Kimberly si dala hlavu do dlaní a začala vzlykat. „Ach, Epo-nine,“ řekla za chviličku, „cítím se tak bezmocná. Nemám se kam vrtnout. Co mám dělal?“
Než mohla Eponine něco říct, Kimberly zase mluvila. „Já vím. já vím, mohla bych se vrátit do nemocnice. Pořád potřebují ošetřovatelky, skutečné sestry — mimochodem, kde je tvůj Lincoln?“
Eponine se usmála a ukázala na komoru. „Výborně,“ zasmála se Kimberly. „Drž robota ve tmě. Vytáhni ho, aby umyl koupelnu, nádobí, uvařil. Potom, kšá, zpátky do komory…“ Zachichotala se. „Jejich pinďouři nefungují, víš. Chci říct, mají je, nebo něco podobného, jsou anatomicky perfektní, ale neztvrdnou. Jednou v noci, když jsem byla zhulákaná a osamělá, jsem jednoho přiměla, aby na mě vlezl, ale nevěděl, co po něm chci, když jsem řekla,vraž ho tam‘… Jako některý chlapi, když nemůžou.“
Kimberly vyskočila a přecházela po pokoji. „Vlastně nevím, proč jsem přišla,“ řekla a zapálila si další cigaretu. „Myslela jsem si, možná ty a já, chci říct, byly jsme chvíli přítelkyně…“ Odmlčela se. „Přestává to působit, začínám cítit depresi. Je to strašný, hrozný. Nemůžu to vydržet. Nevím, co jsem čekala, ale ty máš svůj život… Radši bych měla jít.“
Kimberly přešla místnost a lehce Eponine objala. „Dej si teď pozor, jo? Nedělej si o mě starosti, já budu v pořádku.“
Teprve až se zavřely dveře a Kimberly odešla, uvědomila si Eponine, že během monologu bývalé přítelkyně nepronesla ani slovo. Eponine si byla jistá, že Kimberly už nikdy neuvidí.
5
Bylo to veřejné zasedání Senátu a mohl se ho zúčastnit kdokoliv z kolonie. Galerie měla jen tři sta míst a všechna byla obsazena. Další stovka lidí stála podél stěn a seděla v uličkách. Guvernér Kendži Watanabe, předsedající legislativnímu tělesu Nového Edenu, žádal o pozornost jeho dvaceti čtyř členů na pódiu.
„Dnes pokračujeme v diskuzi k rozpočtu,“ řekl Kendži po několika úderech kladívkem, aby ztišil přihlížející, „vystoupením ředitele nemocnice v Novém Edenu, doktora Roberta Turnera. Shrne, čeho dosáhli s rozpočtem na zdravotnictví loni, a předloží požadavky na nastávající rok.“
Doktor Turner šel k řečništi a pokynul dvěma biotkám Tiasso, které seděly vedle něj. Biotky vmžiku připravily projektor a zavěsily krychlovou obrazovku k předvádění obrazového materiálu, kterým bude doktor dokumentovat svůj projev.
„V loňském roce jsme udělali velké pokroky,“ začal doktor Turner, „jak v budování kvalitního zdravotnického zázemí pro kolonii, tak v pochopení naší Nemesis, retroviru RV-41, který neustále moří naši populaci. Během posledních dvanácti měsíců jsme nejenom bezpečně určili životní cyklus tohoto složitého organizmu, nýbrž i vyvinuli testovací metody, které nám dovolují identifikovat přesně všechny osoby, které jsou nosiči tohoto viru… Během třítýdenního období, které skončilo před sedmi měsíci, byl testován každý z obyvatel. V té době bylo nakaženo virem devadesát šest jednotlivců v kolonii. Od dokončení testu byl nalezen pouze jeden nový nosič. Mezitím došlo v důsledku RV-41 ke třem úmrtím, takže teď máme devadesát čtyři nakažených…
RV-41 je smrtelný retrovirus, který napadá srdeční svaly a vyvolává v nich nevratnou atrofii. Nakonec lidský nosič zemře. Neexistuje žádná známá léčba. Zkoušíme různé postupy ke zmírnění vývoje nemoci a byli jsme tu a tam úspěšní, ale z toho se nedají dělat závěry. V tomto okamžiku, dokud nenastane v naší práci významný průlom, musíme bohužel předpokládat, že každý napadený retrovirem mu nakonec podlehne.
