„To je ono.“
Kára zastavila. Zadní část plachty se odhrnula. Místo velkého kráječe na sýr, který Mrakoplaš tajně očekával, se před ním objevily dvě mladé tváře plné soustředěného zájmu.
Jedna z nich byla dívčí a Mrakoplašovi se velmi ulevilo, když zjistil, že nepatří Půvabnému motýlovi. Tahle vypadala mladší a Mrakoplašovi tak trochu připomněla brambory[25].
„Jak máte se?“ řekla lámanou, ale srozumitelnou ankh-morporštinou. „My velmi mnoho litujeme. Vy teď už lépe? My mluvíme na vás v jazyce nebeského města Ank-hmor-pork. Jazykem svobody a pokroku. Jazykem jeden muž, jeden hlas!“
„Ano,“ přikývl Mrakoplaš. Myslí mu proběhl obrázek ankh-morporského Patricije. Jeden muž, jeden hlas. Ano. „Setkal jsem se s ním. Skutečně ten hlas má. Jenže —“
„Výjimečné štěstí snažení lidu!“ zvolal mladík, pokrokujme rozvážně!“ Vypadal, jako kdyby byl z cihel.
„Promiňte,“ začal opatrně Mrakoplaš, „ale proč jste mě… lampión k ceremoniálním účelům… balík bavlny… zachránili? Okamžik, když říkám zachránili, myslím tím: praštili do hlavy, svázali a odvezli mě bůhví kam? Pochopte, to nejhorší, co se mi mohlo stát tam v té hospodě, bylo, že bych dostal výprask, protože jsem nezaplatil za jídlo, ale teď —“
„To nejhorší, co tě mohlo potkat, byla strašlivá smrt, kterou bys umíral několik let,“ ozval se hlas Půvabného motýla. Přišla od přední části vozu a zachmuřeně se na Mrakoplaše usmála. Ruce měla skromně zastrčeny do záhybů svého kimona, pravděpodobně, aby ukryla nože, které v nich svírala. „Oh. Nazdar,“ řekl.
„Velký mágu,“ řekla Půvabný motýl a uklonila se, „ty jistě znáš a víš všechno, ale dovol, abych ti představila Lotosový květ a Tři buvoly v chomoutu, další členy naší buňky. Museli jsme tě sem dopravit tímhle způsobem. Špehové jsou všude.“
„Včasné úmrtí všem nepřátelům!“ zvolal mladík se zářivým úsměvem.
„To je dobrý,“ přikývl Mrakoplaš, „správně, všem nepřátelům, jasně.“
Vůz stál na dvoře. Všeobecný hluk na druhé straně neobyčejně vysoké zdi naznačoval, že se tam nachází velké město. V Mrakoplašovi začala krystalizovat ošklivá jistota.
„A vy jste mě přivezli do Visovisu, co?“
Oči Lotosového květu se rozšířily.
„Tak jest to pravda,“ vydechla v Mrakoplašově vlastním jazyce. „Ty jsi Velký mág!“
„No, užasla bys nad věcma, který dokážu předpovídat,“ prohlásil Mrakoplaš sklíčeně.
„Vy dva běžte a postarejte se o koně,“ řekla Půvabný motýl, aniž spustila oči z Mrakoplaše. Když oba s mnohým ohlížením odspěchali, přistoupila k němu.
„Oni věří,“ řekla. „Já osobně mám své pochybnosti. Ale Li-Tin O’Wevidle říká, že i osel může zastat práci vola, není-li po ruce kůň. To je jeden z jeho nejméně přesvědčivých aforismů, alespoň to jsem si až dodnes myslela.“
„Co je to buňka?“
„Slyšel jsi o Rudé armádě?“
„Ne. No, vlastně, slyšel jsem někoho něco takového křičet…“
„Podle pověstí kdysi jakýsi člověk, kterého známe jen pod jménem Velký mág, vedl první Rudou armádu k naprosto zázračnému vítězství. To se, samozřejmě, odehrálo před tisíci lety. Ale lidé věří, že se on — to znamená ty — vrátí a znovu je povede k vítězství. Takže… Rudá armáda musí být připravená a čekat.“
„No, jak bych ti to… pochop, že člověk po tisíci letech bejvá tak trochu neohebnej —“
Její tvář se najednou ocitla těsně u jeho.
