Kirill Buly?ov
   Sly?el jsem Zemi…
   Z rusk?ho origin?lu „Pereval“ p?elo?il Josef T??
   Nakladatelstv?: Lidov? nakladatelstv?
   Rok vyd?n?: 1988
   1
   V dom? bylo vlhko, v?elijak? mu?ky se m?haly kolem sv?tilny, kter? u? d?vno nem?la sv?tit, matka ji z?ejm? zapomn?la zhasnout, venku nav?c pr??, je tam ?ero, skoro tma. Oleg se povaloval na paland?. V noci hl?dal, byl unaven?. Zah?n?l ?akaly, kte?? dot?rali a? ke stodole, mocnesch?zelo a roztrhali ho. V t?le mu sed?la pr?zdnota a lhostejnost, t?eba?e od toho o?ek?val sp?? vzru?en? nebo dokonce strach. Pravd?podobnost, jestli se v?bec vr?t?, byla jedna ku jedn?. Nebo snad to bylo ?ty?i k ?esti? N?jak? z?konitost tu p?ece musela b?t, kdyby ji ?lov?k aspo? znal, takhle si p?ipad? nesm?rn? hloup?, jako kdy? po??d vynal?z? bicykl. Ostatn? u? tolikr?t se cht?l Sta?e?iny zeptat, co je to bicykl. Je to paradoxn?. Bicykl je?t? nesestrojili, av?ak Sta?e?ina jim to neust?le vy??t?, i kdy? se nezam??l? nad smyslem t?to v?ty.
   V kuchyni zaka?lala matka. Tak tedy p?ece jenom je doma. A Oleg si myslel, ?e ?la na houby.
   „Co?e jsi doma?“ zeptal se.
   „U? nesp??? D?m ti pol?vku, oh??la jsem ji.“
   „A kdo ?el na houby?“
   „Mariana s Dickem.“
   „V?c nikdo?“
   „Mo?n? ?e se k nim p?idal je?t? n?kdo z d?t?.“
   Taky ho mohli probudit a vz?t ho s sebou. Mariana mu nic neslibovala, ale bylo by p?irozen?, kdyby mu ?ekla, aby ?el s nimi.
   „Nem?m na j?dlo chu?.“
   „Moc dlouho jsi spal,“ ?ekla matka. „Jestli nep?estane pr?et, tak do mraz? nedozraj? okurky. V?echno zplesniv?.“
   Matka vstoupila do m?stnosti, rukou rozehnala mu?ky a sfoukla sv?tlo. Oleg se zad?val na strop. ?lut? pl?s?ov? skvrna se zv?t?ila a zm?nila sv?j tvar. Je?t? v?era se podobala Thomasovi z profilu, velk?, ostr? nos, kter? mu v?ak dneska natekl, jako kdyby ho p?chla vosa a nav?c mu na ?ele narostl roh. Te? u? se ta pl?s?ov? kresba Thomasovi v?bec nepodobala. Ostatn? Dicka les nezaj?m?. Pro? by takov? ?lov?k m?l sb?rat houby? Je to lovec, ?lov?k ze stepi, jak to aspo? o sob? po??d ??kal. T?eba mu ale Mariana ?ekla sama.
   „Je tu spousta mu?ek,“ ?ekla matka. „V lese jim je asi zima.“
   „To sis na?la ty prav? k litov?n?.“
   D?m byl rozd?len na dv? poloviny, v t? druh? bydlel Sta?e?ina a Durovova dvoj?ata. Sta?e?ina si je vzal k sob?, kdy? ti nejstar?? lid? zem?eli. Dvoj?ata byla po??d nemocn? — sotva se jedno uzdrav?, za?ne druh?, a nav?c st?le plakala. Neb?t toho jejich v??n?ho no?n?hopl??e, nikdy by Oleg nechodil v noci hl?dat. Po??d bylo sly?et ten jejich dvojhlas? pl??, kdy? se probudila hlady. Nesrozumiteln?, vzd?len?, jako z?van v?tru b??n? Sta?e?inova samomluva ustala a hned na to zast?nala lavice. To znamen?, ?e Sta?e?ina ?el do kuchyn?, v t? chv?li za?ali hlu?et mr?ousov?, jeho ??ci.
   „Kampak bys tam chodil?“ ?ekla matka. „V?dy? tam nedojdete! Kdybyste se aspo? ve zdrav? vr?tili!“
   Te? se matka rozpl??e. V posledn? dob? pl??e p??li? ?asto. I v noci. Pov?d? si, p?evrac? se, pak za?ne ti?e vzlykat, jen?e ?lov?k to pozn? podle toho, ?e popotahuje. Pak si za?ne ?eptat, jako kdyby cht?la n?koho p?esv?d?it: „U? nem??u, u? d?l nem??u! To a? u? rad?i um?u…“ Kdy? ji Oleg sly??, ani se nepohne, proto?e by mu bylo trapn? prozradit. ?e nesp?, styd? se, jako kdyby vid?l n?co, co se vid?t nem?. Styd?l se p?iznat, ?e mu matky nen? l?to. Pl??e pro n?co, co pro Olega neexistuje. Pl??e pro kraje, kter? nem??e vid?t, pro lidi, kte?? tu nejsou. Oleg si matku jinak nepamatuje, zn? ji jenom takovou, jak? je dnes. Vyhubl?, ?lachovit? ?ena, rovn? vlasy nestejn? barvy sv?zan? dozadu do st?le se uvol?uj?c?ho drdolu j? padaj? v t??k?ch pramenech do obli?eje, matka do nich st?le fouk?, aby je z tv??e odstranila. ?erven? obli?ej m? sam? dol??ek od ??teru, pod o?ima tmav? v??ky, o?i p??li? sv?tl? barvy, jako kdyby j? vyrudly. Matka sed? u stolu, p?ed sebou ruce s tvrd?mi dlan?mi sam? mozol obr?cen?mi nahoru. No tak pros?m t? nepla?. ?e te? vylov? fotografii? Jist?, p?it?hla si krabi?ku, otv?r? ji. A vynd?v? fotografii.
   Za zd? Sta?e?ina domlouv? dvoj?at?m, aby se najedla. Dvoj?ata f?ukaj?. ??ci hlu??, pom?haj? Sta?e?inovi krmit mal? d?ti. Jako kdyby to byl ten nejv?edn?j?? den, jako kdyby se nikdy nic nem?lo st?t. Co je?t? ti dva ale d?laj? v lese? Je skoro poledne a po ob?d? by m?li vyrazit. U? by m?li b?t tedy zp?tky. Copak se toho s lidmi v lese m??e st?t m?lo?
   Matka si prohl??? fotografii. Je na n? s otcem. Oleg ten sn?mek vid?l u? tis?ckr?t a pokou?el se naj?t n?jak? spole?n? rys s otcem. Nepoda?ilo se mu to v?ak. Otec byl blon??k s kudrnat?mi vlasy, pln?mi rty, rozp?lenou bradou, na fotografii se nakl?n? dop?edu. Usm?v? se. V?dycky se usm?val. Matka o n?m aspo? ??k?, ?e se usm?val v?dycky. Matce je Oleg podobn? v?c. Ne t? dne?n? matce, ale t?, co je na fotografii spolu s otcem. Rovn? ?ern? vlasy a bled? rty. ?irok? obo?? vyp?naj?c? se ve strm?ch oblouc?ch, pod nimi v?razn? modr? o?i. A b?l? poko?ka,nesm?rn? b?l? ple? s v?razn?m rum?ncem. Oleg taky hned z?erven?. M? tenk? rty a ?ern? rovn? vlasy jako matka na fotografii. Rodi?e stoj? vedle sebe, jsou mlad? a velice vesel?. A pln? ?ivota. Otec je v uniform?, matka v ?atech bez ram?nek. ??k? se tomu saraf?n. Tehdy Oleg je?t? nebyl na sv?t?. P?ed dvaceti lety se Oleg je?t? nenarodil. Ale p?ed patn?cti lety u? ?il.
   „Mami,“ ?ekl Oleg, „tak u? toho nech, nem? to smysl.“
   „J? t? nikam nepust?m,“ ?ekla matka. „Nepust?m a dost. Jen p?es mou mrtvolu.“
   „Mami,“ ?ekl znovu Oleg a usedl na palandu. „To by u? sta?ilo, ne? Rad?ji si vezmu trochu pol?vky.“
   „Je v kuchyni,“ ?ekla matka. „Je?t? nevystydla.“
   M?la mokr? o?i. P?ece jenom plakala, jako kdyby Olega p?edem poh?b?vala. I kdy? je tak? mo?n?, ?e plakala pro otce. Tahle fotografie pro ni znamenala ?iv?ho ?lov?ka. Na otce si Oleg v?bec nepamatoval, i kdy? se o to pokou?el. Vstal a ode?el do kuchyn?. Byl tam Sta?e?ina. Podpaloval v kamnech.
   „Pom??u v?m,“ ?ekl Oleg. „Chcete oh??t vodu?“
   „Ano,“ ?ekl Sta?e?ina. „D?kuju. Zrovna toti? u??m. Potom ale za mnou zajdi.“
   2
   Mariana nasb?rala pln? pytel hub. M?la ?t?st?. Museli v?ak kv?li tomu j?t daleko, a? k sout?sce. S Olegem by se nikdy neodv??ila a? sem, s Dickem ale byla klidn?. To proto, ?e i on byl klidn?. V?ude. Dokonce i v lese. I kdy? m?l rad?ji step. Byl to lovec, jako kdyby se j?m u? narodil. I kdy? se narodil d??v, ne? postavili osadu.
   „Jsi v lese jako doma,“ ?ekl Dick.
   ?ekl to hodn? nahlas. ?el p?ed n? a trochu stranou. Ko?en? bunda s chlupy obr?cen?mi ven na n?m sed?la jako ulit?. S?m si ji u?il. M?lokter? z ?en ve vesnici by n?co takov?ho dok?zala. Mariana aspo? tedy ne.
   Byl tu??dk? les, takov? pokroucen?, stromy vyrostly jen o n?co v??e, ne? to dok?zal s?m ?lov?k, a hned skl?n?ly sv? skromn? koruny, jako kdyby se b?ly vyniknout nad sv? sousedy. A d?laly dob?e. Zimn? v?tr dok??e ulomit ?pi?ku stromu raz dva. Z jehli?? odkap?vala voda. Byl tod???, studen? d???, Marian? nav?c ?pln? zd?ev?n?la ruka, ve kter? nesla pytel s houbami. P?endala si pytel do druh? ruky. Houby se v pytli pohnuly a zavrzaly. Ruka ji bolela. Vrazila si do dlan? t??sku, kdy? vyhrab?vala u sout?sky houby. Dick j? t??sku okam?it? vyt?hl, aby nedostala otravu krve. Kdo mohl tu?it, co to bylo za d?evo. Je?t? si lokla z lahvi?ky ho?k? tekutiny proti otrav?, kterou st?le nosila na krku.
   U b?lav?ch tlust?ch kluzk?ch ko?en? jedn? z borovic Mariana zpozorovala fialovou skvrnku.
   „Po?kej, Dicku,“ ?ekla. „Tenhle kv?t jsem je?t? nikdy nevid?la.“
   „Ne?lo by to bez toho?“ zeptal se Dick. „U? je nejvy??? vr?tit se. N?co se mi tu nezd?.“
   Dick dok?zal sv?m ?est?m smyslem p?edv?dat nep??jemnosti. Bylo dob?e ho v?dycky poslechnout.
   „Jenom chvilinku,“ ?ekla Mariana a rozb?hla se ke stromu. P?rovit? m?kk? namodral? k?ra borovice trochu pulsovala, ?erpala vodu, ko?eny se j? chv?ly, jak se p?esunovaly a vypou?t?ly fale?n? ko?eny, aby jim neunikla jedin? kapka de?t?. Byl to kv?tek. Do?ista oby?ejn? kv?tek, fialka. M?la jenom hust?? kv?t a byla o n?co v?t?? ne? oby?ejn? fialky, kter? rostly u vesni?ky. I trny m?la del??. Mariana rychle vytrhla fialku, aby se nesta?ila uchytit ko?eny za borovici a vz?p?t? ji m?la u? v pytli s houbami, kter? se tam za?aly hem?it a vrzat tak, ?e se Mariana dokonce rozesm?la. Pak najednou zaslechla Dick?v v?k?ik:
   „K zemi!“
   Rychle zareagovala, sko?ila kup?edu, padla k zemi a p?itiskla se k tepl? pulsuj?c? k??e borovice. Trochu se v?ak opozdila. Obli?ej j? jen ho?el, jako kdyby j? na n?j n?kdo vylil va??c? vodu.
   „O?i,“ k?i?el Dick. „M?? v po??dku o?i?“
   Chytil Marianu za ramena, posadil ji a odtrhl j? prsty, kter?mi bolest? k?e?ovit? sv?rala ko?eny stromu.
   „Neotv?rej o?i,“ p?ik?zal j?, rychle j? za?al vytahovat z obli?eje drobn? tenk? jehli?ky. Rozzloben? j? domlouval: „Huso hloup?, tebe ?lov?k nem??e do lesa pou?t?t. Mus?? m? poslouchat. Bol? to, co?“
   „Bol?.“
   Najednou do Mariany prudce str?il a povalil ji na ko?eny.
   „To bol?!“
   „Prolet?l tu je?t? jeden,“ ?ekl a vstal. „Pak se pod?v??. Rozpadl se mi na rameni.“
   Je?t? dal?? dv? kuli?ky ??teru p?elet?ly kolem nich snad ve t?ech metrech. Semena spleten? z tvrd?ch jehli?ek lehk?ch jako vzduch, proto?e byla uvnit? dut?, budou l?tat tak dlouho, dokud n?hodn? nenaraz? na strom nebo dokud je z?van v?tru nezanese na sk?lu. Mili?n takov?ch kuli?ek neplodn? zhyne, jenom jedna jedin? nalezne sv?ho medv?da, sv?mi jehli?kami se uchyt? za teplou k??i a z jehli?ek vypu?? mlad? v?honky. Tyto kuli?ky jsou nesm?rn? nebezpe?n?, a kdy? dozr?vaj?, mus? b?t ?lov?k v lese opatrn?, jinak mu z?stane nadosmrti pam?tka.
   „To nic nen?,“ ?ekl Dick. „??dnou jehli?ku tam u? nem??. A do o?? se ti to nedostalo. Nejd?le?it?j?? je, ?e se ti to nedostalo do o??.“
   „M?m tam hodn? ran?“ zeptala se Mariana ti?e.
   „V?ak ono ti to kr?sy neubere,“ ?ekl Dick. „Te? rychle dom?, aby ti to Egle namazala tukem. Jinak by se ti to podebralo.“
   „Ano, jist?,“ ?ekla Mariana a p?ejela si rukou po tv??i. Dick si toho v?iml a uhodil ji p?es ruku.
   „Houby jsi m?la v ruce, ten kv?t jsi trhala. Zbl?znila ses? Je?t? si do toho zanese? n?jakou infekci.“
   Houb?m se zat?m poda?ilo uniknout z pytle a za?aly se plazit mezi ko?eny, n?kter? se u? dokonce sta?ily nap?l zahrabat. Dick je pom?hal Marian? sesb?rat, kdy? u? odm?tla j?t dom? bez hub. Tu fialku ale nakonec nena?li. Pak p?edal Dick Marian? pytel, byl lehk? a s?m cht?l m?t ruce zcela voln?. V lese rozhoduj? okam?iky a lovec mus? m?t ruce neust?le voln?.
   „Pod?vej se na m?,“ ?ekla Mariana, kdy? si od n?ho brala pytel. Jej? prochladl? ?t?hl? drsn? dla? s ol?man?mi nehty na chv?li z?stala le?et na Dickov? ruce. „Vypad?m stra?n?, vi??“
   „Nic to nen?,“ ?ekl Dick. „V?ichni maj? po?oban? obli?ej. J? taky. A jsem snad o?kliv?? To je tetov?n? na?eho kmene.“
   „Tetov?n??“
   „U? jsi zapomn?la? Sta?e?ina n?s v d?jepise u?il, ?e divok? kmeny se tak zdobily. Bylo to n?co jako vyznamen?n?. To ale ty nem??e? pochopit. Nikdy jsi neposlouchala a d?vala ses oknem ven.“
   „To p?ece byli ale divo?i,“ ?ekla Mariana. „A m? to bol?.“
   „My jsme taky divo?i.“
   Dick u? ?el p?ed n?. Neohl??el se. Mariana ale v?d?la, ?e v?echno sly??. M? sluch jako prav? lovec. P?ekro?ila ?ediv? stvol drav? li?ny.
   „Bude t? to pak sv?dit, nebude? moct sp?t. Nejd?le?it?j?? je neroz?kr?bat si to. Pak to nebude v?bec vid?t. Jenom?e si to roz?kr?be ka?d?.“
   „J? si to ?kr?bat nebudu,“ ?ekla Mariana.
   „Ve sp?nku na to zapomene? a po?kr?be? se taky.“
   Pr?elo st?le siln?ji, vlasy jako kdyby j? n?kdo p?ilepil ke hlav?, kapky j? st?kaly z ?as, ?patn? vid?la na cestu, ale studen? voda d?lala obli?eji dob?e. Napadlo ji, ?e budou muset Dicka ost??hat, proto?e m?l vlasy a? na ramena a p?ek??ely mu. To nen? dobr?, kdy? bydl? s?m. V?ichni bydl? pohromad?, jenom on je s?m od t? doby, kdy mu zem?el otec. U? si na to zvykl.
   „Tob? se n?co nezd??“ zeptala se Mariana, kdy? si v?imla, ?e Dick vykro?il rychleji.
   „Ano,“ ?ekl. „Jsou tu zv??ata. Jist? ?akali. Sme?ka ?akal?.“
   Rozb?hli se, ale v lese se ned? rychle ut?kat. Ti, kdo ut?kaj? hlava nehlava, se stanou potravou li?n nebo dub?. Houby se v pytli zm?taly, ale Mariana se s nimi necht?la rozlou?it. Za chv?li p?ijde m?tina a za n? je osada. U ohrady mus? ur?it? n?kdo hl?dat. Vid?la, jak Dick vyt?hl z opasku n?? a samost??l uchopil tak, aby ho m?l v pohotovosti. Tak? vyt?hla sv?j n??. Byl to ale uzounk? n??, hodil se tak k ?ez?n? li?n nebo k vyhrabov?n? hub. Kdy? ?lov?ka do?enou ?akali, n?? mu nepom??e, to je lep?? klacek.
   Ut?kali u? p??inou, ?akali jenom m?lokdy p?ich?zej? tak bl?zko k osad?, ale kdy? je r?no Thomas pou?t?l za ohradu, ?ekl jim, ?e v noci byli ?akali hodn? bl?zko a Oleg ?e m?l co d?lat, aby je zahnal.
   3
   Oleg sn?dl trochu pol?vky a hrnec se zbytkem postavil co nejv??e na polici, aby se k j?dlu nedostaly krysy. ???kov? zadupali bos?ma nohama po u?lapan? hlin?n? podlaze a Oleg st??lnou ve zdi vid?l, jak se vy??tili ze dve?? rovnou do obrovsk? lou?e, kter? se tu za posledn? dny ud?lala. C?kalo to na v?echny strany. Najednou n?kdo z nich vyk?ikl: „Je tu ?erv!“ V tu chv?li byli v?ichni v jednom chumlu a za?ali lovit ?erva, jeho? r??ov? ocas se vysunul z vody a c?kal d?tem na nohy. Zrzav? Ruth, Thomasova dcera, hlasit? vyk?ikla, ?erv j? z?ejm? zas?hl ruku ?ahavou p??savkou, jej? matka se objevila v dom? naproti a zvolala:
   „Vy jste se zbl?znili! Co lezete do vody? P?ijdete tak je?t? o ruce! Okam?it? dom?!“
   ??ci se v?ak rozhodli dostat ?erva za ka?dou cenu z lou?e ven a Oleg v?d?l, pro? to d?laj?. ?erv toti? dok??e m?nit barvy, z?erven?, pak zmodr?, je to velice zaj?mav?, zaj?mav? pro n?s, m?stn?, nikoli u? pro matky, kter? maj? z ?erv? panick? strach, i kdy? jde v podstat? o ne?kodn? a b?zliv? ?ivo?ichy.
   Thomasova?ena Linda st?la u lou?e a volala na dceru.
   Oleg p?ede?el matku a s?m ?ekl:
   „Hned jsem tam.“
   Vy?el ven, pohl?dl na konec ulice ke vrat?m v ohrad?, u nich? st?l Thomas se samost??lem v ruce. V jeho postoji bylo vid?t nap?t?. To nen? dobr?, ?ekl si Oleg. To nen? dobr?, j? jsem si to hned myslel. Dick odvedl Marianu n?kam daleko a tam se n?co stalo. Dick nemysl? na to, ?e ona je docela jin? ne? on, ?e je to je?t? hol?i?ka a ?e je ji t?eba br?nit.
   D?ti vyt?hly ?erva z vody, byl u? skoro ?ern?, nebyl schopen p?izp?sobit se zajet?, zrzav? Ruth byla matkou tak? zajata a Linda ji vlekla dom?. Oleg se rozb?hl k ohrad? a cestou si uv?domil, ?e zapomn?l samost??l a ?e takhle tam nebude nic platn?.
   „Co je?“ zeptal se Thomase.
   Ani? se Thomas obr?til, ?ekl:
   „M?m pocit, ?e se tu zase potuluj? ?akali. Sme?ka.“
   „Ta co v noci?“
   „Nev?m. D??v sem za dne nelezli. ?ek?? na Marianu?“
   „?la s Dickem na houby.“
   „To v?m, s?m jsem je pou?t?l. Bu? klidn?. Kdy? je s Dickem, nic se j? nestane. Dick je rozen? lovec.“
   Oleg p?ik?vl. V t?chto slovech bylo n?co poni?uj?c?ho, i kdy? Thomas Olega urazit necht?l. Z toho, co ?ekl, si bylo mo?no domyslet, ?e Dick je spolehliv?j??, ?e Dick je lovec a ty, Olegu, lovec nejsi. Jako kdyby st?t se lovcem m?lo b?t nejvy???m c?lem lidsk?ho sna?en?.