Diagram, který uvádím na projekční krychli, ukazuje různá stadia nemoci. Retrovirus se předává mezi jednotlivci prostřednictvím tělesných tekutin obsahujících jakoukoliv kombinaci chámu a krve. Nemáme žádný náznak, že existuje nějaká jiná možnost přenosu. Opakuji,“ řekl doktor Turner, tentokrát křičel, aby byl slyšet přes vřavu na balkoně, „zjistili jsme přenos pouze tam, kde jde o chám nebo krev. Nemůžeme kategoricky prohlásit, že další tělesné tekutiny, jako pot, hlen, slzy, sliny a moč, nemohou být prostředkem přenosu, ale naše údaje zatím naznačují, že RV-41 nemůže být těmito tekutinami přenášen.“
Na galerii to začalo šumět. Guvernér Watanabe udeřil několikrát kladívkem, aby ztišil publikum. Robert Turner si odkašlal a pokračoval. „Tento speciální retrovirus je velice chytrý, lze-li použít toto slovo, a obzvláště dobře přizpůsobený svému lidskému hostiteli. Jak můžete vidět z diagramu na krychli, je relativně nezhoubný v prvních dvou stadiích, kdy v podstatě jen zůstává v buňkách krve a chámu, aniž by jim škodil. Možná už během této doby začíná svůj útok na imunitní systém. Nemůžeme to říct s jistotou, protože všechny diagnostické údaje ukazují, že v této fázi je imunitní systém zdravý.
Nevíme, co spouští selhání imunitního systému. Zatím neobjasněný proces v našem složitém těle — a to je právě oblast, kde je třeba provést rozsáhlý výzkum — náhle oznámí viru RV-41, že imunitní systém je zranitelný, a vtom začne soustředěný útok. Hustota viru v krvi a chámu náhle vzroste o několik řádů. V léto fázi je nemoc nejnakažlivější a právě v této době imunitní systém také nemoci podléhá.“
Doktor Turner se odmlčel. Přerovnával si papíry, z nichž četl, a pokračoval. „Je zajímavé, že imunitní systém nikdy tento útok nepřežije. RV-41 nějak ví, kdy může zvítězit, a nikdy se nemnoží, dokud ta speciální podmínka zranitelnosti není dosažena. Když je imunitní systém zničen, začínají atrofovat srdeční svaly a následuje očekávaná smrt.
V pozdějších stadiích nemoci retrovirus RV-41 z chámu a krve úplně zmizí. Jistě chápete, že toto zmizení působí v diagnostickém procesu zmatek. Kam se virus poděje? Skryje se nějak, stane se z něj něco jiného, co jsme ještě neurčili? Dohlíží na postupné ničení srdečních svalů, nebo je atrofie prostě jenom vedlejším efektem předchozího útoku na imunitní systém? Všechny tyto otázky nedokážeme ještě dnes zodpovědět.“
Doktor se na okamžik odmlčel, aby se napil vody. „Částí našeho plánu loni bylo,“ pokračoval, „zjistit původ této nemoci. Tvrdilo se, že RV-41 je nějak vlastní Novému Edenu, snad sem byl umístěn jako část jakéhosi ďábelského pokusu mimozemšťanů. Takové řeči jsou úplný nesmysl. Rozhodně jsme si přinesli retrovirus ze Země. Dva cestující na lodi Santa Maria zemřeli na RV-41 v rozmezí tří měsíců od sebe, první během cesty ze Země na Mars. Můžeme si být jisti, i když je to sotva povzbudivé, že naši přátelé a kolegové na Zemi rovněž zápasí s tímto zlem.
Co se týká původu RV-41, zde mohu pouze spekulovat. Kdyby byla lékařská databáze, kterou jsme si přivezli ze Země, o řád větší, pak bych snad mohl určit původ bez odhadu… Nicméně, zdůrazňuji, že genom tohoto retroviru je úžasně podobný patogenu připravenému genetickým inženýrstvím, lidmi, jako část testování vakcínového obalu, které se provádělo počátkem dvaadvacátého století.
Dovolte mi, abych to vysvětlil podrobněji. Po úspěšném vývoji preventivních vakcín proti retroviru AIDS, který byl hroznou metlou posledních dvou desetiletí dvacátého století, využila lékařská technologie biologického inženýrství, aby rozšířila rozsah všech dostupných vakcín. Přesněji řečeno, biologové a lékaři pomocí genetického inženýrství záměrně vyvíjeli nové a smrtelnější retroviry a bakterie, aby dokázali, že daná třída vakcín má široký rozsah úspěšného použití. Všechna tato práce se samozřejmě prováděla pod pečlivým dozorem a bez rizika pro populaci.