změnit předpověď.“
Malcolm zavrtěl hlavou. Slzy mu začaly kanout po tvářích, Eponine ho přivinula k sobě a začala rovněž plakat. „Promiňte, že mi trvalo tak dlouho dokončení diagnózy, ale v případě tak vážném jsem chtěl mít absolutní jistotu,“ řekl doktor Turner.
Za několik okamžiků odcházeli Malcolm a Eponine ke dveřím. Malcolm se otočil a zeptal se doktora: „Co mám teď dělat?“
„Cokoliv se vám zlíbí,“ odpověděl mu doktor Turner.
Když odešli, vrátil se doktor Turner do své kanceláře, kde měl na stole pohozeny výtisky diagramů a záznamů Malcolma Peabodyho. Doktor měl velké starosti. Byl si téměř jist — nemohl to vědět zcela určitě, dokud neprovede pitvu — že Peabodyho srdce trpí stejným neduhem, který zabil Waltera Brackeena na lodi Santa Maria. Oba byli několik let blízkými přáteli, od začátku vazby v Georgii. Bylo nepravděpodobné, že by oba současně doslali stejnou srdeční nemoc. Když to však není náhoda, pak musí být patogen přenosný.