   „J? ti, hochu, ?pln? rozum?m,“ usm?l se Thomas. Nechal klesnout samost??l a op?el se z?dy o sloup v ohrad?. „To v?echno je ov?em ot?zka, v jak? situaci zrovna ?lov?k je. V mal? spole?nosti, ?ekn?me v kmeni asi jako je ten n??, jsou t?eba matematick? v?domosti, tedy pokud jde o jejich u?itnou hodnotu, pon?kud pozadu ve srovn?n? s um?n?m zab?t medv?da. Je to sice nespravedliv?, ale pochopiteln?.“
   Thomas se p??v?tiv? usm?l, dlouh? tenk? rty se mu oh?baly a? v koutc?ch ?st, jako kdyby se mu neve?ly do tmav?ho obli?eje sam? vr?ska. O?i m?l je?t? tmav?? ne? tv??e, i b?lmo m?l za?loutl?. Thomas m?l nemocn? j?tra. Nemoc zp?sobila, ?e p?i?el o v?echny vlasy. M?l tak? slab? pl?ce a ?asto ka?lal. P?esto v?echno vydr?el ?trap ze v?ech nejv?c a nejl?pe ze v?ech tak? znal cestu k pr?smyku.
   Thomas zvedl samost??l a bez m??en? vyst?elil. ?akal nem?l ?as uhnout. Vypadl ze k?ov?, jako kdyby ho ke?e podp?raly a jako na povel pustily. Dopadl na louku, trhnul sebou a byl konec.
   „Mistrovsk? st?ela,“ ?ekl Oleg.
   „D?ky. M?li bychom ho co nejrychleji odt?hnout, ne? se sem slet? ta havran? sebranka.“
   „Dojdu pro n?j,“ ?ekl Oleg.
   „To ne,“ ?ekl Thomas. „Nebyl tu s?m. Rad?ji si zab?hni pro sv?j samost??l. A? se budou vracet ti dva z lesa, budou muset proj?t jejich sme?kou. Kolik jich bylo?“
   „Napo??tal jsem jich ?est,“ ?ekl Oleg.
   ?akal m?l doko??n otev?enou zubatou tlamu, b?l? srst mu st?la, jako kdyby to byly jehly.
   Oleg se oto?il, aby si zab?hl pro samost??l. Vtom ho zastavilo Thomasovo zahv?zdnut?. Bylo hlasit? a sly?eli ho v?ichni ve v?ech koutech osady: v?ichni sem, v?ichni na pomoc!
   M? b??et zp?tky? Ne, lep?? bude, kdy? si dob?hne pro samost??l. Bude to jen chvilka.
   „Co se tam d?je?“ Matka st?la ve dve??ch.
   Beze slova ji odstr?il, sundal samost??l ze zdi, a? m?lem vytrhl h??ek. „Kde jsou ??py? Pod stolem? Snad je n?kam zase nedala dvoj?ata?“
   „??py jsou za kamny,“ ?ekla matka. „Co se d?je? Je n?co s Marianou?“
   Sta?e?ina vyb?hl s kop?m. Neum?l st??let ze samost??lu, copak to taky s jednou rukou jde? Oleg Sta?e?inu p?edb?hl, vyt?hl ??p z toulce, a?koli v b?hu to nebylo pr?v? snadn?.
   V?echna drobotina z vesni?ky uh?n?la k ohrad?.
   „Zp?tky!“ zavolal na n? Oleg v?hru?n?. Nikdo ho ale neposlechl.
   Vedle Thomase u? st?l Sergejev s velk?m lukem. Mu?i napjat? naslouchali. Sergejev zvedl ruku, na n?? mu chyb?ly dva prsty a d?val znamen? t?m, kdo p?ib?hali zezadu, aby se zastavili.
   V t? chv?li sem ze ?ediv? lesn? st?ny dolehlo vol?n?. Lidsk? vol?n?. Bylo sly?et zdaleka, zazn?lo kr?tce, pak ustalo a rozhostilo se nekone?n? ticho, proto?e nebylo ve vsi lidsk? du?e, kter? by si dovolila by? jen hlasit? vydechnout. Ned?chala snad ani mimina v kol?bk?ch. A Oleg si p?edstavil, ne, Oleg to p?ed sebou vid?l, jak tam za de??ovou clonou mezi sv?tl?mi kmeny uprost?ed b?l?ho d?chaj?c?ho lesa pln?ho pohybu se tiskne z?dy k tepl? a p?liv? k??e borovice Mariana, Dick upadl na koleno a z jedn? ruky, kterou mu rozervaly ?akal? zuby, se mu val? krev, on se pokou?? uchopit kop?…
   „Sta?e?ino!“ vyk?ikl Thomas. „Borisi! Z?stanete u ohrady. Olegu, pob?? s n?mi!“
   U lesa je dohnala teta Luisa se sv?m proslul?m tes?kem, kter?m se j? letos poda?ilo zahnat medv?da. V druh? ruce t??mala kus doutnaj?c?ho d?eva. Teta Luisa byla mohutn?, velik? a na pohled hrozn? ?ensk?, kr?tk? ?ediv? chom??e vlas? ji tr?ely na v?echny strany, dlouh? pl?t?n? ?at se j? nafoukl jako zvon. Dokonce i stromy ustra?en? odtahovaly v?tve a st??ely listy, proto?e teta Luisa vypadala jako bohyn? pomsty, jako zl? duch, kter? v zim? ?ve v ??labin?. A kdy? teta Luisa zakopla a dravou li?nu, tak li?na m?sto aby se zmocnila chapadly sv? ob?ti, vrhla se ke kmeni stromu a schovala se tu jako b?zliv? had.
   Thomas se z ni?eho nic zastavil, a? do n?ho Sergejev m?lem narazil, pak str?il do ?st dva prsty a zahv?zdal. Nikdo v osad? nedok?zal tak hlasit? p?skat, jako on.
   Kdy? hvizd dozn?l, Oleg v tu chv?li pochopil, ?e se les v tom n?hl?m tichu polekal lidsk?ho dup?n?, toho lidsk?ho poplachu i hn?vu. Byla jenom sly?et t??k? oddechov?n? tlust? tety Luisy.
   „Tady jsme!“ zak?i?ela Mariana. Jej? hlas zazn?l docela bl?zko. Vlastn? ani tak nezak?i?ela, zavolala na n?, jako se vol? z jednoho konce osady na druh?. A pak, kdy? u? znovu ut?kali, zavolala na n? op?t. Oleg zaslechl Dick?v hlas, vlastn? to byl sp?? zv??ec? ?ev, a do toho v?eho se m?silo zu?iv? ?akal? vyt?.
   Oleg usko?il do strany, aby mohl p?edb?hnout tetu Luisu, p?ed n?m v?ak vyrostla z?da Sergejeva, kter? se ani nesta?il obl?knout a ut?kal jenom v ko?ili a ko?en?ch kalhot?ch, bundu nem?l.
   Oleg jako kdyby Marianu vid?l ve snu, st?la p?itisknuta k poddajn?mu b?l?mu kmeni star? tlust? borovice, kter? se propadal, a cht?l d?v?e ochr?nit. Dick v?ak neupadl. Br?nil se no?em velk?mu ?ediv?mu ?akalu, kter? uh?bal p?ed jeho ranami, sv?jel se a sy?el. Dal?? ?akal se kroutil kus d?l na zemi s ??pem v boku. Dal??ch nejm?n? p?t sed?lo stranou vedle sebe, jako kdyby tu byli za div?ky. Tato zv??ata maj? toti? podivn? zvyk. Nikdy neza?to?? najednou, ale vy?k?vaj?. Kdy? se nepoda?? prvn?mu zdolat ko?ist, pust? se do z?pasu druh?. A tak to jde tak dlouho, dokud sme?ka nezv?t?z?. Nec?t? k sob? ??dnou l?tost. N?co takov?ho nech?pou. Kdy? Sergejev jednoho ?akala pitval, nenalezl u n?ho ani mozek.
   ?akali v roli div?k? jako na povel obr?tili sv? tlamy proti lidem, kte?? se v??tili na m?tinu. Olegovi najednou p?ipadlo, ?e rud? ?akal? o?i se na n?ho d?vaj? s opovr?en?m. Copak je mo?n?, aby svou ko?ist napadli v?ichni najednou? To p?ece nen? podle pravidel.
   ?akal, kter? se pr?v? pokou?el sev??t n?? do zub? a vytrhnout ho, se najednou svalil a z dlouh?ho krku mu tr?el ??p. Zat?mco Oleg p?ihl??el ud?lostem na m?tin?, Thomas sta?il vyst?elit. Stalo se to ve zlomku vte?iny, kdy se Oleg rozhl??el a uva?oval, co d?lat. Dick jako kdyby na tohle ?ekal. Okam?it? se obr?til na ostatn? ?akaly a vrhl se na n? s kop?m. Vedle n?ho u? st?l Sergejev a teta Luisa s tes?kem a doutnaj?c?m kusem d?eva. Je?t? ne? si ?akali sta?ili uv?domit, ?e musej? ut?ct, dva z nich se v?leli mrtv?, ostatn? st?hli ?upinat? ocasy na lys? krky a rozb?hli se do lesa. Nikdo je nepron?sledoval. Oleg p?ikro?il k Marian?.
   „Nestalo se ti nic?“
   Mariana plakala. Tiskla si na prsa zm?taj?c? se pytel s houbami a ho?ce plakala.
   „Tak mluv, mluv!“
   „??tor m? takhle z??dil,“ plakala Mariana. „Te? budu taky po?oban?.“
   „?koda ?e jste p?ib?hli tak brzy,“ ?ekl Dick a ot?ral si krev z tv??e, „zrovna jsem tomu p?i?el na chu?.“
   „Nemluv nesmysly,“ ?ekla mu teta Luisa.
   „T?et? nebo ?tvrt? by t? dostal,“ prohl?sil Sergejev.
   4
   Cestou do vsi se Dick za?al chv?t, od ?akal?ch zub? je?t? nikdy nikomu nebylo dob?e. V?ichni ve?li do Vajtkusova domu. S?m Vajtkus byl nemocn? a le?el, jeho ?ena Egle vylovila ze sk???ky v kout? slou??c? za l?k?rnu obklady a v?ta?ek proti ?akal?mu jedu, pak Dickovi vymyla r?ny a p?ik?zala mu,aby ?el sp?t. Mariana cht?la Dicka doprovodit, ale ten to odm?tl. S?m nesn??el svou slabost. Za hodinu dv? teplota klesne a te?, kdy? trp?l bolest? a bylo mu ?patn?, necht?l, aby toho byl n?kdo jin? sv?dkem.
   Egle postavila na st?l misku s cukrem, kter? se z?sk?v? z ko?en? ost?ice rostouc? v ba?in?ch. Jenom ona a Mariana dovedly rozeznat sladkou ost?ici od oby?ejn?. A pak to dok?zali je?t? mal? kluci, kte?? sv?m ?est?m smyslem poznaj?, kter? rostlina je sladk? a kter? se nemaj? ani dotknout. Nato Egle rozlila do misek horkou vodu a ka?d? si u? s?m nab?ral po l??c?ch hustou a ?edivou cukrovou ???vu. U Vajtkus? bylo v?echno p?irozen?. V?ichni k nim r?di chod?.
   „Nen? to v??n??“ zeptal se Thomas Egle. Jako kdyby se na to neptal u? pot?et?.
   „Dick je jako ko?ka, za chvilku se mu to zahoj?.“
   „Ty p?es to v?echno st?le je?t? v?h???“ zeptal se Sergejev.
   „J? nev?h?m,“ ?ekl Thomas. „Nem?me toti? jin? v?chodisko. Chce? snad ?ekat je?t? dal?? t?i roky? To zat?m v?ichni vym?eme na ?byt?.“
   „Ale nevym?eme,“ uklidnil ho z palandy Vajtkus. Vousy a h??va vlas? mu zakr?valy celou tv??. Bylo mu vid?t jenom ?erven? nos a sv?tl? body o??. Kdov? odkud se oz?val ten vysok? hlas. „My toti? definitivn? zdivo??me.“
   „To je tot??,“ ?ekl Thomas. „Kdybych tak dostal do rukou Daniela Defoea. To byl uboh? b??dil.“
   Vajtkus se rozchechtal, vypadalo to, jako kdyby se zakuckal.
   Oleg u? tyhle rozhovory znal. Pr?v? te? je to pouhopouh? ml?cen? pr?zdn? sl?my. Cht?l odej?t do k?lny, kde Sta?e?ina se sv?mi ??ky stahoval k??e ze zabit?ch ?akal?, cht?l si s n?m promluvit. Prost? jenom tak si popov?dat. Pak ale pohl?dl na misku s cukrem a rozhodl se, ?e si vezme je?t? kousek. S matkou doma sn?dli sv?j p??d?l u? p?edminul? t?den. Nabral si cukru jenom tak, aby l??ce nebyla zcela pln?.
   „Pij, Marja?ko,“ ?ekla Egle, „jsi unaven?.“
   „D?kuju,“ ?ekla Mariana. „D?m vym??et houby, jinak uschnou.“
   Oleg si prohl??el Marianu, jako kdyby ji vid?l prvn?, dokonce i l??ci zapomn?l don?st k ?st?m. Marian? snad rty n?kdo namaloval, ??m d?le k okraj?m, t?m byly tmav??, byly to n?dhern? rty, takov? nem?l nikdo z cel? osady. I kdy? se trochu podob? Sergejevovi. Ale jenom docela m?lo. Jist? je taky podobn? sv? matce, ale na Marianinu matku si Oleg nepamatuje. Mo?n?, ?e je podobn? d?dovi. Ta genetika je z?zra?n? v?c. V j?m? za k?lnou, kde je Marianino kr?lovstv?, p?edv?d?l ve sklen?ku Sta?e?ina ??k?m Mendelovy pokusy s hrachem. Tedy vlastn? ne s hrachem, bylato m?stn? ?o?ka. Bylo to ale stejn?, jenom s mal?mi odchylkami. Jin? sady chromozom? jsou p?irozen? odli?n?. Mariana m? tv?? do troj?heln?ku, vysedl? l?cn? kosti a ?irok? ?elo, ostrou bradu, tak?e o?i maj? na obli?eji spoustu m?sta, p?esto v?ak v?echno voln? m?sto zaplnily. M? prot?hl? krk, po stran? na n?m m? r??ovou jizvu z d?tstv?. Mariana si na ni zvykla, a to s ??torem, to p?e?ije taky. Copak nen? jedno, jestli ?lov?k m? nebo nem? punt?ky na obli?eji? V?ichni je tu maj?. A na krku nos? Mariana stejn? jako ostatn? ?eny nebo d?v?ata z vesnice na prov?zku d?ev?nou n?dobku s protijedem. Mu?i nos? tento protijed v kaps?ch.
   „P?edstav si, ?e ta v?prava skon?? ?patn?,“ uva?oval nahlas Sergejev.
   „To bych necht?l, kdy? se j? m?m z??astnit,“ ?ekl Thomas. Vajtkus se znovu zasm?l, n?kde uprost?ed vous? mu to zabublalo.
   „Dick s Olegem jsou nad?j? na?? osady, jsou jej? budoucnost. Ty jsi jedn?m ze ?ty? posledn?ch mu??.“
   „To m??ete po??tat i m?,“ zahu?ela Luisa a za?ala hlasit? foukat do misky, aby si ochladila horkou vodu.
   „Nep?esv?d??? m?,“ ?ekl Thomas. „Ale jestli se tolik boj??, tak Marianu nech?me tady.“
   „Boj?m se o dceru, to ano. Jen?e tady jde o podstatn? d?le?it?j?? v?ci.“
   „J? jdu namo?it houby,“ vstala hbit? Mariana.
   „Je kost a k??e,“ ?ekla teta Luisa p?i pohledu na ni. „Doslova kost a k??e.“
   Kdy? Mariana proch?zela kolem sv?ho otce, dotkla se kone?ky prst? jeho ramene. Zvedl dla? se t?emi prsty, aby v n? schoval Marianinu ruku, ale ta u? ji odt?hla a rychle pro?la ke dve??m. Dve?e se otev?ely, propustily dovnit? jednotv?rn? ?um?n? de?t? a hlasit? se zabouchly. Olegse m?lem za n? rozb?hl, ale udr?el se, proto?e mu to nep?ipadalo vhodn?.
   Z druh? m?stnosti vy?el nejist?m krokem jeden z Vajtkusov?ch syn?. Vajtkusovi m?li ?est d?t?, ?pln? sv?tov? rekord.
   „Cukr,“ po??dalo zaryt? d?t?.
   „J? ti d?m cukr!“ rozzlobila se Egle. „Kohopak to bol? zuby? M? snad? A kdopak to tu chod? bos? J??“
   Chytila chlapce a odnesla ho z m?stnosti.
   Oleg se p?istihl, ?e jeho ruka se sama od sebe znovu nat?hla pro cukr do misky. Dostal na sebe vztek a vylil l??ci zp?tky. Pr?zdnou si ji dal do ?st a ol?zal.
   „Uka?, j? ti d?m je?t? trochu hork? vody,“ nab?dla teta Luisa. „Lituju t?ch na?ich d?t?, po??d jsou nedojeden?.“
   „Te? to je?t? nic nen?,“ ?ekla Egle, kdy? se vr?tila do m?stnosti. Hned za n? sem dolehl basov? ?ev Vajtkuse mlad??ho. „Te?ka jsou houby. A vitam?ny jsou taky. Hor?? to je s tukem…“
   „My u? p?jdem,“ teta Luisa nem?la nikdy klid. „Jsi cel? bled?.“
   „V?? p?ece pro?,“ pokusila se o ?sm?v Egle. M?sto ?sm?vu v?ak vznikla grimasa, jako kdyby ji n?co bolelo.
   Egle p?ed m?s?cem porodila d?t?, hol?i?ku, byla mrtv?. Sta?e?ina ??kal, ?e u? je na porod star?. Organismus ?e je vy?erp?n. Egle ale m? smysl pro povinnost. Rod mus? pokra?ovat. Ch?pe? to? Oleg to ch?pal, i kdy? ?e?i na tohle t?ma mu nebyly p??jemn?, proto?e o tomhle by sev?bec nem?lo mluvit.
   „D?kujeme za poho?t?n?,“ ?ekla teta Luisa.
   „Posly?, Luiso, kde ty jsi p?i?la k t?hle postav?,“ ?ekl Thomas sleduj?c?, jak mohutn? Luisino t?lo odplouv? ke dve??m.
   „Z nadm?rn?ho blahobytu jsem tak nenarostla,“ ?ekla, ani? se oto?ila. Ve dve??ch se zastavila a ?ekla Olegovi: „Ty jsi v tom zmatku zapomn?l zaj?t ke Krist?n?. ?ekaj? tam na tebe. To nen? hezk?.“
   Jist??e. Je to nesm?rn? o?kliv?. M?l tam b?t u? p?ed hodinou. Oleg vysko?il.
   „U? let?m.“
   „Dob?e, dob?e, to j? jenom kv?li discipl?n?,“ ?ekla teta Luisa. „Taky se tam pod?v?m. Nakrm?m ty m? drobe?ky a p?jdu.“
   „To nemus??.“
   Oleg vyb?hl ven hned za tetou Luisou. Vtom si vzpomn?l, ?e nepod?koval Egle za cukrovou vodu. Vr?tit se v?ak u? nebylo tak snadn?.
   ?li jenom kousek, nebylo to daleko. Celou osadu by ?lov?k ob?hl za dv? minuty. Pod?l ohrady.
   Domy se strm?mi jednosp?dov?mi st?echami se t?snily, tiskly se jeden ke druh?mu ve dvou ?ad?ch po obou stran?ch rovn? cesty, kter? p?lila vesnici na dv? ??sti a vedla od br?ny v ohrad? ke spole?n? k?ln? a skladu. St?echy pokryt? ploch?mi nar??ov?l?mi dlouh?mi listy vodn?ch tulip?n? se v de?ti leskly a odr??ely v??n? ?edivou a v??n? zaml?enou oblohu. ?ty?i domy na stran? jedn?, ?est na druh?. Pravda, dva z nich byly pr?zdn?. To zp?sobila lo?sk? epidemie.
   Krist?nin d?m st?l p?edposledn? v ?ad?, d?l u? bydlel jenom Dick. Teta Luisa m?la obydl? naproti.
   „Nem?? se t? v?pravy strach?“ zeptala se teta Luisa.
   „Mus? to b?t,“ ?ekl Oleg.
   „Odpov?? hodn? mu?e,“ usm?la se z nezn?m?ch d?vod? teta Luisa.
   „Mysl?? ?e Sergejev Marianu nepust??“ zeptal se Oleg.
   „Ale p?jde taky ta tv? Mariana, p?jde.“
   „Nic se n?m nestane. Budeme ?ty?i. V?ichni budeme ozbrojeni. Nebudeme v lese prvn?.“
   „V lese ne,“ souhlasila Luisa. „Jen?e v hor?ch to je trochu jin?.“
   Zastavili se mezi Krist?nin?m a Luisin?m domem. Dve?e k Luise byly pootev?en?, leskly se tam o?i, to adoptovan? Kazik ?ekal na svou tetu. „Na hor?ch je to hrozn?. Do smrti nezapomenu, jak jsme p?es n? p?ech?zeli. Lidi mrzli doslova p?ed o?ima. Kdy? jsme r?no vst?vali, n?kte?? se u? neprobudili.“
   „Te? je l?to,“ ?ekl Oleg. „??dn? sn?h nen?.“
   „Poh?dky, jenom poh?dky, ?lov?k si n?co p?eje, a tak tomu v???. Na hor?ch je sn?h po??d.“
   „Kdy? nebudeme moct proj?t, vr?t?me se,“ uklidnil ji Oleg.
