Biotka Garcia začala vysílat poplašné hlášení. Richard si uvědomoval, že má jen pár minut, než bude přinucen odejít. „Pojďte, sakra, pojďte,“ pravil a mezi kradmými pohledy za sebe na Hlavní rovinu pozoroval monitor. Ještě tam nebyla vidět žádná světla.
Richard si nejdříve myslel, že si to jen představuje. Potom se to opakovalo, zvuk máchání velkých křídel. Jeden nohatec mu částečně zakrýval výhled, avšak o okamžik později Richard jasně viděl známý spár sahající po princi Jindrovi. Výkřik létavce, který následoval, po-tvrdi1 jeho zrakový vjem. Obraz na monitoru se rozmazal.
„Budeš-li mít příležitost,“ křičel Richard do vysílačky, „snaž se vrátit do průchodu. Přijdu si později pro tebe.“
Otočil se a kvapně si dal monitor do batohu. „Pojďme,“ řekl svým dvěma společníkům. Rozběhli se k Novému Edenu.
Richard pospíchal k domovu rozradostněn úspěchem. Tušil jsem to správně, říkal si vzrušeně. To mění všechno… teď musím odevzdat dceru ženichovi.
10
Svatba byla na programu v sedm hodin večer v divadle Centrální střední školy. Recepce pro mnohem větší skupinu byla naplánována v tělocvičně, vedlejší budově vzdálené ne více než dvacet metrů. Po celý den zápasila Nicole s věcmi, které se odkládaly, a zachraňovala přípravy před jednou možnou katastrofou po druhé.
Neměla čas uvažovat o významu Richardova nového objevu. Přišel domů plný vzrušení, chtěl hovořit o létavcích a o tom, kdo může sledovat jeho výzkum, ale Nicole se prostě nedokázala soustředit na nic kromě svatby. Dohodli se neříkat o létavcích nikomu, dokud nebudou mít čas na delší rozhovor.
Nicole šla s Ellie na ranní procházku do parku. Přes hodinu si povídaly o manželství, lásce a sexu, ale Ellie byla svatbou tak vzrušena, že se nedokázala plně soustředit na to, co jí matka říká. Ke konci procházky se Nicole zastavila pod stromem a snažila se shrnout své rady.
„Pamatuj si aspoň jedno, Ellie,“ řekla a držela obě dceřiny ruce ve svých. „Sex je důležitou složkou manželství, není však nejdůležitější. Protože nemáš zkušenosti, je nepravděpodobné, že ti bude zpočátku připadat nádherný. Když se však budete mít s Robertem rádi, budete si věřit a budete oba opravdově dávat a přijímat potěšení, zjistíte, že vaše fyzická shoda rok po roce poroste.“
Dvě hodiny před obřadem dorazily Nicole, Nai a Ellie společně do školy. Eponine už tam na ně čekala. „Jsi nervózní?“ zeptala se Ellie s úsměvem. Ta přikývla. „Já jsem vystrašená k smrti,“ dodala Eponine, „a to jsem jenom jedna z družiček.“
Ellie požádala svou matku, aby jí dělala hlavní družičku. Nai Watanabe, její sestra Katie a Eponine byly družičky. Doktor Edward Stafford, muž, který sdílel vášeň Roberta Turnera pro lékařskou historii, byl hlavním mládencem. Protože kromě biotů v nemocnici neměl žádného dalšího blízkého společníka, vybral si Robert zbytek svých hostů z Wakefieldovy rodiny a jejích přátel. Mládence mu dělali Kendži Watanabe, Patrick a Benjy.
„Matko, dělá se mi špatně,“ řekla Ellie brzy potom, co se všechny shromáždily v šatně. „Bude trapné, pozvracím-li si své svatební šaty. Neměla bych se pokusit něco sníst?“ Nicole tuto situaci předvídala. Podala Ellie banán a jogurt a ujistila ji, že je zcela normální cítit před takovou událostí nevolnost.
Když čas běžel a Katie se neukazovala, Nicolin neklid narůstal. V nevěstině šatně bylo vše v pořádku, rozhodla se tedy přejít halu a promluvit si s Patrickem. Muži se právě dooblékli, když Nicole zaklepala na dveře.
„Jak se cítí nevěstina matka?“ zeptal se soudce Myškin, když vešla. Vznešený starý soudce měl vykonat svatební obřad.