„Já osobně si myslím, že tady došlo k nějaké mýlce,“ zasyčela na něj. „Ale když už jsi tady, tak budeš Velký mág. Kdybych tě měla celou tu dobu krok za krokem popohánět špičkou nože.“
Dvojice mladých se vrátila. Motýl se jako mávnutím proutku změnila z rozzuřeného tygra ve vrkající holubici.
„A teď tedy musíš jít s námi a setkat se s Rudou armádou,“ řekla.
„A nebudou po všech těch letech už trochu zatuch-“ zajímal se Mrakoplaš, ale když uviděl její výraz, umlkl.
„Ta původní Rudá armáda existovala samozřejmě jen v pověstech,“ sdělila mu rychlou a bezchybnou ankh-morporštinou. „Ale legendy jsou někdy užitečné. Bude lepší, když tu legendu budeš znát… Velký mágu. Když Odraz jednoho slunce bojoval proti všem armádám světa, přispěchal mu na pomoc Velký mág a sama země povstala a bojovala za novou říši. Zúčastnily se i blesky. Armáda byla vytvořena z hlíny, ale jakýmsi podivným způsobem ji poháněl blesk. Blesk dokáže zabíjet, ale je neukázněný. A země neumí bojovat. Armáda složená ze země a blesků, to bezpochyby nebylo nic jiného než armáda venkovanů a chudáků, kteří povstali. My teď máme novou armádu a dali jsme jí jméno, které povzbuzuje obrazotvornost. A Velkého mága. Já na legendy nevěřím. Ale jsem přesvědčena, že ostatní ano.“
Mladší dívka, která se snažila sledovat řeč Půvabného motýla, postoupila kupředu a stiskla Mrakoplašovi paži.
„Teď se pojď podívat na Rudou armádu!“ řekla.
„Kupředný krok s masami!“ zvolal mladík a uchopil Mrakoplaše za druhou paži.
„Takhle mluví pořád?“ zeptal se Mrakoplaš, když ho mírným tlakem postrkovali ke dveřím.
„Tři buvoli v chomoutu nemá žádné školy,“ odpověděla mu dívka.
„Zvláštní úspěch provázej naše vůdce!“
„Dvě pence za putýnku dobře udupaného!“ dodával mu Mrakoplaš odvahu.
„Všeobecné majitelství výrobnických prostředků!“
„Jak je na tom babička s mýdlem?“ Tři buvoli v chomoutu zářil. Motýl otevřela dveře a vstoupila první. Tak se stalo, že se Mrakoplaš na okamžik ocitl venku jen s oběma mladšími členy buňky.
„To jsou moc užitečný hesla,“ řekl a o krok ustoupil. „Ale rád bych vás upozornil na proslulé rčení Velkého mága Mrakoplaše.“
„Samozřejmě,“ přikývla Lotosový květ, Jsem jedno jediné velké ucho…“
„Mrakoplaš vždycky říkal… sboheeeemmmmm —“ Podrážky jeho sandálů nejdřív na dlažebních kamenech trochu proklouzly, ale když dorazil ke dveřím, měl poměrně slušnou rychlost. Dveře, jak se ukázalo, byly jen ze svazovaného bambusu a poměrně snadno se rozpadly.
Na druhé straně bylo pouliční tržiště. Tady se Mrakoplaš poprvé setkal s jevem, na který si potom v souvislosti s Visovisem mnohokrát vzpomněl. Jakmile se někde objevil kousek volného prostoru, jakýkoliv, třeba místo vytvořené projíždějícím vozem nebo průchodem muly, okamžitě ho zaplavili lidé. Obvykle se ještě zplna hrdla dohadovali o ceně nějaké té kvákající kachny, kterou při tom drželi za nohy hlavou dolů.
V běhu nechtě prošlápl chatrnou klec s několika kuřaty, ale nedbal, pádil dál a rozhazoval na všechny strany jak lidi, tak rozličné zboží. Takové počínání by na podobném trhu v Ankh-Morporku vyvolalo množství hlasitých a především nevybíravých poznámek, ale protože tady všude si lidé křičeli jeden druhému z plných plic do obličeje, představoval Mrakoplaš jen krátkodobou nepříjemnost, která s jednou kdákající nohou napůl proběhla a napůl prokulhala kolem stánků.
Místo za ním okamžitě vyplňovali lidé. Možná že se za ním ozývaly i nějaké výkřiky pronásledovatelů, ale pokud ano, ztrácely se v celkovém hukotu davu.
25
Pozn. autora: Když žijete delší dobu na opuštěném ostrově, může se stát, že se vám poněkud popletou chutě a choutky.