   „Vra?te se, rad?ji se vra?te.“
   Luisa se oto?ila ke sv?m dve??m. Kazik zav?skl radost?. Oleg str?il do dve?? u Krist?ny.
   Uvnit? bylo dusno, p?chlo tu n?co kysel?ho, pl?se? u? pokryla zdi a t?eba?e je pl?se? ?lut?, oran?ov?, sv?tl?, v m?stnosti od toho v?ce sv?tla nen?. A lampa nesv?t?.
   „Zdrav?m v?s!“ Oleg p?idr?el dve?e, aby se mohl rozhl?dnout, kdo kde ve tmav? m?stnosti je. „Je?t? nesp?te?“
   „Och,“ vydechla Krist?na. „P?ece jenom jsi p?i?el, j? jsem u? myslela, ?e nep?ijde?, myslela jsem, ?e zapomene?. Kdy? se chyst?? do hor, tak pro? bys m?l vzpomenout na m??“
   „Neposlouchej ji, Olegu,“ ?ekla ti?e, nesm?rn? ti?e, skoro ?eptem Liz.
   „Ona po??d hubuje. I na m?. Od r?na do ve?era. U? toho m?m dost.“
   Oleg na?el st?l, p?ejel po n?m rukama, a? na?el sv?tilnu, vyt?hl z pouzdra u pasu k?emen a troud.
   „Pro? tu sed?te potm??“ zeptal se.
   „Nem?me u? olej.“
   „Kde m?te sklenici?“
   „Nem?me olej,“ ?ekla Krist?na. „Nejsme u? k ni?emu, my dv? bezmocn? ?ensk?. Kdo by n?m nosil olej?“
   „Olej je na polici vpravo od tebe. Kdy vyraz?te?“ zeptala se Liz.
   „Odpoledne. Jak se c?t???“
   „Dob?e. Jsem jenom slab?.“
   „Egle ??kala, ?e za takov? t?i dny vstane?. Jestli chce?, p?eneseme t? k Luise?“
   „J? maminku neopust?m,“ ?ekla Liz. Krist?na nebyla jej? matka. Dlouho u? ale ?ili spole?n?. Kdy? dorazili do osady, nebyl Liz je?t? ani rok, byla nejmen??. Jej? matka zmrzla v pr?smyku nebo ji snad zasypala lavina, na to se u? Oleg nepamatoval. Jej? otec zem?el je?t? p?ed t?m. Krist?na Liz po celou tu dobu nesla. Tehdy ale m?la s?lu, byla odv??n? a tak? vid?la. A tak z?staly spolu. Pak Krist?na oslepla. Zp?sobil to ??tor, tehdy je?t? nev?d?li, co maj? d?lat. Proto oslepla. M?lokdy vych?z? ven. Je?t? tak v l?t?. A to jenom kdy? nepr??. V?ichni si na d??? zvykli a nev??maj? si ho. Ona v?ak ne. Kdy? pr??, nejde ven ani za nic. Jen kdy? je sucho, postav? se ob?as do dve??, pak usedne na sch?dky a sed?, a kdy? jde n?kdo kolem, pokou?? se uhodnout, kdo to je a st??uje si mu. Sta?e?ina ??k?, ?e Krist?na nen? docela norm?ln?. Kdysi byla v?znamnou astronomkou. Velmi uzn?vanou astronomkou.
   „Samoz?ejm?,“ ?ekla Krist?na, „n?kam ji p?eneste. Pro? by tu musela chc?pnout se mnou?“
   Oleg na?el na polici sklenici s olejem, nalil ho do lampi?ky a zap?lil. R?zem bylo sv?tlo. Objevila se ?irok? postel, na n?? pod k??emi vedle sebe le?ely Krist?na a Liz. Oleg se v?dycky divil, jak jsou si podobn?, ?lov?ku se ani necht?lo v??it, ?e nejsou p??buzn?. Ob? byly bled?,m?ly ?lut? vlasy, ?irok? ploch? tv??e a jemn? rty. Liz m?la zelen? o?i. Krist?na m?la o?i zav?en?. Kdysi pr? ale tak? byly zelen?.
   „Olej v?m sta?? je?t? na t?den. Pak v?m ho p?inese Sta?e?ina. Nemus?te ?et?it. Pro? byste sed?ly ve tm??“
   „?koda ?e jsem onemocn?la,“ ?ekla Liz. „Cht?la bych j?t s tebou.“
   „A? p???t?,“ ?ekl Oleg.
   „Za t?i roky?“
   „Za rok.“
   „Za tenhle rok tady, to znamen? za t?i roky na?e. M?m slab? pl?ce.“
   „Do zimy je je?t? daleko, uzdrav?? se.“
   Olegovi bylo jasn?, ?e ??k? docela n?co jin?ho, ne? by od n?ho cht?la tato d?vka s bledou, ?irokou tv??? sly?et. Kdy? mluvila o pr?smyku, o v?prav?, m?la na mysli v?dycky n?co docela jin?ho: aby byl Oleg v?dycky s n?, proto?e j? je hrozn?, proto?e je ?pln? sama a Oleg se sice sna?ilb?t zdvo?il?, jenom?e se mu to poka?d? neda?ilo, proto?e ho Liz roz?ilovala. Jej? o?i po??d o n?co prosily, cht?la b?t s Olegem o samot?, aby se mohli l?bat.
   Krist?na se vzty?ila na posteli, vzala h?l a ?la k plotn?. V?echno si dok?zala ud?lat sama, byla ale rad?ji, kdy? j? p?ich?zeli pom?hat soused?.
   „Olegu,“ Liz se op?ela na posteli o loket. Odhalila se j? velk? b?l? prsa a Oleg se odvr?til. „Olegu, necho? s nimi. Nevr?t?? se. J? v?m, ?e se nevr?t??. M?m takov? tu?en?…“
   „Nem?l bych p?in?st vodu?“ zeptal se Oleg.
   „Voda tu je,“ ?ekla Liz. „Ty m? nechce? poslechnout. Kdybys to ud?lal aspo? jednou v ?ivot?!“
   „Tak j? jdu.“
   „B??,“ ?ekla Liz.
   Mezi dve?mi ho zastihla jej? slova:
   „Olegu, pod?vej se, jestli tam najde? n?jak? l?k proti ka?li. Pro Krist?nu. Nezapomene??“
   „Nezapomenu.“
   „Zapomene,“ ?ekla Krist?na. „A nebude se co divit.“
   5
   Sta?e?ina se v kuchyni myl nad umyvadlem.
   „Zabili jste velk? zv??ata,“ ?ekl. „Jenom srst maj? ?patnou, letn?.“
   „To je d?lo Dicka se Sergejevem.“
   „To ti vad?? Byls u Krist?ny?“
   „Tam je v?echno v po??dku. Pak jim zaneste olej. Taky u? jim doch?zej? brambory.“
   „Neboj se. Zajdi ke mn?, je?t? si naposledy promluv?me.“
   „Co kdybychom za?li k n?m?“
   „U mne je ticho, dvoj?ata si hraj? n?kde venku.“
   „A? to ale netrv? dlouho!“ zavolala matka za p?ep??kou.
   Sta?e?ina se usm?l. Oleg vzal ru?n?k a podr?el mu ho, aby si mohl sn?ze ut??t ruku. O pravou Sta?e?ina p?i?el p?ed patn?cti lety, kdy? se poprv? pokou?eli proniknout k pr?smyku.
   Oleg pro?el do Sta?e?inovy m?stnosti, usedl ke stolu, jeho? deska byla vyle?t?na lokty ??k?, odstr?il od sebe po??tadlo vyroben? ze su?en?ch o?ech? m?sto kuli?ek. Kolikr?t za t?mhle stolem sed?l? V?ce ne? tis?ckr?t. A v?echno, co v?, t?m?? v?echno vyslechl u tohoto stolu.
   „Pro mne je nejhrozn?j?? pos?lat na v?pravu pr?v? tebe,“ ?ekl sta?ec, kdy? se usadil proti Olegovi na m?sto pro u?itele. „Myslel jsem si, ?e m? za n?kolik let vyst??d??. ?e bude? u?it d?ti m?sto m?.“
   Vzal ze stolu tmavou d?ev?nou tabulku, set?el z n? pokroucen? p?smena. Olega v t? chv?li napadlo, ?e kdysi se tak? u?il ps?t na takov? tabulce. Mo?n? ?e to byla pr?v? tahle.
   „J? se vr?t?m,“ ?ekl Oleg. Za?al uva?ovat, co asi te? d?l? Mariana. Houby u? jist? dala vym??et, pak p?inesla sv?j herb??, ur?it? te? p?in??? herb??. Nebo to teprve ud?l?? Mluv? s otcem? Sp??
   „Poslouch?? m??“
   „Samoz?ejm?, u?iteli.“
   „Sou?asn? jsem ale usiloval o to, aby t? vzali za pr?smyk. Docela jist? to je pro tebe u?ite?n?j?? ne? pro Dicka nebo Marianu. Bude? m?ma o?ima, m?ma rukama.“
   Sta?e?ina zvedl ruku a se z?jmem na ni pohl?dl, jako kdyby ji nikdy p?edt?m nevid?l. Zamyslel se. Oleg ml?el a prohl??el si m?stnost. Sta?e?ina tohle ob?as d?lal, ml?el z ni?eho nic celou minutu, dv?. Na n?co takov?ho si ?lov?k mus? zvyknout. Ka?d? m? sv? slabiny. Sv?t?lkoz kahanu se odr??elo na mikroskopu, kter? byl jako v?dycky ?ist? a vybl?skan?. Sch?zelo v n?m to nejd?le?it?j?? — ?o?ky. Sergejev u? tis?ckr?t ??kal Sta?e?inovi, ?e pr?zdn? trubice je p??li? velk? p?epych, aby jen tak le?ela na polici jako ozdoba. Dej mi to do d?lny, Borjo, ??kal, ud?l?m z n? dva n?dhern? no?e. Ale Sta?e?ina mu ji nedal.
   „Promi?,“ ?ekl Sta?e?ina. P?imhou?il dobr? ?ediv? o?i, pohladil si p?esn? zast?i?en? b?l? vousy, pro kter? mu teta Luisa ??kala Hemingway. „P?em??lel jsem. A v??, o ?em jsem p?em??lel? O tom, jako u? ?asto p?ed t?m, o tom, ?e v d?jin?ch Zem? u? do?lo k p??pad?m, kdy z n?jak?ho ne??astn?ho d?vodu se mal? kolektiv nebo skupina lid? ocitla od??znuta od civilizace. Tady se dost?v?me do oblasti kvalitativn? anal?zy…“
   Sta?ec se op?t odml?el a chv?li ?v?kal napr?zdno. Znovu se pono?il do sv?ch my?lenek. Oleg si na to u? zvykl. L?bilo se mu sed?t vedle star?ho ?lov?ka, jenom tak ml?et, jenom tak si sed?t, p?ipadalo mu, ?e sta?ec m? tolik v?domost?, ?e je jimi nasyceno i ovzdu?? v m?stnosti.
   „Osamocen?mu ?lov?ku sta?? k degradaci n?kolik let. Za podm?nky, ?e jeho mozek je tabula rasa. Je zn?mo, ?e d?ti, kter? se z n?jak?ch d?vod? dostaly mezi vlky nebo mezi tygry, takov? p??pady byly zaznamen?ny v Indii nebo Africe, zaost?valy po n?kolika letech beznad?jn? za sv?mi vrstevn?ky. Za?aly b?t debiln?. Debiln? je…“
   „J? v?m, pamatuju si to…“
   „Promi?. Nepoda?ilo se vr?tit je k lidem. Takov? d?ti dokonce chodily po ?ty?ech.“
   „A co kdy? ?lo o dosp?l?ho ?lov?ka?“
   „Dosp?l?ho mezi sebe vlci nep?ijmou.“
   „A co t?eba neobydlen? ostrov?“
   „To je r?zn?, ale ?lov?k nevyhnuteln? mus? degradovat… Stupe? degradace…“ Sta?ec pohl?dl na Olega, ten p?ik?vl. Znal to slovo. „Stupe? degradace je z?visl? na ?rovni, kter? se poda?ilo dos?hnout v dob?, kdy k izolaci do?lo, na povaze ?lov?ka. Ale tady mluv?me o skupin? lid?. M??e se skupina lid? v izolaci udr?et na takov? kulturn? ?rovni, na jak? byla ve chv?li, kdy k p?eru?en? kontakt? do?lo?“
   „M??e,“ ?ekl Oleg. „To je n?? p??pad.“
   „Nem??e,“ odpov?d?l sta?ec. „Ale mal?mu d?t?ti k tomu sta?? p?t let, skupin?, i v p??pad? ?e nevym?e, dv? t?i pokolen?. Kmenu n?kolik pokolen?. N?rodu mo?n? stolet?. Ten proces je nevyhnuteln?, prov??en? d?jinami. T?eba austral?t? domorodci…“
   Vstoupila Olegova matka, byla na?esan?, obl?kla si vypranou bl?zu.
   „Sednu si na chvilku s v?mi,“ ?ekla.
   „Jen si sedni, Iro?ko,“ ?ekl sta?ec. „Pov?d?me si tu o soci?ln?m ?padku.“
   „Sly?ela jsem. Uva?uje? o tom, jestli nebudeme za n?jakou dobu chodit po ?ty?ech? Tak j? ti na to odpov?m — to d??v v?ichni zajdeme. A zapla?p?nbu za to. U? toho m?m dost.“
   „Ale on toho nem? dost,“ ?ekl sta?ec. „A moje dvoj?ata toho taky nemaj? je?t? dost.“
   „Kv?li n?mu ?iju,“ ?ekla matka. „A vy ho pos?l?te na jistou smrt.“
   „Kdybychom p?istoupili na tv? hledisko, Iro,“ odpov?d?l Sta?e?ina, „tak smrt n?m tu hroz? den co den. Smrt tady ??h? v lese, smrt pro n?s znamen? zima. Povode? je smrt, urag?n je smrt, bodnut? ?mel?ka je smrt. Odkud je?t? na n?s ??h? smrt, jakou bude m?t tv??, to nikdo z n?s nev?.“
   „Smrt se k n?m p?iplaz? kdy se j? zachce a vezme si koho chce,“ ?ekla matka. „Jednoho po druh?m.“
   „Je n?s v?c ne? p?ed p?ti lety. Nejv?t?? probl?m pro n?s nen? fyzick? p?e?it?, ale mor?ln?.“
   „Je n?s m?n?! T?ch jako ty nebo j?! Ch?pe? to, z n?s nezb?v? u? nic! A tahle ?t??ata? Co ta zmohou bez n?s?“
   „Ale zm??eme,“ ?ekl Oleg. „?la bys sama do lesa?“
   „To bych se rad?ji ob?sila. J? se n?kdy boj?m v?bec vyj?t ven.“
   „Ale to j? p?jdu t?eba hned. A vr?t?m se. S ko?ist?.“
   „Jen?e Dicka s Marianou dneska tak tak zachr?nili.“
   „Dneska to byla n?hoda. V?? p?ece, ?e ?akali nechod? ve sme?k?ch.“
   „V?bec nic nev?m! Byla jich sme?ka, nebo ne? Tak byla?“
   „Byla.“
   „Tak tedy ve sme?k?ch chod?…“
   Oleg u? nic nenam?tal. Matka se tak? odml?ela. Sta?e?ina si povzdechl, po?kal na tuhle p?est?vku a pokra?oval ve sv?m monologu:
   „Nev?m, pro? jsem si pr?v? dnes vzpomn?l na jeden p??b?h. Takovou dobu jsem si na n?j nevzpomn?l, a? dneska. Stalo se to v roce 1530, kr?tce po objeven? Ameriky. Bou?e zanesla n?meckou velryb??skou lo? k zasn??en?m hornat?m b?eh?m nezn?m? zem?. Bylo to Gr?nsko. Lo? zakotvila a n?mo?n?ci sestoupili na b?eh. Spat?ili polorozbo?en? kostel, zbytky kamenn?ch obydl?. V jednom z nich le?ela mrtvola mu?e s rezav?mi vlasy, v obleku z tulen?ch k???, vedle n?ho le?el vybrou?en? rezav? n?? ze ?eleza. A kolem dokola v?echno zpustl?, zima, sn?h…“
   „Tak u? nepou?t?j hr?zu, Borjo,“ ?ekla matka. Prsty j? nerv?zn? ?ukaly do stolu. „To jsou d?vn? poh?dky…“
   „Po?kej. Tohle nen? poh?dka. To je p?esn? dolo?eno. Pamatuje? si, Olegu, kdo to byli Vikingov??“
   „Vypr?v?l jste n?m o nich.“
   „Vikingov? se plavili po mo?i, dob?vali cel? zem?, os?dlili Island, vylodili se v Americe, kterou pojmenovali Vinland, dokonce zalo?ili sv? panstv? na Sic?lii. Pat?ila jim velk? kolonie v Gr?nsku. N?kolik vesnic, v nich kamenn? domy, kostely a tak d?le. Ale pak p?estaly vikingsk? lodi na mo?e vyplouvat. Spojen? s koloni? v Gr?nsku bylo p?eru?eno. V t? dob? tam za??nalo b?t podneb? st?le tvrd??, dobytek vym?ral, vymrzalo zaset? obil? a gr?nsk? vesnice pustly. P?edev??m proto, ?e ztratily spojen? s ostatn?m sv?tem. Uprost?ed patn?ct?ho stolet? byla v posledn?m gr?nsk?m kostele vystrojena posledn? svatba. Potomci Viking? zdivo?eli, bylo jich p??li? m?lo na to, aby se mohli postavit na odpor ?ivl?m, p??li? m?lo na to, aby mohli dos?hnout pokroku, p??li? m?lo dokonce i na to, aby mohli zachovat to star?. Kdepak, um?? si p?edstavit tu trag?dii — posledn? svatba v cel? zemi?“ Sta?e?ina se obr?til na matku.
   „Ty tv? p??klady m? nemohou p?esv?d?it,“ ?ekla matka. „Jestli bylo Viking? m?lo nebo hodn?, to je jedno, nic je nemohlo zachr?nit.“
   „Ale alternativn? ?e?en? existovalo. Kdyby tam ta n?meck? lo? p?iplula o p?r desetilet? d??v, v?echno by dopadlo jinak. Ti obyvatel? Gr?nska mohli odplout na kontinent a vr?tit se do rodiny lid?. Nebo jinak — mohly vzniknout kontakty s jin?mi zem?mi, objevili by se obchodn?ci, nov? p?ist?hovalci, nov? pracovn? n?stroje, dosp?li by k nov?m poznatk?m. A v?echno by to dopadlo jinak…“
   „K n?m nep?ipluje nikdo,“ ?ekla matka. „Tak to by sta?ilo, Borjo, ne?“
   „Na?e z?chrana nespo??v? ve spl?v?n? s p??rodou,“ ?ekl sta?ec p?esv?d?iv?. „My pot?ebujeme injekce lidsk? kultury, pot?ebujeme pomoc. Pomoc od ostatn?ho lidstva. V jak?koli podob?. A proto tak? trv?m na tom, aby tv?j syn ?el za horsk? pr?smyk. Je?t? si to pamatujeme. A na?? povinnost? je nep?ipustit, aby tato nit byla p?eru?ena.“
   „Hlavou ale ze? neproraz??,“ unaven? odpov?d?la matka. „M?m oh??t vodu? Boj?m se o tebe, samoz?ejm? ?e se boj?m. M?m jenom tebe. Jsi v?echno, co mi zbylo. A jsi mi den ze dne vzd?len?j??, n?kam odch?z??, odcizuje? se mi.“
   Sta?ec m??il rovnom?rn?m krokem m?stnost, tak to d?lal v?dycky, kdy? nebyl spokojen se sv?mi ??ky, kte?? neprojevovali pat?i?nou p?li. Sehnul se, zvedl ze stoli?ky gl?bus. Vyrobil ho z obrovit? houby, kter? jim vyrostla v zim? u k?lny. Tehdy spole?n? s Olegem rozt?rali barvy,barevnou hl?nu, kterou Mariana s Liz na?ly u potoka, pr?v? tu hl?nu, ze kter? dnes d?laj? m?dlo. Kdy? barvu usu?ili, poda?ilo se jim z?skat dva odst?ny — b?l? a ?ed?. Samotn? houba byla do lila. Sta?e?ina podle pam?ti nakreslil v?echny kontinenty a oce?ny. Byl to gl?bus zna?n? nev?razn?, kter? po dvou letech je?t? v?ce vybledl a opot?eboval se, tak?e te? vypadal jako kulat? mrak.
   Sta?ec si polo?il gl?bus na dla?.
   „Vypad?? te? jako Atlas,“ ?ekla matka.
   Oleg si v?iml na stole drobn? skvrny od r??ov? pl?sn?. To nebyla ?lut? pl?se?, to byla barva jedovat? pl?sn?. Opatrn? skvrnu ot?el ruk?vem. Je to trapn?, kdy? vlastn? matka pova?uje n?koho ciz?ho za schopn?j??ho ne? vlastn?ho d?t?te. Vlastn? to je zrada. Ta nejopravdov?j?? zrada.
   „My um?eme spole?n?,“ ?ekl sta?ec.
   „To je v?te?n?. U? jsme si u?ili dost,“ ?ekla matka.
   „P?esto s t?m um?r?n?m moc nesp?ch?me, dr??me se toho ?ivota zuby nehty.“
   „Proto?e jsme zbab?l?,“ souhlasila s n?m matka.
   „My dva um?eme,“ pokra?oval sta?ec, „ale osada mus? ??t d?l. Jinak p?estane m?t na?e existence jak?koli smysl.“
   „V?t?? nad?ji na p?e?it? m? osada lovc?,“ ?ekla matka.