„Trochu vystrašená,“ odpověděla se slabým úsměvem. Patricka našla vzadu v místnosti, kde upravoval Benjymu oblek.
„Jak vypadám?“ ptal se Benjy matky, když se blížila.
„Velice, velice pěkně,“ odvětila Nicole rozzářenému synovi.
„Mluvil jsi dnes ráno s Katie?“ zeptala se Patricka.
„Ne, ale znovu jsem jí upřesnil čas, jak jsi žádala, včera večer… Ještě tady není?“
Nicole zavrtěla hlavou. Bylo už šest patnáct, jen čtyřicet pět minut před plánovaným začátkem obřadu. Vyšla do haly, aby zatelefonovala, pach cigaretového kouře jí však řekl, že Katie konečně dorazila.
„Jen si pomysli, sestřičko,“ halasila za dveřmi Katie, když Nicole přecházela k nevěstině šatně, „dnes v noci se budeš poprvé milovat. Jupííí! Vsadím se, že myšlenka na to vyvolává v tvém nádherném těle nezřízenou touhu.“
„Katie,“ naléhala Eponine, „myslím, že není zcela vhodné…“
Nicole vešla do místnosti a Eponine zmlkla. „Ale, matko,“ prohlásila Katie, „jak krásně vypadáš. Zapomněla jsem, že se pod tím soudcovským talárem skrývá žena.“
Katie vyfoukla kouř a napila se šampaňského z láhve na pultu vedle ní. „Tak jsme tady,“ řekla vzletně, „abychom byly svědky svatby mé sestřičky…“
„Přestaň s tím, Katie, už jsi hodně vypila.“ Nicolin hlas byl chladný a ostrý. Vzala šampaňské a krabičku cigaret. „Dokonči oblékání a přestaň dělat šaška… Dostaneš je zpět po obřadu.“
„Oukej, soudkyně… rozkaz,“ pravila Katie, zhluboka vdechla a vyfukovala kolečka kouře. Zazubila se na ostatní ženy. Potom, když se nakláněla ke koši, aby oklepla popel z cigarety, ztratila rovnováhu. Narazila bolestivě na pult, porazila několik otevřených lahviček s kosmetikou a upadla na podlahu. Eponine a Ellie jí přispěchaly na pomoc.
„Jsi v pořádku?“ ptala se Ellie.
„Dej si pozor na šaty, Ellie,“ řekla Nicole a dívala se s nesouhlasem na Katie ležící na podlaze. Popadla papírové ručníky a začala utírat, co se rozlilo.
„Jo, Ellie,“ řekla Katie sarkasticky o několik sekund později, když zase stála. „Dávej si pozor na ty šaty. Musíš být absolutně bez poskvrny, když si budeš brát svého dvojnásobného vraha.“
Všem v místnosti se zatajil dech. Nicole zesinala. Došla ke Katie a zastavila se přímo před ní. „Omluv se své sestře,“ nařídila.
„To neudělám,“ odsekla Katie vzpurně jen okamžik předtím, než dostala od Nicole políček. Slzy jí vhrkly do očí. „Ale, ale,“ řekla a otírala si obličej, „nejproslavenější fackovač Nového Edenu opět v akci: Jen dva dny poté, co se uchýlila k fyzickému násilí na Centrálním náměstí, udeří svou vlastní dceru při repríze svého nejznámějšího skutku…“
„Matko, přestaň… prosím,“ přerušila ji Ellie v obavě, že Nicole znovu Katie udeří.
Nicole se otočila a podívala se na zneklidněnou nevěstu. „Je mi to líto,“ zamumlala.
„To je správné,“ řekla Katie zlostně. „Řekni jí, že lituješ. Já jsem ta, kterou jsi udeřila, soudkyně. Vzpomeň si na mne — svou starší neprovdanou dceru. Na tu, kterou jsi před třemi týdny nazvala,hnusnou‘… Řekla jsi, že mí přátelé jsou,laciní a bez morálky‘… jsou to přesně ta slova?… A teď dáváš svou drahocennou Ellie, ten vzor ctnosti, dvojnásobnému vrahovi… s další vražednicí jako družičkou nádavkem k tomu…“
Všechny ženy si zhruba ve stejném okamžiku uvědomily, že Katie není jen opilá a sveřepá. Byla hluboce vyšinutá. Její divoké oči je zatracovaly všechny, když pokračovala ve svém nesouvislém jízlivém výpadu.