   „V?t?? nad?ji na p?e?it? by m?la vesnice s takov?mi lidmi, jako je Oleg,“ ?ekl sta?ec. „Bude-li na?i skupinu ovl?dat Dick a jemu podobn?, za sto let si nikdo ani nevzpomene, kde jsme, odkud jsme sem p?i?li, pro? jsme na sv?t?. Za?ne panovat pr?vo siln?j??ho, z?kony prvobytn? pospoln? spole?nosti.“
   „A budou se rodit nov?, budou se rozmno?ovat,“ ?ekla matka. „A bude jich spousta. A vynaleznou kolo, za dal??ch tis?c let parn? stroj.“ Rozesm?la se, ale vypadalo to, jako kdy? pl??e. Pak popot?hla.
   „D?l?? si legraci?“ zeptal se Oleg.
   „Irina mluv? naprosto v??n?,“ odpov?d?l sta?ec. „Boj o existenci v t? nejprimitivn?j?? form? vede k beznad?jn?mu regresu. P?e??t za takovou cenu, za cenu spl?v?n? s p??rodou, za cenu, ?e p?ijmeme jej? z?kony, to je jako kdy? se vzd?me.“
   „P?esto ale je to pokra?ov?n? ?ivota,“ ?ekla matka.
   „Ona to tak nemysl?,“ ?ekl Oleg.
   „Ov?em, ?e to tak nemysl?,“ souhlasil Sta?e?ina. „Zn?m Irinu u? dvacet let. A v?m, ?e to tak nemysl?.“
   „J? d?v?m v?bec p?ednost tomu, kdy? nemus?m myslet,“ ?ekla matka.
   „Te? l?e?,“ ?ekl sta?ec. „V?ichni mysl?me na to, co p?ijde, m?me strach a p?itom douf?me. Jinak bychom p?estali b?t lidmi. Pr?v? b?emeno v?domost?, se kter?m se nezat??uje Dick a nahrazuje je primitivn?mi z?kony lesa, pr?v? to b?emeno n?s m??e zachr?nit. A dokud takov? alternativa je, tak mus?me doufat.“
   „A kv?li t?hle alternativ? ?ene? Olega do hor?“
   „Kv?li zachov?n? v?domost?, kv?li tob? i mn?. Kv?li boji s hloupost?, copak to nech?pe??“
   „Ty jsi byl v?dycky egoista,“ ?ekla matka.
   „Ten tv?j slep? mate?sk? egoismus, to nen? nic?“
   „Na co ti Oleg je? V?dy? tu cestu nevydr??. Je slab?.“
   Tak tohle matka zrovna??kat nemusela. Pochopila to hned sama a pohl?dla na Olega, prosila ho p?i tom o?ima, aby j? prominul, aby ji pochopil.
   „Oh?ej vodu,“ ?ekl Sta?e?ina. „A? si trochu pop?ejeme. N?m hroz? zapomenut?. U? te? je nositel? t?eba jen zlomk? lidsk?ho v?d?n? ??m d?l t?m m?n?. Jedni hynou, um?raj?, druz? jsou p??li? zanepr?zdn?ni bojem za p?e?it?… a pak p?ich?z? nov? pokolen?. Vys Marianou se zat?m je?t? tolik neli??te, vy jste takov? p?echodn? etapa. Takov? ?l?nek, kter? n?s spojuje s na?? budoucnost?. Jak? ta budoucnost bude, jak si ji p?edstavuje??“
   „Neboj?me se lesa,“ ?ekl Oleg. „Zn?me houby a stromy, um?me lovit ve stepi…“
   „J? se boj?m budoucnosti, v n?? vl?dne nov? lidsk? druh — Dick — lovec. On je pro mne symbolem ?stupu, symbolem por??ky ?lov?ka v boji s p??rodou.“
   „Dick je hodn? chlapec. Je jenom trochu sv?r?zn?,“ ?ekla matka z kuchyn?. „Nen? to snadn? b?t s?m.“
   „J? ale nemluv?m o jeho povaze,“ ozval se sta?ec. „Mysl?m jeho postaven? ve spole?nosti. Kdy se, Irino, nau??? rozli?ovat z?sadn? v?ci od takov?ch v?edn?ch mali?kost??“
   „Jestli se n?co takov?ho nau??m nebo nenau??m, to nen? podstatn?, ale kdyby Dick v zim? nezabil medv?da, v?ichni bychom zem?eli hladem,“ ?ekla matka.
   „Dick se u? pova?uje za domorodce, za p?na lesa. P?estal ke mn? chodit asi p?ed p?ti lety. Nejsem si jist, jestli v?bec um? abecedu.“
   „Na co by mu byla?“ zeptala se matka. „Stejn? tu ??dn? knihy nem?me. A dopisy taky nem?me kam pos?lat. Ani komu.“
   „Dick zn? spoustu p?sni?ek,“ ?ekl Oleg. „A s?m je skl?d?.“
   Oleg se s?m p?ed sebou trochu styd?l, ?e mu bylo p??jemn? sly?et starcovy v?hrady k Dickovi, a proto ho za?al h?jit.
   „Tady nejde o p?sni?ky. P?se?, ta u? byla u zrodu civilizace. Pro mal? d?ti je Dick modla. Dick — lovec. A pro v?s ?ensk? je vzor. ‚Jen se pod?vej na toho Dicka! To je chlap?k ten Dick!‘ Pro d?v?ata je Dick ryt??. To sis nev?imla, jak se na n?ho d?v? Mariana?“
   „A? se klidn? d?v?. Provd? se a vesnici to jenom prosp?je.“
   „Maminko!“ neudr?el se Oleg.
   „No co je?“
   Matka jako obvykle nev?novala pozornost ni?emu kolem sebe, ?ila ve sv?m sv?t? a po??d dokola om?lala star? v?ci.
   „Ty taky obdivuje? sv?t takov?ch Dick??“ Sta?ec byl rozezlen. Dokonce bouchl p?st? do stolu. „Sv?t ?sp??n?ch divoch? s rychl?ma nohama?“
   „A koho lep??ho m?sto n?ho m???“
   „Tady jeho,“ sta?ec polo?il t??kou ruku Olegovi na krk. „Oleg?v sv?t je m?m sv?tem, je i tv?m sv?tem, sv?tem, nad kter?m chce? m?vnout rukou, i kdy? ti nikdo ??dn? jin? nedal.“
   „M?m strach, ?e nem?? pravdu, Borjo,“ ?ekla matka, ode?la do kuchyn?, vzala z ohn? misku s va??c? vodou a p?inesla ji do m?stnosti. „Cukr u? nem?me.“
   „J? taky ne,“ ?ekl sta?ec. „Ko?eny jsou te? uboh?, nic nevydaj?. Egle ??k?, ?e to budeme muset vydr?et. Vezmeme si kousek chleba. Jsi p?ece inteligentn? ?ena, mus? ti b?t jasn?, ?e budeme jako spole?nost odsouzeni k z?hub?, kdy? budeme spol?hat na Dicka a kdy? tu po n?s budou divo?i, lovci.“
   „J? s tebou nesouhlas?m, Borjo,“ ?ekla matka. „Mus?me p?e??t. Nemluv?m te? jenom o n?s, ale o osad?. O d?ck?ch. Kdy? se d?v?m na Dicka nebo na Marianu, zrod? se ve mn? nad?je. Ty ??k??, ?e to jsou divo?i, ale j? si mysl?m, ?e se dok?zali p?izp?sobit. A jestli tihle te? zahynou, bude to konec n?s v?ech. Je to p??li? velk? riziko.“
   „Podle tebe jsem se nep?izp?sobil?“ zeptal se Oleg.
   „P?izp?sobil ses m?n? ne? ti druz?.“
   „Ty prost? m?? o m? strach,“ ?ekl Oleg. „Nechce?, abych ?el do hor. P?itom ze samost??lu st??l?m l?p ne? Dick. J? jsem se, maminko, neurazil. Ch?pu to v?echno. Jenom?e j? tam j?t chci. Mo?n? pr?v?, ?e si to p?eju v?c ne? ti druz?. Dick by tu nap??klad z?stal snesm?rnou chut?. V?m to. Pot?hnou te? jeleni. Step se bude pro lov jenom nab?zet. Ten by tu z?stal.“
   „Dick na v?pravu mus?,“ ?ekl sta?ec. „Ale a? jsem sebev?c proti perspektiv?m jeho vl?dy, dneska n?s jeho s?la a um?n? mohou zachr?nit.“
   „Zachr?nit!“ Matka odtrhla pohled od Olega. „Ty tu bl?bol?? o z?chran?. V???? tomu v?bec s?m? T?ikr?t ?li lid? do hor, a kolik se jich vr?tilo? A v jak?m stavu se vr?tili?“
   „Tehdy jsme nem?li je?t? dost zku?enost?. Neznali jsme m?stn? z?kony. ?li jsme v zim?, za mraz?, kdy? na hor?ch le?el sn?h. K tomu v?emu jsme ?li jenom my, kte?? se tu nevyzn?me, kte?? jsme podle m?stn?ch m???tek sta??. Nastala ??astn? shoda okolnost?: l?to je tak tepl?, jak je?t? za cel? roky nebylo. Dorostly n?m d?ti, ty jsou desetkr?t odoln?j?? a p?izp?sobiv?j?? ne? my. Te?, nebo nikdy…“
   „Kdyby tamti nezahynuli, ?ilo by se n?m l?p. Bylo by tu v?c ?ivitel?.“
   „Jist?. P?esto by se v?ak ocitli v moci degrada?n?ho z?kona. Jsme p?ece sou??st? lidstva a chr?n?me jeho v?domosti, jinak bychom se stali divochy, kte?? nemaj? ??dnou perspektivu.“
   „Ty jsi bl?zen, Borjo. Dneska je d?le?it?j?? kousek chleba ne? vysn?n? ananasy.“
   „Pamatuje? si p?ece, jak chutn? ananas?“ Sta?e?ina se obr?til na Olega a dodal: „Ananas je tropick? plod se zvl??tn? chut?.“
   „J? tomu rozum?m,“ ?ekl Oleg. „Je to legra?n? slovo. Maminko, oh?ej n?m pol?vku. Za chv?li u? budeme muset vyrazit.“
   6
   „Pap?r,“ opakoval Sta?e?ina. „Aspo? deset list?.“
   „Bude? m?t pap?r,“ ?ekl Thomas.
   Ti, kte?? m?li odej?t, se shrom??dili u br?ny v ohrad?. Ostatn? je p?i?li vyprovodit. V?ichni se tv??ili, ?e jde o docela oby?ejnou v?pravu, t?eba ?e jdou na ko?eny do ba?in, lou?ili se v?ak, jako kdyby se nem?li u? v?ckr?t vid?t. Alespo? Oleg m?l takov? pocit.
   Ti, co odch?zeli, byli vybaveni teple, po cel? osad? pro n? ty v?ci nasb?rali. Teta Luisa je sama vyb?rala, ?ila, sh?n?la. Zcela jist? nebyl Oleg je?t? nikdy tak teple oble?en. Jenom Dick si nevzal nic nav?c. ?ije si v?echno s?m. P?estalo t?m?? pr?et, v kalu??ch pobl?? k?l? v?e?t?li pot?pn?ci. P?ivol?vali p?kn? po?as?.
   Thomas pohl?dl na pot?pn?ky a ?ekl:
   „P?estane pr?et. M?ly by se upevnit sloupky.“
   „Na takov? v?ci te? nemysli,“ ?ekla teta Luisa. „To dok??eme i bez tebe.“
   „Tati, co mi p?inese??“ zeptala se Thomasova dcera, zrzav? Ruth.
   „Bu? zticha,“ ok?ikla ji matka. „Pt?t se na takov? v?ci. Hlavn? aby se tat?nek vr?til. Zabal si krk. Zase ka?le?.“
   „Za ??labinou se dr? v?c vpravo,“ radil Thomasovi Vajtkus. „Pamatuje? si to?“
   „Pamatuju,“ usm?l se Thomas. „Vid?m to p?ed sebou jako kdysi. M?l by sis lehnout. Mus?? brzy r?no vst?vat.“
   Matka dr?ela Olega za ruku, nedok?zal se j? vytrhnout, a nav?c mu p?ipadalo, ?e ho Dick ka?d?m sv?m pohledem zesm???uje.
   Matka s nimi cht?la j?t a? ke h?bitovu, ale Sergejev ji nepustil. Krom? Sta?e?iny a Luisy nepustil nikoho.
   Oleg se n?kolikr?t ohl?dl. Matka st?la bez hnut?, ruku m?la m?rn? zvednutou, jako kdyby mu cht?la zam?vat, ale zapomn?la to ud?lat. Sna?ila se neplakat.
   Nad ohradou bylo vid?t hlavy dosp?l?ch. Matka, Egle, Sergejev, Vajtkus… a skrze ?kv?ry v ohrad? o n?co n??e postavy d?t?. Kr?tk? ?ada lid? a kousek d?l ?ikm?, v de?ti se lesknouc? r??ov? st?echy tit?rn? hrom?dky dome?k?.
   Z pahorku se Oleg ohl?dl naposledy. St?li tam u ohrady po??d stejn?, jenom n?jak? d?t? poodb?hlo a hr?lo si u kalu?e. Odtud shora byla vid?t ulice — cesti?ka mezi domky. A dve?e Krist?nina domu. N?jak? ?ena st?la ve dve??ch. Ale odtud ?lov?k nepoznal, kdo to byl — jestli Krist?na, nebo Liz.A pak vrcholek pahorku vesni?ku zakryl.
   H?bitov byl tak? ohrazen plotem. D??ve ne? Dick otev?el vrata, nakoukl dovnit?, jestli se tam neusadilo n?jak? zv??e. To by se snadno mohlo st?t. Oleg si uv?domil, ?e s?m by docela jist? zapomn?l n?co takov?ho ud?lat.
   Bylo to zvl??tn?, ale n?hrobk? p?itla?en?ch k zemi deskami z poddajn? b?idlice z nedalek?ch skal bylo v?ce, ne? lid? v osad?. I kdy? osada byla star? pouh?ch ?estn?ct let. Otce tu Oleg nem?l, ten z?stal tam za pr?smykem.
   Dick se zastavil p?ede dv?ma stejn?mi deskami, kter? byly opracov?ny pon?kud dokonaleji ne? ostatn?. Tady le?el jeho otec a matka. Zvedl se v?tr, studen? a otravn? v?tr.
   Sta?ec kr??el pomalu od hrobu ke hrobu. V?echny ty lidi tu znal. Kolik n?s bylo p?ed ?estn?cti lety? Snad ?estat?icet dosp?l?ch a ?ty?i d?ti. A kolik jich zbylo? Dev?t dosp?l?ch a t?i z t?ch d?ti, co sem p?i?ly. Dick, Liz a on, Oleg. Mariana se narodila u? tady. A je?t? ?ijedvan?ct d?t?, kter? se narodily tady v osad?. Znamen? to, ?e p?ed ?estn?cti lety sem p?i?lo ?ty?icet lidi a te? jich ?ije n?co p?es dvacet. Je to jednoduch? matematika. Vlastn? ne, ta matematika jednoduch? nen?. N?hrobk? je st?le v?c, jsou to v?echno d?ti, kter? zem?ely nebo zahynuly. M?stn? d?ti z osady. Podle toho by se dal ud?lat graf, pomyslel si. Kdo dok??e p?e??t a pro? jin? um?raj?…
   Teta Luisa jako kdyby sly?ela jeho my?lenky, mu ?ekla rovnou do ucha: „V?t?ina jich zem?ela b?hem prvn?ch p?ti let.“
   „Samoz?ejm?,“ p?itakal Sta?e?ina. „Byla to da? za nedostatek zku?enost?.“
   „Byl to z?zrak, ?e v prvn?m roce nezem?eli v?ichni,“ ?ekl Thomas. „Pamatuje? na to?“
   „Pamatuju,“ odpov?d?l Sta?e?ina.
   Zastavili se p?ed deskami uprost?ed h?bitova. Byly to hrub?, neopracovan? kameny, pok?iven?, t?m?? zapadly do zem?, hou?evnat? chapadla rezav?ho mechu se jich zmocnila a vytvo?ila z nich kulat? kope?ky.
   Oleg m?l chu? se vr?tit, aby je?t? spat?il osadu. V?d?l, ?e matka stoj? u ohrady a douf?, ?e pr?v? tohle ud?l?. Skute?n? do?el a? k vr?tk?m v ohrad?, ale Thomas najednou ?ekl:
   „Mus?me vyrazit. Za p?t hodin se za?ne stm?vat a my mus?me doj?t ke skal?m.“
   „J?!“ zvolala Mariana. Rychle prob?rala prsty obsah batohu, kter? ji visel p?es rameno.
   „Zapomn?las n?co?“ zeptal se Dick.
   „Ne. Vlastn? zapomn?la… Pod?v?m se na otce…“
   „Jdeme, Marja?ko,“ ?ekl Thomas. „??m rychleji p?jdeme, t?m d??v budeme zp?tky.“
   Mariana se opozdila za ostatn?mi. Oleg k n? p?istoupil a ?ekl:
   „J? se taky cht?l vr?tit. Aspo? se pod?vat z kopce.“
   „V??n??“
   ?li vedle sebe a ml?eli.
   Asi po t?iceti metrech za ohradou, kde za??nalo plaziv? z?ke?n? lepkav? k?ov?, se zastavili.
   Luisa je v?echny pol?bila. Sta?e?ina se rozlou?il pod?n?m ruky. S Olegem jako s posledn?m.
   „Nesm?rn? na tebe spol?h?m,“ ?ekl. „V?c ne? na Thomase. Thomas se star? o dobro osady, o dne?ek. Ty mus?? myslet na budoucnost. Rozum?? mi?“
   „Dob?e. A vy se mi d?vejte pozor na maminku. Aby j? nebylo smutno. P?inesu mikroskop.“
   „D?kuju. Brzo se vra?te.“
   Dick vstoupil do k?ovisek jako prvn?, snadno a rychle odstrkoval koncem kop? lepkav? chapadla.
   „Dr?te se t?sn? za mnou,“ ?ekl. „Zat?m se je?t? nevzpamatovala.“
   Oleg se neohl?dl. Nem?l na to ?as. ?lov?k se ohl?dne, v?tvi?ka se mu p?ilep? k vysok? bot?, nebude j? moci odtrhnout, a kdy? se mu to poda??, t?i t?dny bude p?chnout. Bylo to odporn? k?ov?.
   7
   Za soumraku dorazili ke skal?m. P?esn? podle Thomasova odhadu.
   Les se net?hl a? ke skal?m, jejich? rud? kl?ny vyb?haly z lys?ho, skvrnami pokryt?ho ?dol?, chuchvalce n?zk?ch oblak? p?el?taly tak n?zko, ?e jim ostr? ?pice skal p?raly b?icha a mizely v ?ediv? ml?n? clon?. Thomas ?ekl, ?e v jeskyni, ve kter? posledn? p?enocovali, je sucho a ?e nen? t??k? k n? dorazit. Po p?ti hodin?ch rychl? ch?ze m?lk?mi ba?inami byli v?ichni, s v?jimkou Dicka, unaveni. A kdyby i byl Dick unaven, nikomu by to ne?ekl. Jenom cenil zuby.
   „Tehdy byla v?t?? zima,“ ?ekl Thomas. „Byli jsme p?esv?d?eni, ?e se v zim? sn?ze dostaneme se p?es ba?iny. Ale pr?smykem se nadalo proj?t. Pamatuju se, jak jsme tudy ?li a jak n?m to pod nohama chroupalo, byly prvn? mraz?ky.“
   Mezi chodci a skalami le?ela b?lav? kulat? skvrna asi dvacet metr? v pr?m?ru.
   „Tady to chroupalo taky?“ zeptal se Dick, kter? ?el jako prvn?. Prudce se zastavil na okraji skvrny, jej?? povrch se leskl jako k?ra borovice.
   „Ano.“ Thomas se zastavil vedle Dicka. Oleg z?stal pozadu. P?ed hodinou vzal Marian? batoh, aby se neunavila. Mariana mu ho necht?la d?t, Dick se za?klebil, ale Thomas ?ekl:
   „To je spr?vn?. Z?tra ti pomohu j?. A pak Dick.“
   „A pro??“ ?ekl Dick. „V noci vynd?me v?echno zbyte?n?, rozd?l?me to do batoh?, nikdo to ani nepozn? a Mariana na tom bude l?p. M?li jsme na to myslet d??v. Chystali jsme se dva m?s?ce, ale tohle jsme nedomysleli.“
   „A kdo to vlastn? m?l dom??let? Ty jsi stejn? myslitel, jako v?ichni ostatn?,“ poznamenal pro sebe Oleg. A t?hli toho po?ehnan?. T?eba?e Dick ??kal, ?e o j?dlo nemusej? m?t strach, ?e se jim o n? postar?, je p?ece lovec. P?esto s sebou vzali i su?en? maso, ko??nky, su?en? houby a ta nejv?t?? z?t?? bylo such? d??v?, bez n?ho nikdo neuva?? vodu, neza?ene zv??.
   „V?te, ?emu se to podob??“ ?ekla Mariana, kdy? dohnala mu?e. „Klobouku houby. T? nejv?t?? houby.“
   „Je to sice mo?n?,“ prohl?sil Dick, „ale rad?ji to obejdeme.“
   „A pro??“ zeptal se Oleg. „Budeme se muset ?kr?bat po suti.“
   „J? to vyzkou??m, m??u?“ ?ekla Mariana, poklekla a vyt?hla mal? n??.
   „Co chce? d?lat?“ zeptal se Thomas.
   „Kousek u??znu. A ?ichnu si k tomu. Kdyby to byla jedl? houba, dovede? si p?edstavit, co by to znamenalo? Cel? osada by se j? najedla.“
   „Nem? smysl to ?ezat,“ ?ekl Dick. „Mn? se ta tv? houba nel?b?. A taky to v?bec nen? houba.“
   Mariana u? ale zap?chla n?? do okraje skvrny. Nic v?ak neod??zla, tak tak, ?e sta?ila vyt?hnout n??. B?l? skvrna se najednou nafoukla, zachv?la a jako vlna se ??tila na Marianu. Dick prudce strhl d?v?e k sob? a oba se svalili na kameni. Thomas odsko?il vz?p?t? po nich a zvedl samost??l. Dick sed?l na kamen? a chechtal se.
   „Abys ji mohl zab?t, na to bys musel m?t st?elu velikou jako d?m. A mo?n? ?e je?t? v?t??.“
   „J? jsem ??kala. ?e to je houba,“ ?ekla Mariana. „Zbyte?n? ses polekal, Dicku. Von? jako houba.“
   Po b?le skvrn? p?eb?haly k?e?e ve vln?ch, vytvo?ily se poka?d? uprost?ed a rozb?haly se k okraj?m, jako kdyby to byly kruhy na vod?, do n?? se hod? k?men. St?ed houby st?le rostl a rostl, jako kdyby se n?kdo cht?l prodrat ven a nar??el tam hlavou. Pak se od st?edu rozb?hly do stran tmav? trhlinky, st?le se ???ily, a? se vytvo?ily ohromn? l?stky ostr?mi konci sm??uj?c? do st?edu. L?stky se za?aly zvedat a ot??et dovnit?, a? vznikl kv?t.
   „To je kr?sa,“ ?ekla Mariana. „?e je to kr?sa, vi?te?“
   „A ty ses cht?l po n? proch?zet,“ ?ekl Dick Olegovi hlasem star??ho. Nehled? na to, ?e jim bylo stejn?. Ob?ma nebyly je?t? ani dva roky, kdy? je p?en??eli p?es pr?smyk.
   Thomas hodil samost??l p?es rameno a sebral z kamene Marianin no??k.
   „I p??rodov?dc?m slu?? n?kdy myslet. A pak teprve zkoumat.“
   „Nic n?m nem??e ud?lat,“ promluvila Mariana. „P?edv?d? se, jak je kr?sn?.“
   „Jde jen o to, jestli v n? nejsou paraziti,“ ?ekl Dick. „Jdeme d?l? A? se se?e?? a nenajdeme jeskyni budou v?echny pl?ny na nic. P?ece jsme vy?li p?esn? tak, abychom mohli p?enocovat na zn?m?m m?st?.“
   Obe?li skvrnu po kamenn? suti. Shora se Oleg pokusil nahl?dnout do j?dra kv?tu, ale uvnit? byla trna. A pr?zdno.
   „Jak j? budeme ??kat?“ zeptala se Mariana.
   „Muchom?rka,“ odpov?d?l Thomas.
   „A muchom?rka je taky houba?“
   „Muchom?rka je samoz?ejm? houba,“ ?ekl Thomas. „Jedovat? velk? houba. S ?erven?m kloboukem, a na n?m jsou b?l? te?ky.“
   „Tomuhle se tedy moc nepodob?,“ ?ekl Dick.
   „Zn? to ale kr?sn?,“ nam?tla Mariana.
   U? se stalo zvykem, ?e nezn?m?m v?cem d?val jm?na Thomas. Vyu??val k tomu zn?m?ch n?zv?, kter? nebyly p?esn?, k ?emu si ale vym??let n?jak? nov?? Shodn? vlastnosti ty v?ci m?ly. Houby rostou v zemi a mohou se su?it. Znamen? to, ?e tedy oran?ov? nebo modr? koule, kter?se zahrab?vaj? do zem?, koule, kter? je mo?no su?it a j?st, va?it a sma?it, kdy? je ?lov?k jaksepat?? vym???, nazveme houbami. ?akali se potuluj? ve sme?k?ch, ?iv? se mr?inou, jsou zbab?l? a chamtiv?. Nen? p?ece d?le?it?, ?e tihle ?akali jsou plazi. Medv?d m? dlouhou srst, je hu?at? a velk?…
   Oleg se cestou po kamenn? suti zad?chal. Kameny se mu uj??d?ly pod nohama. Marianin batoh ho t?hl zp?tky, a ten jeho ho tla?il do ramen. Oleg po??tal kroky. Kde ta zatracen? jeskyn? je? Vzduch za?al modrat, i tak bylo u? dost po?mourno, a te? dokonce v?ci na vzd?lenost deseti krok? za?aly ztr?cet sv?obrysy, od zem? se zvedala ?ediv? mlha, byl nejvy??? ?as se n?kam ukr?t, v noci ani Dick nebude riskovat, aby vstoupil do lesa nebo do stepi. S tmou se objevuje v?elijak? no?n? hav??. Lid?, kte?? odejdou v noci za ohradu, se nevracej?. A tady, daleko od vesnice… Oleg se ohl?dl. M?l pocit, ?e za n?m n?kdo jde. Ale ne, byla tam jenom mlha. Ani si neuv?domil, ?e p?idal do kroku, vtom se p?ed n?m oto?il Thomas a ti?e mu ?ekl:
   „Nevraz do m? nebo m? poraz??. Udr?uj vzd?lenost.“
   P?esto se Oleg nedok?zal zbavit dojmu, ?e za n?m n?kdo jde.
   Thomasova z?da zmizela, p?edehnal toti? Marianu. Te? m? p?ed sebou Oleg ji. M? ?zk? ramena, dokonce i v tepl? bund? vypadaj? ?zk?. Mariana klop?t?. Za soumraku ?patn? vid?. Egle ??kala, ?e je to ?eroslepost, ale nestandardn?, endemick?. Endemick?, to znamen? pat??c? k tomuto kraji, zazn?l mu v hlav? Sta?e?in?v hlas. Jako kdyby ten ?lov?k st?l vedle n?ho.
   „Nechce? mi d?t ruku?“ zeptal se j? Oleg.
   ?li oba dva nekone?nou mlhou, v n?? se ut?p?li po kolena.
   „Ale ne,“ ?ekla Mariana. „D?kuju.“
   „St?t,“ dut? zazn?l Dick?v hlas daleko p?ed nimi, „jsou tu sk?ly.“
   8
   Bylo dobr?, ?e jeskyni nikdo neobsadil. Mohl se v n? skr?vat medv?d nebo n?kdo je?t? hor?? z t? podve?ern? a no?n? hav?ti, kter? se jako p??zrak potuluje kolem ohrady a n?kdy j? dokonce cloum?. Stahuje se k lidsk?mu obydl?, ale boj? se ho. N?kdy p?ed t?emi roky Mariana z lesa p?ivlekla kozl?ka, malink?ho, byl j? tak do pasu. M?l takov? otravn? hlas, hor?? ne? ob? dvoj?ata dohromady, chlupy zelen? jako tr?va z n?ho visely a? k zemi, podup?val opanc??ovan?mi kop?tky a v?e?t?l.
   „Me??,“ ?ekl tehdy spokojen? Vajtkus. „Zbo??uju hlasy dom?c?ch zv??at.“
   „Tak to tedy bude kozel,“ ?ekl Thomas, kter? u? tehdy d?val jm?na nezn?m?m v?cem a zv??at?m.
   Kozel z?stal v osad? do zimy, kdy noc nem? t?m?? konce. Zvykl si na lidi, u? skoro ani nekousal, kdykoli ho mohli naj?t u Sergejevovy d?lny, kde bylo teplo. Sergejev tam vyr?b?l n?bytek a n?dob?. Oleg mu r?d pom?hal, proto?e se mu l?bilo vyr?b?t p?edm?ty rukama. A pak za tmy p?i?lata no?n? hav??. Kozla odvlekla pry?. Mariana na?la p?r chuchvalc? z jeho zelen? srsti za h?bitovem. To ale bylo a? na ja?e. Mohla se ov?em taky zm?lit.
   Vajtkus tehdy?ekl:
   „Rozvoj chovu dobytka se odkl?d? na neur?ito.“
   „T?m sp??,“ poznamenala teta Egle, „kdy? je z n?ho u?itek jako od kozla ml?ka.“
   Jeskyn? m?la jednu nev?hodu — p??li? ?irok? vchod. Nap??? nat?hli stanovou plachtu z ryb?ch k???, zap?lili ohe? — no?n? hav?? nem? ohe? r?da. V jeskyni bylo t?m?? teplo a Oleg se bla?en? rozvalil na hladk? kamenn? podlaze. Mariana le?ela hned vedle n?ho.
   „Jsem tak unaven?,“ ?ekla. „Bylo to pro m? hrozn?.“
   „Pro m? taky,“ odpov?d?l Oleg ti?e. „P?ipadalo mi, ?e za mnou po??d n?kdo chod?.“
   „Je?t? ?e jsem to nev?d?la.“
   Dick rozdm?ch?val kousky d?eva. Vzali si s sebou ty nejlep??. Ty, co ho?? pomalu. Thomas otev?el pytl?k se su?en?mi houbami, vyt?hl kotl?k na trojno?ce.
   „Podej mi vodu, Olegu,“ po??dal ho.
   Oleg m?l vodu v tlumoku v n?dob? ud?lan? z tykve. Thomasovi sta?ilo ud?lat dva kroky a mohl si vodu vz?t s?m. Pochopil, ?e Thomas to d?l? z v?chovn?ch d?vod?. Nechce d?vat Olegovi p??kazy, aby vstal a n?co d?lal, nechce mu nic vy??tat. I kdy? co je tohle za pr?ci — stanovou plachtu postavili spole?n?, ohe? ho??. P???t? nebudu tak unaven? a budu s?m hospoda?it, v?dy? jsem dnes t?hl Marianin tlumok…
   Samoz?ejm? ?e Oleg ne?ekl nahlas ani slovo. Nesta?il ani vst?t, kdy? Dick vzt?hl dlouhou ruku, chytil Oleg?v tlumok a podal ho Thomasovi.
   „A? si odpo?ine,“ ?ekl bez jak?hokoli soucitu naprosto lhostejn?. „M? toho dost. T?hl dva rance.“
   „A? si pole??,“ souhlasil Thomas.
   A Oleg si sedl.
   „A co se m? je?t? ud?lat?“ zeptal se. „Kdy? je n?co t?eba, tak to p?ece ud?l?m.“
   „Po?kej, Thomasi, sama tu vodu uva??m,“ ?ekla Mariana. „Nev??, kolik se tam d?v? hub.“
   „M?l jsem pocit, ?e za n?mi n?kdo chod?,“ ?ekl Dick.
   „Ty taky?“ zeptal se Oleg.
   Najednou zaslechli n??? t??k? kroky u vchodu. Dick sko?il pro samost??l. Thomas se sklonil k ohni a byl p?ichyst?n chytit ho??c? poleno. Kroky utichly. Nastalo ?pln? ticho. Bylo sly?et, jak de??ov? kapky ob?as dopadaj? z p?evisu nad vchodem jeskyn?.
   „Stihli jsme to na posledn? chv?l?,“ ?ekla Mariana.
   „Ticho!“
   Av?ak za lesknouc? se p?ep??kou z ryb?ch k???, na n?? se odr??ely z?blesky plamen?, se nic nepohnulo.
   Dick t??mal p?ipraven? kop?, p?istoupil k placht?, opatrn? odhrnul roh a pod?val se ven.
   Oleg pozoroval jeho?irok? napjat? z?da a ?ekal. M?l si tak? vz?t kop?…? V?dy? tu p?ece maj? ohe?… Je to Dickova v?c. Nespravedlnost t?to my?lenky byla Olegovi z?ejm?, ale nedok?zal uva?ovat jinak, proto?e jeho ?kolem bylo n?co docela jin?ho. M?l vid?t to, co nen? pro ostatn? zaj?mav?. Sta?e?ina na n?ho spol?h?… Hor?? je, jestli si ?lov?k nen? jist, dok??e-li splnit jeho nad?je, t?m sp??, kdy? l?ty jsou tyto nad?je pro star?ho ?lov?ka st?le abstraktn?j?? a ?sp?chy st?le neuskute?niteln?j??.
   Mariana pracovala u ohn?, prob?rala houby a su?en? nasolen? jahody, v?dycky je va?ila zvl??? a sm?chala a? potom. Kle?ela, ruk?vy u bundy m?la vyhrnut?, ?t?hl? ruce samou jizvu a mod?inu. Olega napadlo, ?e Mariana m? kr?sn? ruce a ty ?r?my ?e j? na kr?se v?bec neub?raj?, v?dy? je maj? v?ichni.
   Thomas tak? sledoval jej? rychl? ruce, d?val se, jak se d?v?e soust?edilo na svou pr?ci jako na ob?ad, kter? on jako p?ist?hovalec v t?chto zem?ch nedok?zal pochopit, vid?l jizvy na jej?ch ruk?ch, cenu, kterou si les vzal za v?uku, uva?oval o propasti, kterou vytvo?ila osada mez? n?m atouto ml?de??, t?mito divochy, kte?? dovedou usnout na kamenn? podlaze bez p?ikryt?, nec?t? vlhko, vlezlou zimu, a v?n? rostlinn?ch s?pi?, kter?m tu ??kaj? houby, jim nen? protivn?, proto?e si na ni zvykli… Ostatn? i d?ti tady von? jinak ne? doma. Dokonce i vlastn? d?ti. A Ruth ve sv?ch osmi letech, kdyby se dostala do lesa, t?eba se ani neztrat?, p?inejmen??m nezem?e hlady — les, i kdy? je to nebezpe?n? a z?ke?n? m?sto, pat?? jim. A jestli?e on, Thomas Hind, je v tomto lese ?lov?kem, pak ony jsou jelen? ml??ata, zaj?ci nebo dokonce vl?ata, nikoli nejsiln?j??, ale moud?ej?? ne? mnoz? jin? a neztrat? se. Mariana vycenila zuby jako zv??e a kousla do podez?el? houby, vyprskla a odhodila ji do kouta. Houba jako houba, v?echny jsou jedovat?. Znovu kolem n?kdo zt??ka pro?el a m?lem se dotknul polopr?hledn?ho z?v?su. ??belsk? p??zraky tmy. P?ejde tu slon a ?lov?k se nebude divit, kdy? bude taky jedovat?… Ti mlad? jsou unaven?, a?koli ?ert v?, jestli jsou skute?n? unaven?. Dick se tv???, jako kdyby se mohl hned te? rozb?hnout za ?akalem do hou?t?. Oleg je p?irozen? slab??. Nen? to ?patn? chlapec, nen? hloup?, jenom?e Boris mu zbyte?n? vtlouk? do hlavy sv? idealistick? teorie. Osada mus? p?e??t. Dne?ek, z?t?ek. Nev?m, kdy za?neme stav?t m?sta, kdy za?neme vypou?t?t um?l? dru?ice. Za tis?c let? A. pr?v? proto je nutn? p?e??t dne?ek.
   Z?v?s se zavlnil, no?n? n?v?t?vn?k se ho z?ejm? rozhodl strhnout. Thomas zvedl ho??c? d?evo a p?edstihl Dicka, vyhl?dl do soumraku, do mlhy. Tmav? st?n odplul do d?lky, rozplynul se v ?ediv? mlze, jako kdyby si n?jak? ?pr?ma? k sob? p?it?hl nafukovac? bal?nek.
   „Tak nev?m,“ ?ekl Thomas. „Nic takov?ho jsem dosud nevid?l.“
   „Budeme muset hl?dat u ohn?,“ upozor?oval Dick.
   „Mn? se v?bec nechce sp?t,“ ?ekl Oleg.
   „Te? tak m?t po??dnou pistoli,“ ozval se Thomas. „Po??dnou, v??n? nabitou pistoli.“
   „Za p?t minut bude pol?vka,“ ozn?mila Mariana. „Dobr? pol?vka. Teta Luisa n?m vybrala sam? b?l? houby.“
   N?kde v d?lce n?co zamlaskalo, zahekalo. Pak se rozlehl slab? dupot po?etn?ch nohou a me?en?. Bylo to n?kolik hlas? pohromad?. A zn?la v nich zoufalost.
   Mariana byla r?zem na nohou.
   „Kozlov?!“
   „Toho tv?ho kozla u? d?vno n?kdo se?ral,“ ?ekl Dick. „Kdo je to ?ene?“
   „Jedovat? slon,“ ?ekl z ni?eho nic pro sebe Thomas.
   „Kdo?“ podivila se Mariana.
   Dick se zasm?l.
   „Budeme mu tak ??kat,“ ?ekl.
   Me?en? p?e?lo ve v?e?t?n? p?ipom?naj?c? k?ik d?t?te. Pak v?e utichlo. A znovu se rozlehlo dup?n?.
   „J? si mysl?m, ?e je d?l? b?l? houba,“ ?ekl Oleg.
   „Koho?“ zeptal se Dick.
   „Jedovat? slony.“
   „To jsou zl? duchov?, n?jak? vid?n?. Krist?na mi o nich vypr?v?la,“ ?ekla Mariana.
   „??dn? zl? duchov? nejsou,“ prohl?sil Oleg.
   „Jen jdi trochu hloub?ji do lesa,“ ?ekl Dick.
   „Ml?te,“ p?ik?zal jim Thomas.
   Docela bl?zko prolet?li kozli. Za nimi zlehka a z??dka do?lapoval jejich pron?sledovatel. Lid? ustoupili za ohe?, od z?v?su je d?lily plameny. P?ipravili si zbran?. Nezn?m? zv??ata jsou hrozn?, proto?e ?lov?k nikdy nev?, co ud?laj?.
   Z?v?s se vymr?til do strany, roztrhl se nap??? a do jeskyn? vrazilo n?co zelen?ho, chlupat?ho, velk?ho jako ?lov?k, bylo to v?ak zakulacen?, m?lo to ?ty?i nohy, kostnat? h?eben p?es cel? z?da tr?el z chlup? jako ?et?z strm?ch pahork? z lesa.
   Zv??e se k?e?ovit? chv?lo. Jeho mal? ?erven? o?i se d?valy nech?pav?, pokorn?.
   Dick zam??il sv?j samost??l, aby vyst?elil najisto.
   „Po?kej,“ zvolala Mariana, „V?dy? je to kozel.“
   „To je m?j kozel,“ ?ekla.
   „M?? pravdu,“ za?eptal Dick, ani? by se pohnul a ani? by dokonce pohnul rty. „Je to maso.“
   Av?ak Mariana u? obch?zela ohe? a m??ila ke kozlovi.
   „Po?kej,“ pokou?el se j? zastavit Thomas. Mariana mu odt?hla ruku.
   „To je m?j kozel,“ ?ekla.
   „Po tom tv?m u? d?vno nen? ani stopy,“ ?ekl Dick, ale jeho ruka se samost??lem klesla. Maso je?t? m?li. A zab?jen? pro nic za nic nem?l r?d. Lovci zab?jej? tolik, kolik mohou un?st.
   Kozel za?al pomalu couvat. Pak znehybn?l. Z?ejm? to, co ho ?ekalo venku, bylo hroziv?j?? ne? Mariana. Mariana se sklonila, rychle vyt?hla z batohu chutnou su?enou houbu a podala ji kozlovi. Ten si povzdechl, houbu o?ichal, rozev?el svou hro?? tlamu a d?rek poslu?n? schroupal.
   9
   Prvn? m?l hl?dku Oleg. Kozel neode?el. P?i?oural se ke st?n?, jako kdyby s n? cht?l splynout, jedn?m okem se d?val na Olega a chv?lemi hlasit? vzdychal. Pak se za?al drbat o st?nu.
   „Zable??? n?m to tu,“ ?ekl Oleg. „St?j klidn?, nebo t? vy?enu!“
   Z kozlova pozorn?ho pohledu bez jedin?ho mrknut? mohl m?t dojem, ?e ho poslouch? a rozum?. Kozel ale ve skute?nosti naslouchal tomu, co se d?je venku.
   Oleg neust?le pozoroval doho??vaj?c? ohe?, a? za?al d??mat. M?l dojem, ?e nesp?, ?e vid?, jak nad doutnaj?c?mi poleny vyl?taj? modr? jiskry, jak spolu tan?? ve dvoj?c?ch, jak se spl?taj? v tane?n?m reji. Kozel sebou trhnul a za?al me?et, zadupal kopyty. Oleg vysko?il, ale teprve po chv?li si uv?domil, ?e kozel nen? na sv?m m?st?, ?e sko?il hloub?ji do jeskyn? a ?e d?rou v z?v?su se dovnit? val? n?jak? ?ediv? puch??ovit? hmota, ?e se pohybuje pomalu a jako t?sto se hrne do jeskyn?, snad ani nebyla ?ediv?, ale r??ov?, ?e v t? hmot? je n?jak? um?rn?n? zv?davost, neusp?chanost, ?e kozel zoufale me?el, prosil, aby ho zachr?nili, z?ejm? byl p?esv?d?en, ?e to t?sto sem p?i?lo v?hradn? pro n?ho. Oleg si kdov? pro? sta?il uv?domit, ?e na n?jak? no?n? p??zrak je ta hmota p??li? o?kliv?, ??tral rukou pokamen?, ale samost??l nemohl zanic naj?t a nedok?zal odtrhnout pohled od val?c? se bl?zk? hmoty, kter? vypou?t?la kysel? dusiv? puch. A pak uvid?l, jak se v boku t? zr?dy se najednou objevil ope?en? ??p ze samost??lu a zajel celou svou polovinou do toho t?sta, a? v n?m zmizel docela, kdy? v tom se t?sto zlehka a rychle sebralo, naje?ilo a zmizelo, okraje roztr?en?ho z?v?su se spojily a stanov? d?l se l?n? zahoupal.
   Oleg mohl kone?n? pohl?dnout dol?, samost??l mu le?el snad dva centimetry od rozta?en?ch prst?. Dick sed?l na podlaze, siln?, p?ipraven?, sv???, jako kdyby se v?bec neulo?il ke sp?nku. Nechal klesnout samost??l a ?ekl:
   „Mo?n? ?e jsem nemusel ani st??let. M?l jsem po?kat.“
   „Tak pro? jsi st??lel?“ zeptala se Mariana, ani? vstala, nat?hla ruku a hladila tenk? nohy kozla, kter? f?ukal skoro jako d?t? a sv??oval se Marian? se sv?m strachem.
   „Oleg snad zkamen?l a ta v?c se k n?mu u? bl??ila,“ ?ekl Dick, ani? cht?l Olegovi n?co vy??tat nebo ho urazit, ?ekl to prost? tak, jak si to myslel. V?dycky ??kal to co si myslel. „Nem?l jsem ?as hledat n?jak? poleno.“
   „Usnuls?“ zeptal se Thomas Olega.
   Thomas le?el zabalen? do pokr?vky, pod hlavou m?l tlumok se su?en?m masem. Byla mu zima, nedok?zal si na ni zvyknout.
   Bude na tom ze v?ech nejh??, a? za?ne b?t doopravdy zima, pomyslel si Oleg. ?ekl:
   „Usnul jsem. Probudil m? kozel.“
   „N?? kozl?k je chlap?k,“ pochvalovala si Mariana.
   „Je?t? ?e t? probudil.“ promluvil Dick a ukl?dal se na bok. Ruku m?l polo?enou na pa?b? samost??lu, kterou s?m n?dhern? a p?esn? vybrousil. „Se?ralo by n?s to…“
   Usnul a nesta?il ani dokon?it v?tu.
   Thomasovi se sp?t necht?lo. Vstal, vyst??dal Olega, ten trochu protestoval, ale r?d souhlasil, padala mu v??ka. A hned se rozvalil na podlaze. Thomas p?es n?ho p?ehodil pokr?vku, bylo by dobr? p?ilo?it, ale d??v?m museli ?et?it, nem?li ho nazbyt a bude zima. Vzpomn?l si, jak? byla zima, kdy? ?li k pr?smyku posledn?. Jak byla ub?jej?c? a beznad?jn?. To bylo p?ed ?ty?mi lety. A bylo to stejn? i p?ed osmi lety. A tak? rok pot?, kdy zakl?dali osadu. Nejd?le se dostali p?i druh? v?prav?. Je ov?em pravda, ?e se odtamtud vr?tili jen dva. On a Vajtkus.
   Thomas pohl?dl na d?ti. Jak je mo?n?, ?e nevn?maj?, jak se na kamenech sp? ?patn? a jak? z nich ?i?? chlad? K jak?m vnit?n?m zm?n?m do?lo v jejich metabolismu za ta l?ta? Jsou to p?irozen? divo?i, kte?? se na n?ho d?vaj? jako na starce se zdvo?il?m p?ez?r?n?m domorodc?. A???k? Boris co chce, a? je stra?? jak chce, stejn? se ka?d?m rokem v?c a v?c, ka?d?m sv?m krokem st?le v?ce vzdaluj? lidsk?mu sv?tu a st?le l?pe se s??vaj? s t?mhle sv?tem osamocen? a ?ediv?ch oblak?. Boris m? i nem? pravdu. M? pravdu v tom, ?e p?echod do „divo?sk?ho stavu“ je nevyhnuteln?. Thomas to vid? u vlastn? dcery, ale i u jin?ch d?t?. Je to v?ak z?ejm? jedin? v?chodisko, jedin? mo?nost, jak se zachr?nit. A pr?smyk je te? u? jen symbolem, kter?mu nikdo nev???, kter?ho v?ak nen? mo?no se z??ci.
   Kozel p?e?l?pl a zazvonil o k?men. Dick otev?el o?i, zaposlouchal se a znovu usnul. Mariana se ze span? p?ekulila k Olegovi a polo?ila mu hlavu na rameno. Daleko v lese n?co zadun?lo a rozlet?l se t?hl? utichaj?c? rachot. Thomas vybral to nejslab?? pol?nko a p?ilo?il je na ohe?.
   Kdy? se rozednilo a do roztr?en?ho otvoru v z?v?su se prodrala promodral? mlha, kdy? v d?lce n?kde v lese uv?tali nov? den sv?m sk?ehot?n?m skokani, zav?e?t?l probuzen? pa?ez, Dick, kter? o?ez?val u ohn? d?evo pro samost??lov? st?ely, sv? d?lo pe?liv? slo?il do batohua klidn? usnul. Nikdo si proto nev?iml, jak se stalo, ?e kozel z jeskyn? zmizel. Probudila se Mariana, nesm?rn? ji to zji?t?n? rozladilo, vyb?hla ven, ob?hla kolem dokola sk?ly a nikde ??dn? stopy po zv??eti nena?la.
   „Jak j? ho za to nen?vid?m,“ ?ekla, kdy? se vr?tila.
   „Pro?? To ti m?l za v?echno pod?kovat?“ zeptal se Dick.
   „S n?mi by mu bylo l?p, byl by v bezpe??.“
   „?koda ?e jsem ho za sv?t?n? nezast?elil,“ ?ekl Dick. „Cht?l jsem to ud?lat, ale pak jsem si ?ekl, ?e to odlo??m a? bude sv?tlo.“
   „To by nebylo ?estn?,“ ?ekla Mariana. „V noci n?s p?ece zachr?nil.“
   „To s t?m nem? nic spole?n?ho,“ odpov?d?l Dick. „Copak to nech?pe?? Ten kozel p?ece chr?nil p?edev??m sv?j vlastn? krk.“
   Oleg vzal n?dobu z k??e a ?el hledat vodu.
   „Nezapome? si vz?t kop?,“ ?ekla Mariana.
   „A necho? moc daleko,“ dodal Thomas.
   „Nejsem mal?,“ odsekl Oleg, ale kop? si vzal.
   Mlha se je?t? nerozplynula, ukr?vala se v dolin?ch, oblaka sestoupila a? na zem, na n?kter?ch m?stech se s mlhou spojovala, jako kdyby v letu vztahovala k mlze ruce a zvala je k sob?. Mlha v?ak cht?la sp?t a netou?ila po l?t?n? na obloze. Olega napadlo, ?e by si to s n? vym?nil a let?l m?sto mlhy k jihu, k rozlehl?m les?m, k mo?i, kam m?li loni nam??eno Sergejev s Vajtkusem a Dickem. Byl s nimi je?t? Poznanskij, ten se ale nevr?til. Nedok?zali se dostat tak daleko a mo?e stejn? neuvid?li, proto?e lesy tam jsou nekone?n?, v nich spousta drav?ch li?n, zv??at a jedovat?ch had?, ??m bl??e k teplu, t?m v?ce tam bylo tvor? ?lov?ku nebezpe?n?ch. Kdyby tak ?lov?k mohl let?t spolu s oblaky, dok?zal by se p?en?st nad vrcholky strom? a nad mo?em jako obla?n? pt?ci v obdob? p?kn?ho po?as?, pt?ci, kte?? se ob?as jako st?ny zjev? v mrac?ch, ale na zem nikdy neusednou. Samoz?ejm? ?e lid? dovedou l?tat, dovedou l?tat rychleji ne? oblaka. Ale v osad? se mus? za??nat se v??m od za??tku. Nen? to snadn?, proto?e nemaj? n??ad? ani ?as. Oleg cht?l vyrobit bal?n, k tomu by ale pot?eboval nesm?rnou spoustu ryb?ch k??? a nit? a jehel, s t?m mu v?ak krom? Sta?e?iny a d?t? necht?l nikdo pomoci.
   „To nen? ?patn? ani neuskute?niteln? n?pad,“ ?ekl tehdy Sergejev. „Za sto let se do toho spolu ur?it? pust?me.“
   A Sta?e?ina mu odpov?d?l:
   „Za sto let na tenhle n?pad kr?sn? zapomeneme. Vymysl?me si bohy, kte?? ?ij? naho?e v oblac?ch a kte?? n?m oby?ejn?m smrteln?k?m nedovol?, abychom se k nim p?ibl??ili.“
   A tak bal?n nikdy nespat?il sv?tlo sv?ta.
   Oleg se p?ikr?il. Od z?padu, kam je vedla dal?? cesta, p?ilet?l najednou z?van ledov?ho pronikav?ho v?tru, kter? mu se?ehl obli?ej i ruce. P?ipomn?lo mu to v?echno, co je teprve ?ek?. Z toho Oleg strach nem?l, dostal strach z toho, ?e nedok??? p?ekonat pr?smyk, jako se to dosud nepoda?ilo nikomu z p?edch?zej?c?ch v?prav. Dick z toho bude m?t radost, bude m?t radost, ?e se m??e vr?tit do sv? milovan? stepi. Mariana bude spokojen?, proto?e objev? nov? rostliny a houby. Thomas u? p?ivykl takov?m ne?sp?ch?m a s?m nev??? v ?sp?ch. ?patn? na tom budejenom on, Oleg. A Sta?e?ina.
   Cel? den ?li otev?enou krajinou, jenom ob?as narazili na n?zk? k?ov?. V t?chto m?stech bylo pusto a pr?zdno, ?lo se jim dob?e, nebyli ani p??li? unaveni. Thomas ??kal, ?e si vybrali vhodnou dobu. L?to bylo letos skute?n? tepl?, kdy? tudy ?li minule, le?el je?t? na zemi sn?h. Dick se nudil, chv?lemi odb?hal, vracel se po p?l hodin? bez ko?isti a byl z toho cel? rozlad?n?.
   Kozel m?l ?t?st?, ?e se vr?til pr?v? ve chv?li, kdy? byl Dick na jednom ze sv?ch v?let?. Oleg byl p?esv?d?en, ?e by ho jist? zast?elil. Byl to ten jejich kozel. Vysko?il z k?ov? tak hlu?n?, jako sme?ka medv?d?, a tak ho lid? uv?tali s p?ipraven?mi samost??ly. U? z d?lky ho ale poznali. Chlupat? obr byl ve h?betu vy??? ne? Oleg a dal jasn? najevo, ?e m? ze setk?n? se sv?mi p??teli radost. P?eb?hl kolem nich, nadhazoval t??k? zadek, rachotil p?i tom desti?kami na h?bet? a hlasit? me?el.
   V?c se od nich kozel neodlou?il. M?l radost i z Dicka, jeho? uc?til dlouho p?ed jeho p??chodem, pak se za?adil doprost?ed jejich skupiny, neprojevil sebemen?? chu? j?t stranou nebo vzadu a pletl se jim pod nohama. Oleg m?l st?le pocit, ?e mu mus? ka?dou chv?li stoupnout sv?m ostr?m kopytem na nohu, ale zv??e bylo opatrn?j?? ne? p?i prvn?m setk?n?.
   Kozel m?l obdivuhodn? ?ich i sluch. Reagoval na p??tomnost ka?d?ho ?iv?ho tvora daleko p?ed n?m a Mariana byla nave?er p?esv?d?ena, ?e rozum? zvuk?m, kter? zv??e vyd?v?, ?e v?, kdy ji zv??e upozor?uje, ?e je p?ed nimi m?sto s chutn?mi houbami, kdy je t?eba d?vat se pozorn? pod nohy, proto?e tam jsou drav? li?ny.
   P?enocovat se rozhodli dlouho p?ed soumrakem na okraji n?horn? plo?iny. Na dal??m ?seku je ?ekalo u? stoup?n? a Thomas ?ekl, ?e r?no budou muset naj?t ?st? potoka a vy?plhat se jeho ?dol?m, kter? se pozd?ji zm?n? v ??labinu, a tou pak p?jdou nejm?n? pln? dva dny.
   ??dnou jeskyni ani jin? ?kryt nenalezli, spali ve stanu, co? se kozlovi nel?bilo. T? noci nehrozilo ??dn? zjevn? nebezpe??, zv??e se v?ak do?adovalo p??stupu k teplu, nakonec se svalilo na stan a v?em bezm?la pochroumalo nohy. V?ichni mu nad?vali, p?esto ho v?ak trp?li, proto?e jim bylo jasn?, ?e kdyby p?i?el n?jak? nezvan? host, kozel strop? takov? r?mus, ?e v?echny probud?.
   10
   K r?nu byl Oleg promrzl? do morku kost?. Zd?lo se mu, ?e ho n?kdo bal? do ledov?ho bahna a on ?e nem? s?lu dostat se ven. Za?al se chv?t. Najednou mu ale bylo teplo a usnul klidn?ji. Probudilo ho to, ?e kozel si usmyslel ulehnout v??e na stan a bolestiv? mu p?ilehl nohu. Oleg nohu vyt?hl, otev?el o?i a uv?domil si, ?e Thomas si s n?m v noci vym?nil m?sto a ?e te? le?? na kraji. Thomas byl zimou b?l? jako k??da, m?l za?at? zuby a d?lal, ?e sp?. Oleg se zastyd?l. U? v osad? se domluvili, ?e kdy? bude zima, mus? Thomase chr?nit. M?l slab? pl?ce a ?patn? sn??el zimu, mlad? na tom byli l?pe, byli zdrav? a na zimu zvykl?.
   „Thomasi,“ ozval se ti?e Oleg. „U? jsem se zah??l. Poj?te si zase vym?nit m?sta.“
   „Ale ne, to je zbyte?n?,“ za?eptal Thomas, ale rty ho neposlouchaly.
   Oleg se s n?m u? nedohadoval a p?elezl p?es n?ho. Stan vyroben? z ryb?ch k??? propou?t?l zimu, t? noci spali v?ichni pod pokr?vkami, dokonce i Dick, kter? v?dycky tvrdil, ?e se m??e vyspat i na sn?hu, proto?e je m?kk?.
   „D?kuju,“ ?ekl Thomas. Zm?tala j?m zimnice.
   Probudila se Mariana. Rychle pochopila, co se d?je.
   „Oh?eju vodu,“ ?ekla.
   Za?ala hledat a rozvazovat vaky.
   Kozlovi bylo jasn?, ?e se lid? probudili, vysko?il, zaklapal sv?mi kopyty, vyz?vav? zame?el, jako kdyby cht?l d?t najevo, ?e se mu v noci st?skalo. Dick p?ehodil svou pokr?vku p?es Thomase a rychle vylezl ven.
   „Nejd?le?it?j?? je po??dn? se rozh?bat!“ zavolal zvenku. „Pod?vejte se, jak to d?l? dob?e!“
   Oleg se p?inutil vyl?zt hned za Dickem.
   ?dol?, kam dorazili nave?er, bylo pln? sn?hu. Napadal v noci. Byl b?l?, ?ist?, mnohem sv?tlej?? ne? oblaka, kter? se p?i porovn?n? s n?m zd?la b?t fialov?. Kozel st?l opod?l a vykusoval si z chlup? kousky ledu. B?l? plocha ?dol? se op?rala o strm? svah stoup?n?. K?ov? rostouc? na svahu pomalu pohybovalo v?tvemi a v??ilo sn?h kolem sebe.
   Dick dal najevo svou nespokojenost,?e d??v? ub?v? rychleji, ne? m?li propo?teno, ale ?ekl o tom jenom Olegovi a ti?e, a? kdy? poode?li od ?pinav?ho kope?ku, kter? vytv??el stan.
   „Nem?li jsme s sebou br?t Thomase,“ ?ekl. „Bude nemocn?.“
   „Bez n?ho bychom se t??ko dostali p?es pr?smyk,“ odpov?d?l mu Oleg.
   „S n?m to bude je?t? t????,“ ?ekl Dick a vyst?elil ??p ze samost??lu do d?ry ve sk?le, kde Oleg nic nevid?l. V d??e se v?ak zav??il sn?h a velk?mi skoky odtud vyb?hl zaj?c, mal? chobot si p?ehodil na h?bet a uh?n?l pry?. Zanech?val za sebou krvavou stopu.
   „Jdu ho sebrat,“ ?ekl Dick. A u sv?ho rozhodnut? z?stal.
   S Dickem je t??k? se dohadovat, proto?e kdy? je o sv?m n?zoru p?esv?d?en, d?l se s nik?m nebav? a prost? odejde. K tomu nejz?va?n?j??mu rozhovoru doch?z? a? posl?ze a st?v? se, ?e Dick ka?d? takov? spor vyhraje, i kdy? nem? pravdu.
   „Jak dojdeme bez Thomase?“ v duchu pokra?oval v rozhovoru s Dickem Oleg. „To nejd?le?it?j?? p?ece nen? samotn? cesta, nejd?le?it?j?? je p?ece cestu naj?t a to, co budou d?lat potom. Budeme tam jako nedoch?d?ata, kter? se nevyznaj?, co kter? v?c znamen?, budeme tam jakodivo?i, kte?? nikdy na vlastn? o?i nevid?li kolo a nebudou m?t ani tu?en?, jestli to je kolo nebo lokomotiva. Dick si mysl?, ?e v? v?echno, co se ?lov?ku m??e hodit v osad? nebo v lese. Mo?n? ?e m? trochu strach ocitnout se v jin?m sv?t?, kde by nebyl nejsiln?j??, nejobratn?j??, nejrychlej??.“
   Mariana zap?lila ohe?. Kozel si u? na n?j zvykl, p?esv?d?il se, ?e mu nehroz? odtud ??dn? nebezpe??. Vlezl proto do ohn? a Mariana zavolala na Olega, aby to zatracen? zv??e n?kam zahnal. Zahnat vysp?l?ho kozla, to je t?m?? neprovediteln? ?kol, ale Oleg d?lal, co mohl. P?chal kozla d?ev?n?m koncem kop?, i kdy? m?l dojem, ?e t?m zv??e jenom lecht?.
   Thomas rychle p?ech?zel po sn?hu, aby se zah??l, choulil se v pokr?vce, hrbil se a Olegovi p?ipadalo, ?e je nesm?rn? star?, i kdy? v?d?l, ?e mu je ?ty?icet let. Egle ??kala, ?e proces st?rnut? prob?h? v osad? n?jak rychleji, ov?em teta Luisa prohl?sila, ?e p?i takov? jejich diet? m?lo b?t u? d?vno po nich. V?ichni m?li po??d koliky, z?n?ty ?aludku, alergie, ti star?? m?li pot??e s ledvinami. Pravda je, ?e d?ti byly pom?rn? zdrav?. Obyvatel? osady m?li ?t?st? ?e v?t?ina m?stn?ch mikrob? na lidsk? organismus nep?sobila. Tedy zat?m nep?sobila, ?ekla tehdy teta Luisa.
   „?koda ?e tu nejsou ba?iny,“ ?ekla Mariana. „Natrhala bych v?m byliny, j? v?m jak?.“
   „A pro? jsi je nenatrhala d??v?“ zeptal se Oleg. Mariana se ze v?ech lid? v osad? nejl?pe vyznala v bylin?ch, snad je dok?zala rozeznat n?jak?m ?est?m smyslem.
   „Ty ses zbl?znil,“ ?ekla udiven? Mariana. „Byliny se mus? pou??t, kdy? jsou ?erstv? a jak bys to cht?l d?lat?“
   V?dycky j? p?ipadalo divn?, ?e ti druz? nevid? to, co vid? ona.
   Oleg se rozhl?dl. I kdyby tu byly ba?iny, jist? by p?es noc zamrzly. Kde by se tu ale vzaly, krajina tu je polo?ena v??e, ne? jejich osada, je tu v?c sucho a v?ce kamen?.
   „Olegu,“ zavolal na n?ho Thomas. „Poj? sem.“
   Thomas usedl na stan a mra?il se.
   „Zase m? bol? z?da,“ ?ekl. „To ten houser.“
   „J? v?s pak namas?ruju,“ ?ekla Mariana.
   „D?kuju, ale to nepom??e,“ usm?l se Thomas. Podobal se trochu vr?n?, kterou jim kdysi namaloval p?i hodin?ch biologie ve ?kole Sta?e?ina. ?ern? pt?k s velk?m ostr?m zob?kem. „Poslouchej, v??, kde m?m mapu? S ?lov?kem se m??e n?co st?t raz dva.“
   „Nestane se nic,“ ?ekl Oleg. „Jdeme p?ece spole?n?.“
   „P?esto nebudeme riskovat. Vyzn?? se v t? map??“
   Mapa byla nakreslena na kousku pap?ru. Byla t?m nejv?t??m pokladem v osad?. Oleg m?l v?dycky k tomu pap?ru zvl??tn? vztah. Ten kousek skrovn? pomalovan?ho pap?ru byl n?jak?m kouzeln?m zp?sobem spojen s v?dom?m, ?e m? vydat dal?? v?domosti, pro kter? byl pr?v? vytvo?en. Jako kdyby to bylo poselstv? boh?.
   Thomas chv?lemi p?em?hal z?chvaty ka?le a nutil Olega, aby mu na map? ukazoval cestu k pr?smyku. Sm?r cesty znal, v duchu cestu proch?zeli v?ichni spole?n?, s Vajtkusem i Sta?e?inou, je ov?em pravda, ?e o tom hovo?ili v osad?, kdy nebylo mo?n? vn?mat skute?nou podstatu cesty, vzd?lenosti, zimu, proto?e uvnit? v dom? bylo teplo, ?tulno, ho?ela sv?tla lampi?ek, venku ?elestil d???…
   Dick p?inesl kr?l?ka. Kozel se z nepochopiteln?ch d?vod? polekal t? hrom?dky bez ?ivota, odsk?kal rychle ke svahu, tam se zastavil a zkrou?en? pot??sal hlavou.
   „C?t?, prev?t, co ho ?ek?,“ ?ekl Dick. Hodil kr?l?ka na kamen?. „Poj?te, sn?me ho hned, p?jde se n?m l?p. Thomasovi to taky prosp?je. Lep?? by pro n?ho bylo, kdyby se napil tepl? krve, j? to tak alespo? d?l?m v?dycky, kdy? jsem na lovu. Ty to ale, Thomasi, nedok??e?, co?“
   Thomas zavrt?l hlavou.
   „Co d?l?te? Prohl???te mapu?“ zeptal se Dick.
   „Thomas po??d chce, abych mu to opakoval, kdyby se s n?m pr? n?co stalo.“
   „Nesmysl,“ ?ekl Dick, usedl na bobek a za?al obratn? kr?l?ka stahovat. „Ty je?t? m??e? j?t. Kdy? ti bude ?patn?, vr?t?me se.“
   Olegovi bylo jasn?, ?e se nechce Thomase dotknout. Od samotn?ho za??tku toti? tvrdil, ?e Thomas nedojde.
   „Nic se ned?je,“ ?ekl Thomas a nedal ni??m najevo, jak mu je lhostejn? Dick?v t?n nep??jemn?. „Jistota je jistota.“
   Kdy? pop?jeli ?aj z ko??nk?, kozel se odhodlal p?istoupit bl??, p?i?el v?ak z druh? strany, ne? kam Dick odhodil k??i z kr?l?ka, aby mezi n?m a k??? byl ohe? a stan. Hlasit? fun?l. Mariana mu hodila p?r su?en?ch hub.
   „To tu je?t? sch?zelo,“ ?ekl Dick. „Houby pot?ebujeme my. M??e se st?t, ?e nic nenajdeme a jak se dostaneme zp?tky?“
   „Za pr?smykem ale j?dlo je,“ ?ekl Thomas.
   „Nikdo nev?, jestli tam je nebo u? nen?,“ nam?tl Dick. „Bylo by dost hloup? um??t n?kde hlady. A kdy? je mr?z, tak se mus? hodn? j?st.“
   „V krajn?m p??pad? sn?me kozla,“ ?ekl Oleg.
   „Pro? a? v krajn?m p??pad??“ zeptal se Dick. „Sn?me ho ur?it?. A brzo. Je?t? by n?m mohl ut?ct.“
   „To a? t? ani nenapadne.“ ?ekla Mariana. „To tedy ne.“
   „Pro??“ podivil se Dick.
   „Proto?e je hodn?. Vr?t? se s n?mi do osady. A bude tam s n?mi ??t. U? je nejvy??? ?as, abychom m?li sv? zv??ata.“
   „Takov?ch kozl? ti p?ivedu, kolik bude? cht?t,“ ?ekl Dick.
   „To nen? pravda, jenom se vytahuje?. Nikoho nep?ivede?. Tak moc jich zase v lese nen?. A nav?c kdy? nebude cht?t, tak ho nep?ivede?.“
   „P?it?hnout ho nen? jen tak. Ty ale p?jde? s n?mi, dovede? si se zv??aty pov?dat,“ ?ekl Dick a za?al kr?l?ka d?lit na stejn? d?ly.
   „Nedovol?m, abys ho zabil,“ ?ekla Mariana. „Bude m?t mlad?.“
   „Kdo?“ zeptal se Dick.
   „Kozel,“ ?ekla Mariana. „Vlastn? koza.“
   „Tak ona je to koza?“ zeptal se Thomas.
   „Ano, je to koza. V?m to.“
   „Je to z?ejm? samice,“ ?ekl Dick. „Prost? jsem si toho nev?iml.“
   „To je legrace,“ ?ekl Oleg.
   „Nic legra?n?ho na tom nevid?m,“ odpov?d?la Mariana.
   „Robinson Crusoe taky choval kozy. A pil jejich ml?ko.“
   „Tak z toho nic nebude,“ prohl?sil Dick. „Ochutn?val jsem je. Otr?vili bychom se.“
   „Mo?n?, ?e m? Mariana pravdu, a? si ta koza z?stane na?ivu,“ ?ekl Thomas. „Takov? pokus m??e b?t docela perspektivn?. V?dy se mus? myslet na to, co bude z?tra.“
   „Sp?? se mus? myslet na to, abychom neum?eli dneska,“ nam?tl Dick.
   „Kozu budeme krmit,“ ?ekla Mariana.
   „S t?m tedy nepo??tej,“ ?ekl Dick.
   „Budu j? d?vat ze sv?ho j?dla,“ ?ekla um?n?n? Mariana p?i pohledu na Dicka, bradu bojovn? vysunutou kup?edu. Dick naklonil hlavu a prohl??el si d?v?e jako n?jak? nezn?m? zv??e.
   Thomas se zvedl prvn? a ?el skl?dat stan. Cel? se chv?l.
   „Nevr?t?? se?“ zeptal se ho Dick.
   „U? je na to pozd?,“ odpov?d?l Thomas. „P?jdu d?l.“
   „Poslouchej,“ ?ekla Mariana Dickovi rozzloben?, „jak m??e? n?co takov?ho v?bec vyslovit. Samotn? ?lov?k do osady nep?jde.“
   „M??e se s n?m vr?tit Oleg.“ To ?ekl Dick proto, aby m?l posledn? slovo. Jak se v?ak uk?zalo, posledn? slovo m?la Mariana.
   „Oleg se mus? dostat za pr?smyk sp?? ne? ty,“ ?ekla.
   „U? i ty?“ ?ekl Dick s nehybnou tv???, jenom v jizv? nad okem bylo vid?t, jak mu pulsuje krev.
   „Mus?me u? j?t,“ promluvil Thomas. „Kdy? se n?m dnes dob?e p?jde, m??eme vystoupit a? na n?horn? plo?inu. Minule jsme z?stali viset pr?v? v t?hle ??labin?. Sn?hu tu bylo po p?s. A byla v?nice.“
   Thomas?el prvn? ?irok?m korytem potoka, kter? se za prudk?ch de??? prom??oval v bou?liv? tok, ale nyn? jeho sotva viditeln? pramen bublal po omlet?ch kamenech a odlamoval u b?eh? kousky ledu, kter? tam vyrostly p?es noc.
   Koza se vy??tila kup?edu, jako kdyby jim ukazovala cestu, pak si to ale rozmyslela a zastavila se. Dick na ni pohrozil prstem a koza si povzdychla, rozhodla se sd?let osud s lidmi a vlekla se za nimi. Chv?lemi se ov?em zastavovala a t?hle me?ela, jako kdyby lid? p?esv?d?ovala, aby se vr?tili.
   Trochu se oteplilo. Sn?h pod nohama za?al t?t, klouzalo to, b?hem dne museli snad desetkr?t p?ekon?vat potok, kter? se klikatil ?dol?m od jednoho svahu k druh?mu, nikdo z nich nohy ani nec?til.
   11
   ?dol??ko s potokem se postupn? zu?ovalo, tmav? kamenn? st?ny byly st?le strm?j??, nakl?n?ly se k sob? a ukr?valy potok do v??n?ho st?nu. Jeho hlas se st?val v?hru?n?j??, odr??el se od st?n jako v sudu. P?sobilo to tu t?sniv? a? v?hru?n?, krom? Thomase nikdo z nich nebyl doposud v hor?ch, tak?e i Dick ztratil svou neochv?jnou jistotu, neodb?hal kup?edu, neust?le se d?val nahoru, jako kdyby se b?l, ?e mu n?jak? k?men spadne na hlavu a nep?est?val se Thomase vypt?vat:
   „U? to bude? U? z toho budem venku?“
   „Z?le?? na tom, jak p?jdeme,“ odpov?dal Thomas.
   V?ichni se zah??li, i Thomas, kter? se dokonce zpotil, t?m?? neka?lal a ?el rychleji ne? v?era. Jenom ob?as se dr?el za bok.
   „Pozn?v?te ta m?sta?“ zeptala se Mariana. ?la vzadu, popoh?n?la kozu, kter? m?la cel?ho toho cestov?n? dost, ?asto se zastavovala, ohl??ela se, jako kdyby Marianu prosila, aby ji pustila zp?tky do lesa, do voln?ho prostoru.
   „Jak bych to ?ekl,“ odpov?d?l Thomas, „minule jsme se a? sem nedostali. Tahle ??labina byla na dva t?i metry vysoko zasypan? sn?hem. A kdy? jsme ?li od pr?smyku p?ed ?estn?cti lety, byl tu taky sn?h, dny byly kr?tk? a skoro v?bec jsme se nerozhl??eli. Tehdy jsme z?skali nad?ji, prvn? jsme z?skali nad?ji. Byli jsme stra?n? unaven?. Odtud n?m cesta do osady trvala skoro t?den.“
   Dick, kter? ?el prvn?, n?hle znehybn?l. Zvedl ruku.
   V?ichni se zastavili. Dokonce i koza, jako kdyby tomu p??kazu porozum?la.
   Dick s p?ipraven?m samost??lem ?el pomalu vp?ed, Sehnul se.
   „Pod?vejte se!“ zvolal. „Skute?n? tudy ?li!“
   Za velk?m kamenem se v matn?ch z?blesc?ch odr??ela v koryt? potoka kouzeln? v?c.
   Ta v?c byla vyrobena z b?l?ho kovu, podobala se rozpl?cnut? kouli s b?l?m v?b??kem naho?e. Byl k ni p?ipevn?n ?emen, tak?e se dala nosit p?es rameno.
   Dick p?edm?t zvedl a ?ekl:
   „Z?ejm? na to spadl n?jak? k?men.“
   „Ale ne, ??dn? k?men, takhle to m? vypadat,“ ?ekl Thomas, p?istoupil k Dickovi a vzal mu p?edm?t z rukou. „Tady jsme se naposledy zastavili p?ed ?dol?m. Na?e posledn? zast?vka. A n?kdo… Ano, samoz?ejm?, Vajtkus to byl! To je Vajtkusova poln? l?hev. Bude m?t radost, a? mu ji p?ineseme.“
   „Tak tomuhle se ??k? poln? l?hev?“ zeptala se Mariana. „Na co to je?“
   „Aby s sebou ?lov?k mohl nosit vodu.“
   Thomas zat?epal lahv? a v?ichni zaslechli, jak uvnit? ?blu?k? n?jak? tekutina.
   „To je ?ikovn?,“ ?ekl Dick.
   „Schv?ln? je ploch?,“ ?ekl Thomas a opatrn? od?rouboval z?tku. „Aby se mohla nosit na boku.“
   „Je kr?sn?,“ ?ekla Mariana.
   „Budu s n? chodit na lov,“ ?ekl Dick. „Vajtkus ji nepot?ebuje. Stejn? je po??d nemocn?.“
   Thomas k l?hvi p?ivon?l.
   „Zatracen?!“ ?ekl. „To by se jeden zbl?znil!“
   „Co se stalo?“ zeptal se Oleg. Nesm?rn? tou?il, aby mohl l?hev vz?t do rukou, proto?e to byl symbol t?ch n?dhern?ch v?ci, toho um?n?, kter? z?stalo tam za pr?smykem.
   „P??tel?, v?dy? to je ko?ak! Ch?pete to, ko?ak!“
   Koza poode?la stranou, udiven? tam zame?ela, volala je k sob?.
   Oleg k n? p?istoupil. V prohlubni za kamennou sut? le?ely na hromad? mal? kovov? n?doby, takov? poklad je?t? nikdy nevid?l.
   „Thomasi!“ zavolal. „Pod?vej se, co jste tu je?t? zapomn?li!“
   „To jsme nezapomn?li,“ ?ekl Thomas. „Mus?? si uv?domit, ?e jsme tehdy v??ili, ?e doraz?me k lesu, a naposledy jsme se najedli. To jsou plechovky od konzerv, ch?pe? to? Nepot?ebn? plechovky od konzerv.“
   „Nepot?ebn??“
   „Tehdy jsme si mysleli, ?e jsou nepot?ebn?.“ Thomas znovu pozvedl k nosu poln? l?hev a p?i?ichl. „J? se zbl?zn?m. Snad se mi to jenom zd?.“
   „Tak je to tedy pravda, ?e jste tudy ?li,“ ?ekl Dick. „N?kdy jsem si u? myslel, ?e jste nikde nebyli. ?e ta osada tam stoj? odjak?iva.“
   „P?izn?m se ti, ?e m? n?co podobn?ho u? taky napadlo,“ usm?l se Thomas.
   Trochu z l?hve upil, jedin? hlt a za?klebil se.
   „Z?stanu na?ivu,“ ?ekl. Rozka?lal se, ale nep?estal se usm?vat.
   Mariana sb?rala plechovky od konzerv a skl?dala je do batohu. Koza hlasit? fun?la a vzdychala, konzervy se j? nel?bily. Nepat?ily sem.
   „To je zbyte?n? tahat je s sebou,“ zasm?l se Thomas. „Je to zbyte?n?. V?dy? jsou pr?zdn?. Kdy? bude? cht?t, vezme? si jich tis?c. Rozum?? mi?“
   „Nev?m,“ odpov?d?la st??zliv? Mariana. „Kdybychom nic nena?li, taky se n?m hod?. Nevr?t?me se s pr?zdn?ma rukama. Otec z nich nad?l? spoustu v?c?.“
   „Tak je sebere? cestou zp?tky,“ ?ekl Oleg. Cht?l tak? ochutnat ko?ak, kter? Thomase tak rozveselil.
   „Co kdy? je n?kdo sebere?“ zeptala se Mariana.
   „Kdo by je vzal?“ zeptal se Thomas. „Nevzal je nikdo za ?estn?ct let. Kozli konzervy nepot?ebuj?.“
   P?esto Mariana sebrala v?echny plechovky, i kdy? byly d?rav?.
   Dick?ekl:
   „Dej mi ochutnat, Thomasi, z t? poln? l?hve.“
   „Nebude ti to chutnat,“ ?ekl Thomas, „d?tem a divoch?m se ko?ak nem? d?vat.“
   P?esto Dickovi podal l?hev. ?lov?k si m? v?dycky o v?echno ??ct. pomyslel si Oleg. J? o n??em za?nu p?em??let a Dick si to u? bere.
   „Opatrn? ale,“ ?ekl Thomas, „jenom tro?ku.“
   „Jen se neboj,“ ?ekl Dick. „Kdy? m??e? ty, tak j? m??u t?m sp??. Jsem siln?j?? ne? ty.“
   Thomas u? ne?ekl ani slovo. Olegovi p?ipadalo, ?e se usm?v?.
   Dick zvr?til hlavu a zhluboka se napil. Z?ejm? byl ten ko?ak nesm?rn? siln?, proto?e Dick upustil l?hev, stra?n? se rozka?lal a dr?el se p?i tom za krk. Thomas sta?il v posledn? chv?li l?hev zachytit.
   „J? jsem ti to ??kal,“ dodal vy??tav?, ale bez soucitu.
   Mariana se vrhla ke zrudl?mu ne??astn?mu Dickovi.
   „Jsem jako v ohni!“ dok?zal ze sebe nakonec vyrazit Dick.
   „Pro? jste to ud?lal? Pro??“ zlobila se Mariana na Thomase. Vrhla se ke sv?mu batohu a za?ala v n?m hrabat. Olegovi bylo jasn?, ?e hled? l?k proti sp?lenin?m.
   „Za chv?li ho to p?ejde,“ ?ekl Thomas. „Jsi divoch, Dicku. Nezn?mou tekutinu jsi m?l pova?ovat za jed a ochutnat ji nejd??v jenom na jazyku…“
   Dick odm?tav? m?vl rukou.
   „J? jsem ti v??il,“ ?ekl. „Rozum??, v??il jsem ti! V?dy? jsi to pil taky!“
   Znamenalo to Dickovo pon??en?. A pon??en? Dick nesn??el.
   „Tum??,“ ?ekla Mariana, „roz?v?kej tuhle bylinu. Pom??e ti to.“
   „Zbyte?n?,“ ?ekl Dick.
   „U? je to dobr?,“ ?ekl Thomas. „Te? mu je p??jemn?.“
   „Nen?,“ ?ekl Dick. Ale lhal. Oleg vid?l, ?e Dick l?e.
   „M? se je?t? n?kdo chu? pop?lit? zeptal se Thomas. „Tak co, m? odv??n? p??tel?? Ostatn? ameri?t? Indi?ni t?hle v?ci ??kali ohniv? voda.“
   „Pak ji pili a d?vali skoro zadarmo p?du b?l?m koloniz?tor?m,“ vzpom?nal Oleg na hodinu d?jepisu. „Tak tohle je tot???“
   „Jist?. Jenom?e to, co pili oni, m?lo podstatn? hor?? kvalitu.“ Thomas si pov?sil l?hev p?es rameno.
   Dick na l?hev trpce pohl?dl. S chut? by z n? vylil ten zatracen? ko?ak a l?hev naplnil vodou.
   Rozsadili se na kamenech, aby si odpo?inuli. Mariana dala ka?d?mu hrst su?en?ch hub a kousek su?en?ho masa. Koza taky dostala houby, Dick to nesouhlasn? pozoroval, ale ne?ekl nic. Koza zp?sobn? chroupala houby, d?vala se na Marianu, jestli j? d? je?t?. T??ko v t?chto m?stech mohla sehnat n?jakou potravu, byla vyhladov?l?.
   „To jste m?li v?echno j?dlo v takov?ch konzerv?ch?“ zeptal se Oleg.
   „Nejenom v nich,“ ?ekl Thomas. „Potravu jsme m?li v pouzdrech, krabi?k?ch, kontejnerech, lahv?ch, tub?ch, bublin?ch, pytl?c?ch a kdo v? v ?em je?t?. ?eknu v?m, p??tel?, j?dla bylo hodn?. A tak? tam byly je?t? cigarety, o kter?ch se mi ?asto zd?v?.“
   Najednou Oleg pochopil,?e n?lez l?hve a konzerv nezap?sobil jenom na n?ho nebo na Dicka. Nejv?c se zm?nil Thomas. Jako kdyby ani on do t? chv?le p??li? nev??il, ?e n?kdy v?bec byl za pr?smykem, ?e m?l n?kdy pat?il k jin?mu sv?tu, kde se j? z lesknouc?ch se konzerv a v poln?ch lahv?ch b?v? ko?ak. A tento ciz?, pro Olega vysn?n?, pro Dicka zbyte?n? sv?t najednou Thomase odcizil. V?dy? Thomas byl vlastn? jedn?m z t?ch m?la, kte?? do??vali sv?j v?k, pro n?? les a tyto zasn??en? hory znamenaly slepou uli?ku, bezv?chodnost, i kdy? pro Olega a je?t? v?ce pro Dickato byla jedin? m?sta ve vesm?ru, na kter? si zvykli.
   „P?jdeme,“ ?ekl Thomas a vstal. „Te? jsem skoro uv??il tomu, ?e dojdeme. Ov?em ta nejt???? ??st cesty n?s teprve ?ek?.“
   ?li d?l, Mariana se dr?ela pobl?? Dicka, m?la obavy, jestli mu nen? ?patn?. Mariana u? m? takovou povahu — ka?d?ho mus? litovat. N?kdy to Olega doj?malo, ale te? m?l vztek. Bylo p?ece nad slunce jasn?, ?e Dick je v po??dku, jenom ?e se mu lesknou o?i a ?e mluv? hlasit?ji ne? obvykle. A z ni?eho nic se najednou rozesm?je.
   „Tohle je br?na,“ ?ekl Thomas, kter? ?el vedle Olega. „Tohle je br?na, za n?? za??naj? m? vzpom?nky. Rozum?? mi?“
   „Rozum?m,“ odpov?d?l Oleg. „?pln? jsem zapomn?l na tohle m?sto na?eho posledn?ho odpo?inku. Tv? matka t? nesla v n?ru??. Byla zcela vy?erpan?, ale nikomu t? necht?la d?t. Ty jsi ml?el. Dick ?val, ?val tak, jak se to slu?? a pat?? na hladov? a ne??astn? mimino. Ale ty jsi byl zticha. Egle se po??d to?ila kolem tv? matky, ob? byly je?t? mlad? d?vky, bylo jim p?tadvacet let, ne v?c, a d??v se spolu p??telily. Egle po??d cht?la v?d?t, jestli jsi je?t? na?ivu, ale matka t? j? necht?la d?t. Nic j? v ?ivot? nez?stalo, jenom ty. A tak si t? dr?ela.“
   Thomas se najednou rozka?lal, ka?el ho doslova zlomil. Op?el se rukama o kamenn? sr?z a Oleg si v?iml, jak? m? Thomas tenk?, za?loutl? prsty. Dick s Marianou ?li vp?edu a zmizeli za zat??kou.
   „Uka?te, vezmu v?m batoh,“ ?ekl Oleg.
   „Ale ne, hned to p?ejde, hned to p?ejde…“ Thomas se provinile usm?l. „Sp?? bych v?s m?l v?st, b?t t?m mlad??m p??kladem. A zat?m se takhle sotva vle?u… V??, myslel jsem si, ?e kdy? se napiju ko?aku, ?e v?echno bude v po??dku. Je to samoz?ejm? naivn?…“
   „Tak se je?t? napijte,“ ?ekl Oleg.
   „To ne. U? jsem tomu odvykl. Nav?c m?m je?t? hore?ku. Dostat se tak do pr?smyku. Pot?eboval bych do nemocnice, m?t klid, l??it se a ne chodit na takov?hle v?pravy a d?lat hrdinsk? skutky. Nev??, jak r?d bych do?el.“
   Asi po dvou hodin?ch ch?ze rokle kon?ila. Mal? potok padal asi z dvoumetrov?ho sr?zu jako vodop?d. Dostat se nahoru nebylo snadn?. Thomas byl tak zesl?bl?, ?e ho museli nahoru doslova vyt?hnout. Kozu vlekli nahoru na provaze a vystra?en? zv??e snad jenom z?zrakem nikoho nezmrza?ilo, jak se kolem sebe oh?n?lo tenk?ma opanc??ovan?ma nohama.
   Byl to zvl??tn? pocit: je?t? p?ed n?kolika hodinami stoupali ?zkou tmavou rokl?, sly?eli jenom bubl?n? vody a najednou se jich zmocnil prostor, jak? Oleg je?t? nikdy v ?ivot? nevid?l, jak? si nedovedl p?edstavit.
   N?horn? plo?ina, cel? pokryt? sn?hem s v?jimkou n?kolika kamenn?ch m?st, se p?ed nimi rozprost?rala do vzd?lenosti n?kolika kilometr? a op?rala se o sr?zy hor. A za nimi se ??tila v nekone?n?m, strm?m sr?zu, a? se spojila s ?irok?m ?dol?m, kter? bylo zpo??tku hol?, o kus d?l v n?m za??naly r?st te?ky k?ov? a strom? a je?t? mnohem d?l a? na obzoru tyto body houstly, sl?valy se v celistv? les. Tam, t?i dny cesty odtud, byla osada. Z t?chto m?st ov?em vid?t nebyla.
   „Tak tady,“ ?ekl st?le je?t? cel? zad?chan? Thomas, „tady jsme pochopili, ?e jsme zachr?n?ni. P?edt?m jsme ?li z hor, ale kdepak ?li, plazili jsme se, vl??eli s sebou nemocn?, mrzli, v nic jsme u? nev??ili, a? jsme se najednou dostali na kraj t?hle n?horn? plo?iny. Jak vid?te, sm?rem k n?m m?rn? stoup?, a proto teprve a? kdy? jsme se dorazili sem, mohli jsme se dozv?d?t, ?e m?me je?t? nad?ji. Padal sn?h, byla v?nice… kdo to ?el prvn?? Snad Boris. Ale ano, Boris. ?el prvn? a najednou se zastavil. Vzpom?n?m si, jak najednou znehybn?l, j?jsem ale tehdy byl tak unaven, ?e jsem nech?pal, pro? stoj?. Kdy? jsem p?i?el a? k n?mu, ne?ekl ani slovo. Plakal, obli?ej m?l sam? led. Viditelnost tehdy byla ?patn?, ob?as se ale sn?hov? clona na chv?li rozev?ela a n?m bylo jasn?, ?e tam dole je ?dol? a v ?dol? ?e jsoustromy. ?e to tedy znamen? ?ivot…“
   V?l v?tr, na?t?st? nebyl siln?, koza za?ala poskakovat, dov?d?t, m?la radost z toho prostoru, nadhazovala hu?at? zadek a na zasn??en? pl?ni za sebou nech?vala troj?heln?kovit? stopy. Zastavila se u hol?ho zahn?dl?ho m?sta, zmrzlou p?du za?ala r?t rohovit?m v?stupkem na nose, fun?la, vzdychala a me?ela p?i tom, v zemi bylo z?ejm? n?co nep?edstaviteln? chutn?ho.
   „??dn? zv??ata tady nejsou,“ ?ekl Dick opovr?liv? a obr?til se s t?m zji?t?n?m na Thomase, jako kdyby ten za to mohl.
   „Jestli bude v?echno prob?hat norm?ln?, tak asi za t?i dny tam doraz?me,“ ?ekl Thomas. „Za t?i nebo za ?ty?i dny.“
   „Vy jste pr? ale ?li dva t?dny.“
   „Byli jsme na cest? t?in?ct dn?. Bylo to na podzim, v noci teplota klesla na minus ?ty?icet, m?li jsme s sebou spoustu ran?n?ch a nemocn?ch, te? se n?m jde jinak. To je zvl??tn?, jako kdyby to bylo v?era — stoj?me tu s Borisem a d?v?me se dol?. A pochopili jsme, ?e m?me nad?ji.“
   Do setm?n? se jim poda?ilo p?ekro?it n?horn? plo?inu a dos?hnout hor.
   12
   V noci se ochladilo, byl mr?z. Dick s Olegem ulo?ili Marianu s Thomasem mezi sebe. Thomas byl za cel? den tak vy?erpan?, ?e nic ani nenam?tal. Byl rozp?len?, ale nemohl se zah??t. Kdy? se za?al sv?jet v z?chvatu such?ho ka?le, Oleg se k n?mu tiskl, aby ho zah??l, Mariana mu d?vala nap?t sirupu proti ka?li, kter? sama vyrobila. Sama nespala a aby si ukr?tili noc, ?eptali si s Olegem, av?ak Dick, kter?mu se cht?lo sp?t, d?val najevo svou nespokojenost. Nakonec ?ekl:
   „Z?tra nen? ??dn? odpo?inkov? den, je to jasn??“
   „A co se d?je?“ zeptal se Oleg.
   „Budeme ?lapat, a? se v?m bude cht?t odpo??vat sebev?c.“
   „Jen se neboj,“ ?ekl Oleg. „Kv?li n?m k ??dn?mu zdr?en? nedojde.“
   „To je jedno kv?li komu to bude.“
   Oleg se d?l neh?dal. Bylo mu jasn?, ?e Dick m? na mysli Thomase. Myslel si, ?e Thomas sp? a nic nesly??. Sly?el ale v?echno a ?ekl:
   „M?m asi z?pal plic, p??tel?, nezlobte se na m?, ?e to takhle dopadlo.“
   Stan postavili ve velk?m v?klenku, kde bylo o n?co tepleji ne? na otev?en?m m?st?, koza p?ech?zela kolem a vzdychala, pak za?ala r?musit, hrabat se v zemi.
   „Co to tam hled??“ za?eptala Mariana.
   „Hlem??d?,“ ?ekl Oleg. „Vid?l jsem, jak jednoho na?la.“
   „Myslela jsem, ?e je tady na n? zima.“
   „?ijeme tu my, pro? by tu nemohl ??t i n?kdo jin?.“
   „Nen? tu ani noha,“ ?ekl Dick. „Sp?te.“
   Thomas zaka?lal. Mariana mu znovu dala nap?t. Bylo sly?et, jak mu zuby cvakaj? o okraj hrnku.
   „Mus?? se vr?tit,“ ?ekl Dick.
   „Je pozd?,“ ?ekl Thomas. „Do osady nedojdu.“
   „Jsi bl?zen, Dicku,“ ?ekla Mariana. „Zapomn?ls na z?kony.“
   „Na nic jsem nezapomn?l,“ ?ekl hlasit? Dick. „V?m, ?e se mus?me starat o nemocn?. V?m, co to je povinnost, a v?m to stejn? dob?e jako ty. V?ichni mi ale ??kali jedno a tot??: jestli?e ani tentokr?t nedojdeme do pr?smyku, jestli?e nep?ineseme ?elezo a n??ad?, m??e osada zahynout. J? jsem si to nevymyslel. Nev???m, ?e osada zahyne. Docela dob?e ?ijeme bez ?eleza a bez v?elijak?ch t?ch hra?i?ek. J? dok??u ze sv?ho samost??lu dostat medv?da na v?c ne? sto krok?.“
   „Aby taky ne,“ ?ekl Oleg, „m?? ?elezn? ?pice na ??pech. Kdyby ti je Sergejev neukoval, jak bys dok?zal zast?elit medv?da?“
   „Dok??u si ud?lat ?pici z kamene. Tady nejde o materi?l, tady jde o um?n?. Te? n?s vyhnali sem, do hor…“
   „Nikdo t? sem nevyhnal. ?el jsi s?m,“ ?ekl Oleg.
   „?el. Neboj?m se ni?eho. V?ichni ale taky v?te, ?e za p?r dn? se za?ne sypat sn?h. A kdy? se takhle povle?eme, nedostaneme se p?es pr?smyk. A nemus?me se taky vr?tit. A to by bylo hloup?.“
   „Co tedy navrhuje??“ zeptal se Oleg. Ani Thomas, ani Mariana se do jejich sporu nepletli, pozorn? v?ak naslouchali. Olegovi p?ipadalo, ?e dokonce i koza utichla a poslouchala.
   „Navrhuju, aby tady z?stala Mariana s Thomasem. Abychom jim dali p?ikr?vky a potraviny. V?echno tu nech?me. A sami dva pak spole?n? jen tak beze v?eho dob?hneme do pr?smyku.“
   Oleg neodpov?d?l. Bylo mu jasn?, ?e Thomase tu nemohou nechat. ?e mu nemohou vz?t jeho c?l. ?e by ho to zabilo. Co kdy? si ale Dick pomysl?, ?e se boj? j?t d?l ve dvou?
   „M?? strach?“ zeptal se Dick.
   „O sebe se neboj?m,“ ?ekl Oleg nakonec. „Jestli?e Thomas onemocn?, nedok??e ochr?nit Marianu. Ani Mariana jeho. Co kdy? tu bude n?jak? zv??? Nebo dravci? Co bude d?lat?“
   „Mariano, porad?? si s t?m?“ Dick se neptal, zn?lo to jako kdyby p?ikazoval.
   „J? dojdu,“ ?ekl Thomas. „Nebojte se, p??tel?, j? dojdu. J? mus?m doj?t… J? tam toti? jdu u? ?estn?ct let, pochopte m?…“
   I Thomas?v hlas byl rozp?len?, vzru?en?, jako by se zal?val slzami.
   „Tak spi,“ ?ekl Dick, kdy? dlouhou dobu ?ekal, ani? kdo n?co ?ekl, nikdo s n?m nesouhlasil, ale nikdo ho nep?esv?d?oval.
   R?no jejich spor skon?il docela s?m. D?vod k tomu byl zcela jednoduch? — kdy? Oleg jako prvn? vstal, bolela ho hlava, nohy m?l cel? zd?ev?n?l?, z?da promrzl? na kost. Vy?kr?bal se z v?klenku a zamhou?il o?i p?ed prudk?m sv?tlem, rozb?hl se za sk?lu, aby vykonal pot?ebu. Pohl?dl na b?lou pl?? n?horn? plo?iny. V?tr v noci sta?il zam?st stopy lid?, ale p?ed n?m se t?hla ???ra vyhlouben?ch m?st, z nich? se ani nedalo na prvn? pohled poznat, ?e jde o stopy, proto?e to vypadalo, jako kdyby tam n?kdo otiskoval velk? soudky.
   Oleg probudil Dicka, spole?n? pak opatrn? ?li kus d?l po stop?ch sm?rem, kam sm??ovaly otisky dr?p?. Stopy kon?ily u strm?ho sr?zu — toto zv??e se mohlo pohybovat i po skal?ch.
   „Co to mohlo b?t?“ zeptal se Oleg ?eptem.
   „Kdyby se op?el o d?m, rozlehne ho,“ ?ekl Dick. „N?co takov?ho tak zast?elit!“
   „To je dost m?lo pravd?podobn?,“ ?ekl Oleg. „Dokonce i s tv?m samost??lem. Neprost?el?? mu ani k??i.“
   „O to bych se postaral,“ ?ekl Dick. „Jdeme tedy zp?tky?“
   „Necht?l bych tu nechat Marianu a Thomase,“ ?ekl Oleg.
   „J? na tom netrv?m,“ ?ekl Dick. „I kdy? to taky m??e b?t b?lo?ravec.“
   „I kdyby to byla n?jak? chod?c? rostlina t?eba jako jitrocel,“ ?ekl Oleg, „takhle riskovat nem??eme.“
   „Kde jste byli?“ zeptala se Mariana, kdy? pr?v? zapalovala ohe?. „Thomasovi klesla teplota. To je dob?e, ?e?“
   „Jist?,“ ?ekl Oleg.
   Pov?d?li jim o stop?ch, proto?e Mariana by je stejn? uvid?la. Nelekla se toho. Kdo v?, jak? v?elijak? zv??ata tu ?ij?. Kdy? je ?lov?k pozn?, pochop?, ?e nejsou v?echna tak zl? a nebezpe?n?. Zv??ata maj? sv? starost?.
   „Sedn?te si,“ ?ekla Mariana. „Budeme sn?dat.“
   Thomas se vy?kr?bal ze stanu. Byl bled? a slab?. V ruce dr?el poln? l?hev. Usazoval se vedle Olega, p?i tom l?hev od?rouboval a lokl si.
   „Mus?m se zah??t,“ ?ekl chraptiv?. „Kdysi l?ka?i slab?m a nemocn?m p?edepisovali kagor, speci?ln? ?erven? v?no.“
   Mariana vyt?hla sv?j batoh. Vypadla z n?ho houba.
   Batoh byl roztrhan?, roz?v?kan?. A pr?zdn?.
   „Kde jsou houby?“ zeptala se Mariana Thomase. Jako kdyby on to m?l v?d?t.
   „Co?e!?“ vysko?il Dick. „Ty jsi neschovala na noc batoh do stanu?“
   „Byla jsem stra?n? unaven?,“ ?ekla Mariana. „Myslela jsem, ?e jsem to ud?lala. Z?stal ale venku.“
   „Kde je ten dobytek?“ ?ekl Dick potichu. „Za to n?m ale zaplat?!“
   „Zbl?znil ses!“ vyk?ikla Mariana. „Co kdy? to ta koza nebyla?“
   „A kdo by to m?l b?t? Snad ty? Nebo Thomas? J?? Co te? budeme j?st? Jak tam dojdeme?“
   „M?me je?t? maso,“ ?ekla Mariana.
   „Uka?. Mo?n? ?e nem?me ani to.“
   „Copak koza ?ere maso?“ ?ekla Mariana.
   Dick m?l pravdu. Maso bylo taky pry?. Zb?valy asi posledn? dv? des?tky kousk?. To bylo v?echno.
   „J? si legraci ned?l?m,“ Dick zvedl ze sn?hu samost??l. Koza jako kdyby tu?ila, co ji te? ?ek?, najednou prudce odsko?ila za sk?lu.
   „Po?kej,“ ?ekl Oleg. „Po?kej, kdy? to bude t?eba, sta??? to ud?lat. V?dycky to sta???. V?dy? Mariana je chce chovat. Ch?pe?, jak je to pro osadu d?le?it?? Znamenalo by to, ?e budeme m?t maso po??d.“
   „Pro osadu je d?le?it?, abychom nezdechli my,“ odpov?d?l Dick. „My jsme jej? nad?je. Bez n?s koza do osady sama nep?ijde. Taky nem? co ?r?t. Takhle n?m ute?e.“
   „Ned?lej to, Dicku, pros?m t?,“ ??dala znovu Mariana. „V?dy? bude m?t mlad?, rozum??, bude m?t ml??ata.“
   „Tak jdeme zp?tky,“ ?ekl Dick. „Na?e v?prava skon?ila. Ztratila sv?j smysl.“
   „Po?kej,“ ?ekl Thomas. „Zat?m tu je?t? rozhoduju j?. Jestli chce?, m??e? se vr?tit zp?tky. Dostane? se tam, nepochybuju o tom. J? p?jdu d?l. A tak? ti, kdo budou cht?t j?t se mnou.“
   „J? p?jdu d?l,“ ?ekl Oleg. „Nem??eme ?ekat dal?? t?i roky. A nev?me ani, co bude d?l.“
   „J? taky p?jdu,“ ?ekla Mariana. „A Dick p?jde taky. Nen? ?patn?, to si o n?m nemyslete. Chce pro n?s to nejlep??…“
   „To vysv?tlovat nemus??,“ ?ekl Dick. „Stejn? to zv??e zabiju.“
   „Na dne?ek potravu m?me,“ ?ekl Thomas. „Nebylo by samoz?ejm? ?patn? vr?tit se s kozou. T?eba na ni dokonce nalo??me n?klad. Stejn? jdeme dvakr?t rychleji ne? tehdy.“
   Thomas si je?t? lokl ko?aku a zat?epal l?hv? ve vzduchu. Podle zvuku bylo mo?no poznat, ?e v n? mnoho tekutiny nez?stalo.
   „Je?t? den,“ ?ekl Dick, „a na n?vrat bude pozd?. Tebe se to, Thomasi, t?k? ze v?ech nejv?c. Je ti to jasn??“
   Mariana se za?ala horliv? ot??et u ohn?, aby se co nejd??ve va?ila voda. M?la je?t? sladk? ko??nky, zb?valo jich tak dv? hrsti. Nestalo se p?ece nic tak hrozn?ho, rozhodl Oleg. V?dy? nebudou hladov?t poprv?.
   13
   U? asi po dvou hodin?ch ch?ze si Oleg pomyslel, ?e pravdu m?l p?ece jenom Dick. ?li po sn?hov? pl?ni bez jedin? stopy, neust?le stoupali, nav?c museli ka?dou chv?li obch?zet velk? balvany, prod?rat se rozsedlinami, p?ekon?vat ledovce, vzduch byl ?ezav?, ostr?, ?lov?ku bral dech. Oleg byl zvykl?, ?e se v?dycky dosyta nenajedl, p?esto v?ak hladov?l jen m?lokdy, v osad? obvykle byly alespo? n?jak? z?soby. Tady ale bylo jasn?, ?e je ?ekaj? dny bez j?dla, bez jak?hokoli j?dla. Oleg se p?istihl, ?e se na kozu d?v? hladov?, doufal, ?e spadne do n?jak? rozsedliny, z ni?eho nic um?e a pak ?e bude dokonce muset odvolat sv? slova. Pak n?kde objev?me jinou, p?esv?d?oval se, ani? vydal jedin?ho hl?sku, objev?me n?jakou jinou.
   Jako kdyby Thomas naslouchal jeho my?lenk?m, ?ekl:
   „M?me ?t?st?, ?e maso jde s n?mi. A? sem bychom je sami nedovlekli.“
   „St?t!“
   To byl Dick?v hlas. P?istoupil ke koze, v ruce dr?el pevn? provaz upleten? z vodn?ch rostlin a hodil j? jej na krk. Koza pokorn? a tup? vy?k?vala, a? ji uv???. Dick potom podal Marian? druh? konec a ?ekl:
   „Ve? ji. Nechci nic riskovat.“
   Olegovi nebylo lehko. P?elo?il z Thomasova batohu d??v? do sv?ho, tak?e mu te? n?klad t?hl ramena k zemi a bral mu dech.
   P?es den ud?lali p?est?vku. Trvala dlouho, proto?e v?ichni byli vy?erpan? a Thomas se p?i ch?zi tak pot?cel, ?e ho m?lem museli podp?rat. Tv?? m?l rudou, o?i nap?l zav?en?, um?n?n? v?ak m??il ke sv?mu pr?smyku, k m?stu, kter? pro n?ho znamenalo v?ce ne? pro kohokoliz nich.
   Asi po dvou hodin?ch Thomas zneklidn?l.
   „Po?kejte,“ ?ekl. „Nesm?me zabloudit. Tady n?kde bude le?en?. Tuhle sk?lu si pamatuju.“
   Thomas usedl na ploch? k?men, rozlo?il t?esouc?mi se prsty mapu a jel po n? prstem. Dickovi to nic ne??kalo, ?el nap?ed, v??il, ?e se mu poda?? n?co zast?elit. Oleg usedl na bobek vedle Thomase.
   Mapa byla nakreslena inkoustem je?t? v dob?, kdy ho m?li. Byla to hust? pasta, kterou plnili pln?c? pera. Plnic? pera Oleg v osad? vid?l, jenom?e nepsala.
   Mapu nakreslili v dob?, kdy stav?li v osad? prvn? domy a rozhodli se, ?e se k pr?smyku vr?t? p?i prvn? p??le?itosti. Mapa byla d?lem v?ech.
   „Jsme v t?chto m?stech,“ ?ekl Thomas. „M?me za sebou p?es polovinu cesty. Nikdy by m? nenapadlo, ?e se d? j?t tak rychle.“
   „Je dobr? po?as?,“ odpov?d?l Oleg.
   „Z?ejm? jsme tady p?enocovali,“ poznamenal Thomas. „M?ly by tu b?t stopy, ale nic nevid?m.“
   „Je to tak d?vno,“ ?ekl Oleg.
   „Jist?…,“ pobrukoval Thomas, „skupina skal… t?i sk?ly, ne, ?ty?i. Ach ano, m?lem jsem zapomn?l…“ obr?til se na Olega, „vezmi si to. Zcela jist? si to vezmi. Bez toho nesm?? ud?lat ani krok. Rozum???“
   „T?m se m??? radiace?“
   „Ano. V??, pro? jsme tam nemohli z?stat, byla tam vysok? radiace. A ke v?emu je?t? ten mr?z.“
   „Neprosp?te se trochu?“ zeptal se Oleg. „Nen? v?m dob?e. Pak p?jdeme d?l…“
   „Ne, zastavit se nesm?me, to by znamenalo smrt. Odpov?d?m za v?s… Kde je le?en?? M?li jsme kopat hloub?ji… poh?bili jsme je, ale nezb?valo n?m u? sil na takovou pr?ci… rozum??, m?li jsme kopat hloub?ji…“
   Oleg zachytil Thomase, kter? padal z kamene.
   Vracej?c? se Dick opovr?liv? pohl?dl na Olega, jak balil Thomase do pokr?vek, a na Marianu, sna??c? se co nejrychleji rozd?lat ohe?, aby mohla uva?it sv?j lektvar. Mariana se vystra?ila, Thomas byl skute?n? t??ce nemocn?. Dick ml?el, ale Olegovi p?ipadalo, ?e st?le opakoval: „J?jsem to ??kal…“
   Oleg s?m od?rouboval z?tku od poln? l?hve, ?ichl ke ko?aku, byla to pronikav? v?n?, sp?? p??jemn?, ale nedostal chu? nap?t se. P?ilo?il opatrn? l?hev k vyschl?m Thomasov?m rt?m, nemocn? bl?bolil n?co nesrozumiteln?ho, lokl si a ?ekl kdo v? pro? „skol“.
   Pokra?ovat v cest? mohli a? nave?er. Thomas p?i?el k sob?, zabalili ho do pokr?vek, jeho batoh nesl Oleg, samost??l vzal Dick. Kv?li t?hle zast?vce ?li nebo sp??e se ?kr?bali po strm?m svahu pln?m velk?ch pohybuj?c?ch se kamen? snad dv? hodiny, v?c ne, pak p?estali vid?t na cestu a museli se rozhl?dnou po noclehu.
   Zima byla st?le v?t??, obloha tu m?la docela jinou barvu, nebyla jenom ?ediv? jako v lese, nave?er jej? barvy vyvol?valy trochu obavy, byla zarudl?, fialov?, to je zneklid?ovalo, proto?e oblohu takhle neznali, nesk?tala jim ??dnou jistotu.
   P???ern? cht?li j?st, Oleg by snad kousal kamen?. Ke v?emu je?t? ta drz? koza, jakmile jen sundali batohy a polo?ili je na sn?h batohy, p?ib?hla k nim a pokou?ela se je rozh?zet ?um?kem, jako kdyby lidi nem?li nic